autor: Emilia
Obloha byla ztmavlá a studený vítr vířil sněžný prach všude kolem. Na digitálním budíku blikaly 4 hodiny ráno. Tom se potichu vyhrabal z postele, jako již každý den na sebe navlékl teplákovku a vydal se běhat do ledového zimního rána. V tom mraze se Tomovi běhalo hůř, tuhly mu končetiny. Přes tvář měl uvázanou palestinu, aby se malé pomyslné ledové jehličky nemohly zabodávat do jeho kůže. Ulice byly prázdné… probíhajíc okolo menších rodinných domků, akorát zahlédl několik lidí, odhazujících sníh kolem auta, neboť se potřebovali dostat do zaměstnání. Běžel svoji obvyklou trasou, přes staré kolejiště, kde jezdily už jenom nákladní vlaky. Domů se vrátil celý zpocený o půl šesté. Na chodbě se potkal s otcem, který mířil do práce.
„Dobré ráno, synu.“ Usmál se na něj Jörg. V práci musel být na šestou, od jejich bytu to měl 20 minut cesty pěšky. Auto samozřejmě v jejich finanční situaci neměli.
„Ahoj, tati.“ Vydechnul Tom mírně udýchaně.
„Jak je venku?“ Optal se Jörg.
„Docela zima, dneska jsem měl problém se rozhýbat. Co Bill, ještě spí?“ Tom si zul boty a pověsil bundu na věšák.
„Ne, vstal asi před deseti minutama, dělá v kuchyni snídani.“ Dořekl Jörg, rozloučil se s Tomem a vyrazil do práce.
Tom zamířil do kuchyně, kde Bill u sporáku připravoval snídani.
„Mmm, to je ale vůně.“ Zamručel pochvalně. Bill se se zářivým úsměvem otočil.
„Ránko, Tomi.“
„Co to kuchtíš?“ Nakukoval Tom Billovi zvědavě přes rameno.
„Omelety.“ Odpověděl Bill a sundal další hotovou z pánve.
„Okay, zní to fajn, zatím se zajdu osprchnout, smrdím jako prase.“ Provětrá si Tom tričko a nakrčí nos.
„Hmm, mně vždycky voníš krásně.“ Nadhodí Bill zasněný výraz a obrátí omeletu.
„Cokoli, každopádně jdu do sprchy.“ Usměje se Tom a odkráčí do koupelny. Shodí ze sebe propocené svršky a vklouzne do sprchového koutu. Pustí na sebe horkou vodu, jež spaluje na kůži a vyžene z jeho těla mráz. Natáhne se pro sprchový gel s vůní malin a začne si jej roztírat po těle. Jakmile je osprchovaný, zastaví vodu a vyleze na gumovou předložku. Rozhlédne se po ručníku, ale žádný nevidí.
„Bille? Mohl bys mi prosím donést nějaký ručník?“ Zavolá na své dvojčátko prosebně Tom.
„Jasně.“ Odpoví Bill a zamíří do skříně pro čistou osušku. Když však vstoupí do koupelny, otevře ústa ve velkém ‚o‘. Tom stojí na předložce mokrý a… nahý!!! Bill přistoupil k Tomovi a očima putoval různě po místnosti mimo svého bratra.
„Díky.“ Přijme Tom od Billa ručník, bez jakékoli známky studu.
„Ehm… tak já půjdu… o-omelety.“ Koktal Bill nesouvisle s rudými líci a couval z místnosti. Narazil do futer. Tom se potichu zachechtal bráškovým rozpakům. Byl roztomilý. Bill doběhl do kuchyně a opřel se o zeď. Chtěl umřít. Takhle se před Tomem ztrapnit. ‚Teď to vypadá, jako bych byl z Toma úplně hotový! No to taky sakra jsem, pravda. Ale Tom o tom nemusí vědět.‘ Tom se mezitím osušil a šel se do pokoje obléct.
…
„Co budeš dneska dělat?“ Zeptá se Toma Bill, žvýkajíc omeletu. Tenhle zlozvyk, mluvit s plnou pusou, jej od mala neopustil.
„Louis mi psal. Půjdu s ním ven.“ Odpověděl Tom poté, co polkl.
„Aha.“ Pokýval Bill hlavou. Dneska musel tvrdnout od 8:00 do 17:20 v obchodě. Vypomáhal tam každou sobotu. Z něčeho musel platit školné, mohl být rád, že si vůbec našel práci, proto si nemohl stěžovat. Tom pro něj vždycky ke konci pracovní doby přišel, pokud neměl něco neodkladného týkajícího se boxu.
