autor: Little Muse & Majestrix
Zpověď
Bill se usmál, když mu prsty projely vlasy. Strašně rád byl, když ho někdo hladil, opravdu to miloval. Cítil mezi svými nohami nohu a nevědomky se o ni otřel, než pomalu otevřel oči.
„Je dech beroucí sledovat tě, jak se probouzíš,“ řekl Tom tiše a pokračoval v hlazení jeho havraních vlasů.
„Děkuji,“ zavrněl Bill a prohnul se spokojeně v zádech. „Také je hezké, když se probouzíš,“ dodal.
„Já obvykle nejsem ta krásný; myslím, že když jsi tady, ani mi nevadí východ slunce.“ Naklonil se Tom a políbil Billa do koutku úst.
„S východem slunce přichází nový den, šance znovu si užít svět…“ zavrněl znovu Bill, když ho Tom hladil po šíji.
„Já si plánuju užít tebe, znovu,“ řekl Tom s divokým úšklebkem.
„Pokud je to to, co si přeješ,“ Bill se nedokázal přestat usmívat, a tak si zabořil obličej do chladných polštářů a zasmál se, když se doteky jeho sahvahda změnily ze svůdných na hravé.
„Jsi takové delikátní rozptýlení,“ řekl Tom a políbil Billa na rameno.
„A od čeho tě rozptyluji?“ zvedl Bill hlavu, a usmál se nad lehkými polibky, které mu byly pokládány na kůži.
„Od obchodů, na které dnes vůbec nemám náladu.“
„Chceš snad říct, že ti nebude vadit, když si dnes uděláš volno?“ Bill se nechal přetočit na záda a nechal Toma vlézt si mu mezi nohy.
„Můžu si vzít volno, jsem svůj vlastní zaměstnavatel; ale nějaký obchod by se měl udělat hned. Takový je můj den.“ Vydechl Tom a pomalu pohnul pánví. Bill se hned probudil trochu víc a tiše zasténal. Cítil, jak se pod doteky jeho sahvahda jeho tělo probouzí, prohnul se v zádech tak, aby se hrudníkem přitiskl na Toma.
„Rozptyluješ mě, Bille.“
„Není to naplánované, chceš, abych odešel? Vrátím se k sobě do pokoje-“ zavrčení z Tomových rtů a ruce na jeho bocích ustálily jeho pohyby.
„Chci tě tady. Svět může počkat, když mám někoho, jako jsi ty, v posteli.“
Bill se usmál a zabořil se obličejem Tomovi do krku. „Jak si přeješ,“ zašeptal a zasténal, když se o něj Tom otřel; cítil jak kůže jeho sahvahda natéká a hoří. Tom se nad ním zachvěl a přitáhl si ho blíž.
„Pak si přeji vzít si tě zezadu.“
Bill polknul. Tohle nikdy předtím nedělal, a opravdu ho to vzrušovalo. „Ano, Tome,“ řekl bez dechu, jak se snažil potlačit nadšení ve svém hlase.
Tom ho znovu opatrně políbil. Bill cítil jak má ztuhlá ramena, jak se drží, aby Billa nelíbal moc hluboce, aby se do své pozice až moc neponořil. Na Billův vkus to bylo všechno až moc rychlé, odtáhl se, a už si chtěl stěžovat, když Tom řekl: „Otoč se.“
Bill polknul, podíval se na chvilku na Toma, než se přetočil na rameno a pak na břicho. Zaúpěl, když se svým penisem opřel o matraci, a trochu se zavrtěl. Tom se mezitím posadil, ale teď se zase naklonil dopředu a otevřeně Billa začal líbat na ramena.
„Takhle vypadáš úžasně,“ zamumlal mu Tom do kůže, rty se posouval po jeho zádech. Bill se zachvěl, znovu se zavrtěl.
„Tome…“ zalapal po dechu, nebyl si jistý, jestli reagoval na kompliment nebo jestli žádal o víc.
Když se Tomovy rty dostaly až k jeho kostrči, Bill zasténal a znovu se zavrtěl, snažil se zvednout a Tomova hlava pokračovala níž. Cítil, jak se Tom malinko zasmál a políbil ho na jednu půlku zadku.
„Mám jiné plány,“ řekl mu Tom, zvedl se a položil se na Billovo tělo, vzal ho za jednu ruku a přirazil boky, zarazil svého sahvahda hlouběji do matrace. Bill se zakuckal stenem.
