autor: Emilia
Ahojky všichni, takže jsem tady zase s novou povídkou. Na moc dlouho jsem pokoj nedala že?:D Už z montážky, kterou pro mě Majka vytvořila, a za což jsem jí moc moc vděčná, děkuju Májuško, vám musí být alespoň trochu jasné, jakého tématu se bude povídka týkat. Myslím, že tady ještě nic takového nebylo. Snažila jsem se přijít s něčím novým a doufám, že vás jak tohle téma, tak povídka osloví. Nebude to žádný drasťák, krvák a ani se tam nebudou vyskytovat nějaké přehnané sexuální orgie 😀 Je to spíš povídka něžnější povahy, i když já tedy bůhvíjaký romantik nejsem, proto se nemusíte bát, že to bude naopak nějaká šílená slaďárna. Ještě můžu zmínit, že Tom a Bill jsou tady dvojčata. No a víc už se dočtete postupně v povídce. Přeju vám krásné počtení a budu ráda za každý komentář, pa Emy:)
Ve středně velké tělocvičně se ozývaly rány, jak chlapec s cornrows dával silné údery do boxovacího pytle. Udržoval pravidelný rytmus svého dechu a přešlapoval v základním postoji, kdy měl levou nohu vysunutou vpřed a pravá byla stojná vzadu za levou. Kapička studeného potu mu stékala po horké šíji, dolů na vypracovaná ramena, připojujíc se k ostatním.
„Dobře, Tome, pro dnešek to stačí, vedl sis dobře.“ Poplácal jej Henry po rameni. Byl to Tomův trenér od začátku jeho boxerské kariéry. Tom s boxem začal, když mu bylo skoro 15. Henry jej jednoho dne potkal na ulici, kde se pral s bandou nějakých chuligánů. Oddělil je od sebe. „Máš hbitou pravačku a silný přímý úder.“ Řekl mu tenkrát. Zeptal se ho, jestli svoji energii a vztek nechce vybít užitečněji než rvačkami, ze kterých koukaly akorát problémy. Tom se na celou věc díval pochybovačně, ale od chvíle, co si na ruce navlekl boxerské rukavice, už je nikdy nesundal.
Henry sledoval všechny Tomovy pokroky, ovšem také pády. V tělocvičně se před Henryho očima míhalo hodně talentů, avšak Tom byl unikát. Dával ze sebe do boxu všechno. Opravdu k němu měl vztah, zatímco jiní boxovali, jen aby si přivydělali pár euro anebo jim úspěch po pár menších zápasech stoupl příliš mnoho do hlavy. Málokdo se vypracoval s potřebným úsilím a tvrdou prací nahoru. Henry v Toma pevně věřil a věděl, že jednou z něho bude velký šampión.
„Tomi.“ Slyšel Tom jemu tak známý hlas a otočil se. Bill se k němu blížil s úsměvem na tváři a čistým ručníkem. Úsměv mu oplatil a otočil se k Henrymu. Dal Tomovi v tréninku na zítřek volno, rozloučil se s ním a poodešel k jiným trénujícím chlapcům. Bill akorát došel na místo, když se zpoza rohu vyřítil Loius. Byl to Tomův nejlepší kamarád, a zároveň dá se říct poslíček. Roznášel chlapcům během i po tréninku vodu a ručníky. Jakmile všichni odešli, trénoval. Nebo se o to spíš pokoušel. Henry jej párkrát zahlédl, bydlel totiž v menším kamrlíku přímo nad tělocvičnou. Musel se smát té představě Louise jako boxera. Byl to totální antitalent, dokonce nezvládal ani základní postoj. Byl malý a jeho stavba postavy byla absolutně nevyhovující. Louis však věřil, že se stane nejlepším boxerem a proslaví se, samozřejmě po Tomovi, jenž byl jeho velkým vzorem. Nikdo neměl to srdce mu říct o té kruté realitě. Nikomu nepřekážel, byl to hodný kluk a tak ho nechávali při jeho nereálných představách.
