autor: Doris & KaKiNkAaA ^_^
KaKiNkAaA ^_^ – Upír Bill
Doris – Lovec Tom
Tom
Přesně jak jsem čekal… nemám klid. Cítím, jak zabíjíš. Jak ukájíš svůj chtíč lovem. Zakreslím si na mapě místa, kde se to stalo. Ale moc mi to nepomohlo. Jsou náhodná. Znaveně si promnu spánky a padnu do postele. Prstama si přejedu po kousancích na krku a zachvěju se. Bože, jak já vás nesnáším. Celej váš odporný druh. Je mi až špatně z toho. Zavřu oči a pokouším se alespoň na pár hodin usnout. Každou chvíli se ale budím. Je mi jasné, že nebudu mít klid, dokud tě nezničím. Tebe prostě dostanu. Až nad ránem se mi povede usnout. Asi proto, že i ty se uklidníš. Přeci jen nadcházející den ti asi nepřichází úplně vhod.
Bill
Nespím ani v noci ale jsem zalezlý ve svém dnešním úkrytu, který jsem si náhodně našel. Nerad chodím na stejná místa. Nebudu to přeci lovcům usnadňovat, aby mě pak našli.
Už svítá, když jsem se stačil očistit od krve na své tváři, a také na sobě mám nové a hlavně čisté šaty. Žádna stopa po krvi. Své staré a krvavé oblečení vždy spálím, a tak jej zneškodním. Začíná den, a pro mě začíná ta nudná část mého života. Teď jsem jako jeden z ostatních žijících lidských tvorů na zemi. S pomalu přicházejícím sluncem se i já proměňuji v lidskou bytost. Alespoň jen vzhledově, uvnitř navždy zůstanu upírem. Mé tesáky i drápy se zatáhnou. Můj chrup je lidský a nehty mám upravené. Mé oči nejsou rudé jako při měsíci, ale hnědé jako čokoláda. Vlasy mám stejné, ty nejsou potřeba měnit. A tvář mám k nepoznání. Pleť mám hladkou jako dětský zadeček, štíhlá postava. Docela slušně na lidského tvora, kterého normálně lovím, ale pořád jsem to já. Je už poledne, když vyjdu z chatrče na čerstvý vzduch.
Tom
Probudím se nějak před polednem. Celý rozlámaný a nevyspalý. Vyhrabu se z postele a zapadnu do sprchy. Potřebuju se nějak probrat. Strávím tam asi půl hodiny. Ne že by mi to úplně pomohlo, ale aspoň trochu. S ručníkem kolem beder se postavím k lince a vařím si kafe. Než se voda dovaří, přemýšlím nad tebou. Kde můžeš být a zda mám vůbec šanci tě najít. Jsi prostě jiný než ti ostatní. Někdo s kým jsem ještě neměl tu čest. Nebezpečný, a já si to uvědomuju. Zaliju hrnek a posadím se s ním do křesla před televizi. Ano jak jinak. Už se tam mluví o té vraždě z parku. Usrkávám horký nápoj a přemýšlím, kde začnu pátrat. Měl bych se vrátit do parku. Třeba si tam přeci jen zanechal nějakou stopu.
Bill
Sám jsem všechno zpovzdálí a nenápadně sledoval, když se objevilo v parku tělo, které jsem tam v noci zanechal, než jsem potkal tebe. Je mi jasné, že ty se jen tak nevzdáš a půjdeš po mně. Přeci jenom jsi lovec, a navíc jak už jsem zjistil, ne jen tak ledajaký. I přesto strach nemám, neznám ten pocit mít strach. Nebylo mi to předurčeno.
Když se z parku všichni vytratí, procházím kolem. Rád se chodím dívat na místa, kde jsem předešlou noc lovil, ale ne pokaždé. Tak hloupý nejsem. Lidé kolem mě procházejí a míjí mě. Nemají strach, protože vidí člověka, ne upíra tak jak v noci. Jen se za nimi otáčím a pozoruju je, jak odcházejí, ale neútočím. Přes den, nejsem krve žnoucí zabiják.
Sám jsem zvědavý, kdy se ty sám objevíš. O všedním dni se chovám normálně nevinně, pokud tedy není zapotřebí zasáhnout, ale i přesto nejsem tak mocný jako v noci. Sednu si na lavičku poblíž místa, kde leželo tělo, a zapálím si cigaretu.
