autor: Sandra Trümper
Tak po kratší odmlce zase zdravím… 🙂
Tahle povídka… mám jí ráda, protože jsem do ní v momentu, kdy jsem ji psala, dala veškeré své pocity, veškeré své dojmy a věnovala jsem jí veškerou svou pozornost. Ale zároveň vím, že patří k mým slabějším dílům. A navíc, už je to nějaká doba, co jsem ji psala. Ale snad jí přesto nepohrdnete a zpříjemní vám pár vzácných minut… 🙂
„Řekněte, Bille, kdyby vám někdo nabídl účinkování v realityshow, ve které by šlo o to, která hvězda umí nejlépe tančit, šel byste do toho?“ Billa ta otázka opravdu pobavila. Dokonce slyšel, jak si jeho dvojče pobaveně odfrklo. Ohlídl se na Toma a vyměnili si pohledy plné smějících se jiskřiček.
„Ne,“ odpověděl jedním slovem. Co víc k tomu říct?
„A můžete nám vysvětlit, proč ne?“
„Jistěže,“ usmál se na tu starší dámu a na chvíli zapřemýšlel. Jak jen to formulovat?
„Neumí tančit,“ vyřešil to jeho bratr za něj. Billova ruka se sama zvedla a praštila Toma do kolene, ale nic neřekl.
„Je to pravda, Bille?“ zeptala se ta ženská, když delší dobu nic nedodával.
„No, neformuloval bych to takhle neomaleně, ale ano, v zásadě to pravda je,“ usmál se na ni.
„V zásadě?“ zdálo se, že ta otravná ženská se tohoto tématu jen tak nevzdá.
„No… vlastně jsem to ani nikdy nezkoušel. Teda, nikdy jsem nezkoušel tancovat klasické nebo latinsko-americké tance. Na diskotéce jsem to zkoušel jednou, a byl to příšernej propadák. Od té doby prostě netančím. Teda, s výjimkou případů, kdy jsem totálně namol, ale to si to potom naštěstí nepamatuju,“ zářivě se na ni usmál. Tom lehce vyzdvihl jeden koutek svých rtů. Jaké to štěstí, že si Bill nic z těch mnoha tanců nepamatuje!
***
„No tak, Bille, pojď. K posteli je to už jen pár kroků,“ přemlouval ho neustále Tom a napůl nesl, napůl vedl svého bratra směrem k velké manželské a zajisté také pohodlné posteli. On věděl, proč nepít, když se do toho Bill dneska tak obul.
„Ale já nechci do postele!“ našpulil nespokojeně rty Bill a upřel na své dvojče svůj prosebný pohled. „Je tak veliká a já jsem v ní tak sám,“ zamumlal plačtivě.
„Tak proč si vždycky bereš manželský pokoj, ty blázne?“ zakroutil nechápavě hlavou Tom, až se mu pár dredů uvolnilo z ledabyle uvázaného culíku.
„Já nevím,“ povzdechl si také Bill, až Toma ovanul jeho opilecký dech. „Prostě jenom doufám, že se něco změní a já už v ní nebudu usínat sám. Navíc, velká manželská postel byla vždycky náš sen, vzpomínáš?“
Tom vzpomínal. Až moc dobře. Bylo to v době, kdy se jejich kariéra začínala pomalu, ale jistě rozjíždět. Tenkrát byli moc vzrušení na to, aby každý spal ve své posteli. Leželi spolu v jedné a vždycky dlouho a vášnivě líčili všechno, co si budou moct dovolit, až budou slavní a bohatí. Manželská postel byla mezi prvními věcmi na seznamu. Říkali si, jak to bude super, až tam budou spolu ležet a oslavovat úspěchy, přesně jako tenkrát. Ale od té doby, co si tyto manželské postele mohli dovolit, spolu ani jednou nespali na jedné posteli. Proč vlastně? Tom nevěděl. A najednou ho píchlo u srdce, jak si po těch časech povzdechl.
„No… mohl bych v ní dneska spát s tebou… pro dnešek…“ navrhl Tom mírně. Bál se, že Bill nebude souhlasit. Že se mu vysměje a řekne mu, že takhle to přece nemyslel. Ale Bill ho odzbrojil krásným, i když lehce nejistým úsměvem.
