autor: Cinematics
Bill je překvapen Tomovou rodinou, Tom je překvapen nedostatkem strachu
Bill byl víc než rád, že je se Simone, když telefonovala, ale i tak ji prosil (i když nepotřeboval), aby se sedělo venku na verandě namísto v kuchyni; už jen proto, že byl plný paniky. Bylo divné, že se víc bál toho, že by se možná mohl Simone dotknout výběr slov jeho matky, než to, že jeho matka řekne ne. Naštěstí Simone pochopila a souhlasila, že se s ním posadí venku; oba tam popíjeli kávu, kterou potřebovali.
Venku foukal vítr, sladký a chladivý. Byl to ten typ letního ráda, kdy je možné cítit, že se blíží podzim, i když je teprve polovina července. Vzduch byl vlhký, nebe zatažené a teplota ne moc vysoká; byl to perfektní den, z Billova pohledu.
„Bille, opravdu potřebuju, abys mi řekl všechno, co můžeš,“ řekla Simone, zopakovala to, na co se ho ptala v kuchyni.
„Opravdu nerad o tom mluvím,“ zamračil se Bill. „Ale myslím, že vám to dlužím, za to, co pro mě děláte… vlastně, od té doby, co mi bylo třináct, mě moji rodiče posílají od příbuzného k příbuznému, myslím, že tenkrát jsem si říkal, že to dělají proto, abych měl zábavné léto, ale oni mě jen nechtěli u sebe. To bylo vidět víc a víc, když moje matka začala mluvit o tom, že chce, abych bydlel u příbuzných už natrvalo… tohle léto mě vykopla jen proto, že mě nemá ráda, řekl bych, a teď mě moje babička vykopla, protože jsem jí neřekl, že jdu pryč, ale já byl jen naštvaný! Vyjela na mě a já se naštval a odešel… vím, že je to moje vina, ale ona mi ani nedala šanci na to, abych to napravil…“
„No, možná už se nebudeš muset dál stěhovat, Bille. Gordon a já jsme se rozhodli, že nemůžeme najít žádné zápory na tom, abys s námi bydlel, a taky víme, že Tom by bez tebe byl naprosto ztracený, a máme vás oba tak moc rádi, že nemůžeme vidět ani jednoho z vás nešťastného… jsi hodný kluk, Bille. Chceme, abys byl šťastný.“
„Nemůžu vám dostatečně poděkovat,“ odpověděl Bill. „A dokonce, i když mi tady nedovolí zůstat, nebudu smutný, že se musím stěhovat, protože vy a vaše rodina mi dáváte pocit, že někam patřím a tak jsem se nikdy před tím necítil…“
„Jediné, co můžeme udělat, je zkusit to,“ odpověděla Simone s jasným úsměvem, než se napila své kávy a nechala Billa za ni vytočit číslo.
Telefon vyzváněl celou věčnost, než to Billova matka zvedla; velice naštvaným hlasem. Simone se rozhodla, že dá telefon nahlas; bylo fér, aby Bill slyšel všechno, co se děje, aby věděl, jak to bude dál.
„Dobrý den, paní Kaulitzová?“
„Ano?“ odpověděla nepříjemně.