„Čágo, Tome, dneska to byla makačka co? Trenér ti dal pořádně zabrat.“ Poplácal Toma po pleci. Působil vedle něj vážně jako trpaslík. Byl mu sotva po ramena.
„Yeah.“ Kývnul Tom.
„Ahoj, Bille.“ Pozdravil Louis také Tomovo dvojče.
„Čau.“ Zasmál se Bill.
„No kámo, letěl jsem tady s ručníkem, ale jak vidno, ty tady máš soukromý servis, takže půjdu.“ Zatvářil se Louis na oko dotčeně a odklusal pryč. Tom jenom pobaveně zakroutil hlavou a obrátil se k Billovi.
„Ahoj.“ Usmál se na Billa zářivě. Byl to přesně ten typ úsměvu, ze kterého se vám podlomí kolena. Bill rozpačitě zamrkal.
„Ahoj.“ Vrátil Tomovi nesmělý úsměv a podal mu ručník. „Tady.“
„Děkuju.“ Přijal Tom od Billa ručník, přičemž se nepatrně dotkl jeho prstů. Bill se zachvěl.
„Tak, jak to dneska šlo?“ Optal se a zamířil s Tomem k šatnám.
„V pohodě, až na to, že jsem totálně grogy.“ Tom hodil ručník na lavici a začal si z rukou odmotávat bandáže.
„Vidím… ukaž.“ Zastavil Bill Toma a ujal se činnosti sám. Tom měl rád, když ho Bill takhle opečovával.
„A jak bylo dneska ve škole?“ Optal se Tom konverzačně.
„Fajn, učili jsme se správně fotografovat portréty. Dostali jsme jich za domácí úkol pár nafotit. Víš, kdo bude můj model, hm?“ Zadíval se Bill na Toma potutelně a jemně masíroval Tomovy klouby. Bandáže mu sice dávno odmotal, ale miloval se dotýkat svého bratra.
„Uhm, Bille…“ Zakňučel Tom frustrovaně.
Bill studoval fotografickou školu. Byla to jedna z nejdražších škol, musel si na ni vydělávat výpomocí v jednom krámku s potravinami. Nedostával moc peněz, a tak pečlivě šetřil. Jörg, otec dvojčat, mu přispíval, ačkoli to nebylo tolik, kolik by si přál Billovi dát. Neměli moc peněz, Jörg pracoval v továrně u pásu, takže žili opravdu z minima. Bydleli v nájmu s příšerně malou koupelnou, kuchyňkou spojenou s obývákem a jedním dalším pokojem, který kluci sdíleli společně. Jörg spával v obýváku na rozkládacím gauči. Vybavení příbytku bylo také velmi skromné. Simone, jejich matka, umřela při porodu, a tak zůstal Jörg na kluky sám. Měli v podstatě volnou výchovu, protože Jörg strávil většinu času v práci. Klukům to však nevadilo. Byli si vědomi toho, co pro ně otec dělal, jak tvrdě pracoval, aby měli vůbec co do úst. Navíc, měli jeden druhého a spolu zvládli všechno.
Studovat fotografickou univerzitu byl vždy Billův sen a Tom ho v něm podporoval. Jestliže mu zbyly nějaké peníze, co si vydělal v amatérských zápasech, věnoval je svému bratrovi. Bill se domluvil s ředitelem na splácení školného v menších částkách a vždycky, i když někdy vážně s odřenýma ušima, částku splatil. Jeho nejčastější model pro fotografování byl Tom. Měl v šuplíku schovaných tisíce fotek svého bratra. Hlavně momentky. Často jej fotil také při trénincích a zápasech. U nikoho jiného neměl tak silnou potřebu si zaznamenávat podobiznu. Tom ale nebyl jen tak někdo… byl to jeho bratr, dvojče, druhá půlka duše. Jeho láska… ano, miloval Toma, tak moc jej miloval, jako nic jiného na světě. Byl si vědom svých nevhodných myšlenek, které většinou patřily Tomovi. Jenže Tom byl tak dokonalý a on si nemohl pomoct.