„Doprovodíš mě?“ Zamrkal na Toma Bill prosebně. Čas od času, když Tom dostal v sobotu volno, Billa doprovázel k obchodu. Bylo to zhruba 10 minut cesty od jejich bytu.
„Uh-huh.“ Zamručel Tom na souhlas. Doprovázel Billa rád. Bill se zářivě usmál a odnesl talíře do dřezu.
„Já to umyju, ty se jdi připravit, za chvíli musíme vyrazit a víš, jak ti to trvá.“ Poškádlil Billa Tom. Bill jen vyplázl jazyk a odporoučel se do koupelny. Ano, trvalo mu to, ale výsledek stál většinou za to. Chtěl vypadat dobře pro lepší pocit a taky… pro Toma. Tom sice tvrdil, že má rád Billa v jakékoli podobě a nezáleží mu na tom, jak vypadá, ale Bill se stejně snažil vypadat co nejlépe. Konkurence byla velká a Bill chtěl být hezčí než ty holky motající se kolem jeho bratra.
…
„Přijdeš pro mě, až tady skončím?“ Zastavil se Bill před obchodem. Tahle otázka byla naprosto zbytečná, věděl to. Tom vždycky přišel, kdyby ne, oznámil by mu to předem.
„Samozřejmě.“ Usmál se Tom a poupravil Billovi kapuci od bundy. Bill chytil Toma za zápěstí a pohladil ho po něm.
„Bude se mi stýskat.“ Zakňučel Bill. Tom si ho přitáhl k sobě a zabořil nos do Billových natupírovaných vlasů.
„Je to jen pár hodin.“ Šeptal Tom blízko Billova ucha.
„Skoro celý den.“ Natiskl se Bill na Toma, jako by ho už nikdy neměl nechat odejít.
„Uděláme si dneska společný večer, jo?“ Snažil se Tom Billa uklidnit a jemně jej od sebe odtáhnul. Přece jen, takové projevy náklonnosti mezi bratry na veřejnosti nebyly moc vhodné.
„Jen my dva?“ Poulil na Toma své velké čokoládky Bill. Připomínal malou laňku, ačkoli Toma přerostl o pár centimetrů.
„Jen my dva.“ Ujistil ho Tom.
„A napíšeš mi sms?“ Našpulil Bill rty a Tom se musel zasmát.
„Jop, napíšu. Teď už jdi nebo se bude paní Büchnerová zlobit.“ Popostrčil Tom Billa ke dveřím.
„Dobře, ahoj, Tomi.“ Zamával Bill a vstoupil dovnitř. Tom zakroutil hlavou a vydal se směrem k Louisovu domu.
„Dobrý den, Ingrid.“ Pozdravil Bill paní Büchnerovou a pověsil si bundu na věšák v zadní části obchodu.
„Ahoj, Bille. Jdeš o 10 minut později.“ Řekla Ingrid káravě, v jejich očích se však neodrážel vztek nebo něco podobně negativního.
„Oh promiňte, loučil jsem se s bratrem.“ Sklopil Bill pohled. Ingrid se usmála.
„Jsi velmi upnutý na svého bratra.“ Zkonstatovala.
„Ano, to jsem.“ Potvrdil Bill. Tom byl Billovo dvojče, jeho jediná láska, něco takového bylo zřejmé.
„Uhm no, před chvílí přivezli pečivo. Vyskládej ty bedny do regálů. Dneska odjíždím za dcerou a vrátím se zítra, takže až budeš odcházet, zamkni a klíč nech ve schránce.“ Udala Ingrid pokyny. Bill jí to odkýval a za pár minut osaměl. Ne na dlouho. Do obchodu se vždy nahrnulo nejvíc lidí ráno. Každý chtěl mít pro sebe čerstvé pečivo, které bylo nejrychleji vyprodáno.
„Dobrý den Bille.“ Pozdravil stařík, pajdajíc k pultu. Bill si povzdechnul a také pozdravil.
„Zdravím pane Tischlere.“ Tenhle důchodce chodil na nákupy dvakrát za týden. Bill nebyl příliš nadšený. Stařík měl potřebu vést sáhodlouhé rozhovory, protože rodina jej nenavštěvovala moc často, a tak si neměl s kým popovídat. Zdržoval Billa od práce. Chodil nakupovat každou sobotu, věděl moc dobře, kdy má Bill směnu, jelikož paní Büchnerová nebyla tak sdílná a kolikrát jej na rovinu poslala pryč. Bill nebyl takový, a i když by to rád udělal, neměl na to povahu.
„Tak co to bude?“ Zeptal se Bill pokud možno přívětivě.
