Feed me with your… 23.

Matka:

„No to je dost! Kde se flákáš? Nebereš mi telefony, kde jsi byl?! Uvědomuješ si vůbec, že jsem o tebe měla strach? A ty si trajdáš bůhvíkde, s bůhvíkým, na noc nepřijdeš domů! Panebože, Bille, uvědomuješ si, jaký jsem měla strach? Navíc, když se tady ztrácí tolik lidí poslední dobou!“

Bill:  
Povzdychnu si. „Mami, říkal jsem ti, že jsem s Tomem a že u něj budu spát.“ Protočím očima a dojdu za ní do kuchyně. „Toma znáš, byl tu nedávno na obědě, pamatuješ?“

Matka: 
„Měl jsi mi to připomenout, vždycky mi voláš, když se někde máš přes noc zdržet! Panebože, proč máš ovázanou ruku? Tom ti ublížil? Panebože, já věděla, že tě za ním nemám pouštět, už od pohledu se mi nezdál.“

Bill: 
„Mami, bože, můžeš se uklidnit?! Je vše v pořádku, nic se nestalo, Tom je skvělý, stará se o mě skvěle. A ta ruka, jen jsem se trochu říznul, když jsem si krájel chleba… nic víc.“ Pokrčím rameny

Matka: 
„Kdyby ses říznul, měl bys náplast! Víš, že o tebe mám strach, jsi moje jediná radost, mohlo se ti něco stát, mohl si umřít, spadnout pod auto nebo něco!“

Bill:

Matka: 
„Nikdy jsi mi neřekl, že jsi… no… na chlapce. Myslela jsem, že se zajímáš o slečny, vždyť k nám chodila tak často Mia!“

Bill: 
„Mia už… nežije, mami…“ odtáhnu se a na chvíli zavzpomínám. Zamrkám, abych zahnal slzy, a kouknu na ní. „Taky jsem to nevěděl, dokud jsem nepoznal Toma…“

Matka:

Bill: 
„Mami! Přestaň takhle o něm mluvit, ano? Je to slušnej, čistej člověk, pracuje na doktořině, tak asi nebude nic špatného. Miluju ho, stává se pro mě nejdůležitější osobou, tak mi to nekaž, ano?“

Matka: 
„A já jsem co, po té nejdůležitější osobě? Jsem tvoje máma! A ty na mě úplně zapomínáš! Vždyť pořád někam chodíš… !“

Bill:

Matka: 
„To nemyslíš vážně? Co si sama počnu? Ne, to nepřichází v úvahu! Nikam!“

Bill: 
„Já se tě nebudu ptát! Už  jsem plnoletej! Tak si taky někoho najdi, ne? Bože, přestaň bejt na mě tak upnutá!“ vztekle protočím očima.

Matka: 
„Nejsem upnutá, jen tě mám moc ráda! A nedělej na mě tyhle obličeje, mladý muži!“

Bill: 
„Oh god, já tě mám taky rád, mami, ale mám přítele a chci být s ním…“ zafuním naštvaně a naleju si pití.

Matka:

Bill: 
„FAJN! Tak já jdu tedy zavolat Tomovi, jestli by pro mě k večeru nepřijel, to si akorát sbalím kufry a můžu se nastěhovat konečně k němu!“ zavrčím

Matka: 
Plesknu ti facku, ale jakou. „Nejen, že se opovažuješ na mě zvyšovat hlas! Ty si mě ještě nevážíš! Ten tvůj Tom musí být nějaký psychopat, co tě něčím oblbnul!“

Bill: 
„Au…“ couvnu od ní. „Přestaň! Neřekl jsem, že si tě nevážím! NEŘEKL! A kurva ještě jednou řekni špatný slovo o Tomovi a neuvidíš mě už nikdy! NIKDY!“

Matka: 
„V životě jsem si nemyslela, že z tebe vyroste takový… takový… hajzl a buzerant!!!“

Bill: 
„A co! Jaký sis to vychovala, takový to máš! Já myslel, že zrovna ty mě pochopíš, že zrovna TY mi to budeš přát! Já taky musel respektovat toho sráče, co mě akorát denně mlátil, protože jsem věděl, že jsi s ním šťastná!!!“

Matka: 
„Buď přece rozumný, Bille, znáte se krátce…“ zkouším už i jinou taktiku. „Třeba… co já vím… je to on, koho policie hledá, třeba on vraždí ty lidi… vezmi si, jsi v jejich věku… třeba tě zabije, Bille prosím. Jsi můj jedinej syn!“

Bill: 
„On by na mě nikdy nesáhl ve špatném smyslu, NIKDY! Jen ty mi momentálně kurvíš den…“ zasténám, otočím se a zamířím nahoru.

Matka: 
„Doopravdy tímhle slovníkem mluvíš se svou matkou?“