„Tomi, prosím…“
Další smích a pak cítil, jak Tomovy prsty pouštěly jeho ruku. Automaticky ho sevřel, nechtěl ho nechat jít.
„Bille…“ pokáral ho Tom jemně.
„Jsem připravený, jen…“ znovu se zavrtěl, zvedl zadek, potěšený, když Tom zasténal a jeho ruka přestala odporovat, znovu si s Billem propletl prsty.
„Zvedni se trochu,“ nařídil Tom, odtáhl pánev, aby dal Billovi prostor. Billovi chyběla váha Tomova těla, ale nemohl si stěžovat, zvedl se zpátky na kolena, okamžitě se cítil víc otevřený, dokonce víc připravený než včera.
Pak se na něj Tom přitiskl a Bill ucítil, jak se mu mezi půlky něžně dere jeho tvrdý penis. Se zasténáním na něj přitlačil, dostal tak do sebe jeho žalud, bylo to až moc příjemné na to, aby toho nechal.
Tom hluboce vzdychl. „Ať hvězdy padnou…“ přitlačoval zrovna tak, jako Bill tlačil zadek dozadu, snažil se tak dlouho, dokud nebyl úplně uvnitř něj.
„Oh,“ zalapal Bill po dechu.
Leželi tu ještě nějakou chvíli, jen tak propojeni. Pak Bill stáhl své vnitřní svaly a trochu se zasmál, trochu zasténal nad tím, jak zoufale se do něj Tom snažil přirážet. Jeho mužství se v něm otíralo o jiné místo než v předešlé pozici, a Billovi se z toho chvěly ruce a chodidla. „Nevydržím dlouho, pokud s tímhle nepřestaneš,“ zachraptěl mu Tom do ucha a Bill se zachvěl, znovu ho v sobě automaticky stáhnul.
„Možná, že o to mi jde.“ Zachvěl se Bill a dal si vlasy ze svého zpoceného čela.
Tom pustil Billovy ruce a chytl ho za boky. Natlačil si ho víc do svého klína, a Bill musel zasténat a prohnout se v zádech, když Tom znovu přirazil. Bill v rukách drtil prostěradlo a tahal za něj, zatímco Tomovi pomáhal přirážet. Ten pocit se v něm stále rozšiřoval, rozechvíval každý nerv v jeho těle – tenhle pocit znal. Bylo to to samé, jako když byl s Bushidem; ta ubíjivá rozkoš, která ho olizoval po páteři, a prohýbala mu ji.
Bill hluboce zasténal, když Tom narazil na jeho místečko, a zachvěl se pod tím dokonalým pocitem. Tohle byl Tom uvnitř něj, to mu říkaly ruce, kterými ho držel za boky. Vrčení a mručení v jiné tónině mu to říkalo také, a on to ani nijak nechtěl. Bill zapal po dechu, když začal sám od sebe hýbat boky, doháněl se k vyvrcholení, jak se svým přirozením třel o matraci. Bylo to dráždění z obou stran, a on najednou ztratil rytmus. Tom vzápětí přestal hýbat pánví a zasmál se. „Uklidni se,“ řekl hlasem zastřeným, ale stejně tak pobaveným.
Bill zavrtěl hlavou a proklel svou nedočkavost. „Nemohu,“ vydechl a dal si vlasy ze svého upoceného ramene. „Nemohu…“
„Můžeš, a uklidníš se, Bille,“ Tom ho držel v takové pozici, že nemohl hýbat boky, a Bill zaúpěl frustrací. „Od teď budu kontrolovat to, jak se hýbeš.“
Bill si odfrknul, a už si chtěl začít stěžovat, když z něj Tom vyjel a pomalu zajel dovnitř, až po okraj. Billovi se třásly ruce, nadávky z jeho jazyka vymizely, když se mu v klíně rozprostřelo horko. „Oh…“
„Vidíš, když… oh cahdah… kontroluješ své pohyby, hýbej se pomalu…“ Tom se s ním zvolna a hluboce miloval, Bill nemohl dělat nic jiného, než jen sténat. Jeho tělo jako by mu už nepatřilo, a moc se mu to líbilo. Dokonce mu ani nevadilo to, když jeho sahvahd trochu nadával; nevadilo mu nic, když byl uvnitř něj a hýbal se v něm.
