autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Po nějaké době se raději seberu, upravím se a vrátím se k nim ze záchodů.
„Jsem tu,“ řeknu a nasadím co nejpřesvědčivější úsměv. Akorát se zrovna něčemu spolu smějí a malý Billy si chroupe papriku, kterou mu Bill dal ze své oblohy. Jídlo už je na stole.
„Chceš ještě?“ ptá se Bill. Malý Billy jen pokývá hlavičkou a otevře pusu. Bill vezme do ruky další kousek papriky a dělá mu s ní letadýlko u pusy. No, tak to abych se šel vybulit znovu. Zdusím to v sobě a sednu si.
„Máš rád papriku? Jen pěkně jez. Jednou budeš velikej a svalnatej jako já,“ zasměju se.
„Vážně budu?“ rozzáří se mu oči.
„To si piš, že jo. A k tomu ti dopomůže zelenina,“ usměju se.
„Ale ona není moc dobrá. Ale za to mi to stojí,“ zatleská nadšeně a hned se vrhá k Billovi pro další papriku. No, aspoň jsem udělal dobrý skutek. Bill se směje.
„Jsi rozumný, když mu tohle říkáš. Ode dneška budeš taky papat zeleninku, Tome,“ usměje se na mě a dál ho krmí. To jsem to zas někam dopracoval. Zamračím se na něj. Fuj. To se asi zbláznil ne. I když on by mě nemusel zrovna o jídle poučovat.
„No, ty bys taky měl pořádně jíst, aby ses spravil,“ řeknu bez tónu.
„Já vím, však jím. Jíme spolu,“ poukáže na Billyho, který už zase otvírá pusu, že už snědl svoje sousto. Bill si sám vezme a pak dá zase jemu. Sklopím hlavu ke svému jídlu a na chvíli zavřu oči. Nemůžu se na tohle dívat, prostě nemůžu. Chuť mě už úplně přešla, takže sním jen pár soust.
„Jestli to nebude vadit, tak já už si půjdu lehnout. Jsem po tý cestě vážně unavený,“ řeknu pak.
„Ne, ne, nevadí. Já půjdu také. Jen…“ koukne se na Billyho.
„Klidně tu ještě zůstaň. Stejně budu dlouho ve vaně. Potřebuju si trošku uvolnit krk,“ pohladím ho po rameně. Dojdu k Billymu a nastavím mu pěst.
„Tak ahoj,“ zasměje se a bouchne mi lehce svojí pěstičkou do ruky. „Uvidíme se zítra?“
„Rozhodně jo. Tak dobrou, prcku,“ usměju se.
„Dobrou,“ oplatí mi úsměv a dál si všímá Billa, tak jako Bill jeho. Odeberu se nahoru do našeho pokoje, zamknu se v koupelně a lehnu si do horké vody ve vaně. Zavřu oči a jen tak přemýšlím, až tam nakonec usnu.
BILL
Ještě se za Tomem ohlédnu. Opravdu si potřebuje odpočinout, je to na něm vidět. I když se snažil to zakrývat, poznal jsem, jak je smutný. A důvod je sedící vedle mě. Zřejmě ho to trápí, stejně tak jako mě.
Miluju děti. Jakmile jsem Billyho vidět, srdce mi snad i poskočilo. Byl tak roztomilý. Slušně vychovaný, a přitom tak bavící se. Nestyděl se, ba naopak. Byl opravdu k sežrání. Takové dítě jsem si vždy přál a dál přát budu. Ale jak jsme s Tomem oba uznali, pro nás je to nemožné. Nikdy spolu nebudeme moct mít dítě. Ale já se i přesto budu snažit o to, abychom jej měli. Sice to nebude lehké, ale zkusit to musím. Chtěl bych adoptovat takového maličkého tvorečka, nezáleží mi na tom, jestli by to byl chlapeček nebo holčička. Ale jelikož nemám přítelkyni, bude to těžké. Kdybychom opravdu byli jen gayové, bylo by to mnohem lepší. Ale to, co děláme, je zakázané, trestné a nepřípustné. Ale i přesto nehodím flintu do žita. Zřejmě bude nutné použít větší částku peněz, podvod a velmi dobrého právníka, ale půjde to. Myslím, že ano. My to zvládneme. Musím si o tom s Tomem ještě v klidu promluvit.