Sám jsem zvědavý, kdy se ty sám objevíš. O všedním dni se chovám normálně nevinně, pokud tedy není zapotřebí zasáhnout, ale i přesto nejsem tak mocný jako v noci. Sednu si na lavičku poblíž místa, kde leželo tělo, a zapálím si cigaretu.
Přemýšlím, kde dneska zaútočím…
Tom
Asi bych měl jít do předčasného důchodu. No dobře tak to by mi asi neprošlo v mém věku. Ale dělat lovce, je opravdu unavující. Ránu na krku jsem zalepil náplastí. Nehodlám riskovat, že si toho někdo z lidí všimne. Na komára bych to asi nesvedl. Dojdu až k parku. Samozřejmě i se zbraní. Však s ní i spím, takže neexistuje, abych vyšel ven bez ní. Vzdychnu a rozhlídnu se po celém parku. Jak zvláštní. Být tu přes den, je naprosto běžné. Je tu i dost lidí, a přitom když jsem tu byl v noci… bylo to jako scéna z noční můry. Myslím, že jiný lovec by nevydržel to, co já. Umřel by strachy během chvíle. Zalovím po cigaretě a pomalými kroky se blížím k místu. Rozhlížím se kolem. Jsem opravdu unavený, a o to víc bych se měl soustředit na svoje smysly. Jinak něco přehlédnu. Zastavím se kus od místa a dotahuju poslední zásoby nikotinu. Lidi poklidně chodí kolem anebo posedávají na lavičkách. Prohlížím si je. Jeden z nich to může být. Ale těžko se cítí upír přes den, když má podobu člověka. A kor když jsem unavený. Snažím se zachytávat pohledy do očí. Ty jediné je můžou prozradit. Vypadají sice jako lidské, ale mají v sobě jistou jiskru, kterou prostě lidské oko nemá. Zastavím se zrakem na jednom klukovi sedícím a kouřícím osamoceně na lavičce. Lehce nakrčím čelo. Ne, Tome… teď není čas na nějaké myšlenky o tom, kdo jak vypadá, a jak sexy ti připadá.
Bill
Já tady ten unavený nejsem. Ještě než začalo svítat, dostatečně jsem si pochutnal na těch lidských bytostech, které se teď už válí někde na pitevně. Přes den jsou mé schopnosti slabší, ale pořád mi zůstávají, i když ne tolik jako přes noc. Akorát pomalu típnu cigaretu, když ucítím známý pach. Pach, který jsem cítil i včera. Na nose mám velké sluneční brýle kvůli očím, i na to myslím. Pomalu vzhlédnu, uvidím kluka, mladého, který by mohl mít let stejně jako já. Tedy pokud bych nebyl o několik set let starší, ale to přes den je k nepoznání. Zvednu se pomalu z lavičky a dám se hraně k odchodu směrem přes tebe. Nebo spíše jdu za vůni, kterou jsem včera cítil na svých rtech. Každým přibližujícím krokem k tobě je vůně silnější a silnější. Jsi to ty. To ty jsi ten, co prahne po mé smrti. Jemně se usměju, rád s tebou prohodím pár slov.
„Prosím tě, mohu tě poprosit? Nevíš kolik je hodin? Zapomněl jsem hodinky doma.“ Jemně se usměju. Začnu něčím jednodušším a nevinným. Přeci jenom, vím kdo jsi, i když ty prozatím netušíš.
Tom
Promnu si čelo, když se rozhlížím a snažím se nějak zachytit cokoliv. Ale nic. Buď jsem moc unavený, anebo jsi nic nezanechal. Ale to spíš. I když jsem unavený, tak přeci jen něco bych zachytil, kdyby tu bylo. Ze zamyšlení mě vytrhne až tvůj hlas. Projede mnou jako blesk. Zvláštní pocit.