„Ano, dobrý den. Tady Simone Trumperová, z Tichého Údolí… sedím tu s vaším synem Billem, a máme na vás otázku. Já, uvědomuji si, že to musí být opravdu zvláštní vám takto volat z ničeho nic, ale předpokládám, že je to ta nejlehčí cesta, jak všechno rychle vyřešit.“
„Co chcete řešit?“
„No, Bill a můj syn se v krátkém čase celkem rychle sblížili, od chvíle, kdy tady Bill bydlel, a bereme ho už skoro jako část rodiny. Máte úžasného syna, Paní Kaulitzová.“
„OK?“
„No, Bill a já jsme si promluvili a můj manžel a já také, a rádi bychom, abyste nám dovolila, aby mohl Bill zůstat po zbytek léta, nebo možná i déle, tady s námi v Tichém Údolí. Uvědomuji si, jak je zvláštní vás o tohle prosit, ale můj manžel a já, a Bill také, si myslíme, že by to tak bylo nejlepší. Samozřejmě, že je to rozhodnutí na vás a vašem manželovi, ale byli bychom opravdu rádi, kdybyste o tom alespoň popřemýšleli.“
„Hmm. Bill o nás mluví za našimi zády, huh? Ne. Zůstane se svou tetou a strýcem v Grovestonu po zbytek léta. Už s tím souhlasili.“
„Ano, a rozumím tomu, ale Bill nám řekl, že ho tam moc nechtějí a máme pocit, že kdyby tu zůstal s námi, bylo by to pro něj lepší.“
„Dejte mu telefon,“ odpověděla Billova matka svým zadýchaným, huhňavým hlasem a Bill zaúpěl.
„Mami?“ řekl Bill do telefonu, odmítal vypnout reproduktor. Chtěl, aby Simone slyšela, jak s ním jeho matka mluví.
„Co si kurva myslíš, že vykládáš matce tvého kamaráda o naší rodině, co?“
„Jediné, co jsem řekl, bylo, že strýc Greg a teta Louisa jsou na mě oškliví,“ zalhal Bill, hlas mělký a roztřesený. „Mami, já nechci jet do Grovestonu. Strýc Greg a teta Louisa mě nenávidí a nic tam na mě nečeká. Chci zůstat se svým kamarádem a jeho rodinou, a oni také chtějí, abych zůstal.“
„Proč si myslíš, že se s tebou budou chtít vypořádávat? Dávám jim dva týdny a přijdeš sem,
protože už tě budou mít dost.“
„To by neudělali,“ protestoval rozhodně Bill. „Nejsou jako vy. Oni si cení toho, co říkám a toho, že mě mají kolem sebe… Chci tady zůstat. Podívej, nemusíš platit za stěhováka, abyste dostali moje věci do Grovestonu a nebudete muset platit, aby se to odvezlo zpátky domů. Nebudete muset platit tetě a strýci za to, že tam budu… už za mě nemusíte platit…“
Billova matka vypadala, že přemýšlí. Vždycky se jí dalo ukecat na peníze. Bill byl její lístek na jídlo během jeho dětství, ale teď to vypadalo, že jen utrácela peníze na to, aby ho dostala pryč. Tentokrát Bill nepotřeboval její peníze, aby mohl být poslán dál.
„Nebudou za tebe platit,“ odpověděla jeho máma a Bill se s pousmáním podíval na Simone.
„To máš pravdu, ale zaměstnají mě. Simone a Gordon, její manžel, vlastní malý obchod s bonbóny tady v Tichém Údolí, a říkali, že když tam budu pracovat, tak si můžu za své věci sám platit a já souhlasil. Chci říct, myslím, že je to tak spravedlivé.“
„Nech mě promluvit si se Simone, Bille. O samotě.“
„Fajn.“
Bill podal telefon Simone, která ukázala prstem na mikrofon a Bill jen přikývl. Pak ho odmáčkla a dala si telefon k uchu, než začala mluvit s Billovou matkou. Rty naznačila: pak ti to řeknu, než Bill přikývl a šel na ni počkat do kuchyně.
Rodina se rozhodla, že nechá Toma spát. Andreas si vzal jeho směnu, protože se rozhodl, že jestli bude muset Bill odejít, tak že chce, aby spolu strávili co nejvíc času, jak bude možné. Mimo to, Tom byl neuvěřitelný pracant a Andreas si myslel, že si zaslouží nějakou tu dovolenou.
Bill trávil čas (zatímco Tom spal) tím, že uklízel jejich už takhle perfektně uklizený dům. Zametal a oprašoval, mopoval a leštil hrnečky. Simone mu pořád říkala, že nemusí, ale Bill naléhal; tak mu Simone jen pomáhala.
