autor: Lauinka
Cesta netrvala tak dlouho. Tomovi přišlo, že snad trvala jen pár vteřin, ač tomu tak nebylo. Necítil se zrovna nejpohodlněji, avšak vedle Kamily byl zatím v bezpečí. Tím si byl více než jist. To ona mu mohla dát propustku zpátky do podsvětí, kam se právě teďka potřeboval dostat. Nesměl nikoho zabít, vždyť dělal pod hlavičkou policie, zato jeho věrná přítelkyně to udělat mohla. V podstatě mu dělala ochranku, a on byl za to více než rád. Ani si po cestě nepovídali. Tom byl zabrán do svých zase o něco černějších myšlenek. Nechápal stále, na co potřeboval Andreas zbraně. Všichni z bandy, nebo alespoň ti vyvolení, zbraň měli, tak k čemu taková výbava? Nějak to nechápal. Prostě tohle převezme, a pak už snad bude klid.
Vydechl, když poznal známý park. Zde se poprvé setkal s Billem, tedy spíše zde mu byl poprvé tak blízko, jak jen šlo. Tady chlapec tehdy utíkal a byl tak dokonale zmatený. Andreas měl svůj vlastní styl lovu. Ale vždy plně účinný. Neutekla by mu ani myška. Co by se asi přesně stalo, kdyby tu tehdy Tom nebyl? Neodvažoval se hádat. Jistě by jej znásilnil a pak zabil, nechtěl si představit jak krutým způsobem. Přeběhl mu z toho mráz po zádech. Jak moc by asi musel trpět? Neodvažoval se hádat. A ani nechtěl raději vědět, kolik takových nevinných chlapců a dívek pod jeho rukama zahynulo. To přesně on nevěděl, ale Andreas určitě ano. Bylo to něco, čím se mohl chlubit, něco, co ho stále drželo na vrcholu moci nad bandou. Tom měl čisté konto, až na Andrease, ale to snad už nikdo nevěděl.
„Hej, jsi vážně v pořádku?“ Kamila zírala do jeho obličeje, který se tvářil naprosto kameně a nepřítomně. Jako by byl někde jinde a zůstala tu jen tělesná schránka. Tom chvíli jen mlčel a poté se podíval na Kamilu.
„Jsem, neboj.“ Usmál se lehce a vydechl. „Jen na toto místo mám nějaké vzpomínky, nic víc.“ Vydechl a poté se otočil zpět k pokračování v cestě. Park už byl znamením, že jsou blízko Doupěte. Tomovo srdce přidalo na úderech. Možná se mu dělalo i trochu mdlo. Nádech, výdech a jde se. Stále před kovovými dveřmi. Byly docela úzké. Prostě jako od nějakého normálního klubu, nic extra. Byly také značně pokreslené různými nápisy a obrázky, které snad ani nedávaly logiku. Tom si je chvíli prohlížel. Na boku se ocitl zvonek. Třásly se mu ruce, když Kamila vztáhl prst k němu a stiskla dvakrát krátce, jejich znamení. Chvíli se nic nedělo, avšak potom se ozvaly kroky a taky hluboký hlas.
„Kdo tam je?“ Tom nebyl schopen odpovědět. Nadechl se, ale zase vydechl, nemohl, nešlo to. Kamila protočila očima a mluvila za něj.
„Hádej? Že by novej šéf se přišel podívat na bandu budižkničemů?“ Prohlásila drsně a ironicky. Ozvalo se klapnutí zámku a dveře se mírně pootevřely.
„A to nemá hubu, že potřebuje tlumočnici?“
„Drž laskavě hubu, kryple, kdybych ty vaše prdele nekrmil, zdechli byste, tak si nevyskakuj laskavě a pusť nás dovnitř.“ Prskl vztekle Tom. Musel se chovat tvrdě. Přeci nemůže ukázat, jak moc se bojí.
Muž ve dveřích jen párkrát zamrkal, něco chtěl říct, ale zakoktal se. Kamila se jen spokojeně usmála, tohle byl přesně Tom. Rázný a s kuráží.
„Tak bude se něco dít, nebo vás tu mám nechat shnít?“ Zkřížil ruce na prsou a dál čekal. Muž ihned probrán z transu uskočil a nechal oba dva vejít. Když procházeli kolem něj, Tom jej namáčkl na zeď a do rukou uchopil jeho límec košile. „Ještě jednou budu takhle dlouho čekat, tak ti ustřelím hlavu, jasný?“
Po incidentu s tím chlapíkem, Tom nabral nového sebevědomí. Začal si věřit, že tu roli zvládne, jestli nenastanou nějaké komplikace. Nevěděli, že má přijít, ale to neměnilo nic na tom, že je šéf. Koukal se na bandu chlapů, co postávali po celém lokále. Kamila byla jako ostříž. Všímala si všech detailů, a když jeden chtěl po Tomovi vystřelit, tasila zbraň a byla rychlejší.
„Jestli ještě někdo má problém, můžeme ho vyřešit hned, teď a tady, takže, hlásí se někdo?!“ Zařvala a podívala se po té sebrance. Tom byl trochu vyděšený, věděl, že se něco stane. Ale vzchopil se.
