autor: Saya-Mi
Tom:
„Kurva!“ Nadává.
„Copak?“ Vážně mě to zajímá.
„Ale nic!“ Odbyde mě.
„Vážně nic?“ Že by chtěl někoho ojet? Ušklíbnu se.
„Vážně.“
„Jak myslíš…“ Jestli teda vůbec myslí. Pokrčím rameny. Přijde ke mně a chvíli mi civí přes rameno.
„Grafity?“ V otázce slyším mírný znechucení.
„Něco proti?“ Ptám se a dál kreslím.
„Ne.“
„To je dobře.“ Ušklíbnu se.
„Mám žízeň.“ Oznámí.
„Na chodbu, po schodech a doleva. Chovej se jako doma.“ Ušklíbnu se a mám chuť dodat, ´Jestli si umíš alespoň to pití nalít´.
„Fajn.“ Odsekne a odejde.
Dál kreslím a koukám na to z různých úhlů. Hmm… Chtělo by to trochu… červené… černé a… možná šedé… Jo!
Po chvíli se otevřou dveře a vejde Bill se sklínkou v ruce.
Bill:
„Mám žízeň.“ Oznámím.
„Na chodbu, po schodech a doleva. Chovej se jako doma.“ Ušklíbne se, a jde vidět, že by si nejradši rejpnul nějakou poznámkou.
„Fajn.“ Řeknu příkře a odcházím.
Dojdu do kuchyně a hodnou chvíli hledám sklínku. Pootevírám několik skříněk, než ji najdu. Pak otevřu ledničku a koukám, co je tam za pití. Cola? Výborně. Naliju si, vypiju to a naliju si znovu. Colu uklidím tam, kde byla a i se sklínkou jdu nahoru.
Vejdu do pokoje, dojdu k posteli, na kterou si následně sednu, a civím do sklínky.
Přemýšlím, dokud mě z mých úvah nevytáhne Tomův hlas.
„Laskavě mi to nevylij do postele.“
„Se neboj…“ Řeknu tiše a dál civím do sklínky.
„Se nebojím, ale jestli to vyliješ, budeš na tom spát ty.“ Pokrčí rameny.
„Hmmm…“ Začnu se sklínkou dělat ve vzduchu kolečka. Točím s ní… Točím s ní až… „Oups!“ Schytal jsem to já i postel. Ještěže na sobě mám dneska tmavý oblečení.
Sklínku položím na stolek vedle postele a jdu ke svým kufrům. Vytáhnu čistý oblečení a začnu se převlíkat.
Tom:
Kouknu na postel a pak na něj. Stáhl si tričko a… woow! Zírám na něj. Vážně je to mý dvojče a je mu 16? Na šestnáctiletýho má fakt pěkný tetování. Na podbřišku a na boku… hmmm… toho na ruce jsem si všiml už před tím…
A… jeho tělo… je takový… uhm… ještě dětský, ale… krásný! Ohromeně na něj koukám až do chvíle, než si přes hlavu přetáhne čistý tričko.
Otočím se a tupě zírám na stůl. Má tak bledou kůži… a ty tetování… Krásnej nápis přes celej bok… a ta hvězdička na podbřišku… té bych se chtěl… ehm… dotknout… a… nejen rukou… Ušklíbnu se nad tím, jaký jsem prase. Za prvé jsem fakt perverzní, a za druhé – a to je horší – tak smýšlím o svém dvojčeti. Připadá mi, jako bych tak smýšlel sám o sobě.
Je to divný… Já jsem divnej. Ušklíbnu se. Vstanu ze židle, jdu do kuchyně pro něco k obědu. U dveří do chodby se ještě otočím, kouknu na Billa a zeptám se: „Chceš něco k obědu?“
„Jo.“ Řekne jen.