„Oh,“ řekl Bill, otočil se a omylem nakopnul kyblík s vodou a octem, rozlil to na podlahu. „Pardon. Uh, můžeme to neříkat Tomovi?“
„Co myslíš?“ myslím, že přijde na to, když-„
„Já jen, můžu mu to říct sám? Řeknu mu to dnes večer, samozřejmě… Jen to chci udělat v tu pravou chvíli.“
„Samozřejmě. Počkáme. Můžeš mu to dnes večer říct, chlapče.“
„Děkuju, Simone.“
Bill vyhnal Simone z kuchyně a řekl jí, že se nesmí vrátit, dokud nebude hotový oběd. Tancoval s hrnečky a přístroji, zatímco dělal toasty s vajíčky a sýrem, vařil rajčatovou polévku, a ledový čaj (domácí, samozřejmě). Poprosil Simone, aby vzbudila Toma a zavolala ho dolů na oběd, a tak se smíchem vyběhla nahoru, měla pocit, jako by dnes byla Billova dcera. Bylo hezké mít doma někoho, kdo za ni uvaří oběd.
„A-Ahoj, jak dlouho jsi už vzhůru?“ zeptal se Tom, když unaveně vklopýtal do kuchyně, mnul si oči hřbety rukou.
„Dost dlouho,“ zaradoval se Bill. „Dost dlouho na to, abych uklidil celý dům, uvařil oběd a řekl ti právě teď tenhle příběh. Jo, celý den jsem se bavil s tvojí mamkou.“
„To zní jako nuda,“ zažertoval Tom a Bill pokrčil rameny.
„Nemyslím si. Tak kdy chceš jít na ten pouliční trh? Myslím, že bychom měli jít po obědě. Večer totiž má pršet.“
„Jo, to zní dobře. Um, proč mě nikdo nevzbudil?“
„Oh,“ polkla Simone svůj toast. „Já, my jsme si mysleli, že by sis zasloužil pár dní dovolenou. Pracuješ až moc, tak jsme si mysleli, že den nebo dva je dobrý nápad.“
„No, děkuju. Andreas pracuje za mě?“
„Jo. Vlastně to byl jeho nápad.“
„Máš tak hodného bratra, Tomi,“ zašvitořil Bill přes celý stůl. „Ale říkal, že bude můj bratr, takže myslím, že my máme opravdu skvělého bratra.“
„Jo, byla jsem požehnána hodnými chlapečky,“ odpověděla Simone a Tom se začervenal.
„Neztrapňuj mě, mami,“ zasmál se Tom.
„Zmlkni a jez oběd,“ popíchla ho Simone. „Můžu tě ztrapňovat, jak se mi zachce.“
Tom se smíchem přikývnul, pak všichni tři dojedli svůj oběd. Tom řekl Billovi, že se může nejdřív osprchovat, jestli chce (bylo to spravedlivé, Bill byl v jejich domě host) a trávil čas, zatímco se Bill připravoval, tím, že mluvil se svou mamkou o všem možném.
Když Bill přišel dolů, byl naprosto neobvykle oblečený; poměrně. Měl pouze řasenku a trochu lesku na rty, svoje dlouhé hebké vlasy měl stažené do drdolu a na sobě měl slabý svetr (který ukradl Tomovi).
„Našel jsem ten nejmenší svetr, co jsem mohl,“ zasmál se Bill. „Doufám, že to nevadí.“
„Ne, to ne… to je-“ vzpomněl si, že vedle něj stojí jeho mamka a najednou se tak styděl, že řekl pouze „v pohodě.“ Namísto „To je roztomilé“.
„Je to trochu velké,“ řekl Bill. „Ale dneska je trochu chladno, takže… Jsem si jistý, že to bude v pohodě. Nevypadá to hloupě s mýma úzkýma kalhotama, že ne? Protože si myslím, že volné svetry a úzké kalhoty vypadají podivně, na některých lidech, a já nechci mezi tyhle lidi patřit.“
„Vypadáš roztomile, Bille,“ řekla Simone a Bill se zářivě usmál.