„Oh jo…“ Zalovím v kapse po telefonu a pořádně zívnu, než ti oznámím, že je přesně půl jedné. Zvednu k tobě zrak a prohlídnu si tě od hlavy až k patě. Jsem v tomhle hrozný. Nedokážu odolávat pěkně vypadajícímu klukovi. Jen je potíž, že mi vztah nikdy nevydrží. Čím se živím, je jaksi moje tajemství a nikdo ho nedokáže respektovat dlouho. Vždy se objeví rozbroje s tím, že po nocích chodím za jinými. Úsměv ti oplatím a mobil strčím zpátky do kapsy.
„Ty jsi odsud?“ Ted mě tak napadá, že jsi mladý kluk. Je možné, že jsi třeba byl včera na diskotéce a mohl by mi pomoct, pokud jsi šel minimálně kolem parku. Lidi vždycky cítí nepříjemnou situaci, jen neví, co to způsobuje. Což já bohužel jo.
Bill
Netušíš nic. Možná jsi lovec, ale já dokážu být i dobrý herec a jsem velmi přesvědčivý i ve dne. Jen si chráním své oči, které by prozradily jakéhokoli upíra. Kontaktní čočky, jsem při včerejším lovu ztratil. V noci jsem neměl čas si tě prohlédnout, ale teď… musím říct, že po mně jde velmi mladý a pohledný lovec. Kousnu se jemně do rtu. Vím, o co ti jde. Snažíš se najít stopu, jenže já měl zbytek celé noci nejen na svou očistu, ale také na to, abych zahladil stopy, jen těla jsem nechával na místě, tak jako by spadly z nebe. Tvá slova na mou osobu mě zaujmou a já se jich chytím, aniž bych zaváhal. Jdeš po mně, proč ti nepomoct při hledání upíra, který právě stojí před tebou. Jen v lidské podobě, ale stále jsem to já.
„Nedávno jsem se přistěhoval.“ Vydechnu tiše, a přitom se rozhlednu kolem.
„Proč jsi právě na tomhle místě? Ztratil jsi snad něco?“ Podívám se na tebe přes sluneční brýle. Přeci jenom viděl jsem, jak tady něco hledáš, a proto to hodím na to. I když sám moc dobře vím.
Tom
No tak, kdo ví… jsi mladý, třeba mi pomůžeš ani nebudeš vědět jak. Nevím proč, ale s každou větou mi projede mráz po zádech. Mmm, ale to bude nejspíš tím, že se mi tvůj hlas líbí. Stejně jako vzhled. Poškrábu se na hlavě mezi copánky.
„Jo, ztratil jsem tu up… úplně novej ipod.“ Bože, věta ze mě vyletěla tak rychle, že jsem opravdu málem řekl upíra. Panebože. Já bych potřeboval minimálně dvanáct hodin spánku, abych byl plně funkční a soustředěný.
„Ale myslím, že je definitivně fuč.“ Pokrčím rameny na znamení, že svoje hledání vzdávám.
„Oh vážně… jak dlouho tu bydlíš?“ Dám se pomalu do kroku. Ale jen hodně pomalu, tak aby ses mohl nevázaně připojit.
Bill
Tak ipod jsi ztratil? Hezky řečeno, i když pravda, takhle mě ještě nikdy nikdo nenazval. Neotálím a sám se pomalu rozejdu po tvém boku.
„Není to tak dlouho, ale už to bude pomalu jeden měsíc,“ promluvím tiše při cestě. Po očku se dívám před sebe, druhým tě sleduji. Sám jsem zvědavý, kam máš namířeno a co hledáš, když jsi tady neuspěl. Jsi jako žák a já tvůj dohlížející pan učitel.
„Viděl jsem tady před chvíli policii, ty víš něco?“ Nedá mi to a zeptám se tě. Kdybys věděl, s kým máš tu čest, nejspíše by ses choval poněkud jinak, než jak se chováš. Možná ale ani nechci, abys to věděl. Takhle tě můžu vídat jak ve dne, tak i v noci, a hrát si. Proč se o to okrádat, když tu možnost mám? Tvá vůně… je tak silná a pronikavá. Kdybych včera neochutnal trošku tvojí krve, já sám tě těžko najdu. Tohle bylo rafinovaný. Nechtěl jsem jen ochutnat krev, ale chtěl jsem mít jistotu, že si tě najdu i ve dne. A to podle pachu, který se mi dostal až pod kůži.