„No, co tady máme dobrého? Támhleto, co to je?“ Ukázal stařík rozklepanou rukou kamsi za Billova záda.
„Tohle?“ Ukázal Bill na pletence.
„Jojo.“ Pokýval pan Tischler hlavou.
„Nějaký paprikový pletence.“ Odpověděl Bill stručně.
„A to je tady nový, ne? Ještě jsem to tu neviděl.“ Rozpovídal se stařík.
„Ehm, asi jo. Paní Büchnerová to nejspíš objednala na zkoušku.“ Pokrčil Bill rameny. „Budete nějaké chtít?“ Optal se starého Tischlera po minutě ticha.
„No a je to dobrý?“ Bill protočil oči.
„To já nevím, nezkoušel jsem to.“
„Tak mi dej 4.“ Rozhodl se stařík. Bill si navlékl rukavici a začal vkládat pletence do sáčku. Otočil se a položil je na pult.
„Nebo víš co? Radši jenom dva. Kdyby to náhodou pálilo, nemůžu totiž ostré na žaludek. Nedělá mi to dobře, potom mám průjmy a musím držet nějaký čas dietu.“ Mlela staříkovi pusa jako kolovrátek. Bill zatnul pěsti, zhluboka se nadechnul, odebral ze sáčku dva pletence a vrátil je zpět do bedny.
„Ještě něco to bude?“ Vyslovil Bill otázku napjatým tónem. Stařík to zdá se nepostřehl.
„Jo, tady ty modrý kuličky, to je co?“ Ukázal stařík na dózu s melounovými žvýkačkami. „To víš, bez brýlí já to nepřečtu.“
„Jsou to žvýkačky.“ Odpověděl Bill trpělivě. Vydýchával vztek. ‚Proč sem vůbec lezl? Kupuje samý hovadiny. Přišel mě sem akorát otravovat.‘ Pomyslel si Bill.
„Tak mi zabal 5 sáčků, každý po deseti žvýkačkách.“
„Nebylo by lepší to zabalit do jednoho sáčku?“ Šlehl Bill po staříkovi nepříjemným pohledem. Začínal ho vážně těmi svými výmysly vytáčet.
„Ne, ne. Mám 5 vnoučátek, a tak aby měl každý pro sebe.“ Vysvětloval Tischler.
„No, můžou si to přece potom rozdělit.“ Odvětil Bill.
„Ne, lepší to bude, když každý dostane svůj balíček. Potom by se mi tam ještě pohádali.“ Prosadil si stařík svou.
„Hmm fajn.“ Popadl Bill naštvaně sáček a kuličky by nejradši hodil po staříkovi. Za Tischlerem netrpělivě podupávala jiná postarší paní. Bill konečně kuličky dobalil.
„Bude to všechno?“ Podíval se Bill na staříka nadějně.
„No, ještě bych si vzal 10 dkg šunky. A prosím nakrájet.“ Bill popadl šunku a zuřivě ji strkal do kráječe, představujíc si místo ní starého Tischlera.
„No a ještě…“ Nestihl stařík dopovědět, předběhla ho paní stojící za ním.
„Vemte si ty svoje kuličky a zmizte. Já na rozdíl od vás spěchám.“ Vyprskla na něj.
„Prosím?“ Podíval se na ni stařík zamračeně. Bill během staříkovy nepozornosti urychleně započítal zboží a vyhrkl na něj sumu. Stařík tedy vytáhl z peněženky peníze a podal je Billovi. Popadl zboží a s mrmláním odešel, aniž by řekl nashledanou. ‚Oh Bože, děkuju ti.‘ Zvedl Bill pohled ke stropu prodejny. Zbytek rána už probíhal hladce.
…
„Takže za tři týdny tě čeká zápas, brácho. Těšíš se?“ Poplácal Louis Toma po zádech. Zamířili do jedné menší kavárny.
„Uhm docela.“ Pokrčil Tom rameny. Těšil se, jen to neprožíval tolik jako Louis. Byl na všech Tomových zápasech. Zapisoval si každý údaj či detail. Kdyby trenér cokoli z těchhle informací potřeboval, nezdráhal by se mu je poskytnout. De fakto znal Tomův sebemenší krok, co se týkalo boxu. Tom pro něj byl idol, choval k němu úctu a respekt. Tolik záviděl Billovi, že mohl být v Tomově blízkosti i tolik času mimo ring nebo tělocvičnu. Moc si přál mít takového bratra. Ale byl rád i za možnost, být jeho nejlepším kamarádem. Znali se s Tomem již dlouhou dobu. Seznámili se asi rok poté, co Tom začal s boxem. Louis se vyskytoval tak často v Tomově přítomnosti a Tom si na něj zvykl. Stala se z nich nerozlučná dvojka. Louis byl trochu blázínek a potrhlík. Tom mu však důvěřoval, nikdy by jej nezradil, tím si byl jistý.