„Díky!“
Tom se rychle obléknul, a oba vyšli ze dveří ven. Když došli tam, kde se trh konal, byla jedna hodina, a tak začali procházet malé předměstí a zkoumat všechny stánky. V každém bylo něco jiného a Bill vypadal jako v sedmém nebi, zatímco si všechno prohlížel.
„Tomi, jak velké máš zápěstí?“ zeptal se Bill najednou, otočil se od stolku a podíval se na Tomovu ruku.
„To… To nemám tušení…“
„A dáš mi tvoje zápěstí?“
„J-Jo, jasně.“
Tom si byl trochu nejistý. Tyhle náramky vůbec nebyly čisté, tím si byl jistý, ale Bill už jeden měl na ruce a nebylo mu špatně, a tak mu to určitě taky neublíží, takže se zhluboka nadechl a důvěřoval Billovi. Hned, jak na své kůži ucítil Billovy hebké prsty, všechny strachy jako by se vypařily a on si připadal klidný.
„Oh, tenhle je perfektní,“ zaradoval se Bill. „Líbí se ti? Ten můj je stejný, myslel jsem, že bychom měli mít stejné náramky.“
„Myslel jsem, že nenávidíš být s někým stejným,“ zasmál se Tom, prohlížel si ten opravdu hezký černý náramek na svém zápěstí.
„To ano. Nemám rád, když páry nosí stejné oblečení, ale my nejsme pár a tohle není oblečení… a kdybys chtěl být pár, tak je to stejně v pořádku, protože tohle jsou šperky. Lidé nosí stejné prstýnky, na svatbách, je to v pořádku. Takže náramky jsou v pořádku. Líbí se ti?“
„Líbí. Je opravdu hezký.“
Bylo to z černého konopí, s vpletenými lesklými onyxovými kamínky. Tomovi to připomínalo Billa, hladký a třpytivý i přes ty melancholické černé ozdoby. Bill, po většinu času, byl oblečený, jako by byl připravený na velmi přepychový pohřeb; ale to, jak to dělal, to bylo perfektní, nikdy nevypadal deprimovaně. Tomovi se to líbilo.
„Je tvůj, Tomi!“ řekl Bill nadšeně, podal výrobci náramku hrst plnou peněz.
„O-Opravdu?“ zeptal se Tom a Bill divoce přikývl. Jeho drdol mu na vrcholku hlavy nadšeně poskakoval. „Díky, Bille. To je opravdu sladké.“
„Nedělej si starosti. Jen vzpomínka na tebe a mě.“
„Co tím myslíš?“
„Co myslíš tím, co tím myslím?“
„Vzpomínka? Ty… odjíždíš?“
„To jsem neřekl.“
„Znělo to tak.“
„Můžeš mít na někoho vzpomínku, i když ten někdo je s tebou. Jen to… jen jsem ti chtěl ukázat, že ti chci být bližší a že vím, že se nemůžeme líbat nebo něco, ale nepotřebujeme být fyzičtí, abychom si byli blízcí… tak, já nevím. Možná je to pitomost, ale mně se to líbí.“
„Ne, taky se mi to líbí, já jen… Myslel jsem, že jsi to myslel tak, že jdeš pryč určitě.“
„Nic nikdy není najisto, naprosto, ale nějaké věci můžou být jasné, protože tu jsou v pravou chvíli a něco právě teď je na sto procent jasné, alespoň na chvíli… ale o tom teď nechci mluvit.“
„Co?“ zamrkal na něj Tom, naprosto zmateně a Bill se zasmál.
„Nemůžeme si prostě jen užít náš den?“
„No, teď jsem celý paranoidní, že odjíždíš.“
„Řekněme, že ano, jen hypoteticky… nechtěl bys, aby dnešek byl dobrým dnem?“
„Takže odjíždíš?“
„Tome, řekl jsem hypoteticky.“
„Jo, ale…“
„Tomi, prosím? Jen se se mnou dnes pobav.“
„Jsem teď kvůli tobě paranoidní,“ zasmál se Tom, ale myslel to vážně.
