Dreamer’s dream 5.

Bill stál a sledoval Toma. Věděl, že má něco říct, jenže nevěděl co. Mám mu to dovolit, nebo ne? Nakonec po pár sekundách hloubání se v myšlence SPOLU DOMŮ rozhodl, že by bylo neslušné odmítnout. A navíc, budou spolu teď tančit. Tak třeba bude fajn. Třeba jednou bude stát před Billem s rudou růží a zamilovaným pohledem. Bill zaklepal mírně hlavou a tu myšlenku vypustil. Snad jakoby bázlivě se podíval na Toma. Tom poznal, že Bill se lehce červená. Pousmál se. Bill sklopil očka. „J… jo…“ řekl polohlasem červenající se Bill. „Fajn… platím.“ Zazubil se Tom a než Bill stačil cokoli říct, už se tak stalo. Tom už oblečený čekal u dveří na Billa, který byl lehce v rozpacích. Pak rychle popadl tašku a docupital za Tomem.

Vyšli společně ven. Každý se ale tvářil jinak. Tom se lehce usmíval na Billa a stydlivost velela Billovi, aby se díval jinam. Šli tiše parkem. Tomovi to ticho vadilo. Chtěl slyšet Billa mluvit. Pořádně se mu toho ještě nepoštěstilo. A navíc. Bill ho zaujal. Tom chlapce, jako je Bill, nevídal každý den. Působil na něj tak něžně jako porcelánová baletka.

„Mluvíš?“ zeptal se Tom Billa, který se na něj podíval.

„Mluvím…“ řekl Bill snad rázně? Byl tou otázkou vyveden z míry. Nečekal ji. „Mluvím…mluvím a celkem i dost…“ ztišil Bill svůj hlas. Tom se na něj pobaveně usmál.

„Mně se nezdá.“ Nedal si Tom a škádlil černovláska vedle sebe. Kéž by mu Bill řekl, že důvod, proč je tak ztichlý, je ten, že se mu Tom líbí a že je to snílek s velkou představivostí. Jenže mu to neřekne. Stydí se, to je celé.

Tom byl zbrklý, rád s lidma experimentoval a Bill se mu velice zamlouval. Tom se zastavil. Černovlásek si toho všimnul o kousek dál a zastavil se. Pak se otočil na Toma a nechápavě na něj koukal. Tom se podle usmál.

„Bille? Nosil tě už někdo v náručí?“ zazubil se na černovláska. Bil na Toma vykulil svoje oči. Chtěl říct, že ne. Jenže než se nadál, přiběhl k němu černovlásek s copánky, popadl ho do náruče a nesl si ho na lavičku.

„Co… co… co to děláš????“ koktal naprosto překvapený Bill. Ale neprotestoval. Přemýšlel, jestli se mu to nezdá. Je to sen? Nebo ty doteky, to, že je ve vzduchu v něčí náruči… je to snad realita? Není to vesmír? Bill se ujistil. Podíval se do Tomových očí. Ten se na něj krásně doširoka usmál. „Směr lavička.“ Zazubil se na Billa.

„Lavička?“ zeptal se Bill. To už byl lehce položen na lavičku. Ležel na ní. Když si uvědomil i tohle, rychle se posadil. Zamrkal na Toma.

„Jen si zase lehni.“ Zazubil se Tom. Bill na něj překvapeně koukal.

„Cože?“ to je snad sen, ale ani to nebyl tak hrozný sen. Jen to, že si má lehnout. Není to jaksi… jak to říct. Úchylné? Jenže Tom nijak úchylně nevypadal. Jen se hezky umíval na stále více překvapeného Billa.

„Prosím… já tohle ještě nezkoušel…“ usmál se prosebně Tom. Bill se opatrně a váhavě pohnul. Přemýšlel, co bude, až si lehne. Nevěděl ani, jak si má lehnout. Myslel na to, co bude. Na Tomovo tělo, které se rýsovalo pod volnější bundou. Na jeho piercing ve rtu. Na jeho oči, které ho pozorovaly. Na jeho stálý důlek na tváři. Pomalu si lehnul do pololehu. Zvědavě koukal na Toma, co bude dál.

Tom se vítězoslavně usmál a sednul si na zem před lavičku. Tom nebyl žádný hygienik… ale věděl, že ještě nikoho nezabilo sednout si na podzimní trávu k člověku, který se mu moc zamlouvá. Odvážil se říct, že i snad líbí. Bill na něj upíral svá očka, která vypadala jako čokoláda, kterou někdo polil zlatavým medem. A Tom měl moc rád čokoládu a med. Billovi ale ta pozice byla hrozně nepohodlná. Lehnul si víc na bok a hlavu si podepřel rukou. Tom se usmál. A dokonce byste snad pod lupou našli Billův úsměv. Tom ale lupu nepotřeboval. Zrak měl bystrý a všimnul si toho.

Tom se zazubil. Chvíli, snad nejen chvíli, ale o mnohem déle se jen pozorovali. Hleděli si do očí. Pozorovali křivky na tváři toho druhého. Čas byl vedlejší. Hlavní byl ten příjemný pocit, který oba dva cítili. Jenže to by nebyl Tom. Měl rád velké a nečekané věci. A věděl, že tím, co má v úmyslu, Billa neurazí ani nenaštve. Snad jen potěší. Malinko vyleká. Možná přiměje Billa spadnout z lavičky. Ach ano, lavičky. Protože po celou dobu, co se pozorovali, se Bill nepatrně přisouval. Tom chtěl něco nečekaného. A nečekal.

Rychle se natáhnul k Billovi a věnoval mu polibek. Pak druhý, třetí, čtvrtý. Bill vyvalil oči. Neoddálil se. Nechal Toma, ale on samým údivem nemohl udělat nic. Bill nic nedělal. Po chvilce pusinek, jemného okusování spodního rtu, se Bill odvážil opatrně zapojit. V Tom se tom rychle zvednul a Bill opravdu spadl na zem.