Došli do kavárny a sotva dosedli, už se k nim řítila blondýnka s bujným poprsím a dlouhými odbarvenými blond vlasy. Bora. Tom věděl, že pracuje v této kavárně, ale neměl tušení o její dnešní směně. Potichu zaúpěl. Bora Toma chtěla a nijak se tím netajila. Vyjela po něm při každé příležitosti, co se jí naskytla.
„Ahoj kluci, co si dáte?“ Zadívala se významně na Toma a olízla si rty.
„Kafe.“ Odpověděl chladně Tom bez jakéhokoli většího zájmu.
„A ty?“ Otočila se na Louise dodatečně.
„Taky ka-kafe.“ Zakoktal Louis a svlíkal Boru pohledem. Měla na sobě pracovní ohoz. Mini sukýnku, košili a zástěru.
„Oukej.“ Mrkla Bora na Toma a odporoučela se zpět k pultu.
„Panebože, je tak sexy.“ Prohodil Louis směrem k Tomovi.
„Hm.“ Zabručel Tom. Nechtěl se tady moc zdržovat, jestliže tu byla ona.
„Hm? Kámo, taková kočka po tobě pokukuje a ty řekneš hm? Jsi blázen, Tome.“ Uchechtl se Louis. Bora byla co by dup zpátky a položila kafe nejdřív před Louise. Při pokládání kávy před Toma se nezapomněla pořádně nahnout, aby měl perfektní výhled do jejího výstřihu.
„Posaď se k nám na chvíli.“ Nabídl Boře Louis.
„Nemůžu lelkovat, pět minutek mě ale nezabije.“ Posadila se Bora těsně vedle Toma a položila na stůl tác. Tom si mírně odsedl.
„Takže přijdeš na Tomův zápas?“ Zeptal se Louis. Tom po něm šlehl pohledem. Louis se na něj koukl nevinně ala ‚co jsem řek?‘ a raději se napil své kávy.
„Samozřejmě. Měla jsem to v plánu, přivedu i kamarádku.“ Usmála se Bora na Louise.
„No, jestli je tak sexy jako ty, potom nemám námitky.“ Bora se Louisově poznámce zachichotala a podívala se na Toma, který zarytě mlčel a hleděl do svého hrnku.
„No budu muset, nebo mě šéfová sjede, co tady vysedávám.“ Vstala Bora a narovnala si sukni. „Uvidíme se na zápase.“ Shýbla se pro tác a při tom pohladila Toma po stehně. Potom si odkráčela po svém. Louis se celou dobu díval na její zadek, div mu neukápla slina.
„Ty musíš být slepej anebo totálně blbej.“ Zkonstatoval Louis a Tom se zasmál.
„Když máš rád umělý blondýny…“ Bylo všechno, co řekl.
…
Právě odešel další zákazník a Bill měl polední pauzu půl hodiny. Dal vývěsku na dveře a šel si sednout do zadní místnosti. Vytáhl sendvič, co si nachystal doma a hladově se zakousl. Zkontroloval svůj mobil a zklamaně ho položil na stůl. Tom se pořád neozýval. Zvoneček nad dveřmi zacinkal, jak někdo vstoupil do obchodu. Bill se podivil, který idiot by vstupoval i přes vývěsku.
„Je polední pauza.“ Zakřičel, zvedl se ze židle a i se svým sendvičem kráčel do hlavní části obchodu.
„Heidi.“ Vykřikl nadšeně, když uviděl svou nejlepší kamarádku.
„Hey *kleinen Stift.“ Pozdravila Heidi Billa. Říkala mu tak, protože byl hodně hubený. Ona na druhou stranu byla trošku plnějších tvarů. Ne tlustá, jen oplácanější. Objali se a odešli do zadní místnosti. Heidi si přidržela Billovu ruku, ve které držel sendvič, a trochu si ukousla.
„Mmm, máš to dobrý.“ Zdvihla palec nahoru. Bill se usmál.
„Dáš si kafe nebo čaj?“ Optal se.
„Jojo čaj, venku mrzne, až praští.“ Otřepe se Heidi a nakrčí nos. Bill se zachechtá a dá vařit do konvice vodu.
