„Já tě neopustím. Je to moje chyba, budu tu trpět s tebou,“ mluvil k Billovi. “ Zasloužím si trpět.“
Slzy smáčely téměř celou chladnou podlahu nepříjemného nemocničního pokoje.
„Zasloužím si trpět jako nikdo jiný…“ Opakoval si pro sebe… V tomhle neštěstí se utápěl pořád… Je to jenom kupka neštěstí. Nic jiného… Jeho myšlenky nebloudily jinam už pěkně dlouho. Bill byl jeho život… jeho všechno…
***flashback***
„Bille no ták… neplakej… prosím, bráško neplakej…“ Přitulil si k sobě ubrečené černovlasé stvoření. Teď to byl jediný člověk, kterého má…
„Tome… Oni mi budou tak moc chybět… Já… nikdy jsem ani nepomyslel, že bych mohl být bez rodičů takhle dlouho… Já… jsem sám…“ Vzlykal bratrovi do ramene, černé slzy mu dělaly fleky na bílém triku. To byla ale nepodstatná věc… Nemůžou přece myslet na hlouposti teď, když jim umřeli rodiče…
***end of flashback***
„Billi…“ Zašeptal a novými slzami, snad nekonečnými smáčel Billovu ruku bez života a nemocniční prádlo.
„Tome?“ Vykoukl ze dveří doktor. Tom nezvedl hlavu – nijak nereagoval. Dál brečel a skláněl se nad Billem.
Doktor otevřel dveře a vešel i s táckem, na kterém byl talíř s jídlem a k tomu sklenička vody.
„Přinesl jsem vám to jídlo. Musíte jíst. Skoro vůbec nejíte, jste celý bledý a vyhublý. Od té doby, co sem Billa převezli, jste nebyl venku. Jestli nezačnete alespoň jíst, můžete zkolabovat. Co by pak váš bratr dělal bez vás? Musíte tu pro něj být, v plné síle, a to jde, jen pokud budete jíst a chodit na čerstvý vzduch. Ani nevíte, co je dnes za měsíc. Vůbec o nic se kromě vašeho bratra nestaráte. Vemte si to jídlo, bude vám lépe a budete tu moci být s bratrem, jinak vás budeme muset hospitalizovat na podvyživení a neuvidíte ho vůbec.“
„D- dobře.“ Vykoktal. Stejně se mu do toho moc nechtělo… „Musím?“ Naposledy se zeptal doktora, který jen nakrčil husté obočí do nesouhlasné linie.
„Ano.“ Oponoval, vzápětí odešel z místnosti. Chtěl nechat Toma v pokoji najíst.
Jen co se zavřely dveře, Tom jídlo vyhodil z otevřeného okna. Zbyl mu v ruce jenom prázdný talíř. Musel mít přece nějaký důkaz, který by mohl předložit doktorovi, jakože všechno snědl.
Položil talíř zpátky a do rukou si vzal sklenici vody. S tou měl jiné plány.
omg chudinka tom…takle ale dopadne blbě..vim že si asi myslí že si to zaslouží,ale přece tady chce být pro brášku…
Začínam sa báť, že Tom naozak skolabuje, viem že ma o Billa strach ale, doktor ma pravdu a on musí jesť. Dúfam, že si to uvedomí skor ako to dopadne zle, a že Bill bude v poradku. Je mi Toma strašne lúto, kebo sa tak trápi. Krásne .
Jaké plány??Doufám že se Bill probudí…nenechte mě čekat!! 😀
Chudák Tomi, takhle se úplně zničí…
A kdo se potom postará o Billa, až se uzdraví a on se určitě uzdraví =)
A co Tom zamýšlí s tou sklenicí? Nejdříve mě napadlo, že ji chce rozbít a ublížit si, ale to by potom nepředstíral před doktorem, že snědl to jídlo, tak nevím, co ho napadlo…uvidím =)
Chudáček, celé hodiny, dny bez jídla. Obdivuji ho, že je stále s Billem, je to hodný bráška.
je mi úplně líto Toma a doufám že se Bill brzo probudí
se jde utopit? Chudak Tomi jak trpi
och nie :(…… uz zase je tu poviedka pri ktorej bacim jako decko 🙁 ale je to krasne 🙁