Nikdy se nezajímal o dívky, měl moc práce s obdivováním svého staršího dvojčátka. Žádná se mu nemohla vyrovnat. Ani jiní chlapci nepřitahovali Billovu pozornost. Nebyli zdaleka tak hezcí, vtipní a úžasní jako Tom. Měl oči jen pro něj. Znal každou věc, která se ho týkala. Zjistil si o boxu nesčetně informací a nepřestal, dokud nevěděl úplně vše. Většinou přišel počkat Toma na konci tréninku do tělocvičny, a pokud bylo více času, pozoroval jej po celý čas, kdy trénoval. Nechyběl na jediném Tomově zápase. Která holka tohle mohla říct? Žádná. Tolik nesnášel, když se kolem něj ty slepice slézaly, jako hladové feny kolem kusu masa. Tomova pozornost patřila jen jemu a ne nějakým husičkám, co o něm nevědí zdaleka nic.
„Prosím?“ Zamrkal Bill na Toma a věděl, že má vyhráno. Tom nemohl odolat těm jiskřivým čokoládkám svého milovaného bratra, udělal by pro Billa cokoli.
„Mám jinou možnost?“ Povzdechnul si smířeně a pousmál se. Bill Tomovi věnoval zářivý úsměv a Tom se začal převlékat. Hned, co byl hotový, se vydali domů. Byl příjemný bezvětrný zimní podvečer a z nebe se snášelo na zem tisíce křehkých sněhových vloček. Dvojčata kráčela vedle sebe, sem tam se pošťuchovala anebo po sobě házela sníh.
„Tome, teď vypadám, jak zplihlá slepice.“ Smál se Bill a vytřepával si sníh z vlasů.
„Potom si ta nejroztomilejší zplihlá slepice, kterou jsem kdy viděl.“ Zazubil se Tom a Billova líčka nabrala slabě červenavou barvu. Reagoval možná poněkud přehnaně. Tom pro něj měl vždycky vlídné slovo, jenže pro Billa to znamenalo mnohem víc. Díval se na Toma jako na svou lásku, objekt jeho tajných tužeb, proto jej Tom uváděl takovými komplimenty do rozpaků, aniž si toho byl vědom.
„Pojď sem.“ Řekl Tom něžně, vybral zbývající sníh z Billových černých vlasů a nabídl mu své rámě. Bill cítil i přes vrstvy oblečení teplo, vycházející z Tomovy kůže. Víc se k němu přitiskl a vdechoval Tomovo pižmo. Tom voněl tak krásně mužně a příjemně. Nikdo nevoněl tak dobře, jako jeho Tomi.
…
„Tati jsme doma.“ Zavolal Bill z chodbičky, zouvajíc si boty. Bytem se linula příjemná vůně, Jörg se rozhodl vařit a vonělo to chutně.
„Mmm, co to tady voní?“ Přišoural se Tom do kuchyně s Billem v závěsu.
„Rozhodl jsem se dneska uvařit, skončil jsem v práci dřív. Takže na večeři bude čína.“
„Mňam, už se těším. Mám obrovský hlad.“ Pohladil se Bill po kručícím břiše a Tom se musel opět usmát nad roztomilostí svého bratra.
„Za minutku to bude, zatím můžete prostřít stůl.“ Navrhne Jörg. Tom otevře skříňku a vytáhne tři talíře. Bill mezitím pobral příbory a skleničky. Když se to všechno chystal položit na stůl, jedna sklenička mu vyklouzla. Tom byl však pohotový a rychle ji zachytil.
„Musíš dávat pozor.“ Řekl Tom jemně a pohladil Billa po ruce. Billovi naskočila husí kůže z toho doteku.