„A kde máš svého sexy bratra?“ Optá se Heidi škádlivě. Ona jediná věděla o Billových citech k Tomovi. Bill se jí s tím bál svěřit, jenže Heidi to z něj nakonec vytáhla. Jakmile jí všechno dořekl, odpověděla mu, že byl stejně dávno jasnej. Bill nečekal tak pozitivní reakci, ovšem nestěžoval si. Byl za ni rád. Měl se alespoň komu svěřovat. Dusit to v sobě pro něj nebylo nejlepší.
„Je venku s Louisem. Měl mi poslat sms, ale ještě se neozval.“ Nadhodil Bill smutný výraz a zalil dva hrnky s čajem.
„Prosím tě, neksichti se takhle blbě, určitě ti napíše. Ty bys mu byl schopný psát po celou dobu, co spolu nejste.“ Protočí Heidi oči, nemyslí to však zle. Jenom si Billa dobírá. Heidi je prostě taková. Prostořeká, urejpaná, šílená a mimořádně upřímná. Upřímnost je fajn, ale v jejím případě je jí někdy až moc. Bill vzpomínal na jednu postarší paní, co přišla nakoupit. Heidi s ním zrovna byla a ta paní se mimochodem zeptala, jak se jim líbí nové šaty, co si pořídila. Heidi jí tenkrát řekla, že v tom vypadá jako obrovský šlehačkový dort. Paní se urazila a již nikdy tam nepřišla znovu nakupovat. Radši si zašla o kilometr dál do jiného krámu.
„To je pravda. Já jen… byl bych nejradši pořád s ním. Ráno jsem si udělal parádní trapas.“ Začervenal se Bill při vzpomínce na nahého Toma v koupelně.
„Jaký?“ Zvedla k němu Heidi zvědavě oči.
„Viděljsemhonahého.“ Vyhrknul Bill tak rychle, sotva mu Heidi rozuměla. Přece jen nakonec pochytila význam slov.
„To přece není žádný trapas.“ Řekla úplně klidně.
„Koktal jsem a vrazil do futer. Obličej jsem musel mít úplně rudý.“ Dodal Bill.
„Dobře to je trochu trapné. Proč si proboha tak vyšiloval?“ Zeptala se Heidi. O kluky se sice moc nezajímala a ani oni o její osobu nejevili nějaký extra velký zájem, avšak stydlivá rozhodně nebyla. Když se nějaký objevil, odpálkovala ho na plnou pusu. Měla jiné starosti, a navíc čekala na někoho inteligentního a na úrovni. Všichni mužští jí přišli pěkně vyšinutí, nemohla za to. Uvažovala o tom, že je možná lesba. Jasno v tom tedy rozhodně neměla.
„Haló.“ Zamával Bill Heidi před obličejem. „Slyšela jsi, co jsem říkal? Stál tam n-a-h-ý!“ Vyhláskoval jí a na jednotlivá písmena dával důraz.
„Jo slyšela. Podíval ses aspoň pořádně?“ Řekla Heidi, jako by se bavila o počasí.
„Heidi.“ Drcnul do ní Bill a dramaticky si dal dlaně před obličej.
„No co?“ Zamrkala Heidi nevinně.
„Víš, že na panu seš docela úchylná?“ Kouknul se na ni Bill přes mezeru, jež vytvořil mezi prsty.
„Víš, že na panice seš docela dooost stydlivej?“ Oplatí mu Heidi a oba se zasmějou. Jejich smích přeruší zapípání Billova mobilu. Ten se po něm okamžitě vrhne.
„Tom?“ Nadzvedne Heidi obočí. Bill pouze přikývne a nadšeně poskakuje.
„No tak vidíš, napsal.“
Ahoj Billy, jak se tam máš? Doufám, že je vše O.K. a máš velké tržby×D Louis mě zatáhl na bowling ⌐__⌐ těším se na tebe:-{}
Bill se usmál na telefon, jakoby to byl samotný Tom a jal se rychle vyťukávat odpověď.
Ahoj Tomi, mám se tu fajn, Heidi mě přišla navštívit. A tržby byly dnes opravdu velké×DD Taky se na tebe těším ˆ___ˆ odpočítávám vteřiny, ještě tolik hodin zbývá:(
Bill odeslal zprávu a vrátil pozornost k Heidi.
„Tak co?“ Zeptala se.
„Louis ho zatáhl na bowling. Ten smile, co mi k tomu přiložil, mluví za vše.“ Najel Bill na zprávu a ukázal ji Heidi.
„No chudáček maličký.“ Zašišlala Heidi a zasmála se Billovým pokusům vytrhnout jí mobil z ruky, když se ozval zvuk oznamující příchozí sms. Rozklikla ji a četla nahlas.