„Pojďme se prostě jen koukat kolem a kupovat si šílenosti, které nepotřebujeme, a už je nikde jindy nenajdeme. Přestaň být smutný, slibuji, že je všechno v pořádku.“
„Asi…“
„Můžeš mě držet za ruku?“ zeptal se Bill tiše a Tom mu ruku okamžitě dal; strachy hodně daleko, i když ho stále trochu děsilo, že už se nebojí.
Ti dva se pomalu procházeli po všech stáncích, Bill se u každého zastavoval, každý z nich byl něčím zajímavý. Naneštěstí věděl, že nemá dost peněz (dvacet dolarů), takže si koupil jen nějaké domácí sladkosti, pro něj a pro Toma, a háčkovanou čepici. Okamžitě si ji nandal a Tom se musel usmívat nad tím, jak roztomile Bill vypadal, když se tak usmíval a tahal za copánky, které z ní visely.
„Hej, Tomi?“ zeptal se Bill, když se zastavili na konci uličky.
„Jo?“
„Můžeme si jít někam popovídat? Nejsem si jistý, jak to vezmeš, takže bychom si nejspíš měli sednout. Ale nepanikař, protože jsem tě poprosil, aby sis sednul. Vím, že to lidí říkají, když mají špatné zprávy, ale tohle nejsou špatné zprávy, tak si nemysli, že jsou. Dobře?“
„Uh, teď se bojím,“ přiznal Tom a Bill ho odtáhnul k nejbližšímu piknikovému stolu.
Seděli před malým fast foodem na lavičce pod velkým limetkově zeleným deštníkem. Bill vzal Toma za jeho třesoucí se ruce a jen ho sledoval. Bill se usmál a dal hlavu na stranu.
„Kdybych ti řekl, že odjíždím, co bys řekl?“
„Takže odjíždíš?“
„Hypoteticky, Tome. Co bys udělal?“
„Všechno, co bych se dokázal přinutit udělat… Pokusil bych se zbavit všech svých strachů a prostě… já bych…“
„A kdybych ti řekl, že zůstanu?“ přerušil ho Bill.
„Udělal bych to samé…“
„Opravdu? Udělal bys to samé, ať už by to bylo jakkoliv?“
„Bille… Nevím, jestli zůstáváš nebo ne, ale…“
Tom zavřel oči a vzal do dlaní Billovy tváře, zatímco si k sobě přitáhnul jeho obličej a vydechl Billovi na rty. Tohle byla ta nejděsivější věc, kterou Tom kdy udělal. Vlastně se Billa ani nedotýkal a už cítil ten starý známý a otravný pocit a úzkost.
„Zůstávám,“ zašeptal Bill a v tu chvíli, se všechna Tomova úzkost vypařila a on se rty přitiskl na Billovy.
Ten pocit elektrizoval těla obou chlapců, jako by dostali elektrický šok, se od sebe odtáhli a dívali se na sebe, dokud Tom nezajel rukama pod Billovu pletenou čepičku a zajel mu prsty do vlasů. Bill měl ruce na Tomově krku, palci ho hladil po čelisti, zatímco mezi sebou znovu uzavřeli všechen prostor a vtiskávali si na rty malé polibky.
„Zůstáváš tady?“ vydechl Tom, odtáhl se, jen aby se dokázal zeptat; ale rty se při jeho slabém mumlání stále otíral o Billovy.
„S tebou. Necháváš si mě.“
Tom Billa pevně objal kolem ramen a bradou se opřel o Billovo rameno, rty se přitiskl na Billův krk. I když mladší z chlapců měl na sobě Tomův svetr, stále voněl jako Bill, choval se jako Bill a naprosto chutnal jako Bill. Všechno, co naznačovalo Billovu přítomnost, roztáčelo Tomovu mysl. Bill naklonil hlavu a pusinkoval Toma na stranu hlavy tam, kam dosáhnul (byl trochu naštvaný, že ho může líbat pouze na čepici, ale i tak mu to moc nevadilo, protože byl nejblíž Tomovi, jak kdy předtím byl).
