autor: Nivian
O dvy týdny později
„Ach bože!“ vykřikla pani Kaulitzová a hlavu založila do dlaní. Zmateně pobíhala po sále a vykřikovala. „Určitě to nestihneme! Jamesi, co ty závěsy? Miriam a ty ubrusy? Panečku… Bille rychle!“ ukazovala na jednotlivé části obrovské místnosti a poletovala sem a tam. Bill zaskočeně přikývl a všechny věci určené na stůl chystal co nejrychleji mohl. Přesto se snažil být pečlivý. V celém obrovském domě panovalo rušno, zmatek a nervozita.
Dnes se konal ples na počest pana Kaulitze, který zprovoznil další podnik. Všechno muselo být pečlivě připraveno a měli přijít jen ti nejvybranější hosté. Bill byl hrozně nervózní. Celé dva týdny se snažil napravit všechno, co stihl za poslední dobu jakkoli pokazit. S matkou už byl zadobře. Celičký týden kolem sebe chodili tak tiše, jak jen mohli. Když spolu jedli u jednoho stolu, ani jeden z nich neřekl ani slovo. Sotva se pozdravili. Až to Bill nevydržel a přišel za matkou s omluvou. Nemohl vydržet ten pocit, že jí nějakým způsobem ublížil. Dost se přemlouval a dost přemýšlel o tom, co vlastně řekne. Jednoduše řekl vše tak, jak bylo. Simone to stále mrzelo, ale odpustila. Pod podmínkou, že už se nic takového dít nebude.
Jejich usmíření sice netrvalo den, ale vše se zdálo být v pořádku. Do toho okamžiku, než se Bill musel zeptat, zda-li může na tři dny odjet do cizího města, kde se měly konat Kaulitzovy oslavy. Pan Jörg Billa slušně požádal o pomoc s tím, že dostane přidáno na platu, a to dost slušně. Bill souhlasil, ale Simone ne. Bill měl mít zrovna pětidenní prázdniny, měl odpočívat a ne se někde tři dny honit za prací. Byla proti, ale nic nezmohla. Dost se kvůli tomu s Billem pohádali, ale hned další den bylo všechno v naprostém pořádku. Rozumně si o tom promluvili, a nakonec Bill odjel.
Zrovna aranžoval kytice na stole, když ho kdosi drapl za ruku a odtáhl stranou. Bill se uklidnil, když zjistil, že ten někdo byl pan Kaulitz.
„Bille, potřebuju ti říct pár věci. Ta první je to, že po dobu oslav jsem Tomovi zakázal konzumovat jakýkoli alkohol. Když tě požádá o vodku nebo něco takového, nedávej mu nic. Řekni, že máš prostě můj zákaz. Vím, jak si poslední dobou v alkoholu libuje a moc se mi to nelíbí. Rozuměls?“ řekl mu a díval se na Billa s důvěrou v očích. Bill pomalu přikývl.
„Můžete se spolehnout, pane…“ usmál se.
„Dobrá…, další věc je, že bude přítomno opravdu velké množství vlivných lidí. Vlastně ani nevím, proč ti to říkám, ale…. buď pečlivý. Já vím, že jsi vždy, ale někteří z těch lidí můžou být docela dost nepříjemní a provokativní. Všechno přejdi s chladnou hlavou a nenech se nijak vyvést z míry hm?“ odkašlal si. Chtěl Billa alespoň trochu připravit na situaci, která může nastat. Dobře znal lidi z branže a upřímně si nemyslel, že chování některých je příjemné.
„Myslím, že to zvládnu. Mám to v povaze…“ kývl Bill a nervózně se usmál. Takových lidí se popravdě moc nebál. Jenže byl nervózní a unavený, a to nebylo dobré.
„Dobře a poslední věc… jdi před hlavní vchod. Čeká tam na tebe Tom. Pojedete nakoupit pár potřebných maličkostí, na které jsem, hlava děravá, zapomněl…“ zasmál se a plácl se do čela.