„Vážně? No to by bylo úžasné. Ale teď se mi ještě spát nechce,“ vytrhl se mu z objetí a doklopýtal až ke stolu, na kterém bylo ovládání k věži, kterou měl na pokoji k dispozici také. Nepamatoval si, co poslouchal za cédéčko před tím, než ho kluci vytáhli na tah. Ale bylo mu to jedno, potřeboval jenom hudbu. „Budeme tancovat,“ oznámil Tomovi a zmáčkl tlačítko play. První tóny zněly zvláštně, exoticky. Ale on v tom okamžitě poznal jeho oblíbenou písničku od Rihanny. „Oh, tuhle miluju,“ vykřikl nadšeně a okamžitě začal boky kroutit do rytmu.
Tom na něj jen ohromeně zíral. Bill tam se zavřenýma očima stál a zpíval. Dredatý chlapec nevnímal jeho slova, jenom ten úžasný hlas. O kolik byl lepší, než hlas té ženské! A ta písnička… Sama Billa pobízela ke svádivým pohybům pánví. Vlasy mu vlály kolem hlavy, jen ruce byly nezaměstnané. Což si Bill uvědomoval. Pomalu otevřel oči a usmál se na své dvojče, nepřestal však zpívat. Přešel až k němu, položil mu ruce na ramena a i nadále před ním tančil. Lehce klesal a zase se nadzvedával v kolenou, svůj upřený pohled zabodnutý do Tomových očí. Tomovi se zrychlil dech. Bylo to tak neuvěřitelně… svádivě… hříšné… sexy… Chtěl takovéto myšlenky na svého bratra vyhnat, ale nešlo to. Ne, když Bill před ním dělal tohle.
Bill musel vyčíst něco z jeho očí, protože se na něj najednou usmál ještě zářivěji a očima mu naznačil, ať sám ukáže, co má rád. Ať sám ukáže, jak by s ním rád tančil. Ať si ho u sebe přidrží, ať se ho dotýká… když Tom delší dobu na jeho němou výzvu nereagoval, trošičku se zamračil. Otočil se k Tomovi zády a ten si již napůl oddychl, že to Billa přestalo bavit. Opak byl pravdou, Bill se k němu jen potřeboval otočit zády. Své ruce obmotal kolem Tomova krku, natiskl se na něj celým svým tělem, ale s krouživými pohyby pánví nepřestal. Díky tomu se jeho malý zadek, napasovaný do velmi úzkých kalhot, otíral o Tomův rozkrok. A Tom nemohl dělat nic jiného, než celé toto představení sledovat s mírně pootevřenou pusou.
Když Bill lehce zasténal do textu, už to nevydržel. Své ruce položil na Billovy boky a začal je jemně hladit. Přejížděl svými dlaněmi po stranách jeho boků a občas sjel na jeho podbřišek, který díky velmi krátkému triku a nízko posazeným kalhotám byl odkrytý. Bill zaklonil hlavu a položil si ji na Tomovo rameno s očima zavřenýma, nepřestával však zpívat a tancovat. Bylo to nabité erotikou, ale přitom v každém jejich pohybu a doteku byla jistá něha. Celé to bylo naprosto fascinující, ve ztemnělém pokoji jen oni dva a hudba.
Písnička dohrála a rozehrála se další, ale oni to nevnímali. Bill prostě začal zpívat znova. Vlastně ani nezpíval tu samou písničku, zpíval úplně jinou, která se mu najednou objevila v hlavě a která byla ve stejném rytmu jako předchozí. Jistou pomalou rockovou baladu na jeho cédéčku nevnímali. Nebyli schopní vnímat nic kromě sebe. Tom si nyní položil hlavu na Billovo rameno a zavřel oči. Jeho nos byl zabořený do hedvábných vlasů, které překrásně voněly.
Nevěděl, jak se dostali do postele, ani kdo vypnul věž. Věděl jen, že se ráno vzbudil v obrovské manželské posteli s Billem přituleným do svého náručí. Bylo to to nejkrásnější ráno, které kdy zažil, přestože si Bill, jakmile se vzbudil, neuvěřitelně stěžoval, že ho bolí hlava. Informace, že si nic nepamatuje, ho na malou chvíli zklamala. Ale z toho se hned otřepal, a nakonec to shledal jako dobrou věc. Aspoň spolu nebudou muset řešit pocity, které se v něm tu noc nějak zvláštně pohnuly.