Yeah, minuty ubíhají pomalu:/ To ďáblovo sémě je tam s tebou? Tak to satanovo dítě pozdrav od jejího oblíbeného strýčka Toma:P jistě bude nadšená×D
„Já ti dám strýčka.“ Zakroutila Heidi hlavou. S Tomem se věčně pošťuchovali, provokovali a škádlili.
„Vrať mi ten mobil.“ Zakňoural Bill.
„Nekňuč prosím tebe.“ Šťouchla Heidi Billa do hrudi a ten dopadl na židli, poté vyťukávala odpověď.
To satanovo dítě, jak ty říkáš, na tebe sešle strašlivou kletbu, strýčku:PP sleduju tě @___o
Odeslala zprávu a sedla si zpět k Billovi.
„Kdy se vy dva už konečně přestanete hašteřit?“ Nadzvedne Bill obočí.
„V nejbližší době jistě ne.“ Zašklebí se Heidi a otevře příchozí smsku.
Mám stažený půlky strachem×D a co právě dělám, když mě sleduješ hm?:P
Heidi se napila čaje a pustila se horlivě do odepisování. Bill si povzdechl. ‚To bude nadlouho.‘
Budeš mít strachem stažený něco jinýho, až s tebou skončím, to mi věř:P a právě si čteš moji sms, to děláš:P
Ty úchylné drzé něco:P však počkej, až tě někde potkám, to budeš zase celá stažená ty:PPP a teď chci zpátky svého malého sladkého brášku.
Heidi protočí oči.
„A pak, kdo je tady úchyl, na.“ Položí telefon před Billa. Bill shlédne poslední přijatou zprávu a vykulí oči.
„O čem jste si to proboha psali?!“ Stiskne rty do úzké linky a pousměje se nad posledními slovy.
Tomi… jsem sladký? ͡___͡_
Napíše Bill a začervená se. Odpověď mu přijde vzápětí.
Ano jsi. A teď už musím jít, můj malý Billy, uvidíme se večer ok? Pa:-{}
Bill se rychle rozloučil a odložil telefon na stůl.
„Tak, co napsal?“ Zeptala se Heidi konverzačně, ve skutečnosti však byla celkem zvědavá.
„Že se uvidíme večer. Má něco v plánu, neříkal mi co.“ Nadhodí Bill nevědoucí výraz a zakoulí očima. Heidi se podívá na hodiny a otočí se zpět k Billovi.
„Měla bych jít, teta Petronilla má zase v plánu organizovat nějakou čajovou párty, tak musím ještě do drogerky nakoupit pár svíček.“ Zatváří se Heidi otráveně a obejme Billa na rozloučenou.
„Uvidíme se později, ahoj.“ Mávne a odkráčí pryč. Bill opláchne hrníčky a vrátí se zpět do obchodu. Končila mu polední přestávka.
…
„Konečně je to za mnou.“ Funěl úlevně Bill v Tomově náručí po skončení směny.
„Hmm.“ Vdechoval Tom vůni z Billova krku. Chvilku se takhle pohupovali a potom Tom chytil Billa za ruku a rozešli se kupředu.
„Tak? Kam to jdeme?“ Zamrkal Bill zvědavě.
„Uvidíš.“ Usmál se tajemně Tom.
„A jak to šlo s Louisem, určitě jste nebyli celý den na bowlingu, ne?“ Sondoval Bill.
„Ne, ráno jsme byli v kavárně. Zrovna jsem tam natrefil na Boru, zase po mě vyjížděla, znáš to.“ Řekl Tom bez zájmu. Bill se zamračil. Bora jej přiváděla k šílenství. Stačila mu epizoda na posledním Tomově zápase. Sjela Tomovi prstem po zpocené hrudi a potom si prst olízla. Bill myslel, že na ni skočí a vyškube jí na místě vlasy.
„Jak jako vyjížděla?!“ Vyhrkl, aniž by nad tím přemýšlel. Tom se podíval na Billův kyselý obličej a povzdechl si. Věděl, jak jeho bráška Boru nesnáší, proto ho nechtěl zbytečně dráždit.
„Ale nijak. Jenom na mě házela ty svoje pohledy a měla blbý kecy.“ Zatajil Tom, že ho ošmatlávala a seděla mu téměř na klíně.
„Aha.“ Zatvářil se Bill zamyšleně. Tom pohladil Billa palcem po hřbetu ruky.
„Billy.“ Vycenil na něj zuby a Bill se zasmál. „No vidíš, takhle s úsměvem ti to sluší nejvíc, kašli na nějakou nánu. Přece nám nezkazí zábavu ne?“ Bill jenom pokývá hlavou. Ještě ušli pár metrů a pak se Tom zastavil.