„Cože?“ vyhrkl Bill a překvapeně se díval na pana Kaulitze. Ten kývl rameny a usmál.
„Jak jsem řekl… jen jdi!“ poručil a rychle se vytratil. Bill se zmateně rozhlédl okolo. Nakonec si jen povzdechl a vydal se před budovu.
Vyšel před budovu a hned se podíval na Toma, který se opíral o kapotu luxusního auta. Bill se trochu nervózně zatřásl a došel až k němu.
„Co ti tak trvalo, prosím tě?“ sykl Tom a Bill se zamračil. Vůbec neměl náladu na Tomovo rozmazlené a povýšené chování.
„Byl jsem poučován tvým otcem, takže se prosím tě zdrž těch blbých připomínek…“ zasyčel a díval se Tomovi přímo do očí. Sám nevěděl, kde se v něm vzala ta odvaha. Byl podrážděný a unavený. To bylo ono. Tom se překvapeně nadechl, ale nic neodpověděl. Jen ukázal na zadní dveře auta a kývl.
„Sedej…“ rozkázal. Bill překvapeně zamrkal.
„A… řídit budeš ty?“ zeptal se, ale poslušně si sedl. Tom se zasmál.
„To určitě… nemám ještě řidičák. To ovšem neznamená, že si někdy za ten volant nesednu…“ zašklebil se a posadil se na místo spolujezdce. „Ale s tebou si to nemůžu dovolit…“ kývl rameny a počkal, než se Kelvin, který zrovna otvíral dveře auta, usadí na místo řidiče.
„Dobrý den Bille…“ pozdravil a otočil se dozadu k Billovi.
„Jmenuji se Kelvin Mössel a jsem řidičem rodiny Kaulitzů. Už pár let… těší mě…“ usmál se a natáhl k Billovi ruku. Ten se příjemně usmál a podal mu ji nazpátek. Měl z Kelvina dobrý pocit a byl nadšený, že znal jeho jméno.
„Dobrý den… Bill Trümper… jsem… vlastně… obsluhuju v jedné z restaurací,“ usmál se a zavrtěl se. Kelvin už jen přikývl a otočil se zpátky na Toma.
„Kam to vlastně pojedeme?“ zeptal se s úsměvem. Tom mu úsměv oplácel a popisoval cestu, kterou se měli ubírat. Bill je fascinovaně pozoroval. Tom mu najednou přišel tak hodný a slušný. Nevěřil, že to byl ten stejný Tom, který si z něj pořád utahoval a dělal mu naschvály. A který se mu líbil.
„Bille…?“ Bill sebou trhl a podíval se na Toma.
„Hm?“ pozvedl obočí a začal konečně vnímat.
„Už tady jsme. Tak se sbírej a jdeme…“ odpověděl mu Tom a vylezl z auta. Bill jen rychle přikývl a taky vystoupil.
Panovala mezi nimi opravdu zajímavá nálada. Bill se často na Toma bleskurychle díval a zase klopil pohled k zemi. Nebylo by možné, aby si toho Tom nevšiml.
„Je na mně něco zajímavého?“ řekl chladně a pokračoval v chůzi. Nevěnoval Billovi jediný pohled. Ten si odkašlal a zakroutil hlavou.
„Proč by jako mělo?“ vydechl a dělal, že vůbec neví, o co jde. Koukal po výlohách.
„Furt na mě koukáš… jako bych snad byl nějaký výstavní kousek,“ zasmál se a zašel do jednoho z obchodů. Bill ho následoval a kývl rameny.
„Nekoukám…“
„Koukáš…“
„Nekoukám!“
„Dobře, tak nekoukáš…“ zasmál se Tom.
„Koukám…“ špitl Bill a díval se do země. Tom se spokojeně usmál a věnoval se nákupům.