***
Od té doby se Tom neopíjel. Jen se vždy postaral o to, aby Bill vypil přesně tu dávku, aby si další den nic nepamatoval. Možná to bylo pošetilé, ale on ty chvíle, kdy Bill zapomněl na svůj názor, že neumí tančit, miloval. Miloval, když se jeho hubené a horké tělo tisklo k tomu jeho. Miloval, když mu zpíval do ucha, miloval, jak se k němu chová důvěrně. A během pár týdnů tato láska přerostla natolik, že si všímal každého jeho pohybu a do každého jednotlivě se zamiloval. Jeho bystrý pohled byl s Billem pořád. Když si byl jistý, že Bill již usnul, na hodinu nebo dvě zašel k němu do postele, přitulil si ho do náručí a užíval si blízkost toho křehkého těla. Jen když se Bill opil, u něj mohl být až do rána a spát s jeho hlavou na své hrudi.
A to všechno se mu honilo v hlavě, když večer po onom rozhovoru o tančení sledoval Billa, jak upřeně sleduje televizi a o čemsi se vesele baví s Georgem a Gustavem. Nedokázal předmět jejich hovoru vnímat. Jeho oči si stále dokola prohlížely jeho tělo, ale jakmile k jeho očím došel ten úžasný, sametový hlas, samovolně sjely na jeho plné rty. Má on taky takové? Jako dvojče by měl, ale určitě nejsou tak svůdné, když se otvírají a zase zavírají, když se pohybují přesně tak, jak on chce, když se lehce dotýkají navzájem. A když si Bill s úsměvem jazykem navlhčil rty, měl pocit, že mu bouchne hlava. Jeho srdce mu málem vyskočilo z hrudi a on mimovolně pootevřel rty. Měl je naprosto vyprahlé. Je vůbec možné, aby ta nejvíc sexy osoba na světě byl jeho bráška, jeho vlastní dvojče? Opravdu má tak moc velkou smůlu? Nejvíc sexy a nejroztomilejší, opravil se v duchu, když se Bill rozchichotal nad milostnou scénou filmu. Georg si z něj za to okamžitě začal utahovat a Billovy tváře se zbarvily do červena.
„Není pravda, že neumíš tancovat,“ zašeptal Tom jeho směrem, když se zrovna Gustav s Georgem smáli tak nahlas, že měl jistotu, že to neuslyší. Bill se na něj zmateně podíval a Tom zalitoval, že vůbec něco říkal. Ty čokoládové, zmatené oči, které ho dokázaly v ne jedné noci tak úžasně svádět…
„Jak to myslíš?“
„Potom,“ odpověděl prostě a silou vůle upřel svůj pohled na obrazovku. Absolutně nevěděl, o co v tom filmu jde, a tak si spíš snažil urovnat myšlenky, než cokoliv pochytit. Cítil na sobě Billův pohled a jen stěží se ovládal, aby to nedal najevo. Měl chuť se vpít do jeho pohledu, a hned potom svými ústy do těch… Silně stiskl rty. Tohle prostě nemůže být pravda! Opravdu teď myslel na polibek se svým dvojčetem? I když… proč vlastně ne? Pootočil svou hlavu tak, aby koutkem oka viděl na Billa. A když spatřil, že černovlásek má pokrčené nohy vytažené nahoru k sobě, hlavu položenou na kolenou a zase sleduje dění v televizi, zadíval se na něj pořádně. Neměl na sobě make-up, takže si po dlouhé době mohl zase jednou připomenout, jak moc jsou stejní. Ale Tom najednou viděl rozdíly, které nebyly na první pohled patrné. V jeho očích nebyl takový smutek a samota a neměl koutky rtů stále svěšené dolů. Vypadalo to, že Bill není šťastný. Možná se směje spolu s přáteli a je při tom spokojený, ale ke štěstí mu něco chybí. A Tomovi konec konců také.
„Tak, jak jsi to myslel?“ zeptal se Bill, když Gustav s Georgem odešli. Neptali se, proč tam Tom ještě zůstává. Občas se prostě stávalo, že dvojčata si své společné chvíle trošku natáhla. A jemu ta jeho věta nešla z hlavy. Nedokázal se soustředit na zbytek filmu, musel nad ní neustále přemýšlet. A také na sobě cítil Tomův pohled, ale bál se na něj podívat. Nevěděl proč, jen se prostě bál, že kdyby mu pohled vrátil, viděl by v Tomových očích něco, co by tam vidět nechtěl. Nebo jen neměl? Nevěděl, byl zmatený.
