autor: Catherine & Sch-Rei
(Tom)
Pokouším se na něj usmívat. Nikdy se mi kluci moc nelíbili, ale přecijen… Každý má někdy nějaký takový menší úlet. Jenže si myslím, že můžu říct, že tenhle se mi… Líbí? Zajímalo by mě, jak se jmenuje. Skousnu si ret a tak trošku nervózně přešlápnu na místě. Otočím se a dojdu zpátky.
„Můžu mít otázku?“ prohodím a kouknu se mu do očí.
„Samozřejmě,“ pousměje se a pohled mi opětuje.
„Trošku blbá otázka. Vím, že se vůbec neznáme a tak, ale… Můžu vědět, jak se jmenuješ?“ usměju se nejistě a zvednu jedno obočí. Jeho tváře začaly okamžitě nabírat červený nádech. Sklopil pohled do vozíčku a tužkou začal čmárat nesmyslné obrázky.
„Já, já… Jsem Bill,“ zašeptal. Usměju se na něj a opatrně k němu natáhnu ruku. Kousnu se do rtu a za bradu mu zvednu hlavu pohledem k sobě.
„Já jsem Tom.“
„Těší mě,“ stiskne mi dlaň a zase se snaží sklopit pohled. Stisk není silný. Je slabý, jako bych za ruku držel nějakého malého… Skřítka. Téměř vůbec není cítit. Pokouším se mu dívat do očí. Uhýbá. Pousměju se a zakroutím hlavou. Vypadá tak… Jinak. Jo. Musím se usmívat.
„Víš, ještě bych se zeptal… Kdy tu končíš?“ pousměju se.
„Proč se ptáš?“ snaží se dostat ruku z mé sevřené dlaně.
„Jo, um…“ Pustím jeho ruku a hodím dlaně do kapes. Pokrčím rameny. „Jen tak. Kdybys třeba chtěl, tak… Ummm…“ skousnu si ret. Vydechnu a zamrkám. „Kdybys chtěl, můžu tě třeba… Pozvat na zmrzku nebo tak něco. Víš… Vypadáš fajn,“ pokusím se pousmát. Oh, vážně se mi klepou ruce?
(Bill)
On mě zve na zmrzku? Mě, když má všude okolo spoustu lepších lidí? Nechápu to. Ale… Zní to lákavě. A strašně pěkně. Nikdy mě nikdo nikam nepozval. Už jsem v to ani nedoufal. Přestával jsem věřit v to, že se takového okamžiku někdy dočkám. Ale zase… Abych si to nevykládal nějak špatně. Třeba to nemusí ani nic znamenat. Zakroutím hlavou. Určitě to nic neznamená. Nechápu, proč si něco takového vůbec nalhávám.
„Končím… V pět,“ vydechnu a kouknu mu do očí. Má je pěkné. Snažím se pohled neklopit, ale moc to nejde.
„Fajn. Můžu se pro tebe stavit sem?“ usmál se. Pořád se usmíval. Snaží se mi dívat do očí. Nechápu to. Opravdu tolik stojí o zmrzlinu zrovna se mnou?
„Dobře. Ale budu tu chvilku po páté. Musím odvézt vozíček do firmy a vzít si své věci,“ usměju se a na místě přešlápnu. Neměl bych se vykecávat. Musím obsluhovat zákazníky a ostatní sem lákat.
„Já si když tak počkám,“ usmál se a kývnul. „Asi… Asi bych tě neměl moc zdržovat, viď?“
„Dobře. A děkuju,“ usměju se na něj. On jen přikývne a odejde. Vydechnu a koukám za ním. Doufám, že se objeví a nebyl to jen hloupej vtip. Pousměju se a vezmu do ruky pár letáčků. Vyjdu zpoza vozíčku a rozdávám je kolemjdoucím lidem do ruky. Vlídně se na všechny usmívám.
Celou dobu se dívám na hodinky. Za pět minut je pět. Skousnu si ret. Chytnu vozíček. Stejně už nikdo nechodí. Jedu zase zpátky k firmě. Neprodané zboží dám do jiné krabice. Vozíček schovám do skladu a jdu do šatny. Svléknu si vestičku a čepičku. Vezmu si svoji bundu a kabelku. Jdu zpátky k místu, kde prodávám. Usmívám se, když tam vidím Toma už čekat.
„Ahoj,“ nesměle ho pozdravím.
„Ahoj,“ nesměle ho pozdravím.