„Bruslák?“ Kouknul na něj Bill s otazníky v očích.
„Yeah. Je zima ne?“ Zatáhnul Tom Billa dovnitř. Chodili spolu na bruslák každou zimu, letos to však ještě nestihli. Vypůjčili si brusle, Tom zaplatil na hodinu a vydali se na led.
„Je to tak osvobozující.“ Volal Bill na Toma, rozjíždějíc se. Kromě nich tam byl ještě nějaký pár a tři děti.
„Hm.“ Přitakal Tom a rozjel se za Billem. Bill se postavil za Toma a chytil jej za boky. Objeli takhle celé kolečko. Blbli, předháněli se a předváděli na sebe různé opičky. Oba se spolu cítili úžasně. Bill si pomyslel, že chybí malinkatý kousíček k tomu, aby byl šťastný, kdyby Tom věděl… ale udělal by ho šťastným, kdyby věděl?
* kleinen Stift (Stift má více významů, ale ten, který mám na mysli já, je tyčinka. Takže v kompletním překladu – malá tyčinka)
autor: Emilia
betaread: Janule
Tohle se mi líbí čím dál víc =)♥
I když z toho boxu mám strach, mám ráda box v podání Rockyho xD, ale v podání Toma se bojím, aby ho někdo při zápasu nějak vážně nezranil.
A Bill je strašně roztomilý, ale na toho dědouška mohl být trochu přívětivější, tihle staří lidé se cítí osamoceni a chtějí si prostě popovídat =)
A Heidi je živelná pohroma, pravá kamarádka pro nesmělého Billa =)
A taky se mi líbí krásný vztah, který mezi sebou dvojčata mají, je vidět, jak moc se mají rádi =)♥
Hezký díl =)♥
Scenka v kupelny mi počôa vtipná,haidine a Tomove hasterenie tiež. Too vyzerá veľmi zauimavo a teším sa na další diel. Rychlo dalej.
Nádherná povídečka <3 Sem nejdřív tak letmo zahlídla tenhle obrázek na hlavní stránce, sem si myslela, že je to jenom nějaká fotomontáž, ale ejhle…vona to je povídka xD Já tu Heidi žeru!! Fakt že jo!!! Celá já xDD Tak nějak se mi ulevilo, když jsem zjistila, že o tom může Bill s někým mluvit. A docela se divim, že se Bill chová k Tomovi, jak bych to řekla…až tak průhledně?? No, nechme to být xD Fakt úžasná povídka…Tom je tu fakt milý a Bill takovej ťuňťa xD Boru nesnášim už od věty, kde se vyskytovalo "bujným poprsím" xD Hned sem věděla vo co go xDD Jinak jako fakt pěkný. Tom jako boxer…Bill fotograf…:))))))
Teprve druhej díl a mě se zdá že jsem se do týhle povídky zamilovala ^^. V tý koupelně byl Bill roztomilej. Jak se zakoktal, a pak ještě narazil do futer. I když nedivim se Billovi moc že ho to nenechalo chladnym. Koho by taky jo 😀
Když byl ten stařík v obchodě tak ze začátku se Bill ještě celkem držel, škoda že pak trošičku vybuchnul. Když jsem třeba v ňákym menšim obchodě (né třeba jako tesco apod.) a vidim tam ty starší lidi tak mi jich je hrozně líto. Hold třeba když jsou sami, a nebo jenom třeba s pejskem. Občas se, se mnou některý starší lidi daj do řeči, hlavně v autobuse když jedu ze školy. Jsem ráda když se aspoň trochu usmívaj když si s něma někdo povídá :). Občas bych nejradši byla hnusná, protože některý starší lidi jsou tak drzý že.. no radši nic.. Odbíham ^^'
O Toma se celkem bojim až bude mít ten zápas. Mam divnej pocit z toho že se mu něco stane..
Moc hezkej díl, těšim se na další 🙂
No teda! Tom je pěkně vykutálenej.. 🙂 myslím, že má s Billem něco v plánu…určitě mu neušlo, jak je z něj Billí hotovej 🙂
skvělý díl!;) hrozně se mi líbí Billy jako ten stydlivější, při tom incidentu v koupelně, a pak jak to vyprávěl Heidi, rozkošné!♥ a hrozně jsem ho litovala v tom obchodě, chudáček.. :DD moc se mi líbí, jak se k sobě ti dva chovají, takoví špuntíci♥♥:DD
Všem moc děkuju za komentáře:) Opravdu mě potěšily♥
[4]: A k těm starým lidem, ono někteří jsou v pohodě a někteří, jak jsi napsala drzí a sprostí. A já tedy potkávám bohužel častěji tu druhou skupinu, ani nevím, kdy jsem naposledy potkala nějakého milého staršího člověka. To už bude pěkně dlouho×DD
tahle povídka se mi líbí čím díl tím víc 🙂 … strašně se mi líbí ten vztah, jaký spolu mají 🙂 jinak je to krásně napsané 🙂 moc se těším dál 🙂
Opět velice povedený díl, moc hezky se mi to četlo!