Hned pohlédnu zase zpět na Billyho.
„Tak co budeme dělat, Billy? Neměl bys jít už spinkat, nejsi příliš unavený?“ zeptám se a posadím si ho na klín.
„Nejsem unavený,“ zaculí se na mě, ale jako na povel zívne, tak si pusu přikryje ručičkou. Ach ano, přesně tak, jak jsem očekával. V tomhle je stejný jako to moje milované stvoření, které si šlo dát horkou vanu.
„Ale neříkej. Máš už maličký očíčka. Měl bys jít spinkat,“ usměju se a jen tak lehce ho přidržuju. „Chodíš už do školky?“
„Ne, ještě ne. Až po prázdninách,“ zavrtí hlavinkou.
„Aha. A těšíš se tam? Budeš tam mít jistě spoustu kamarádů, hraček…“
„Ani nevím. Ale bude tam plno holek,“ zakření se. Trochu se mi zavrtí v klíně a opře se o mě. Začne mi jezdit autíčkem po ruce. Bože, je tak rozkošný. Chci si ho vzít domů!
„Wow, no to bude. Těšíš se na ně, vid?“ usměju se sladce. „Vezmi jim ukázat tohle autíčko, určitě se jim bude líbit.“ Sleduju, jak mi s ním jezdí po ruce.
„Holky na auta moc neletí. Jim se líbí ty pitomý panenky,“ pomlaskne si nespokojeně.
„No, koukám, že už o tom máš celkem velký přehled. Ale to je dobře,“ pohladím ho po vlasech. „Rozhodně vím, že se jim budeš líbit.“ Tom Kaulitz v malém vydání.
„Tom je vážně tvůj brácha? Mně přijde děsně… hustej. Taky bych chtěl takovýho bráchu,“ koukne se na mě svýma moudrýma očima.
„Ano, je to můj brácha. Dvojče,“ řeknu s úsměvem. „Je úžasný, mil… mám ho moc rád,“ odkašlu si zlehka.
„A proč byl smutnej, když odcházel? On se na mě zlobí?“ posmutní.
„Ne, Billy,“ ujistím ho a koukám mu do očíček. „Nebyl, neměl důvod. Byl jen unavený. Jeli jsme sem hodně dlouho, víš. Jsme z úplně jiného kraje.“
„Já vím. Děda říkal, že jste z Německa. A tam máte tolik pěkných aut!“ řekne nadšeně. Najednou zase zívne a očíčka se mu ještě zmenší. „Budeš je chtít zítra vidět? Mám jich plno.“
„To víš, že ano. Rád se na ně podívám. Ale my asi ráno pojedeme s Tomem na výlet, nemohu ti slíbit, že za tebou přijdu. Raději se vyspinkej. Ale teď už půjdeš spinkat, ano? Já půjdu taky, a navíc půjdu za Tomem. Je mu beze mě smutno, víš,“ vezmu ho do náruče a pomalu s ním jdu na recepci. Chytne se mě kolem krku a nechá se poslušně nést.
„Já stejně vstávám brzo. Přijdu se s tebou rozloučit,“ usměje se sladce a znovu začne otevírat papulku k zívnutí. Pak si položí hlavičku na moje rameno. Je tak sladký. Skoro už usíná. Navíc u mě, a to mě ani nezná. Snad jsem se k němu choval dobře.
„Tak dobře. Budu se na tebe moc těšit,“ usměju se sladce. Pomalu jej donesu k recepci, March tam naštěstí je. „Nerad vás ruším, jen…“ usměju se a poukážu na Billyho. „Je už unavený. Jinak bych si s ním ještě povídal, ale asi už mi usnul na rameni. Je opravdu rozkošný,“ řeknu a opatrně jí ho předám.
„Páni, to je brouček,“ zasměje se potichu a opatrně si ho ode mě převezme. „Asi jste se mu opravdu zalíbil. Ještě jsem neviděla, aby se k někomu cizímu tolik měl. Má vás vážně rád,“ řekne mi tiše s úsměvem a vezme ho do náruče.
