Životní sen 28.

autor: BlackAngel

Tom

Poflakuju se jen tak po domě. Nacpávám se. Doma mě nic nebaví, ani televize, ani počítač, dokonce ani moje nejzamilovanější kytara. Musím jít ven. Pročistit si hlavu. Je plná až k prasknutí, plná jednoho černovlasého zázraku. Popadnu jednu z mikin, ležících na křesle a vypadnu. Venku se už stmívá, naši ulici halí jemná tma. Naposled se otočím, jestli jsem někde nenechal svítit světla. Všechno je v pořádku. Otáčím se k odchodu, ale…

„Au, sakra!“ zasyčí někdo, přesto mi tón toho hlasu rozvibruje každý nerv v těle.

„Bille, co tu děláš?“ málem na něj civím s otevřenou pusou dokořán. Se tady zjevil jako duch. Vůbec bych ho tady nečekal.

Bill

Přeběhl jsem ulici a šel jsem k Tomovi. Čím jsem blíž jejich domu, tím víc se mi klepou kolena. Se sklopenou hlavou si to štráduju ke vchodovým dveřím. Natahuju ruku, že stisku zvonek, ale Tom je rychlejší a přímo mě knokautuje, až dopadnu zadkem tvrdě na chodník.

„Au, jo, jsem to já!“ podám mu ruku, jako ať mi pomůže laskavě na nohy. Celou dobu si mnu, můj malinký otřesený zadeček. Chudáček, bude samá modřina. Tom na mě hledí, jako bych byl mimozemšťan. Skončím to napětí mezi námi, a konečně opět najdu hlas. 

„Tome, volal jsem to i klukům, ale tobě jsem to přišel říct, ehm, no, osobně,“ koukám na Toma. Ten vypadá nějak rozespale. Ale i tak mu to děsně sluší. „David naplánoval turné po celé Evropě, naše skupina se pomalu a postupně stává slavnou, hodně slavnou!“ Sdělím mu tu úžasnou novinu. Tom jen kouká, chvíli to zpracovává, pak se ani nenaděju a už mě drží v náruči a tancuje se mnou šťastně po chodníku před domem. Zase jednou se spolu smějeme jako blázni.

„Bille, to je úžasná zpráva, s takovou brzo dobudeme celý svět!“ vykřikuje nadšeně Tom a oči mu září jako dva nejkrásnější diamanty.

Tom

Nemohl jsem to neudělat. Musel jsem nějak ventilovat tu radost. Musel jsem prostě Billa trochu pomuchlat. Jednak mě potěšilo evropské turné, ale vítězí fakt, že Bill se objevil tady, a jen mně to řekl osobně. Ať mi ten červíček netvrdí, že mu na mně nezáleží.

„Bille, nepůjdeš dál?“ zkusím to. Chci mu být zase na blízku, když jsem bez něj, moje celé tělo volá „Bill“. Chci zase prostě jen slyšet jeho hlas, vidět ten jeho neskutečně krásný úsměv, oči a rty. Bill jen tak stojí a je vidět, že přemýšlí. Úplně vidím, jak mu to v té jeho zlakované hlavince šrotuje.

„Tak jo, ale nechtěl jsi někam jít?“ máchne to sexy stvoření rukou někam neurčitě za sebe. Jen se sladce usměju a zavrtím nesouhlasně hlavou.

„Ne, to už je teď jedno, půjdem k nám, matka není doma, jsem doma sám, a to ticho tam je už nesnesitelný.

Bill

Sakra, neunáhlil jsem se teď? Prý, že je doma sám, máma jeho je pryč. Není to nějak moc náhod? No, každopádně to zatím nějak neřeším, zapadneme do Tomova pokoje. Jen co překročím práh, uhodí mě do nosu Tomova nezapomenutelná vůně. Pořádně se nadechnu, jako by to mělo být naposled, a zamířím k posteli. Ta postel mě malinko taky rozčaruje. Co jsme na ní tady vyváděli. Tolik vzpomínek v jednom pokoji.  

Tom se za chvíli objeví  za mnou, v jedné ruce mísu s popcornem a v druhé Red bully. Se mu nechtělo do kuchyně dvakrát. Přesně si to myslím. Plechovky mu z náručí začnou pomalu padat. Zvednu se a jdu mu na pomoc. Beru plechovky, nechtěně mu přitom přejedu dlaní po předloktí. Tím jediným dotykem, jako by mezi námi problesklo snad tisíc voltů. Očima střelím po Tomovi a jedna z plechovek mi vypadne s žuchnutím na zem. Tom mě, jak jinak, než pobaveně sleduje. „Bille, těma plechovkama by se nemělo moc třepat,“ chechtá se ten prevít. No tomu říkám ohromná sranda.  

Tom

No jasně, že jsem si toho vzal moc, ale kdo by chtěl odcházet od takového kocourka. No já teda ne, obzvlášť když tu beztak moc dlouho nebude. Na to ho znám už moc dobře. Bill mi automaticky vyskočí na pomoc. Vezme plechovky s energeťákama. Jedna z plechovek mu začne sjíždět, a tak se mě nechtěně dotkne nebo spíš pohladí. Ten dotek odzbrojil i mě, ale nedal jsem to znát. Zato on z toho byl totálně vyklepaný. Mě to teda jako pobavilo. Naklonil jsem hlavu a s úsměvem sledoval, jak plechovka opouští Billovu krásně hebkou dlaň a padá směr zem. Bill sebou škubl a ohnul se pro Red Bull.  

