Obsession 55.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne

BILL

Když vyjedu z města, vjedu přímo do hor. Je tu spoustu klikatých cestiček, ze kterých nelze kamkoli odbočit a tak si cestu zkrátit. Musíme to prostě projet. Navíc, slunce pořád pálí jako o život a tady je to ještě horší. Tom jenom tak seděl, blízko u okna a ruku měl napůl z auta. Hrál si prsty ve větru a na tváři mu hrál malý úsměv. A za to jsem byl rád. Usmíval se. To mě naplňovalo pocitem štěstí. Jeli jsme nejméně tři hodiny. Zdálo se to být skoro až nekonečné. Už jsem si začal i pobrukovat nějakou písničku, protože jsem pořád jel okolo hor. Všude samá hora.

Najednou si Tom plesknul do kolen.

„To je nápad!“

„Eh, nápad? Jaký?“ kouknu se na něj a dál se pak věnuji cestě.

„Zazpíváme si!“

„Tak začni, já se připojím,“ zasměju se. Tom chvíli očividně přemýšlel, až zvesela začal:

„I’m staring at a broken door,

There’s nothing left here anymore.

My room is cold,

It’s making me insane.“

Se smíchem jsem se k němu připojil. Když jsme šli na refrén, oba jsme zesílili.

„Running through the monsoon, beyond the world…“ Tom se rozesmál a začal skoro křičet. Smál jsem se s ním, ale dál jsem zpíval. Nakonec do mě šťouchnul a políbil mě s úsměvem na tvář.

„Ty začneš zpívat. Zpíváš úžasně!“ pochválím ho a usměju se.

„Budu zpívat jedině tobě,“  řekne s úsměvem.

„Tak to beru,“ řeknu a pohladím ho po stehně. Položí svoji ruku na moji a jen mě začne hladit po prstech.

„Chtěl bych se zase začít učit hrát na kytaru,“ zasměju se.

„Byl jsi rozený antitalent, Bille,“ rozesměje se.

„Já vím, právě proto,“ začnu se smát.

„Bolely by tě prstíky a ty máš krásný ručičky. Tak je nech, tak jak jsou,“ pozvedne mi ruku a políbí mi ji. Pak si začne hrát s mými prsty.

„Mm, to je tak roztomilý slyšet,“ pošeptám a stisknu mu ruku. „Děkuju.“

„Řekl jsem jenom pravdu,“ usmál se na mě, jemně mě políbil a zase se odebral ke svému oknu, aby mě nerušil v jízdě. Trošku se z něj vyklonil a nechal na sebe dopadat sluneční paprsky.

„Klidně mi ještě zpívej. Chci tě poslouchat, prosím,“ zašeptám a trošku zrychlím. Sice se na chvilku zamračil, ale pak se jeho výraz zase uvolnil. Po chvilce spustil Lass uns Laufen. Nikdy by mě ani nenapadlo, že by ten text mohl tak dobře znát. Koukal při tom jenom tak z okna. Jen jsem mu naslouchal. Bylo to perfektní. Zpíval tak čistě a hezky. I ty vysoké tóny celkem dával. Ani jsem nemuknul. Když dozpíval, pobaveně po mně kouknul.

„Divím se, že jsi mi ještě neucpal pusu,“ zasměje se.

„Naopak, zpíváš nádherně. Prosím ještě… prosím,“ zaprosím.

„Bille, proboha… Hrál jsem na kytaru, nezpíval jsem,“ zavrtí s úsměvem hlavou.

„Já vím, ale jde ti to skvěle.“

„Fajn… Tak co chceš zazpívat?“ Chvilku přemýšlím.

„Pain of love,“ usměju se.

„Oh… tak tu zrovna ne, Bille,“ uchechtne se. „Dneska už toho bylo kvůli lásce myslím dost. Co takhle… Heilig? Tu miluju…“

„Dobře, já taky. Budeš pro mě totiž navždy svatý,“ zasměju se tiše. Jen si s úsměvem napůl opřel hlavu o okno a tiše začal zpívat.