(Tom)
„Ahoj,“ usměju se. Opírám se o nějakou zeď. Ruce mám překřížené na hrudníku. Odtrhnu se od ní a přejdu k němu. „Chtěl bys jít na zmrzlinu, nebo tě napadá něco lepšího?“ pohodím rameny. Zajímalo by mě, jak bere to, že ho někam zvu. Myslím, jak si to vykládá. Já… Chtěl bych ho poznat. Líbí se mi, vypadá jako fajn kluk. Oh yeah. Kluk. Ještě se mi nestalo, že by se mi kluk vážně líbil. Dobře. Jednou, dvakrát jsem si to s klukem zkusil, ale oni… Nevypadali takhle – úžasně. Ale neřekl bych, že to bude jenom vzhled, co mě k němu přitahuje. Je takový… Nesmělý, opatrný. Líbí se mi to na něm. Moc.
„To je dobré. Zmrzlina je výborný nápad,“ usmál se a pohodil vlasy. Rozhlížel se kolem sebe. Stále mu na rtech poskakoval letmý úsměv.
„Super,“ mrknu na něj. „A pořád platí, že tě zvu,“ zasměju se a opatrně do něj trošku šťouchnu loktem. Vypadá tak strašně křehce.
„Děkuji,“ zasmál se zvonivým smíchem a šťouchnutí mi nesměle oplatil. Zasměju se.
„Super.“ Kouknu do země a stále s úsměvem si koukám pod nohy. „Jsi odsud?“
„Jo, jsem odsud. Ale… Nechodím moc mezi lidi,“ pokrčil rameny. Zvednu obočí.
„Ne? To je hodně velká škoda, Bille. Proč vlastně?“ Kouknu na něj. Trošku se divím. Trošku? Pche. Čekal bych, že někdo jako on bude pořád mezi lidmi.
„Jo, jsem odsud. Ale… Nechodím moc mezi lidi,“ pokrčil rameny. Zvednu obočí.
„Ne? To je hodně velká škoda, Bille. Proč vlastně?“ Kouknu na něj. Trošku se divím. Trošku? Pche. Čekal bych, že někdo jako on bude pořád mezi lidmi.
„No víš… Já jsem jednou byl na takové party… Hodně se tam pilo a taky se tam hulilo. Dá se říct, že v té době jsem byl hodně oblíbený. Než… Než jsem se tam zhulil a opil. To, co jsem se dozvěděl, mě celkem šokovalo. Dělal jsem tam kurvu snad všem,“ zhnuseně se otřásl a nadechl se. Pokračoval. „Bylo mi zle ze sebe samotného. Nevím, jestli je to pravda… Já si nic nepamatoval. Ani jsem nic ráno necítil. Víš… Prostě nějaký neznámý tlak v zadečku. Od té doby se… Stydím,“ vydechnul a skousnul si ret. Nasucho polknul a zadíval se zase do země. Vypadal tak, jako by se mu o tom špatně mluvilo.
„Bille, to… Je mi líto,“ řeknu potichu a skousnu si ret. „Lidi někdy, když jsou mimo, dělají špatné věci, ale člověk se z chyb učí, ne? Nevím, jaký jsi byl předtím, ale chtěl bych tě poznat takového, jaký jsi teď,“ usměju se na něj a nervózně strčím ruce do kapes. Začnu si hrát s látkou kapes zevnitř prsty.
autor: Catherine & Sch-Rei
betaread: Janule
Ach, to bylo pěkný! A ten Tom xD …Oba byli sladcí, jako tahle povídka. Už se těším na další díl, až se o sobě rozkecjí a tak 🙂 Ae docela jsem se divila, že to Bill tak najednou na Toma vyklopil, když ho znal sotva hodinu…:)
vlastne ani nevim, zda Billa litovat. Tesim se na dalsi dil
Och keď sa tom otočil nečakala som že Billa hneď niekam pozve 🙂
A aj ja som bola celkom prekvapená keď Bill Tomovi všetko vyklopil…
Som zvedavá ako to ich "rande" dopadne 😀 a snáď sa v budúcej časti dozviem niečo aj o Tomovi 🙂
Vážne sa mi to páči 🙂
To bylo krásné, jak zval Tom Billa na rande a Bill, jak se roztomile červenal, úplně jsem je viděla =)♥
Ale myslím, že na tom večírku si lidi z Billa vystřelili a napovídali mu lži, protože kdyby to bylo tak, jak mu řekli, rozhodně by to poznal, to totiž nepoznat ani nejde.
Ale taky mě trošku zarazilo, že to Tomovi hned všechno vyklopil, při své nesmělé povaze, ale možná se bál, že by mu to nakonec stejně řekl někdo jiný, tak to radši udělal sám =)
Každopádně příjemná povídka =)♥
Jsem ráda že tuto povídku čtu.Uričět pokračuj je to skvělé
Nečakala som, že Bill to tak vyklpí, tiež si nemýslím že sa na tej party niečo také stalo. Páčilo sa mi ako sa obaja hanbili a boli nesvoji.
Nečekala sem že to tam na něj tak vybalí když ho vůbec nezná…ale začíná to pěkně 🙂
Je to zajímavé a líbí se mi ta povídka. Honem další, jsem nedočkavá 😀