Bylo to tak intenzivní, a tak opíjivé, Bill cítil, jak se mu srdce nadýmá podivným pocitem. Chytil se vyřezávaného čela postele a přirážel se na Tomův klín tak, jak to jen šlo, jeho sahvahd do něj začal přirážet rychleji, zatímco ho v sobě Bill stiskával. Tom zasténal pokaždé, když přirazil, skoro až moc tvrdě, neustále se otíral o Billovo místečko. Bill se postaral o to, aby se to stávalo co nejčastěji.
Bill byl blízko, tak blízko, Tom přirážel přesně tam, kam měl, naklonil se k němu a nosem se mu otřel o krk a zašeptal: „Miluji tě.“
Bill si nebyl jistý, jestli se udělal překvapením nebo tím pocitem extáze. Jeho ruce klesly zpět na polštář, prsty uchopil chladivou látku a zamručel, když v sobě ucítil příjemné teplo Tomova vyvrcholení. Tom mu dýchal na krk a ramena, a držel si ho u sebe, stále mu byl přitisknutý na záda. Bill dal ruku dozadu a zajel prsty do Tomových dlouhých dredů, držel ho, jako by se snad chtěl pohnout.
Na chvíli bylo ticho a Tom nechal nějaký čas panovat.
„Chtěl jsem to říct už minule,“ dodal po nějaké chvíli, polknul a dal ruce pryč z Billa, při tom ho pohladil. Bill zavřel oči a poslouchal, překvapený, že nevrněl spokojeností. „Ale ty jsi na mě byl tak naštvaný.“
Bill na tohle nic neřekl, jen si přitulil svého sahvahda blíž. Věděl, že od něj Tom nebude chtít, aby mu na to odpověděl, že na něj ani nebude naléhat, ale Bill věděl, že by měl. Nikdo tohle neříká, aby nedostal odpověď. Bill to chtěl říct.
Nebylo to ještě sedmdesát dní. Nebyl si ani jistý, jestli to může říct a věřit si při tom, když mu už odmalička všichni říkali, že to potřebuje spoustu času. Řekl to Bushidovi, protože to byla pravda a on porušil už tolik pravidel, že možná to, co mu všichni odmalička říkali, platilo jen někdy, v určitých situacích. Pak si vzpomněl na tu noc, kdy to řekl.
A poprvé byl rád, že myslel na Bushida, zatímco je s Tomem.
Pokud to tak cítíš, řekni to.
Bill Toma pustil, převalil se na záda tak, aby se mu díval do obličeje, a mohl ho znovu obejmout.
„Taky tě miluji.“
„Opravdu?“
Bill na mikrosekundu zaváhal, než se znovu přiklonil k pozitivnímu gestu. „Ano.“
„Myslím, že mi došla slova. Nečekal jsem, že mi na to teď odpovíš… jestli vůbec někdy…“
Bill se zachvěl a přitulil se blíž. „Vím, že jsme rozdílní, ale mám tě rád, pod vší tou krutostí a pozérstvím.“
„Doufám, že už jsem míň krutý, po tom, cos mě poznal.“ Bill slyšel věcnost v hlase svého sahvahda.
„V některých věcech ano. Uvědomuji si, že musíš mít v životě hodně stresu. Dům Vave je známý všude v Pěti Městech, a s Lordem Jorgem jako tvým otcem…“ došla mu slova.
„Kdybys jen věděl.“
Leželi tam, v náručí toho druhého, v tichém dopoledni, s jemnými doteky a polibky na ramena a tváře. Nemělo je to vzrušovat, ale utěšovat, a pomalu oba dva znovu usnuli.
~*~
Bill otevřel oči a uviděl karmínově rudou. Tomův pokoj.
Usmál se a posadil, pořádně se protáhl, než spadl s vydechnutím zpátky do polštářů. Minulá noc byla… usmál se sám pro sebe a přetočil se na bok, aby mohl z peřiny nasát vůni svého sahvahda. Tom mu řekl, že ho miluje, a každou buňkou svého těla mu Bill věřil. Nemohl se přestat usmívat, když se převalil na záda a díval se do stropu. Krátký pohled na obrazovku Infonexu mu ale řekl, kolik je; pozdní odpoledne. Jak moc by tu rád ležel a odpočíval, ale opravdu nutně se potřeboval dostat zpátky k sobě do pokoje.