Nebe černalo, ale ani jeden z chlapců se nechtěl pohnout. Od deště byli chráněni deštníkem, zatímco se líbali a dotýkali se prsty svých obličejů. Zdálo se, že se neodkážou toho druhého nabažit. Polibky byly občas poněkud zvláštní, jelikož se ani jeden nikdy s nikým nelíbal, tak do sebe občas naráželi nosem; ale byli nadšení a ničeho se nebáli. Divnost jejich polibků je přestala zajímat, možná proto, že je nikdy předtím ani nezajímala. Bylo to, jako by byli stvořeni dotýkat se rty na rty ve vášnivém polibku, a to je to jediné, co bylo potřeba říct.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
OMG, to je tak úžasná povídka ♥
Vždycky mě dostane =)
A ten konec, to líbání, jak to bylo nejdříve pro Toma strašné, přiblížit rty těm Billovým a v momentě,kdy mu Bill řekl, že zůstává, všechny jeho obavy a úzkosti byly pryč. Byl tu jenom Billí a jeho krásná tvář…
Prostě poslední odstavec byl nejúžasnější =)♥
A jsem ráda, že Bill zůstává, konečně bude žít v rodině, kde ho mají všichni rádi a on, s jeho čistým a upřímným srdíčkem, si lásku rozhodně zaslouží, tu rodičovskou i u Tomovu ♥
Nádhera ♥
jezisi, jake to nunankowske♥♥♥
zboznuju tuhle powidku, je to tak krasne napsane a nic neni uspechane, nebo tak. hrozne romantickee ^^ miluju to 🙂
já tuhle povídku zbožňuju… absolutně 🙂 ♥ už jsem říkala, jak moc mi tu oba přijdou roztomilí? určitě jo, ale já si prostě nemůžu pomoct 😀 oni jsou tak strašně neviní a všechno to hezké, co je s jejich potenciální láskou spojené prožívají až teď, když jsou spolu 🙂 a Tomi se nám hezky zbavuje těch jeho "fóbií" 😀 dnešní díl byl prostě dokonaý 🙂 ♥ absolutní nádhera… a ten konec? nepřekonatelný 🙂 ♥ jsem hrozně ráda, že Bill mohl s Tomovou rodinou zůstat… tady je vidět, jak jsou oba úžasní… taky bych takové rodiče brala 🙂 dokonalost… už se nemůžu dočkat dalšího dílku :)♥♥♥
Awww, to je tak rozkošné! ^^ Jestli si ještě přečtu jednou tenhle díl, tak začnu šišlat! 😀
Aww, miluju to ♥
A díky Katie, Ty naše zlatíčko ♥♥
Tak toto bolo sladké, pekné a na začiatku asponň pre mna napínavé. Som rada, že Billova mamka dovolila Billovy ostať. krasa milujem tuto poviedku.
Tohle bylo tak krásné a roztomilé. Prsotě nádhera. Je v tom tolik něhy a je to psané s neuvěřitelným citem. Tolik emocí co se skrývájí v každém slově. Prostě pohádka.
Ten konec se mi strašně líbil. Jsem ráda, že Tom pomalu a jist překonává svůj strach a začíná být normální.