Asi po půlhodině se vraceli zpátky k autu, ruce plné krabiček a různých blbostí, které Tomova matka shledávala na plesu za důležité. Bill nedokázal pochopit, proč museli jezdit kvůli tak drahým drobnostem. Tohle všechno by bylo možné nahradit něčím o dost levnějším a větším. Oba položili tašky na zadní sedačky auta a Bill se mezi ně nějak vtěsnal. Cítil se uvězněně a nepohodlně.
„Co sebou tak meleš?“ šklebil se Tom. Moc dobře věděl, co má Bill za problém.
„Ještě se ptej! Ty si sedíš v pohodlí. Já se nemůžu ani hnout…“ zasyčel a snažil se najít pohodlnou polohu k sezení. Tom kývl rameny a dál se bavil s Kelvinem. Bill si naštvaně povzdychl a sledoval ubíhající krajinu.
***
Sledoval pozvané, jak si nabírali jídlo a dobroty na talíře, a tvářil se dost sklesle. Celý den tady pobíhal, něco chystal, někoho obsluhoval anebo něco uklízel. Bolelo jej celé tělo a byl hrozně unavený. Litoval, že na tuhle nabídku tehdy Jörgovi kývl. Mohl teď doma klidně ležet v posteli anebo jenom tak klábosit s mamkou a odpočívat. Nespokojeně zamručel a urovnával stoly, u kterých už nikdo neseděl a sedět už ani nebude. První den se pomalu chýlil ke konci. Lidé v luxusních a drahých šatech se pomalu odebírali do svých domovů. Hrubá většina z nich byla dost posilněna alkoholem. Bill si přál, aby se někdy mohl takového plesu nebo oslavy taky zúčastnit. Jako host ovšem.
Rychle na stůl rozložil nový ubrus a začal jej připravovat na zítřejší den. Čistý ubrus, doprostřed stolu vázu s živou nazdobenou kyticí, okolo doplňkové kamínky. Nádobí a několik kousků drahého příboru. Jak vše mělo vypadat, už měl tak trochu naučené z restaurace. Když připravil všechny zbývající stoly, rychle se za rohem posadil na židli a zmoženě vydechl. Už se mu opravdu chtělo spát a ruce měl zmožené. Uklidňoval jej pocit, že za chvíli dodělá poslední tři stoly a bude mít svatý a zasloužený klid. Vlastně ani nevěděl, kde budou spát. Jestli mají Kaulitzovi objednaný nějaký hotel, či přespí u známých. Hlavu si opřel o studenou zeď a vzdychl. Víčka se mu zavírala únavou a nemyslel na nic jiného než na postel.
Trhl sebou, když ucítil letmý dotyk na rameni. Otočil hlavu a pootevřel ústa. Nějak nedokázal pobrat, co právě vidí. Stál vedle něj Tom s úsměvem na tváři.
„Čau…“ pozdravil a posadil se na židli vedle Billa. Celý den někde pobíhal a ani si nenašel čas na jediný tanec s některou dámou nebo slečnou. Bill se trochu zamračil a otřepal se.
„Nazdar…“ odpověděl a zase pozoroval protější zeď. Tom se zasmál a štípl Billa do boku.
„Nebuď nevrlý. Nic strašného jsem ti přece neudělal… zatím,“ zasmál se zase a taky se opřel o zeď.
„Pamatuju si, že poprvé co jsi mě potkal…, měl si v kalhotech naděláno…“ zasmál se a pokračoval, „velice ses omlouval a div mi nevlezl do zadku. Co ta změna?“ pronesl Tom do ticha a pořád se usmíval. Bill se na něj překvapeně podíval a kývl rameny.
„Nevím. Už mě to nebaví. Chovat se k tobě, jako bys byl pan všemocný. Navíc… jsi zhruba stejně tak starý jako já sám, takže nevidím… důvod mít k tobě nějaký zvláštní respekt. Samozřejmě, že ho mám…, máš peníze, patří vám spoustu domů a podniků a taky… působíš tak hrozně zle a nepříjemně. Jenže jsem si uvědomil, že s takovou bych asi brzo skončil. Kdybych se pořád strachoval přijít do práce právě kvůli někomu, jako jsi ty. Prostě… je s tím konec. Jak ty ke mně, tak já k tobě, víš?“ řekl Bill. Poslední větu už skoro zašeptal a pohledem propaloval Tomovy boty. Netušil, kde vzal odvahu tohle Tomovi říct. Jenže to byla pravda. Konečně mu řekl, jak to vidí, a nelitoval toho, ale začínal se bát Tomovy reakce.