„Není pravda, že neumíš tancovat,“ zopakoval jednu a tu samou větu znovu.
„Já vím, to jsem slyšel,“ lehce našpulil rty Bill. Tom se pousmál. Ano, přesně tohle miloval. Ten roztomilý způsob, jak Bill dokázal trucovat. Opravdu tím připomínal malé dítě. I když, on připomínal malé, roztomilé dítě ve více ohledech. „Ale… cos tím chtěl říct? Já nikdy netancuju!“
„Ne?“ Tom se pousmál a Bill se zarazil. Kde jen tenhle úsměv viděl? Ten pravý úsměv, při kterém se Tomovi jen nekroutily rty, ale také zářily oči. Kdy ho jen viděl…? Naposledy na jejich patnáctinách, když ještě byli neznámí a… šťastní. Když tenkrát Bill poprvé tancoval a připadal si jako ten největší idiot. A co mu na to řekl tenkrát Tom? „Ty si jenom myslíš, že neumíš tancovat, protože na sebe máš až moc velké nároky,“ ano, to samé co dnes. Bill se pousmál. Možná… možná má Tom pravdu. Ale…
„Nikdy jsem netancoval,“ povzdychl si. „Nemyslim takový to svíjení na diskotéce, myslím opravdový tanec. Nikdy jsem to nevyzkoušel, protože jsem věděl, že by se mnou žádná holka nešla dobrovolně. Ne pro to, kdo jsem, ale spíš proto, kým jsem. A pak… bál jsem se vlastní neohrabanosti.“
„Nejsi neohrabaný,“ usmál se na něj Tom. „Naopak, tvé pohyby jsou dokonalé. A navíc – já taky nikdy netančil!“
„Ale tančil,“ zasmál se Bill. „S Gretou, pamatuješ? Pozvala tě na věneček. A ty jsi šel.“
„Jo, ale netančil jsem. Jen jsem seděl v koutě,“ snažil se to zamluvit Tom. Ale Bill se jenom znovu zasmál.
„Vážně? A kde teda Greta vzala tu fotku, jak s ní tančíš?“ tentokrát to byl Tom, kdo zrudl. Byl tenkrát nejvíc nervózní ve svém životě. Dokonce mnohem nervóznější než před kterýmkoliv jejich koncertem. Hrát na kytaru uměl, tančit ne. „Slušelo ti to tam,“ řekl tiše Bill. Tom se usmál. Kompliment od Billa ho potěšil. Daleko víc, než by to zvládl kompliment od sebehezčí holky.
„Díky. Ale, víš… byl jsem šíleně nemotorný. Asi třikrát během minuty jsem jí šlápl na špičku. Vsadím se, že ještě týden potom kulhala.“
A dobře jí tak, přistihl se při žárlivé myšlence Bill. Nelíbila se mu představa, že je někdo k Tomovi tak blízko. Zvláštně se mu při té myšlence sevřel žaludek. Nelíbilo se mu to.
„No, ale… pokud bys chtěl, možná bych tě mohl něco naučit,“ Toma stála tato nabídka mnoho přemáhání. Bál se, jestli bude jejich vzájemná blízkost ve střízlivém stavu u obou dobrá, jestli se něco nestane. Ale možná už prostě byl čas přenést tento příjemný zážitek ze stínů noci na denní světlo. Bill zčervenal. U jiných ho blízkost k Tomovi rozčilovala, ale kdyby se on ocitl tak moc blízko… rozechvívalo mu to tělo. Celý se třásl a jeho žaludek se zvláštně kroutil, srdce mu bilo až v krku a myšlenky se mu honily hlavou jedna za druhou, ani je nestačil pochytat.
„No… já… ehm… možná…. Možná by to bylo dobrý. Třeba… třeba by to bylo fajn,“ lehce pokrčil jedno rameno a stydlivě se pousmál. A když mu to nepůjde a bude se pohybovat strašně neohrabaně, bude o tom vědět jenom Tom, jeho vlastní dvojče. Konec konců, ví o něm všechno. Tak proč mu tak vadilo, že v jeho očích bude jen neohrabaný nešika? Tom se jenom usmál. Nebyl si sám sebou jistý, natož vědět, jestli to Billa opravdu zvládne naučit! Ale věřil, že když budou spolu cvičit, půjde jim to, naučí se to. Stejně jako hrát a zpívat, to se taky naučili spolu. Vstal a předstoupil před stále sedícího Billa.