„Takže ne, fajn. Někdo ho ukliďte nebo se pozvracím z toho bordelu zde.“ Řekl naprosto chladně a ledově.
„Jak už víte, Andreas je mrtvej, Klárk taky. Je mi to velice líto, minuta ticha za ně.“ Bylo ticho jen pár vteřin, než Tom opět promluvil.
„Sorry, pánové, ale jsme v časové tísni, deset vteřin musí stačit a teďka k věci. My ještě žijeme, a pokud vím, po našem drahém šéfovi zde zbyly důležité papíry. A na nás je, dodělat to, co začal. Slibuju prachy a drogy každýmu, který udělá svoji práci lépe než skvěle. Kapišto?“ Rozhlédl se po místnosti s Kamilou věrně za zády. Pochodoval sem a tam a snažil se znít co nejvážněji. Bylo mu jisté, že většina by jej nejraději poslala na onen svět, ale báli se spíše Kamily. Nebo spíše zbraně, kterou se rozhodně nebála použít.
„Takže, kdo s tím má problém a nezúčastní se?“ Pozvedl obočí a podíval se na každého zvlášť. Bylo hrobové ticho, nikdo se neodvážil ani pípnout.
„Vidím, že jste všichni velice rozumní. Fajn, počítám se všemi.“ Přikývl na souhlas a lehce se usmál. Vyhrál to. Teď už by to mělo jít jako po másle.
„Fajn. Jak jsmeeznal Andyho, bandu pitomců by tu neměl. Spoléhám na prvotřídní práci. S některýma se známe,“ usmál se na pár kluků, co jen s úsměvem přikývli.
„Takže, potřebujeme řidiče. Tak tři čtyři, možná víc, co ví, co mají dělat.“ Podíval se po klucích. Z řady vystoupili čtyři, pro něj neznámí muži.
„OK.“ Prohlédl si je. Nepamatoval si je z žádných předávek. Ale byl si jist, že zkušenosti mají.
„Pak pár odvážlivců, co mně a Kamile budou stát přímo tváří v tvář smrti.“ Zase se podíval po zbytku. Nevypadali, že by se jim dvakrát chtělo.
„Ale no tak, já nevěděl, že jste banda zbabělců.“ Protočil znechuceně očima a podíval se na Kamilu. Ta jen ledabyle pokrčila rameny.
„Prostě potřebuju osm chlapů, to je to vážně takový problém, do prdele?“ Vyjel podrážděně.
„Fajn já jdu do toho.“ Antoan, Tom ho znal z předešlých předávek. Jen na něj uznale kývl a usmál se. Pak už to šlo lehce. Kývl jeden, kývli všichni. Zbytek dělal zálohy. Potřeboval je všechny. Nadechl se a vydechl. Měl by co nejdříve zavolat veliteli, že má novinky. Ale když měl po boku Kamilu, měl strach udělat to. Musel počkat na nějaký vhodný okamžik.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Ach, Lauinko, ty jsi mi udělala zas tak velikou radost. Po pondělním díle je tu úžasné překvapení.♥ Ty jsi hotový mistr co se kriminálních zápletek týče a královnou podsvětí. To myslím v tom nejlepším slova smyslu. Tak, že dokážeš vymyslet opravdu vynikající zápletky, psychologická dramata… však sama víš, s jakým obdivem k tobě vzhlížím…
Dnes mě mrazilo, když jsem prožívala Tommyho pocity, ty vzpomínky na park a na Billa, scénář, který se mohl klidně stát. Andreas byl nebezpečný a velmi krutý. Kamila je úplná Slečna drsňák, tedy, já z ní mám strach. Je hodně nebezbečná, stejně, jako Andreas. Nebojí se zabít.
Ten ledový Tom se mi samozřejmě zamlouvá a vůbec, poslední díly si ho můžu vychutnat a hrozně ti za to děkuju. A nechyběly ani jeho hlášky. Jen mám o něj strach. Aby právě pro něj nebyla Kamila tou osudnou. Musí si dávat velký pozor. Snad to zvládne. Má anděla strážného. Já se budu už teď bát, co se stane v příští kapitole, ale nemůžu se jí dočkat.
A nakonec řeknu jediné – s údery Tommyho srdce bilo i to mé.
Ach, skvělý díl. Moc děkuji za zážitek!♥♥♥
Jéééé, to bylo dneska tak krátké, že sotva jsem se začetla, už byl konec…=)
Jsem tak ráda, že Tom vydržel s nervama, i když měl fakt namále, protože před těmihle lidmi prostě nesmí ukázat nejmenší slabost, jinak ho roztrhají na kusy…
Ale Kamila je teda baba, hotová železná lady, klobouk dolů, vlastně Tomovi zachránila krk.
Teď jenom, aby vyšla samotná akce…musí vyjít, Bill už na svou lásku netrpělivě čeká a umírá strachy, aby se jí něco nestalo, čeká, až se k němu Tom vrátí ♥♥♥