„Ich halt mich wach für dich. Wir schaffen es nich beide. Du weisst es nicht…“ Napnutě jsem poslouchal. Slovo od slova uměl, každičký tón. Udivoval mě. Když se ale dostal k refrénu, na chvíli zmlknul a zavřel oči. Pak zase spustil.

„Du wirst für mich immer Heilig sein. Ich sterb für unsre Unsterblichkeit. Meine Hand von Anfang an über dir. Ich glaub an dich. Du wirst für mich immer Heilig sein.“ Spustí se mi trošku slzy do očí. Hned mrknu a usměju se. Teď mě dostal, bratříček. Jak on tohle dělá? Znělo to, jako kdyby to zpíval ke mně.

„Bože, já už brečím. Dost,“ pousměju se a pohladím ho po stehně. Vydechl a otevřel oči.

„Jo, já taky,“ zašeptal a jen koukal z okna. Usměju se. Jedeme pořád dál a dál a řekl bych, že už dobrých 15 minut jedeme do kopce.

„…Bille?“ promluví po chvíli.

„Ano?“

„Dodnes jsi mi neřekl, kdo byla ta šťastná, když jsi napsal tenhle song…“ podívá se na mě zkoumavě.

„Tuhle písničku jsem přikládal dvěma lidem. Věděl jsem, že každého, jako tebe bude zajímat, která holka je ta, o který zpívám… Nebyla pro žádnou, dejme tomu. Byla pro mamku a pro tebe. Lépe řečeno o vás dvou, jen jsem to nějak spojil. Dal jsem do toho víc citu a lásky, zaobalil to. Ale o holce to nebylo.“

„Aha…“ přikývne jen a zas se zahledí z okna.

„Myslel jsi snad Inu?“ zeptám se. Ne, opravdu se nechci bavit o vztazích. Ale asi tomu neuniknu.

„Možná?“ pokrčí rameny.

„Vážně ne. Je to tak dlouho a bylo to o ničem, naprosto.“

„Víš, co je zvláštní?“

„Co?“

„Když pomyslím na tebe s nějakou holkou, tak mi to nevadí tolik, jako když si tě představím s klukem. Zajímalo by mě, čím to je,“ řekne zadumaně.

„Ty sis mě někdy představil s klukem?“ pousměju se. Snad nějak nežárlí. Není přece na koho.

„Uhm… párkrát,“ začne se rychle dívat z okna.

„Vážně? Někdo, koho znám?“

„Nemyslím nikoho konkrétního…“ zavrtí hlavou.

„Aha. No, rozhodně ti nemá co vadit. Protože žádný sok před tebou není,“ pousměju se.

„Myslím to hypoteticky. Vím, že ve tvém životě není nikdo jiný,“ řekne vážně.

„Tak vidíš,“ usměju se sladce a v rychlosti ho políbím. Pak už se zase soustředím na cestu. Projíždím dál celkem úzkými silnicemi a snažím se dohlédnout tam, kde už bude také něco jiného než skála, ale marně. Jsme obklopeni skalami. A zřejmě ještě dlouho budeme.

TOM

Když jsme konečně vyjeli z těch předlouhatánských hor, brzy jsme začali projíždět nějakými většími městy. Jako třeba Santa Clara, St. George (přičemž jsem si hned vzpomněl na Georga a klesla mi nálada, ale snažil jsem se to rychle zahnat jako obvykle), a taky Washington. Netušil jsem, že by v Utahu bylo taky nějaké městečko s tímto názvem. Každopádně, Bill už jel dost dlouho. Takže jakmile jsme přijeli do města, usmyslel jsem si, že budu zas řídit. Jenomže on pořád odporoval.

„Ale ano, Bille… Už budu řídit já. Jel jsi dlouho v kuse,“ stojím si za svým.

„Ne, to tys jel předtím dlouho. Odpočívej, ještě chvilku, prosím.“

„Jel jsi snad 4 hodiny v kuse. Prostě budu zase řídit já. Šup…“ naznačím rukou, aby mě pustil za volant.

„A co je to oproti tomu, jak dlouho jsi jel ty, hm? Nic,“ usměje se. No jako… Spratek jeden. Je načase vytáhnout strategii.

„Bille,“ oslovím ho významně a naprosto vážně.