„Uhm… mám levý ruce.“ Sklopil Bill pohled a odešel do kuchyně pro pití. Choval se jako malá puberťačka, která málem odpadne pokaždé, co se na ni Tom zadívá. Nesnášel na sobě tohle chování, jenže si nemohl pomoct.
„Jsi v pořádku, Bille? Vypadáš rozrušený.“ Podíval se na svého mladšího syna Jörg s otazníky v očích.
„Uhm, jasně, jsem v pohodě. Mám se úp-plně nejfajnověji.“ Zakoktal Bill a vycouval z kuchyně. Neuměl moc dobře lhát a nechtěl se podrobovat výslechu. Jörg byl všímavý člověk, a kdyby v kuchyni zůstal, určitě by vyzvídal, co se děje.
„Nešel si náhodou pro pití?“ Pozvednul Tom nechápavě obočí, jelikož se Bill vrátil s prázdnou.
„Húú. To jsem šel. Chtělo se mi na záchod a vykouřilo se mi to z hlavy.“ Vymýšlel si pohotově Bill.
„Aha.“ Pokrčil Tom rameny a vydal se pro pití sám.
„Bože ty si takový idiot.“ Zanadával si potichu Bill a promnul si spánky.
Jörg s Tomem mezitím donesli večeři a mohlo se usednout ke stolu.
„Tak co dneska trénink, Tome?“ Optal se Jörg se zájmem.
„Uhm dobrý. Budu muset pořádně makat, za tři týdny mě čeká zápas.“ Dořekl Tom a upil ze své sklenice.
„To je skvělé. Potom dej vědět na jaký den to je naplánované. Pokusím se dostat v práci volno.“ Poplácal Jörg Toma po paži. Tom jenom pokýval hlavou. Billovi zaskočilo a rozkašlal se. Tom k němu přiskočil a s lehkým poplácáním po zádech mu podal sklenici se šťávou. Bill se hltavě napil a z koutku úst mu tekl pramínek nápoje.
„Synu, nesmíš takhle hltat nebo se udusíš.“ Podíval se na něj Jörg starostlivě. Bill rozpaky zrudnul. Tom Billa pohladil po hlavě a pohledem se jej ptal, jestli je v pořádku. Bill kývnul a Tom zamířil zpátky na své místo. Zbytek večeře proběhnul v tichosti protkaným cinkáním příboru o talíř.
Později po večeři Bill ležel na posteli a prohlížel si nedávno pořízené fotky Toma. Prstem přejížděl po fotce s detailem na Tomovo mateřské znamínko na tváři. Otevřely se dveře a Bill urychleně strčil fotky pod polštář. Tom přišel ze sprchy a kolem pasu měl omotaný pouze ručník. Bill na sucho polknul. Sjel ho od hlavy k patě, a jakmile Tom chytil jeho pohled, s výrazem přistihnutého se odvrátil. Tom se tvářil neutrálně. Přešel ke skříni, vytáhnul z ní boxerky a shodil na zem ručník. ‚Nedívej se tam, Bille ty úchyle jeden.‘ Napomínal se v duchu Bill. Moc to však nepomáhalo. Zíral na Tomův zadek jako na svatý obrázek. Byl malý a pevný. Bill frustrovaně zakňučel, když ucítil zacukání pod svými pyžamovými kalhotami.
„Půjdeme spát?“ Kouknul na Billa unaveně Tom. Dnešní trénink jej vážně zmohl.
„Uh-huh.“ Pokývá Bill hlavou. Tom k němu přejde a vtiskne mu lehký polibek na čelo.
„Dobrou noc, Billy.“ Zamumlá a ulehne do své postele.