„Tak tedy – smím prosit?“ usmál se na něj povzbudivě a nabídl mu ruku. Bill se lehce zachichotal. Vypadalo to tak směšně! Tom, ve svých vytahaných kalhotách a minimálně o tři velikosti větším tričku, které by mu mohlo dobře sloužit samotné, bez kalhot, před ním stál jako gentleman.
„Nemáme hudbu,“ namítl chabě, nicméně vložil svou ruku do té Tomovy. Jeho dvojče ji lehce stisklo a pomohlo mu vstát. Zahřálo ho u srdce, když viděl, jak do sebe jejich ruce pasují. A ten pocit, který se rozléval jeho tělem, když jeho dlaň spočinula na té teplé…
„Vadí to?“ pousmál se Tom. Bill jen s úsměvem zakroutil hlavou. Nevadilo. „Tak pojď,“ lehkým tahem ho dovedl až do volného prostoru před velkou manželskou postelí. Jak dlouho to bylo, co zde spolu také tančili? I když, tenkrát jejich tanec měl docela jinou podobu. Tom měl pocit, že s každým dalším tancem se svádění ze strany Billa a vášnivost ze strany Toma stupňuje. Tentokrát to tak však nebude. Ne, toto bude jen nevinná bratrská výpomoc.
Konečně stáli naproti sobě a jejich ruce stále byly spojené a oni mlčeli. Jen si hleděli do očí. Jak dlouho už to nedělali? Jak dlouho už nebyli spolu sami? Nevěděli. Jejich rychlé životy je strhly, neměli na nic čas.
Konečně se Tom pohnul. Přendal si Billovu ruku do druhé, udělal k němu krok, a ruku, kterou původně držel tu Billovu, obmotal nyní kolem jeho pasu, čímž si ho přitáhl ještě trošičku víc na sebe. Bill trošičku zčervenal, ale svou volnou ruku položil Tomovi na rameno. Ani ho nenapadlo, že kdyby šel někam do soutěže, takovéto učení by mu k ničemu nebylo. Byl v postavení ženy, ale neuvědomoval si to, nevšiml si toho. Věděl jen, že je mu Tom tak blízko, jako už dlouho ne. Pokud nepočítal chvíle, kdy se po opileckém večeru probudil. To většinou jeho hlava spočívala na Tomově rameni nebo hrudi. Nikdy nevěděl, co tomuto probuzení předcházelo. A nikdy se na to ani neptal. Prostě si myslel, že Tom chtěl mít jistotu, že se mu neudělá špatně a že na to nebude sám. Bylo by to jeho dvojčeti podobné.
Tom udělal první krok a Bill ho, opravdu lehce nemotorně, následoval. Každou chvíli klopýtl, pořád šlapal Tomovi na nohy a neustále měl tendenci dívat se dolů, jak jdou jejich nohy. A Tom při tom tančil tak lehce, tak správně! Až ho to samotného udivovalo. To láska mu dala lehkost. Ta samá láska, která Billovi nohy svázala a pomotala, stejně jako jeho hlavu a myšlenky. Z jeho soustředěného pozorování jejich nohou ho vytrhl až tichý smích. Rozohněně vzhlédl. Musí se mu Tom smát?!
„Počkej, ty nemehlo moje malý,“ oslovil ho něžně Tom. Billa jeho zlost ihned přešla a jeho tváře opět zrůžověly. To oslovení se mu líbilo, přestože nebylo zrovna lichotivé. Tom si ho přivlastnil. Srdíčko mu poskočilo štěstím a rozbušilo se s novým elánem. „Zkus to takhle,“ lehce podsunul jednu svou nohu pod tu Billovu. Bill se na to chvíli jen nechápavě díval, pak se však zachichotal a lehce se vyšplhal na Tomovy nohy. Byli si tak blízko jako snad nikdy. Jak Bill stál na Tomových nártech, Tom si ho musel přidržovat hezky blízko u těla a Bill se zase musel pevně držet. A jelikož už neměl důvod dívat se dolů, vzhlédl. A setkal se s pohledem čokoládově hnědých očí. Naprosto mu to sebralo dech. Viděl v nich něco silného, hlubokého. Něco, co mu ještě nikdy nikdo nedokázal dát. „Zkusíme to takhle, dobrá?“ Jen němě přikývl.