„Ještě chvilku, prosím. Jedu snad dobře, ne?“

„Neříkám, že jedeš  špatně. Ale už jedeš dlouho. Jel jsi 4 hodiny v kuse bez zastavení. A bůhví, kdy zase bude nějaký město. Prostě zajeď támhle k tý benzínce a vyměníme se,“ neustupuji mu.

„Ale já nejsem unavený. Naopak, ta jízda mi prospívá. Baví mě to,“ zasměje se. Fajn. Nechtěl jsem to vytahovat, ale může si za to sám.

„Moje auto, moje pravidla. Zastav,“ řeknu. Věděl, že proti tomu nemůže nic namítat.

„OK, to jsem moc dlouho nevydržel,“ pousměje se a zajede tedy k benzínce. No to mu to trvalo. Jakmile zastavil, odpoutal jsem se a vystoupil. Udělal totéž.

„Chceš koupit něco k pití nebo k jídlu?“ přejdu k němu a vítězně se usměju.

„Mm, asi něco k pití, jestli tě můžu poprosit,“ usměje se a opírá se o to auto dál.

„Ok, tak tu počkej,“ dám mu jen pusu na tvář, vytáhnu z kapsy peněženku a zajdu do krámu. Koupím nám nějaké pití a chci jít zaplatit. Zaujme mě ovšem v regálu krabice s gumáky. Hmm, ty Bill miluje. Tak mu je vezmu, taky sáhnu pro nějakou čokoládu a lízátko pro ten jeho mlsný jazýček. Miluje sladký, tak ať si toho užívá. Pokud něco nabere, jenom mu to prospěje. Dám to na pult a podívám se na kasu, jak to chlápek markuje. Pohled mi sjede vedle na porno časáky. Oh, to byly časy. Prohlédnu si ženský na obálce a pak chlapy. Zvláštní, že mě vzrušujou ženský a jiný chlapy než Bill ne. Hmmm… To je divný. Vezmu dva časopisy, jeden s ženskýma a druhej s chlapama. Chlápek to zase namarkuje, ale když vezme do ruky časopis, u kterého jsou na obálce chlapi, s pozvednutým obočím se na mě koukne.

„…pro brášku,“ ušklíbnu se pobaveně. Jen se uchechtne, já mu zaplatím a jdu ven z obchodu.

Vyjdu ven z krámu. Pomalu mi to všechno padá z náruče, takže se zas zastavím. Strčím si čokoládu do pusy i špejli od lízátka. Časáky sroluji a strčím do kapsy. Takže mi v rukách zbudou jen dvě pití a krabice s gumovými medvídky. Dojdu k Billovi.

„Nevykoupil jsi to tam náhodou?“ Hned mi pár věcí vezme, hlavně ty, co jsem si narval do pusy.

„Musím si tě nějak hýčkat a vykrmit,“ věnuji mu pokřivený úsměv a hodím pití do auta.

„Hah, to teda,“ zasměje se a pomůže mi to. „Mm, ale udělal jsi mi chutě, už vidím, co z toho si hned asi vezmu.“

„Jo? Co?“ zajímám se a zapálím si.

„No, začnu asi medvídky, pak bych si dal kousek tady čokolády a ožužlal s tebou to lízátko. A jako poslední, nejlepší na konec, si dám tebe. OK?“ směje se.

„A nechceš mě zařadit na svůj seznam na začátek?“ uculím se nevinně a skloním pohled. To vždycky zabere. „Protože, víš… pak budu řídit.“

„No, chtěl jsem si tě vychutnat až naposled, ale budiž,“ usměje se a vezme si také cigaretu. Nakloní se ke mně a připálí si ode mě. Jen ho s úsměvem pozoruji. Nasaji do sebe kouř a nakloním se k němu k polibku. Naposledy mě to ohromně bavilo. Jen se zasměje a ihned pootevře rty. Spojím naše rty, přičemž mu do úst vypustím kouř. S úsměvem se odtáhnu a dál pobaveně kouřím. Jenom tak přešlapuji s rukou v kapse. Bill ho vdechne, chvilku ho v sobě zadrží a pak jej vydechne. Jen se pousměje a dál kouří svou cigaretu.

