Feed me with your… 24.

autor: Mizuki & PeTiŠka

BILL  
Zastavím se uprostřed schodů a kouknu na ní. „Očividně? Řekla sis o to…“ 

Mamka  
„Momentálně bych si přála, aby Tom byl nějaký psychopat, co tě unese. Alespoň bych měla o starost méně!“ rozběhnu se s pláčem zpátky do kuchyně.  

BILL  
Zamrkám nevěřícně. Sejdu zpátky a opřu se o futra dveří kuchyně. „Tak já ti něco povím, mami…“ ušklíbnu se. „Vlastně jsem byl prvně… Tomova oběť, chtěl mě zabít… on je… vrah…“ usměju se lhostejně.

   
Mamka  
„Cože? Vážně povedený vtip, Bille! Neplácej hlouposti a nech mámu v klidu brečet. Divíš se, že brečím? Brečím kvůli tobě, je to tvoje vina… všechno.“ 

BILL  
Přejdu před ní. „Proč bych s něčím takovým žertoval? Ach, mami, nevíš, co je to za krásnej život… už to není jen o tom ležet denně v učebnicích, chodit včas domů a chovat se jako vychovanej synáček… života si člověk musí užívat více. Ani nevíš, jak šťastný jsem, když mě Tomi šuká… och ano,“ zakloním požitkářsky hlavu a pousměju se.  

Mamka  
„Ty nejsi můj syn… ty jsi… já ani nevím, co jsi! Jsi… fuj, jsi hnusný! Byl jsi tak hodné, roztomilé dítě!“ 

BILL  
„Jsem stále roztomilý…“ zamrkám na ní. „Chceš ještě něco vědět, mami? Abys neřekla, že jako syn ti nic neříkám. Společně s Tomem jsem zabil matikářku… oh bože a víš proč? Protože ta kráva mi dala za… za 5 !!! A já nechtěl propadnout…“ zasměju se. „To je fér, co myslíš?“ 

Mamka  
Vrazím mu facku a v hrůze se odtáhnu. Nikdy jsem jej nemusela uhodit, nikdy. Teď, poprvé… „Oh… promiň já… co jsi to říkal?!“ 

BILL  
Zamračím se naštvaně. „Že jsem vrah!“ syknu na ní zlostně.  

Mamka  
„Bille, musel ses zbláznit, copak to povídáš? Ty přece nejsi vrah, jsi Bill, můj Bill, můj synáček, zlatíčko…“ 

BILL  
„Ne, mami, už dávno nejsem tvoje zlatíčko… změnil jsem se, díky Tomovi… a přijde mi, že si žiju lepším životem, než jsem žil…“ ušklíbnu se. „Musím ti vlastně ještě něco říct… pamatuješ na toho tvého přítele, co mě jako dítě mlátil a šikanoval? Viděl jsem jeho hlavu na pozlaceném táce u Toma…“ usměju se.  

Mamka  
 „Jste oba zrůdy… ty i Tom… jste zrůdy!“ hysterie z mého hlasu přímo čiší.  

BILL  
„Tys byla zrůda, když si toho zmrda nechala, ať mě ničí, věděla si, co mi dělal a nic si s tím neudělala… to ty!!!“ křiknu na ní zpětně.  

Mamka  
 „Já o tom neměla ani tušení Bille, přísahám! Nikdy jsi mi nic neřekl!“ 

BILL  
„Co lžeš, mami?! Co sakra lžeš!!! Chodil sem za tebou každou chvíli, když byl ten hnusák pryč, brečel jsem ti na kolenou, vidělas i párkrát, jak na mě řve, jak mi ubližuje, tak co tady sakra lžeš!!!“ zvyšuju hlas a začínám se vzteky klepat. Uh…  

Mamka  
 „Zasloužil sis to za to, co děláš teď!“ zaprskám vztekle.  

BILL  
„Je to tvoje vina zčásti, co ze mě je! Mám to pořád v sobě! Co jsi to za matku, ani jsi mi nebyla po boku, když jsem tě v dětství potřeboval, byla si jenom zaneprázdněná jim… jim a jim!“ 

Mamka  
„Když jsi mě neměl rád ty, tak alespoň někdo! Dala jsem ti všechno, všecičko, abych ti vynahradila, že nemáš tátu! A tys mi nikdy nepoděkoval! Chodil jsi na zábavy, pít s kamarády, utrácel jsi i peníze na nájemné! A co je z tebe… teplá kurvička randící s psychopatem. Doufám, že zemřete na AIDS!“ vyhrknu už vážně zoufale a vztekle zároveň, nevím jak dál.  

BILL  
Rozhlídnu se a prostě v první chvíli popadnu nůž bez rozmyšlení. „Ne, nedávala jsi mi nic… snažila ses, ale to bylo tak všechno. Já nechodil pít, utrácet peníze. Ne, já jsem byl vždycky slušnej… ale ne kvůli tobě, ale kvůli tátovi, protože jsem mu to slíbil, než umřel… on byl stejnak nejlepší… on by mě podpořil, kdyby věděl, že jsem gay… on by se mě zastal, před těma tvýma stupidníma kecama… on by mi nikdy nepřál zkurvenou smrt, kterou mám teď sto chutí dopřát já tobě!“ přejdu k ní a zamračím se. „Nemám k tomu daleko…“ klepe se mi ruka s… nožem v ruce. „Odstěhuju se k Tomovi, to bude nejlepší!“ 

Mamka  
 „Udám tě na policii… !“ odstrčím jeho dlouhou paži, oči mi lítají z nože na jeho tvář a zpátky. Zády narazím do linky. „Přestaň s tím, nešahej na mě…!!!“ 

BILL  
„Vážně to uděláš? Zničíš svému ‚milovanému‘ synovi život?“ pozvednu obočí, natisknu se na ní a přiložím nůž k hrdlu. „Řekni mi popravdě… udělala bys to, kdybych odešel? Řekni mi pravdu… a možná tě nechám“… to tak.  

Mamka  
 „Ty ničíš život mně, tak proč bych to nemohla udělat já tobě!Jsi srab, tohle neuděláš!“ 

BILL  
„Buď zachráním svůj život před mřížemi a vyřídím tebe, nebo ušetřím tvůj život a sobě ho zničím. Proč bych to ale dělal? Mám téměř hotovu školu, skvělého přítele, jsem hezký… byla by toho škoda…“ přitlačím nožem na krk. „Nějaká poslední slova, čím bys to zachránila?“…  

Mamka  
 „Měla jsem tě ráda… když jsi ještě byl můj syn,“ šeptám tiše.  

BILL  
Zarazím se na chvíli… možná, že to není dobrý nápad. NE! Jsou to jen kecy na oblbnutí, abych jí nevyřídil. „Lhářko!“ naposledy vydechnu a projedu nožem silně přes její krk. Odtáhnu se, opustím nůž a zavřu oči. Nechci to vidět. NECHCI!