Bill vylezl zpod peřiny a oblékl si svou noční róbu, prakticky odskákal k sobě do pokoje. Když zahnul za roh, uslyšel zvoneček konkubíny, otočil se a uviděl Ann Kathrin. Pohlédla na něj a s úklonou zůstala stát před ním.
„Můžeš se narovnat,“ řekl opatrně; Bill cítil, jak jeho dobrá nálada začíná mizet.
„Děkuji, můj Pane,“ řekla tiše.
„…Co se děje?“
„Já…“ Polkla a zkusila to znovu. „Přišla jsem si s vámi promluvit, pokud máte čas.“
„Tak mluv, nebudu mít víc času než teď,“ řekl Bill zvědavě.
„Nebudu lhát, nemám vás ráda. Stále ještě vás nemám ráda, ale bylo mi řečeno, že tohle není moje místo, a já tomu rozumím. Moje… umíněná ignorance hranic mého postavení je v zájmu ochrany mého Lorda Toma. Nepřeji si, aby se mu něco stalo.“
„Já ho stěží nějak zraním.“
„V tom nejčistším významu slova můžete, můj Pane. Já… Viděla jsem, jak se na vás dívá. Má lásku v očích. A vidět tohle v jeho očích, na to nejsem zvyklá.“
„Jako konkubína to nikdy neuvidíš,“ odpověděl mile Bill. „Co si přeješ říct, už teď překračuješ všechny meze.“
„Přeji si říct, že teď rozumím, že jste pro něj dobrý. Před vámi dělal pouze tři věci; navštěvoval komnaty konkubín, pracoval, a setkával se s jinými Lordy z jiných Měst. Přinesl jste mu rovnováhu a štěstí. Můj první názor na vás byl… nesprávný.“
Bill se zadíval na mladou slečnu před sebou a pomalu přikývl. „Jako od konkubíny pro mě tvůj názor neznamená víc než nic, ale jako tvůj budoucí Pán to budu považovat za znamení požadovaného respektu. Můžeš jít.“
„Děkuji, můj Pane.“ Ann Kathrin se znovu poklonila, a Bill poslouchal, jak její zvoneček cinká, dokud zvonění neustalo v dáli.
~*~
Tom otevřel dveře do Billova pokoje a usmál se, když uviděl svého sahvahda a jeho sluhu před kosmetickým stolkem; Andreas patrně kartáčoval Billovy dlouhé vlasy a usmíval se, zatímco Bill vrněl se zavřenýma očima. Pro ně dva to vypadalo jako rutina, ale Tom musel obdivovat ty malé kousky kůže, které vykukovaly zpod havraních vlasů. Chvíli vše pozoroval, a pak si odkašlal.
„Ano, můj Pane?“ otočil se Bill, zatímco Andreas dal pryč kartáč a poklonil se.
„Přišel jsem se podívat, jestli máš čas; želbohu to vypadá, že máš něco na práci,“ řekl Tom suše.
Bill a Andreas se na sebe letmo podívali a blonďatý sluha se znovu poklonil a odešel z pokoje s úsměvem na rtech. Bill se s očekáváním otočil zpátky k Tomovi. „Co potřebuješ?“
„Chtěl jsem tě vzít na nákupy do Tetrapole, jestli máš zájem.“
„Nakupovat?“ zbystřil Bill.
„Jestli je to něco, co rád děláš. Já osobně to jednou za čas rád dělám a uvědomil jsem si, že jsme spolu ještě nikde venku nebyli; dnes nebudu tak dlouho pracovat, takže bych se večer měl vrátit dřív.“
„Jak to, že dnes nebudeš tak dlouho pracovat?“
Tom se postavil vedle Billa a projel mu vlasy. „Jsou tak hebké,“ zamumlal nepřítomně. „Nemůžu tě dostat z hlavy.“ Tom se podíval na Billa do zrcadla a usmál se. „Od včerejška tě vidím pod sebou, jak sténáš do mého ucha…“ polknul. „Nemůžu se soustředit.“
Bill se začervenal a podíval se jinam.
„Také na tebe často myslím. Občas, i když bych neměl. Třeba jako v trahd lah,“ přiznal.
„No, jsem rád, že v tom nejsem sám.“ Zazubil se Tom.