Dojdu do kuchyně a hledám něco hotovýho k jídlu. Když nic nenajdu, rozhodnu se uvařit těstoviny a rajčatovou omáčku – samozřejmě tu, kterou jen naliju na pánev ze sklínky a nechám ´projít varem´, jak je napsáno v návodu. Co bych se patlal s domácí, když už je jedna skoro hotová? Když všechno uvařím, scedím, a dám na talíře, vyběhnu schody, vejdu do pokoje, a oznámím Billovi, že jestli chce jíst, je to v kuchyni na lince. Znovu seběhnu dolů, vezmu si svoji porci, a sednu si s ní do obýváku na gauč.
Zapnu si televizi a zase přemýšlím nad tím, co jsem viděl… tudíž jeho tělem.
Po chvíli slyším kroky na schodech.
Bill:
Vím, že se na mě koukal, když jsem se převlíkal… Chtěl bych vědět, co si o mně – respektive o mém těle – myslí. Chvíli ještě seděl u stolu a pak někam chtěl jít. Když došel ke dveřím, zeptal se mě, jestli chci oběd.
„Jo.“ No, to jsem řekl trochu příkřeji, než jsem chtěl.
Otočil se a odešel. Chvíli jsem seděl na zemi u kufrů, pak jsem se přesunul i se svým notebookem na postel. Samozřejmě na tu čistou stranu. Když přišel s tím, že mám oběd v kuchyni na lince, jen jsem přikývl a dál koukal do notebooku.
Po chvíli jsem se zvedl, protože už jsem měl opravdu hlad, a šel si pro to do kuchyně.
Sešel jsem po schodech, v kuchyni si vzal jídlo a pomalu šel do obýváku.
„Můžu?“ Zeptal jsem se, a hlavou ukázal na místo vedle něj.
„Jasně.“ Řekl a přikývl.
Sedl jsem si teda vedle něj a začal jíst.
„Hmm… Vefo dobvý.“ Zamumlal jsem s plnou pusou. „To si vařil sám?“ Zeptám se už s pusou prázdnou a okouzleně koukám střídavě na něj a na těstoviny. No jo, tím jídlem mě vážně okouzlil.
„Jo, ale omáčka je koupená.“ Pokrčí rameny.
„Ale vařil jsi to ty, a… Je to sakra dobrý!“ Myslím to upřímně. Lepší těstoviny jsem ještě nejedl.
„Jak myslíš.“ Usměje se.
„Myslím, že lepší těstoviny jsem ještě nejedl.“
„Vážně?“ Usměje se potěšeně.
„Vážně.“ Odpovím a zase začnu jíst.
autor: Saya-Mi
betaread: Janule
♥♥♥boží xD♥♥ to billa zbalí na těstoviny-jak chytré xD
[1]: xDDD
Jak je vidět, tak už nám ledy tají, třeba se ukáže, že Bill zase není taková diva, jak se na první pohled zdálo =)
A Tomi se taky nezdá, ale Bill ho docela zaujal, a taky si toho sakra dobře všimnul, takže hádám, že bude Toma pěkně provokovat…=)
To bylo dobrý. Ta omáčka by mně zajímala z čeho byla, já totiž je moc nemusím, ale Bill mně překvapil, stím že je to dobrý, no … super povídka honem další
Och to Tomove zmýšľanie pri tom ako zízal na Billa bolo dobré 😀
A nečakala som že Bill Toma za tie cestoviny pochváli 😀 ale ľúbilo sa mi že to urobil 😀
Som zvedavá či si Bill večer teda niekam vyrazí 😀 a či s ním pôjde aj Tom 😀 no čo nechám sa prekvapiť 😀
koukam, ze Tom si polite postele ani nevsiml, pres to civeni na Billa xD
no… tak to se nám to vyvíjí celkem zajímavě 😀 ten Tom je nějaký divný 😀 že by se nám do Billa tak rychle zakoukal? ale ne že by mi to vadilo 🙂 rychle dál 🙂
musela sem se nakonci fakt usmívat!!! takový kamaradi ne xDDD ježiiiš mě to tak bavi!!! hrozně se těšim co bude dal!!!!