Tom lehce pohyboval svýma nohama a Bill se pomalu učil tyto pohyby také zvládat. To se však dělo jakoby mimochodem. Hlavní dějství bylo jinde, jen trošku výš. Jejich oči zářily a oni se do nich nemohli vynadívat.
„Řekni, Tomi…“ začal potichu Bill. „Jak víš… jak to, že si myslíš, že umím tancovat?“ Tom se pousmál. Ano, teď je čas to říct. Je čas říct pravdu. Celou…
„Jednou… byl jsi opilý a já tě vedl na pokoj. Ale tys nechtěl spát. A tak jsi začal tancovat. Pustil sis věž se svým cédéčkem a začal jsi tancovat. Sám. A pak…“ Tom se odmlčel. Jak to formulovat?
„Pak?“ Bill to chtěl vědět. Musel to vědět. Srdce mu bušilo a říkalo, že to slyšet prostě musí. A on vždycky poslouchal své srdce.
„Přešel jsi ke mně. Dal jsi mi ruce na ramena. Jen jsi zpíval a tancoval. A pak… Otočil ses ke mně zády, přitiskl ses ke mně a obtočil mi ruce kolem krku. A stále si tancoval,“ Bill se cítil čím dál tím trapněji. Opravdu tohle dělal? Se svým vlastním bratrem? To bylo… strašný! Naprosto katastrofální! Co si o něm Tom pomyslel?! Ale… byl tu teď s ním, ne? Což by znamenalo… „A já…“ Tom se zhluboka nadechl a zavřel oči. Teď nastává ta nejnáročnější část celého vyprávění. „Byl jsem tebou okouzlen. Mohl jsem tě kdykoliv odstrčit, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem si tě přivinul k sobě a hladil. Nevím, jak jsme tam byli dlouho, byl jsem tebou naprosto paralyzován. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na tvé pohupující se boky, tvůj hlas, který mi zpíval do ucha, tvou vůni, která mi omamovala smysly. Neexistovalo nic mimo nás. Byli jsme jenom ty a já, my,“ za celou tu dobu Tom neotevřel oči. Nedokázal se podívat do těch Billových. Ne teď, když tak okatě vylíčil své city. Ale musel pokračovat.
„Všiml sis toho? Že tě poslední dobou nějak podezřele opíjím? Řekl bych, že ano. Vlastně, nejspíš si toho nešlo nevšimnout. Jenomže mně tenhle jeden zážitek ležel v hlavě a… srdci. Nedokázal jsem na to zapomenout a toužil jsem po tom, aby se to zopakovalo. A tak… jsem se o to přičinil. Dával jsem si velmi velký pozor, abych opil jenom tebe, ale sebe ne. A zážitek to byl stejně silný, jako ten minulý. A další taky. A ten další taky. Nedokázal jsem už bez toho být. Nedokázal jsem být bez… tebe,“ poslední slovo bylo opravdu jen zašeptané. A Tomovi už nezbývalo nic jiného, než čekat. Čekat na reakci.
Bill na něj okouzleně hleděl s pootevřenými ústy. Tentokrát byl okouzlený on. Kam se poděl jeho tvrdý, velký bráška? Ten, který neměl city, tudíž je nemohl dávat najevo? Tohle nebyl on. A přesto to on byl… Bill si vzpomněl, jaký byl před jejich kariérou. Přesně takový, jako dnes před ním. Citlivý a láskyplný. To sláva a věčná popularita to v něm téměř zabily. A on tu byl proto, aby to přivedl zpátky. Usmál se. Nemohl vyprostit ani jednu svou ruku, neboť jednou se přidržoval, aby nespadl, a tu druhou mu Tom nevědomky drtil. Proto udělal tu jedinou věc, která ho v tu chvíli napadala. Přiblížil svůj obličej k tomu Tomovu ještě víc a něžně otřel svou tvář o tu jeho. Tom lehce vydechl a okamžitě mu mazlivý pohyb vrátil. Bill se spokojeně usmál a také zavřel oči.