„Dobrou noc, Tomi.“ Usměje se Bill, zhasne lampičku a zachumlá se po krk do své přikrývky.
autor: Emilia
betaread: Janule
Tahle povídka se mi hodně zalíbila je moc hezky napsaná .. ty jemný slova a ty lehké doteky ,který Tom používal mě dostávaly do kolen :))
Je to moc krásná povídka.UŽ tet jí miluju.Billík takovej nunílek.Už sem azse nedočkavá na další díl
Táák, jelikož miluju Rockyho, tak je mi jasné, že budu milovat i tuhle povídku =)♥
Tom je úžasný, takový prototyp silného a správného kluka s otevřeným srdcem =)
A Bill? To je takový roztomilý ťunťa, který naprosto zbožňuje svého brášku, oba se mi v těch rolích moc líbí ♥
Protože box umí být taky pěkně drsný a krutý, tak se trošku o Toma i bojím, každopádně se mi povídka líbí a budu se na ni těšit =)♥
mmm vypaá to zajmavě honem další dílek
Začátek povídky se opravdu vydařil. Povídka mě zaujala už podle banneru, sama chodím čtyřikrát týdně trénovat fitbox, takže je to téma pro mě jako stvořené 🙂 Děkuji ti za něj!
Zaláskovaný Bill se mi hodně zamlouvá, vůbec se mu nedivím, že je z brášky celý paf, no, kdo z nás by nebyl? 🙂 A jsem moc ráda, že Tom není nějaký frajerský náfuka, ale hezky se stará o brášku a jeho veškeré pohodlíčko 🙂
Těším se na pokračování ♥.
To je super, Tom a boxér to se často navidí :D. Honem další díl, jsem hodně zvědavá
teda…tak tohle mě zaujalo hnedka od začátku. je to perfektně napsané, dobré téma…jsem zvědavá jak to bude pokračovat :))))
Tak toto ma veľmi zaujalo a som zvedavo, čo bude daľej, tychlo dalej.
jak je zamilovany Bill nemotorny, to je parada x)
Tak to je dost dobrý téma – Tom boxer, Bill fotograf… Asi taky budu číst pravidelně 🙂
Musím říct, že na začátek mě tahle povídka hodně zaujala jak originálním dějem, tak stylem psaní. Nemůžu si pomoct, prostě mám ráda to kouzlo zakázanosti a to se tady v té povídce vyskytuje. Líbí se mi, jak Bill pěkně svého brášku obdivuje, jen doufám, že Tommy jeho city nezraní a po čase bude cítit to samé.
Billy mi tady připadá strašně roztomilý a Tommy, to je prostě jeho starší, ochranářský bráška. Moc pěkný díl a určitě budu vyhlížet další!;)
Jo, málem bych zapomněla ještě pochválit Majce tu montážku. Moc se povedla, je úžasná, hlavně ten Bill sotjící v pozadí, ten mě prostě uchvátil, takové křehké štěňátko.:))
Takžéééé….nevím co říct..je to nádhernýýý…určo budu věrná čtenářka 🙂
Ach, konečně jsem se dostala k tomu, abcyh se dala do čtení této povídky 🙂 Myslím, že první plus na té povídce je, že dvojčátka tu hrají dvojčátka, což je moc fajn, protože se to už v povídkách nevyskytuje často a prostě když člověk miluje člověka, není to jako když dvojče miluje své dvojče 🙂 :* Pěkné, vrhnu se na durhý díl a plně natěšená budu očekávat třetí 😉 Nadchlo mě to 🙂
Krásny začiatok. Tá láska medzi nimi je niečo nádherné. Nádherná bola aj atmosféra doma na večeri. Majú fajn otca. A rituál – bozk na čelo pred spaním je niečo krásne.
awww :3 … zaujímavé, som zvedavá ako sa to vyvinie ^^" … len jedna vec 15 rokov je dosť neskoro na začínanie s bojovím športom. Sama chodím na karate 8 rokov, začala som v siedmich a už aj to bolo dosť neskoro… to je ale len detail … je to veľmi dobre napísané. páči sa ako si opísala Billove pocity k Tomovi ^^" :DD
Povídku čtu už podruhe je moc pěkně napsana.