„Málem bych zapomněl!“ vzpomenu si na časopisy. Přejdu ke kapotě a rozložím tam oba porno časy. Nalistuji tam nejhezčí nahou holku a v druhém nejhezčího nahého kluka. „Zadívej se na to a řekni mi, kdo tě vzrušuje víc.“

„Cos to koupil?“ podzvedne obočí a pak se začne hrozně smát. „Ty jsi teda cvok, proč se mě na tohle ptáš?“

„Protože mě to zajímá. Přemýšlel jsem nad tím, víš,“ opřu se rukama o kapotu a jen tak seshora koukám na oba časopisy.

„Aha,“ šeptne jenom a prohlíží si to se mnou.

„Tak kdo? Tahle kozatá blondýnka nebo tenhle nagelovaný frajer s pěknými svaly?“ zeptám se zaujatě a kouknu se na něj.

„Já nevím. Mně se nelíbí ani jeden,“ zasměje se a odvrátí od toho pohled.

„Tak jinak… Kdyby sis musel vybrat mezi jedním z nich,“ dám mu na výběr, čímž zúžím alternativu.

„Nechtěl bych fakt ani jednoho. Tohle není můj vkus. Opravdu mě nepřitahuje ani jedno.“

„Jen se, Bille, snažím zjistit, jestli jsi gay nebo bisexuál,“ řeknu klidně a zas se zadívám na časopisy.

„Já sám nevím. Ale zase uznej… Kdybych byl gay, kluci by mě vzrušovali už dřív, a tak to nebylo,“ opře se o kapotu.

„Takže… jsem došel k lehkému závěru,“ řeknu významně a založím si ruce na hrudi. „Jsi oficiálně nebezpečný pro veřejnost, jelikož tě vzrušuje jenom incest,“ začnu se smát jako šílený. Bill se na mě podívá celkem vážně, pak do mě dloubne prstem.

„Ty hubičko nevymáchaná. Tohle jsi posral!“ ukáže na mě a začne se smát taky.

„Vždyť je to pravda. Řadíš se mezi úchyly, pedofily, nekrofily, zoofily a ostatní magory,“ chrochtám smíchy a popadám se za břicho. Nechtěl jsem to říkat, ale prostě jsem se neudržel.

„A ty ne?“ podzvedne obočí.

„Já? Ne,“ zavrtím se smíchem hlavou. „Protože já bych si vybral tuhle,“ poklepu prstem na bloncku. Na to Bill pokrčí jen rameny a sklopí zrak. Chvíli ho pozoruji. Asi jsem to už trochu přehnal…

„…kdybych si samozřejmě musel vybrat mezi jimi dvěma,“ dodám, aby to nevzal nijak špatně, i když je mi jasné, že už teď mám pravděpodobně zaděláno na nějakou scénu nebo jeho zklamané pohledy.

„Možná bych si taky vybral ji. Ale i tak mi přijde jak z továrny na Barbie.“ Hm… Tak teda nalistuji nějakou pěknou přirozenou brunetku.

„Co tahle?“ pozvednu obočí.

„Ta vypadá celkem dobře,“ usměje se. Chvíli ho pozoruji, až přikývnu. Je to tedy jasné. Zavřu oba časopisy a dojdu je vyhodit, jelikož je nepotřebujeme. Ať si nad nimi udělá dobře nějaký bezdomovec. Vrátím se k Billovi a přejdu ke dveřím řidiče.

„Můžeme?“

„Jo, jo,“ pokývá hlavou a nastoupí si. Také nastoupím, připoutám se a nastartuji.

„Čeká nás další úmorná cesta, bráško,“ povzdechnu si a vyjedu od benzíny. Nasměruji se opět na dálnici.

„Jak je to ještě daleko?“ zeptá se hned.

„Za chvíli sjedeme z dálnice a pojedeme… No… dost dlouho,“ řeknu jen, protože nemám ani představu, co tam povede za silnici.

„Dobře. Zvládneme to, když jsme dojeli už až sem,“ pohladí mě po ruce.

„Já vím, že ano,“ přitakám. „Jen se děsím toho, co tam bude za silnici.“

„No, ani se nedivím.“

„Uvidíme,“ řeknu jen.