autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: (Koukám z okýnka.)
Tom: (Jsem magor… sakra. Přijedu k domu a zastavím, ale pořád sedím v autě)
Bill: (Vystoupím i s malou a jdu ke dveřím. Pak se otočím, Tom furt sedí v autě. Koukám na něj.)
Tom: (Sedím a koukám před sebe.)
Bill: (Dojdu k tvému okýnku a klepnu na něj.)
Tom: (Pootočím na tebe hlavu.) Jo jo, už jdu. (Brouknu si a vysednu.)
Bill: (Jdu dovnitř a nahoru.)
Tom: (Jdu za tebou.)
Bill: (Vyzuji se a pak vezmu malou z nosičky, vysvleču ji a položím do ohrádky.)
Tom: (Stojím u dveří a koukám na tebe.) Bille?
Bill: Ano? (Řeknu, když se narovnám a malá už leží.)
Tom: Miluješ mě?
Bill: (Koukám na tebe a jdu k tobě. Zastavím se ale kousek od tebe.) Ano, miluju tě.
Tom: Tak se prosím nechovej, jako bys mě nenáviděl. (Zašeptám)
Bill: (Otočím se od tebe a jdu zpátky k ohrádce, kde už Amy spinká.)
Tom: (Dívám se na tebe a rychle zamrkám slzy. Zase otevřu vchodové dveře a ještě se na tebe ohlédnu.)
Bill: (Zvednu hlavu.) Kam jdeš?
Tom: Nevím. (Zašeptám, ale pořád stojím mezi dveřmi, schválně jestli něco řekneš.)
Bill: Máš práci?
Tom: Ne. (Pípnu.)
Bill: Aha. Tak jestli chceš někam jít, můžeš. (Nechci, aby sis myslel, že tě držím doma, když se chceš jít bavit.)
Tom: (Koukám smutně na tebe. Ale nejdu ani ven, ani dovnitř.)
Bill: (Taky na tebe koukám.)
Tom: Nechci. (Šeptnu.)
Bill: No, tak nikam nechoď.
Tom: Nemám?
Bill: To musíš vědět ty.
Tom: Ale já chci vědět, co chceš ty.
Bill: Chci vrátit čas. (Dosednu na gauč a vydechnu.)
Tom: Do doby, kdy jsi neměl mě ani dítě?
Bill: (Jen zakroutím hlavou.) Neměl jsem ani jedno, ale… prostě. (Mávnu rukou.) Zapomeň na to. (Dám si obličej do dlaní.)
Tom: Ne, mluv.
Bill: Všechno bylo jednodušší… já si čím dál víc začínám myslet, že se k sobě nehodíme. Pořád se hádáme. Prostě… ničí mě to.
Tom: Nemyslíš, že je na to trochu pozdě?
Bill: (Kouknu na tebe.) Ano je. To moc dobře vím.
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Smutný díl… 🙁 Pro mě je tohle horší než ty hátky, takovýhle psychický rozhovory 🙁 😀 Když jsem četla ten konec, znělo to jako úplný konec celé povídky… Ale pořád doufám, že se to mezi nimi udobří 🙂 krásný dílek 🙂
Bille, tak. Já jsem se tě stále snažila pochopit a bránit. Ale teď vidím, že jsi krutý. Měla jsem občas takový dojem už v první řadě. Myslíš jen na sebe. Ano, pro TEBE by to bylo jednodušší!!??? Co je to za sobecký přístup?? Dnes jsi mě teda rozčílil způsobem, který ti opravdu neodpustím.
Je mi strašně líto Tommyho, tohle si po tom všem, jak Billa chápal, jak se snažil mu porozumět a dělat vše jen, aby byl šťastný, po tom, jak mu neustále dokazuje řekla bych až nehynoucí lásku… tohle si od Billa nezaslouží. Mně se derou do očí slzy. A pokud ještě Tommy není zdravý… Ne, tohle nezvládám číst…
jako ted vážně nevim co si mám myslet je mi úplně líto Toma … jenom doufám že konec povídky neskončí tak že budou bez sebe…doufám že se udobří
to neee 🙁 takhle nee 🙁 jen ať to prosím neskončí smutně a Amy nepříjde o jednoho tátu… smutný díl 🙁
od začatku tohoto kratkyho dilu jsem měla slzy na krajičku a jak se tom zeptal jestli ho miluje tak sem tu jednu nezadrzela , ne zy bych byla taková citlivka ale ja to taky nemam lehky,naprosto soucitim s tomem a souhlasim s Ondinou
Na jednu stranu jsem ráda, že si konečně spolu promluví, ale na druhou stranu vím, že to bude krutý rozhovor…
V té Tomově otázce "Miluješ mě?" bylo cítit všechno jeho zoufalství a bolest, kterou v poslední době cítí.
Co se týká Billa, tak myslím, že jeho slova vyzněla hůř, než jak to doopravdy myslel, vždyť Tomovi odpověděl, že ho miluje a jsem si jistá, že to myslí upřímně, a že nelituje ani toho, že má Amy, jen to prostě nezvládá a neumí se s tím vším vyrovnat, on to ani Bill nemá lehké…
Doufám, že v tom nadcházejícím rozhovoru si navzájem vyříkají, co je trápí a že si znovu najdou cestu do srdíčka toho druhého =)♥