Když bylo chvíli ticho, odvážil se a zvedl k němu pohled. Tom seděl ve stejné pozici jako předtím a usmíval se. Nijak mu nevadilo, co mu Bill řekl. Všechno to stejně tušil. V lidech uměl číst docela dobře. Proto pro něj bylo tak snadné někoho dostat do hrsti anebo zničit. Rád si s lidma hrál. Odkašlal si.
„No vidíš, jak to šlo. Neměl by ses lidí tolik bát. Je to zbytečné, Bille,“ usmál se. „Kdybych chtěl, už dávno jsi tady být nemusel. A věř, že já chtěl…“ zasmál se a hned na to se postavil. „Ale nemyslím si, že to bylo dobře. Musíš se ještě… opravdu hodně učit. Popovídáme si jindy. Dobrou noc…“ řekl a pomalu odcházel. Ještě předtím, než se odebral k odchodu, Billa provokativně plácl po hlavě. Bill se zmateně díval na Tomova vzdalující se záda a pomalu se usmál. Tohle všechno si vyložil tak, že už jsou s Tomem zadobře. Už žádné provokování a žádný strach jít do práce. Nadšeně zatleskal a radostně se usmíval. Byl zase o něco šťastnější.
autor: Nivian
betaread: Janule
Nivian, na mě vždy tvůj příběh zapůsobí tak zvláštně, jinak, než jsem u ostatních povídek zvyklá. Je něčím jedinečný a asi proto ho mám tolik ráda.
Začnu tím, co se mě docela dotklo. Teda, mě ne, ale když si vezmu, že bych jednou měla syna, nemyslím si, že by bylo nejvhodnějším trestem 2 týdenní dusno. Navíc, Bill se snaží postarat a sehnat peníze na studium, což by měla být povinnost Simone. Myslím, ačkoliv se Bill rozumě nechoval, takto "psychicky" trestat ho nemusela. Donutila ho k omluvě. Kdyby se víc o syna starala, nemusel by se takto honit, někdy až štvát. Už teď je opravdu vyčerpaný. Já nevím, jak dlouho tohle břemeno ještě Billy na těch svých křehkých bedrech unese. Ale já mu samozřejmě budu držet palce. Bojuje, má velikou odvahu a vnitřní sílu a to je mi na něm velmi sympatické, to je to, co na něm obdivuju a miluju! Skvělý kluk! A bude si všeho vážit. Jak materiálních, tak těch emocionálních "hodnot".
Moc mě potěšil Jorg, že dal Billovi najevo, že v něho má důvěru. A nijak mě, na rozdíl od Billa, nepřekvapilo chování Toma ke Kelvinovi… Tom není zlý. A dnes se to, sice malinko, ale znovu projevilo. Ta jeho tvrdost je určitá obrana a maska, bůh ví, co ho trápí. Já si už dávno myslím, že materiálně měl od malička vše, ale určitě mu chyběl cit (stačilo mi seznámení s paní Kaulitzovou…). A pokud mu byl odmalička odepřen, nemůžem se divit, jak tvrdě k okolí se chová. A vevnitř, tam bude jistě veliké srdíčko. Je na Billovi, aby mu ty city ukázal, že existují, zlomit ho… Když Bill špitnul a přiznal, že se na Toma koukal…to bylo opravdu milé. Umím si představit také to jeho zatleskání a jsem ráda, že se před Tommym nedal… ačkoliv ty, milá Nivian, víš, že já tady přímo spolu s Tommym i dýchám… :)))
Opět díl byl krásný a já se budu těšit na další!♥
Billovy vobec nezavidim, že si nemože užit trchu boľna ktoré by si zaslužil, som rada že sa udibril doma s maminkou, a dúfam že teraz už to s Tomom bude lepčie a začnu sa pomaly zblyžovať.