„Bille, těma plechovkama by se nemělo moc třepat!“ vystřelím si z něj. Bill po mně jen šlehne jedním svým rozzlobeným pohledem, pak se ale usměje a rozvalí se mi v posteli. Tak jako dřív, jako když jsme ještě spolu chodili. Sednu si jen kousek od něj a položím mezi nás popcorn. Pustím nějakou hudbu a přilehnu si k Billovi. Slyším jeho hluboký nádech a vidím, že se trochu napjal. Baví mě ho tak provokovat. Začneme spolu probírat turné, jeho průběh fanynky, Georga s Gustavem. Prostě vše, co se tam stalo. Moje ranní deprese je úplně pryč. Vedle mě leží zase ten starej Bill. Ale je to ten Bill, jen dokud se nějak moc nepřiblížím nebo se ho nezkusím nějak dotknout. To potom se on stahuje a nesměje se tolik.

Bill

Takový krásný, uvolněný  večer jsem už dlouho neměl. Baví mě si jen tak povídat s Tomem. Prokecáme se přes celé turné, přes Géčka, až k naší budoucnosti. Je to najednou taková změna po tom našem vyhýbání se navzájem a trápení, až se tomu sám divím. Tom se najednou zvedne. Přejde celý pokoj, nese si zpátky kytaru. Prsty přejede přes struny a začne hrát nějakou neznámou melodii. Otočím se na bok, hlavu si podepřu rukou a jen tak ho pozoruju. Je to ten nejkrásnější pohled na světě. Tom hrající na kytaru. Když hraje, dává do toho celý svoje srdce. Posadím se, opřu se o zeď a začnu zpívat, ta melodie je tak krásná, že slova se z mojí hlavy přímo hrnou.  

„Ich halt mich wach, für dich. Wir schaffens nicht beide, du weisst es nicht. Ich geb mich jetzt für Dich auf. Mein letzter Wille hilft Dir raus bevor das Meer unter mir zerbricht. Ich glaub an Dich.Du wirst für mich immer heilig sein…“ zazpívám kousek, který mě právě teď napadl. Tom se na mě spokojeně usměje a pokyvuje hlavou.

„Bille to je dokonalost. Jsi úžasný!“ pochválí mě Tom a já cítím, že se mi snad láskou rozskočí srdce.

„Ne já nejsem dokonalý, ty jsi dokonalý!“ usměju se na Toma. Takhle se ještě dohadujeme, pak to ale raděj vzdám a podám si tužku a papír, ten nápad na nový song si musím napsat.

Tom

Když jsem tady tak ležel s Billem a zavládla tady naprostá pohoda, do hlavy mi vnikla nějaká neznámá melodie. Velmi se mi líbila, vstal jsem ihned pro kytaru a začal jsem si ji hned přehrávat, a ještě vymýšlet její pokračování. Bill nezůstal vůbec pozadu. Viděl jsem, jak mě pozoruje a se zalíbením poslouchá můj nový nápad. Jen pár vteřin trvalo, než se mým pokojem roznesl Billův krásný, mírně chraplavý hlas. Ten hlas, který tolik miluju. Ta slova si totálně sedla s melodií. Sice to byl jen kousek, ale i tak se mi to líbilo. Dohrál jsem poslední akord a položil kytaru.  

„Bille, to je dokonalost. Jsi úžasný!“ zašeptal jsem a nemohl jsem potlačit dojetí. Bill se rozzářil, jako když učitel pochválí žáčka. Po tvářích se mu rozlil jemný ruměnec a on se začal široce usmívat. To byl ten úsměv, který jsem si tak přál ještě někdy vidět.  

„Ne já nejsem dokonalý, ty jsi dokonalý!“ vrátil mi pochvalu na oplátku Bill. No já samozřejmě nesouhlasil, tak jsme si nějak tu dokonalost přehazovali jako horký brambor, ale pak to Bill raděj vzdal, drze mi vlezl do stolu, vytáhl papír a tužku a začal si psát slova písničky.

Bill

Papír byl za chvíli plný  slov, vět a frází. Tužka měla celkem okousaný konec, jak jsem přemýšlel, no doufám, že to Tomovi nebude vadit. Teď  schází ještě název.

„Co takhle Heilig?“ ozve se mi Tomův hlas těsně u ucha. Poskočím dopředu a otočím se na něj. On se jen tváří, jak jinak, že je naprostý neviňátko, a s úsměvem mi podává jeden otevřený Red Bull. „Tak na nový song?“ sedne si ke mně Tom a ťukne svojí plechovkou o mou. Nejsem schopný slova. Jen ho užasle pozoruju.

Tom

Jak Bill píše, je mi jasný,  že se nemám moc přibližovat. Sedl jsem si tedy do křesla a sledoval ho aspoň jen tak z povzdálí. Bill právě přemýšlel, na čele se mu dělá tenká starostlivá vráska, něco načmáral na papír a vráska opět zmizela. Ale přesto pořád Bill kouká na text a přemýšlí, div se mu z hlavy nekouří. Potichu se k němu přikradu. No už je mi to jasný. Nahoře na papíře má Bill pár poznámek, pár názvů. Rychle přeletím očima text a skloním se k Billovýmu oušku.

„Co takhle Heilig?“ zašeptám. Nejraděj bych ho tak teď políbil, jak je krásně vyděšený, ale musí mi stačit jen, že mu dám Red Bull. S Billem si připijeme na nový song. Bill na mě pořád nerozhodně kouká, je vyplašený jako králíček. Už to nedokážu. Nevydržím to. Chytím Billa jemně za krk, přitáhnu si ho k sobě a spojím naše rty do jednoho vášnivého polibku. Tohle jsem tak moc potřeboval.   

betaread: Janule