„Oh, děkuju,“ usměju se na ni vděčně. „Rád jsem se s ním seznámil. Je to moc chytrý kluk. Tak vám přeju dobrou noc a děkuju za vše, co jste pro nás s manželem udělali. Dobrou noc, Billy,“ pohladím ho po jeho drobné ručičce.
„Hezky se vyspěte. Dobrou noc,“ popřeje mi a jde odnést Billyho. A já se pomalu rozejdu nahoru, do našeho společného pokoje.
Vejdu velmi tiše, kdyby Tom už spal. Ale nespí, v ložnici není, tak jdu tedy ke koupelně.
„Tomi?“ Nic se neozve. Tak natisknu ucho ke dveřím a poslouchám.Vůbec nic jsem ale neslyšel. Proto jsem tedy zaklepal.
„Tome,“ řekl jsem víc nahlas. Ozvalo se tiché zachrápání. Ten blb se ještě ke všemu zamknul.
„Oh, bože,“ vydechnu s úlevou a zasměju se tomu. Ale jak já ho teď probudím. Začnu do dveří trošku bouchat. Jenomže naopak se jeho chrápání snad ještě zvyšovalo.
„Tome,“ řekl jsem hodně nahlas. Odpovědí mi bylo jen tiché zabrblání a šplouchnutí vody. Sakra, co když se topí ve spánku?! Nakopnu vší silou dveře.
„Tome!“ Najednou jsem slyšel další hlasitější šplouchnutí vody a podivné zvuky, jako by se snad topil. Další šplouchnutí.
„Kurvafix!“ začne nadávat. Trošku se mi uleví. Kdybych si byl jistý, že se mu nic nestalo a stát nemohlo, začal bych se snad i smát.
„Tome,“ řeknu už vlídněji.
„No? Co?“
„Jen, zřejmě jsi tam usnul. Tak už prosím tě neusínej a vylez. Pojď si lehnout do pelíšku, jo?“
„No jo,“ řekne ospale a uslyším větší šplouchání vody, jak leze ven. Sám pro sebe se usměju a jdu do ložnice. Připravím si pár věcí, co si vezmu s sebou do koupelny, a čekám na něj. Slyšel jsem ještě tekoucí vodu, zřejmě si čistil zuby. Po chvíli vylezl z koupelny se sněhobílým ručníkem kolem pasu. Jako obvykle byl napůl mokrý a v obličeji celý rozespalý. Postavil jsem se a došel k němu.
„Jakpak ses vyspal?“ chytnu ho jemně za tvářičky a dám mu drobnou pusinku. Dlaní přejedu po jeho mokré hrudi a usměju se. „Hajni si a spi, ano? Jsi skoro mrtvý,“ usměju se.
„Hm,“ přikývne a protře si oči. Dojde k posteli, jenom v tom ručníku na ní spadne a ani se nehne.
„Dej mi ten ručník,“ řeknu. Nakonec mu ho sám stáhnu, přikryju ho a dám mu pusu na spánek. „Dobrou noc,“ pošeptám. Něco tiše zamručí, strčí si ruku pod polštář, pořádně se zahrabe a začne pravidelně oddechovat. Je mi ho tak líto. Přesně jsem věděl, že takhle padne. Ta cesta ho unavila a není divu.
Ještě chviličku na něj hledím a nakonec se rozejdu do koupelny. Osprchuju se, umyju si rychle vlasy, osuším se a vyčistím si zuby. Vezmu si čisté boxerky a pomalu, a hlavně tiše, se vrátím k němu. Tiše si přilehnu vedle něj a sleduju ho. Tom jen tiše vydechne, víc se zachumlá do deky a dál spokojeně spinká.
„Tolik tě miluju, ty můj andílku,“ zašeptám a přivinu se trošku k němu. Zavřu oči a po chvíli i mě únava přemůže a usnu.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
taková nádhera * loví bradu pod stolem * páni jak nekdo muze napsat neco tak uzasnyho
jéé to bylo sladký jen je mi líto Toma jak brečel a tak.Ale určitě Bill něco vymyslí – teda doufám 😀
Dneska to byl moc krásný díl, celý takový něžný a klidný, i když trošku smutný.
Snad Bill dokáže Toma nějak potěšit, aby na něho nešly tak smutné myšlenky =)♥