aspon, ze uz se tam neboji chodit x)
Och toto bola úžasná časť :D… je dobré že sa Bill konečne udobril s mamou :)… a ten Tom 😀 božeee ja som z neho v tejto časti nemohla :D… najskôr ako boli s Billom nakupovať a to ich "Koukáš." "Nekoukám!" 😀 och mala som dosť :D… a potom ten koniec 🙂 bože dúfam že to naozaj znamená to že sú z Billom za dobré 😀 to by bolo naozaj super!… ale je mi ľúto Billa… myslím že si toho vzal na seba veľa… snáď to po čase neprerastie v totálny chaos :)… milujem tento príbeh čím ďalej tím viac 😀 je naozaj skvelý!
tahle je povídka je dokonalá… sem hrozně zvědavá jak se daj do kupy:D
To bylo super. Už se těším na další díl, … já snad omdlím, super povídka
No, co se týká Simone, tak i když si myslím, že je na Billa trochu víc tvrdá, než by si zasloužil, tak já ji chápu. Bill lhal, nejenom jí, ale i učitelům a Simone prostě nechce, aby z Billa vyrostl lhář, nebo něco horšího, protože jednou lží to začíná a bůh ví čím potom pokračuje. Když člověk zalže jednou, zjistí, že to bylo strašně snadné a když lež projde, udělá to znovu a potom lže pořád, Simone prostě chce, aby z Billa byl slušný a poctivý člověk, v tom ji plně chápu.
Ale Bill by mohl trochu zvolnit, protože tohle tempo nemůže dlouho vydržet.
Jinak se mi hrozně líbilo, jak Bill Toma usadil, že se ho přestal bát a že mu řekl, co si o něm myslí =)
Stejně jako Ondinka si myslím, že Tom v jádru zlý není, jenom má srdce z ledu a čeká na někoho, kdo by ho rozehřál, kdo by mu ukázal, že někoho milovat je krásné a kdo dokáže prolomit tu drsnou slupku, pod kterou se schovává ten skutečný Tom.
Krásný díl ♥
[1]: Simone by chtěla a taky toho má dost. Musí zvládat teď už dvě práce za minimum peněz. Je ji hrozně líto, že nemůže Billovi poskytovat to, co by měla. Ale jak říká Janča, Simone chce Billa dobře vychovat a nechce, aby z něj vyrostl nějaký spratek. Hodně ji mrzelo Billovo lhaní.
A Tom… to je prostě Tom. Já sama mám k němu … nepopsatelný vztah. Tom určitě zlý není, doufám. Má více stránek.
[2]: .. Tohle rozhodnutí bylo na Billovi. Nikdo jej nenutil, aby jezdil. Mohl klidně zůstat doma a odpočívat :).
[4]: Já myslím, že to Bill zvládne. Je to silný kluk. Jsem ráda, že se ti líbí. Děkuju moc! :o)
[7]: Máš naprostou pravdu. Chce Billa vychovat dobře, i když mu není schopná dát to, co ostatní matky svým synům. Jsou na tom lidé lépe…, ale i hůř ://.
A musím se všem čtenářům omluvit…., jak jsem si myslela, že bude spoustu času na psaní, dost jsem se zmýlila. Nestíhám snad ještě více než se školou a hrozně mě to mrzí! Nezvládám číst a dokonce ani psát. Budu se snažit udělat, co bude v mých silách.
[8]: Ano, vím, 2 zaměstnání Simone byly zmiňovány hned na začátku. Ale Bill už je skoro dospělý a spratek není a Simone by to mohla vědět jako jeho MATKA! Každý někdy zalže, každý někdy udělá nějaký malér. Spíš ho má podpořit, když už se chudák stará sám o sebe. Takový trest nutný nebyl… Ale to já mám problém jen se Simone…