Taky se mi líbí, jak to mezi nimi jiskří. Tak nevině, ale přesto tak krásně. Oni jsou prostě, jako dílky puzzle, které do sebe přesně zapadají a tvoří tak obrázek, v jejich případě dokonalý obrázek lásky. Prostě je to strašně krásné, mám tuhle povídku moc ráda 🙂
no neke ! Billi zůstává…a už si dali pusu.. <3 asi se rozteču..aaaa <3
No ja nemám slov :D… och bože to bolo úplne geniálne! :D… och najskôr to ako Billova mama dovolila Billovi zostať u Toma :)… strašne sa mi páči že Simone a Gordon si Billa nechali u seba 🙂 veď ho ani moc dlho nepoznajú ale majú ho radi a vidia že Tom tiež 🙂 a veľmi… och a potom to na tom trhu 🙂 najskôr sa mi ľúbilo keď im Bill kúpil tie rovnaké náramky :D… ale tomu čo sa udialo pri tom fast foode sa nič nevyrovná :)… panebože najskôr som si myslela že to Tom neurobí keď mal zase ten blbý pocit ale keď Bill povedal že zostáva… och ja som mala normálne slzy v očiach keď ho Tom pobozkal 🙂 bolo to nádherné… je skvelé ako Tom pri Billovi kašle na nejaké hlúpe strachy :)… milujem tento príbeh! je úplne dokonalý :)… strašne ďakujem za preklad 🙂
Naprosto tuhle povídku miluju!♥ Patří k mím nejoblíbenějším, vždycky když vidím že je tu na blogu nový díl, jsem happy. Ten konec mě opravdu dostal ^^ ♥♥
Dokonalost =)
I am always pleasant when I see a new part (and Tommy is so sweetie in the picture of this story ) .
I wanted to read about first kiss from first part of this story 🙂 . I hope after first kiss there will be many kisses and contacts . I am looking forward continue ♥
naprotsto dokonale, dokonalá povídka!!!!♥… dokonalý dílek, prostě úžasné…
Konečně polibek, uplně nádherný. skvělý… to jak je to napsané (a tím myslím i kvalita překladu, která je taktéž skvělá♥) je nádhera. čekala jsem na ten dílek a když jsem viděla to číslo tady na blogu, hned jsem se musela podívat,. když to čtu v originále, líbí se mi to ale LilKatie tomu taktéž dodává šťávu a cit, takže….
boha!… prostě jsem z tohohle dílu odvařená:D…
Je to dokonalé, něžné….ach♥
Ten Bill je ale… chudáčka Toma do poslední chvíle trápil s tím, že možná odjíždí×D je to perfektní a ten polibek♥
Nemám slov, budu to muset vstřebat. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, jestli Tom Billa políbil jenom z momentálního nadšení, že zůstává a dál se potom bude obávat udělat to znovu a nebo v tom budou pokračovat, což by byla samozřejmě ta lepší možnost. Těším se na další díl:)
Ta povídka je úžasná … já ani nevím jak to mám napsat. Ten polibek, to hlazení, achjo já chci taky 🙂 Úžasná povídka a ta nejlepší je to takové překrásné jako v pohádce. Musím to číst neustále dokola a dojetím skoro brečím. Vážně úžasné, hodem další díleček 🙂
Krása… věděla jsem, že líbání přijde brzo, ale že až takhle… Každopádně jsem nadšená, bylo to opravdu moc pěkné a Billově matce jsem vděčná za to, že nakonec svolila, i když jsem v jednu chvíli měla pochybnosti. Teď jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat dál, už jen to, že bude Bill bydlet u Toma, mi ale přijde naprosto skvělé… ♥
Normálne mám slzy v očiach 🙂 Samozrejme, že slzy šťastia 🙂 Som veľmi rada, že Tom prekonal svoj strach 🙂 Bill má naňho veľký vplyv, ale nie zlý, skôr je to preňho lepšie, že už sa toľko nebojí 😉
Som rada, že Bill ostáva 🙂 ♥♥♥ To je úžasná správa, Andreas to opäť dokázal 🙂 Oh, v poslednom čase čítam príbehy, kde je Andy zlatíčko 🙂
Milujem tento príbeh ♥ Teším sa na pokračovanie 🙂
No konečně, už jsem se bála že bakterie všechno pokazí 😀 jsou tak sladcí…Bill má štěstí že je Simone taková 🙂 a jsem ráda že Bill to uměl takhle hezky podat, je to takové celé romantické…ach :))
aww.. Miluju tuto povídku … !!! <3 <3
ty jejich pokroky mě nikdy neomrzí