Taky se snažím pravidelně běhat, ale v mém podání je to spíše "belhání", takže před tvým Tomem – klobouk dolů!
V hlavě mi utkvěla poznámka o tom, že Bora přivede na Tomův zápas kamarádku. Možná to přeháním, ale mám pocit, že možná bude mít daleko větší význam než se zdá – doufám jen, že se Tom nezamiluje a Bill nebude trpět … a kdyby snad ano, tak Tom velice rychle otevře oči 😀
Líbily se mi rozpaky naší malé tyčinky to, jak na bráškovi visí 🙂 Díky a těším se na další díl!
[7]: No já bohužel tady u nás taky potkávam spíš tu druhou skupinu. Oni než ty starý dědové jsou horší babičky. Jsem si vzpomněla jak do mě jedna (která byla i menší než já :D) strčila že jsem upadla. Ona pospíchala na autobus ale já jí uhybala! 😀 Větší štěstí má na ty starší lidi kteří jsou milý moje mamka xD
[10]:
[7]: hehe holky to já si pamatuju na jedno vide kde se lidí na ulici ptali,jestli si myslí že je Bill kluk nebo holka. ukázali jim k tomu fotku v časopise(myslim že to byl rok 2008,měl dikobraze :D) a nějakej děda tam prej takový :" netuším co TO je. podle mě je to zrůda" :DDDDD málem mě kleplo 😀
[10]: No právě, já taky nemám štěstí na ty hodný. Jednou jsem šla takhle po chodníku a jedna stařenka proti mě a já se jí snažila vyhnout a ona se roztahovala přes celej chodník, málem do mě narazila a řekla mi: "Tudy se nechodí." Měla jsem chuť jí říct a kde teda, to se mám vznášet nebo co×DD a zažila jsem i horší, tohle teda ještě nic moc nebylo. Ani sprostých nadávek ti důchodci kolikrát nešetří.
[11]: Hej jo, to si pamatuju taky, byla jsem na toho staříka naštvaná a vůbec na lidi, co říkaj takovýhle věci o lidech, co se třeba nějak vzhledem liší a není to podle těch jejich poměrů, na které oni byli kdysi zvyklí. Jako dobře, nemusí se mu to líbit, ale říkat o někom, že je zrůda, to teda není hezký, ať už je to Bill a nebo kdokoli jiný×DD
[11]: Jo tohle video si pamatuju. Jsem ho viděla jednou, a málem mě kleplo. Jako tebe no 😀 Zrůda by podle mě vypadala o hodně jinak.
[12]: Oni jsou fakt někdy hrozně drzý. Třeba chodník velkej jako.. něco a oni prostě jdou, suverén si do tebe strčej a ještě řeknou aby si do nich nestrkala. Pff >.<
já si tuhle povídku zamilovala a nemůžu si ztěžovat.budu její věrná čtenářka..promin za pozdní komentář ale včera jsem to nestihla
[13]: Jo, oni se neserou×D a ještě seřvou člověka, který za to vůbec nemůže. Snaží se jim vyjít vstříc, jenže to je pro dobrotu na žebrotu. Ale vzpomínám si na jednu babičku, ta by mohla mít tak okolo 80 a chodí dobrovolně uklízet do parku pohozené odpadky, shrbená vždycky chudera a s úsměvem na tváři si to vždycky sbírá, takových případů se však vyskytuje málo. A jak jsi předtím napsala, je pravda, že jsou spíš nepříjemnější ty starší důchodkyně, než důchodci. To už člověk většinou pozná podle výrazu, většina se jich tváří tak nepříjemně zapškle.
[14]: vůbec se nemusíš omlouvat za pozdní komentář, já jsem ráda, že ses vůbec otravovala s tím si to přečíst, povídka se ti líbí a ten komentář si mi tu zanechala:)
Tak to je úžasný. rychle dál. Moc mě to zaujalo.
🙂 nádherný dílek 🙂 Jestliže mě první díl nadchnul, druhý je ještě lepší 🙂 Právě jsem se asi stala dalším oficiálním čtenářem této povídky 🙂 :* Úžasné. Teď jen čekat, jak se to vyvyine dál…:) Billi se chová skutečně jako puberťačka 😀