Jejich tváře i nosy se o sebe jemně třely, občas svými pootevřenými rty lehce přejeli po pokožce toho druhého. Bylo to jemné, něžné, a při tom neuvěřitelně elektrizující. Při tom všem se lehce pohupovali v rytmu svých srdcí, která začala bít naprosto stejně.
Jejich rty se setkaly v polibku. V něžném polibku plném lásky, která, jak doufali, nikdy neskončí.
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Hele, tohle jsem už někde četla 🙂 Pravděpodobně u tebe na blogu, ale to newim xD Každopádně úžasná povídka 🙂 Potvůrka Tom…takhle využívat Billovy opilosti xD
To bylo moc krásný. Takový rozněžňující. Úplně jsem z toho cítila ten cit…vážně píšeš moc hezky. 😀 😀
Děkuji Ti za zpříjemnění večera! Moc se mi to líbilo ^^
To byla nádherná povídka! Měla jsem špatnou náladu a říkala jsem si, no jenom si přečtu začátek a uvidím a pak jsem se do toho zažrala a zlepšilo mi to náladu o 100% a taky mě některé části rozesmáli. Opravdu krása a hezky zpracované, líbí se mi tvůj styl psaní a jak je to tam všechno neuspěchané i když je to jednodílka:) a v takových případech je právě těžké nějaké ty chvíle neuspěchat, ale ty jsi to zvládla na jedničku;-)
Teda Sandro, já absolutně nechápu, jak jsi přišla na to, že tahle povídka patřím k tvým slabším dílům? =)
To bych teda chtěla číst ty povedené, protože podle mě tohle byla nádherná povídka ♥
Moc se mi líbila, byla příjemná, úsměvná a láskyplná, strašně se mi líbilo, jaký vztah spolu kluci měli a jak polehoučku přerostl v něco víc.
Opravdu se ti to hodně povedlo =)♥
zlato.. jak ty to děláš, že když ťukneš na pár kláves, tak z toho vypadne něco nádherného… jako tahle povídka.. je to úžasnej nápad jak kluky přistrčit dohromady.. 🙂 ty víš jak moc se mi líbí tvé povídky.. jak je hltám.. 🙂
shrnutě… nádhera ♥_♥
P.S.: chtělo by to další prázdniny co ? 😀 😉
nádherná povídka….moc krásně napsaná a sou v ní krásně vyjádřeny pocity
ježiš to je tak nádherný *-*
tak překrásně popsaný <3
Opět překrásná povídka, cokoliv co je od tebe, je vždy tak krásně procítěně napsané a tahle povídka není výjimkou.♥♥ A neřekla bych, ža patří mezi ty slabší, málo si věříš, protože tahle podle mě patří mezi tvoje nejlepší!;) A opravdu jde vidět, jak ses snažila a vkládala do toho tak krásné pocity. Nádhera, nevím co víc říct, prostě kouzelně napsané.:)) A skvělé téma… :)) Těším se na další tvou povídku!;)♥
Tohle byla jednim slovem D-O-K-O-N-A-L-O-S-T. Nedokážu moc pochopit proč si myslíš že zrovna tahle patří k slabějším dílům.. mě přijde jako jedna z těch nejlepších. Podle mě si málo věříš, protože tohle je jedna z tvých nejlepších 🙂 Jde tady vidět snaha, né třeba jako už u některejch který jsem četla který jsou prostě odfláknutý. Uspěchaný, skoro tam neni ani slovo o tom jak se postavy cítí. U týhle povídky se mi právě že líbí že i ty pocity tu jsou vypsaný, a rozhodně to neni uspěchaný 🙂 Myslim že už trochu opakuju jako ti co napsali komentář přede mnou… 🙂 Těšim se na další povídku od tebe ;D
Tak tohle bylo to nejkrásnější, co jsem poslední dobou četla :). Je mi uplně do pláče a nedokážu popsat , která část se mi líbila nejvíce, jelikož to celičké bylo moc nádherné :).
Takovýchhle povídek by mohlo být víc, opravdu to bylo něžné a roztomilé a myslím, že si to v nejbližší době přečtu ještě jednou 🙂
dokonalá povídečka. Moc krásně napsaná 🙂
To bylo naprosto dokonalý, takový něžný a romantický. Prostě nevím co říct.