Tom
Asi kdybych nebyl tak unavený, poznal bych, co jsi zač. Tu energii z noci si pamatuju. Soustředil jsem se na ni opravdu hodně, a vím, že bych ji zaznamenal, ale mám vážně dost. Jen díky tomu dávám ty zvláštní pocity ve mně za vinu tomu, že se mi prostě líbíš.
„No jo… v televizi říkali, že nějaká vražda.“ Přikývnu a zarazím ruce do kapes.
„Docela častý za poslední měsíc.“ Zašklebím se. Aby ne, když vím, o co jde. Hej, moment… měsíc… ale ne. Jen blbá náhoda. Lidi se přeci běžně stěhují, a kdybys to byl ty… cítil bych to. Určitě. Až tak unavený přeci nejsem. I když mě bolí hlava a snažím se nezívat každých pět minut.
„A co ty tady tak sám?“ Vlastně ani nemám někam konkrétně namířeno. Tady jsem nic nenašel, takže je jasné, že ani na jiných místech bych nenašel. Já si snad budu muset někde koupit nějaký energeťák. I když asi ani ten mě neprobere.
Bill
„Slyšel jsem o tom,“ přikývnu nepatrně hlavou. Přes den, když si opravdu někoho neulovím, jím jedině tofu. Nic jiného mi nechutná, nemůžu to pozřít. Už kdysi dávno jsem byl v tomhle městě, ale kvůli problémům ostatních upírů jsem se spakoval jinam. Až teď jsem se zase vrátil. Jsi něčím zajímavý a možná i proto jsem tě v noci nezabil a jen si s tebou pohrával. Normálně to nedělám. Nenechávám své oběti či hračky naživu druhý den, až na tebe. Něčím jsi mě včera nejspíše zaujal, že jsem byl tak velkorysý, jinak by ses zde dnes už nejspíše neprocházel. Tvé bezvládné tělo by leželo na hromadě těch dalších z mého seznamu jídelníčku.
„Ano sám, mám rád samotu, ale občasná konverzace je fajn,“ usměju se mile. Ve dne jsem andílek, v noci ďábel. Jen tu přeměnu nemám rád. Z upíra na člověka to není tak strašný, jen naopak je to poněkud nepříjemný a lehce bolestivý i přes ty roky, co jsem tady.
„Mimochodem, jsem Bill.“ Podám ti ruku na představení. Vlastně nemám přes den co na práci, tak proč se s tebou nepobavit i tímhle způsobem než jen v noci?
autor: Doris & KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
Tahle hra působí obrovskou mocí.
Děsí mě, jak moc je Bill chytrý. Stále nachází nový úkryt, pálí staré, krvavé oblečení. Nic nenechá hloupé náhodě. Je chladnokrevný zabiják. Nejhorší je, že neloví jen pro obživu, ale i pro svou zábavu. Jeho krvavé hry, jejichž součástí se teď stává i "má" gazela, jsou nelítostné a nejkrutější.
Tommy, ty ses neměl do parku vracet. Měl bys upalovat domů a pořádně se vyspat, nabrat síly – žádný energeťák!!! Pak děláš takové blbiny, že balíš upíry :))) Projel tebou blesk, máš divné pocity a co ten měsíc? Není to příliš náhod? Musíš být hodně unavený, že ti to nedochází!
Bill necítí strach – no jaké to překvapení. Necítí nic, žádné city, je prázdný, vlastně ho lituji! Je to velmi smutné… Co bylo ale hezky řečeno: ten kluk by mohl být tak starý jako Bill, kdyby nebyl Bill o několik set let starší. A nazvat Billa ztraceným ipodem…tomu se musím smát stále. Nádherně originální!
Ano, Bill byl v noci velmi velkorysý, ale moc se bojím pokračování jeho hry, která ho tolik baví. (Bille? Upaluj pro čočky…:-DDDD Brýle nemůžeš mít na očích pořád…)
Ten Bill je normální zákeřňák…
A chudák Tom, nic netuší, nedivila bych se, kdyby si s Billem ještě smluvil rande.
Bill prostě klame tělem a to doslova =)
Jsem zvědavá, jak dlouho bude Tomovi trvat, než jeho hru prokoukne a doufám, že se to nedozví až v okamžiku smrti…
Je to super, holky =)♥
aj ty potworo zubatá, hrát si jdi člobrndo :p