„To určitě ne.“
„Nakupoval jsi často v Diopoli?“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, neměli jsme moc peněz.“
„Slyšel jsem o vašem otci a jeho choti a jejich náhlém rozchodu, ale od tebe jsem o tom nikdy neslyšel.“
Bill se zvedl ze židle a pokrčil rameny. „Není toho moc co říct,“ řekl, hlas napjatý. „Tobi odešel, a to začalo řetězec událostí, kvůli kterým jsme se museli odstěhovat do Diopolis. Nic co bys neslyšel od svého otce nebo nevyčetl z našich dat.“
„Ale rád bych si o tom poslechl od tebe, Bille.“
Opatrně se na svého sahvahda podíval. Bylo to jeho právo, chtít to slyšet z jeho úst.
„Je těžké o tom mluvit,“ začal Bill.
„Rozumím; můžeš si dát na čas.“ Posadil se Tom do křesla a ukázal Billovi, ať se k němu přidá. Neměl na výběr, než se posadit do druhého křesla, snažil se zachovat klid.
„Úsměvy na obličeji mého otce byly pravé; Tobiho ne. Chtěl žít v Pentapoli, a můj otec byl rád v Tetrapolis. Tobi vždycky byl… horlivý přesunout se k další nejlepší možnosti. Myslím, že konečně našel někoho, kdo si mohl dovolit vysoké účty.“
Tom se zamračil. „Nesnažili se to vyřešit?“
„Můj otec byl pořád v loděnicích, přinášel peníze, které Tobi chtěl; byl to marnotratný člověk. Jediný důvod, proč tohle vím, je, že jsme si nechali jen pár sluhů, které jsme měli předtím, a truhly s oblečením, které po Tobim zbyly. Vzal si toho spoustu, ale své oblečení ne.“ Bill prsty přejel po sponě na svém pase a zamračil se; očima se nedíval na přítomnost, ale na minulost a všechnu tu bolest. „Pamatuji si, že mě utěšoval, když jsem viděl něco, čemu jsem nerozuměl. Hladil mě, dokud jsem neusnul. Myslím, že proto tak miluju hlazení. Dělá mě šťastným; vždycky to tak bylo.“
„Tobi odešel, když ti bylo šest?“
„Skoro. Vzpomínám si, že jsme neměli oslavu, náš Dům byl zneuctěný, a nikdo nechtěl mít své děti přítomné při takové podívané.“
Tom si odfrknul. „Mnohem víc se děje za zdmi tohoto města. Všichni se jen snaží předstírat, jsou plní přetvářky a pokrytectví.“
Bill se podíval na své ruce, vyhýbal se Tomovu pohledu. Kdyby s Tomem souhlasil, tak by se sám choval jako pokrytec. Nebyl v pozici, aby mohl soudit něčí čestnost, dokonce ani Tobiho ne. „Tak,“ pokračoval, „pár měsíců po mých narozeninách jsme se přestěhovali do Diopole, a zůstali jsme tam, dokud jsem nedosáhl správného věku. No,“ usoudil, „trochu déle než jen to.“
„Tak proto jsi všechny své nápadníky odháněl?“
Bill se trochu polekal, zvednul pohled. „Já… Já jsem nemohl vystát lži. Ty falešné úsměvy, a ještě hůř, zvědavé ruce. Chtěli moje tělo, nešlo jim o moji duši. Nemám rád myšlenku, že by se ze mě stal roodar.“
Tom potlačil vrásku na čele. Roodar bylo označení pro trofejního chotě, spíš jen ozdobu po boku muže. Obvykle to byli druzí muži z Oblasti Rozkoše vlastnění hrubým Lordem s nízkým popudem ovládat, s potřebou chotě a potomka. „Rozumím tvému pohrdání. Takže jsi šel do Kláštera, aby ses tomu vyhnul?“
„Šel bych kamkoliv, abych se tomu vyhnul,“ odpověděl Bill.
„Oh. Pojď sem,“ řekl Tom a poklepal si na klín. Bill se na něj letmo podíval a poslechl, posadil se svému sahvahdovi do klína. „Nejdřív jsem nerozuměl tvé vehementnosti proti mým činům. Myslím, že teď už rozumím.“ Položil dlaně na Billovy boky a přitáhl si ho blíž.
Bill mu ztuhle seděl v klíně, dokud pomalu nenechal svůj hněv a smutek opustit jeho tělo, a s výdechem se tváří opřel o Tomovu hlavu. „Jsem na tohle téma citlivý.“
„To vidím.“
„Tome?“
„Ano?“
„Líbilo se ti v trahd lah?“ zeptal se Bill zvědavě. „Uvědomuji si, že jsem se tě ještě nezeptal.“
„Shledal jsem ho překvapivě uklidňujícím,“ odpověděl po chvíli Tom.
„Znamená to, že mne budeš doprovázet pravidelně?“
Tom trochu cuknul nad nadějí v jeho hlase a povzdychl si. „Ne, odpusť mi, Bille. Nemůžu říct, že jsem si z toho odnesl něco jiného než meditaci.“
Bill si povzdychnul. „Předpokládám, že to musí stačit.“
„Ale budu tě tam doprovázet čas od času. Nemůžu slíbit, že každý den. Bojím se, že bude potřeba víc než jen jedna návštěva trahd lah, abych obrátil,“ řekl suše.
„Budu na to myslet.“
„Dobře, teď se obleč, mám na dnešek nějaké nápady. Budu pryč až do pozdního večera, takže jestli máš něco naplánovaného, rád bych, abys to zrušil, jestli to není moc obtížné.“
Bill se usmál a políbil Toma na tvář. „Nemám nic, co bych mohl zrušit.“
„Tohle stačí pro úsměv a dobrou náladu? Jen se zeptat?“
„Myslím, že jsi to pochopil,“ zašeptal mu Bill do ucha.
Tom se zachvěl a rychle si sundal Billa z klína, aby ho políbil na rty. „Učení může mít opravdu dobrou odměnu.“
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Z téhle části dílu ve mně nepřetrvává jiný pocit než prázdnota. Ani zmínka o Anisovi. Strašlivé.
Bože, na tohle čekám vždycky celý týden ♥
To milování bylo opravdu nádherné, ale troufám si říct, že zatím tomu pořád ještě něco chybí, něco, co Bill zažívá jenom s Anisem…
Ale jsem neskutečně ráda, že má Tom Billa rád, Bill ho bude brzy potřebovat, protože bez jeho opory a lásky by asi věci budoucí nejspíše nepřežil…
Zatím ještě nic netuší a může krásné chvíle s Tomem bezstarostně užívat.
Je jasné, co Bill v manželství s Tomem zatím postrádal a to je rovnocennost. Od okamžiku, kdy vstoupil do domu Vaveů, věděl, že tohohle se mu zde nedostane a jsem ráda,že postupem času zjišťuje, že se mýlil a že kromě lásky a starostlivosti mu Tom může dát právě tu jeho vysněnou rovnocennost a svobodu.
Úžasná povídka i překlad ♥♥♥
Lil.Katie, moc děkuju ♥
[1]: Fee, minulý díl byl pro mě tak hrozný, že jsem ráda, že aspoň dneska nemusím brečet…
[3]: Vidím, že nejsem jediná která sdílí tento názor.. :] .. jsem ráda, že jsou ti dva spolu a Anis, alespoň na chvíli opustil pole působivosti, v Billově přítomnosti..
[3]: K minulému jsem ani neměla sílu se vyjadřovat. Kdybych nevěděla, že to má druhou řadu a proto že Anis určitě nemůže umřít, složila bych se.
V téhle povídce se mi Bushidova přítomnost ani trochu nezamlouvá. Obvykle mi nevadí, když Tom s Bushidem o Billa bojují, ale tady mě vyloženě štve, ačkoli je to parádní povídka… 🙂
tak se mi to líbí. Žádnej Anis, žádný problémy.
[5]: Fee, nerada bych něco vyzrazovala, ale asi bych tě měla ohledně druhé řady varovat…
[4]: No, asi jsi mě špatně pochopila, ten minulý díl byl pro mě hrozný, protože já právě Anise v téhle povídce miluju =)
[8]: Jo, já si to potom četla znova, a došlo mi to.. 😉 omlouvám se :))
[8]: Ok, dobře. Přestávám to číst. Jestli Anise nechaj umřít, tak to už bude vrchol.
[10]:….A co kdybys to radši dočetla, aby ses dozvěděla jestli umře nebo ne?
Krása =)
Uch to byl užasný díl! <3
Neskutečně nádherný!! <3
Konečně se Billovi začal taky hodně zamlouvat Tom! Na to jsem čekala, akorád mu to trvalo než okázal odpovědět na Tomovu lásku, ale jistě mu to pujde brzo samo plynule… agr, škoda že je tu jen jedna část, na další budem muset čekat zas týden x(
Holky vydrzte, ctete dal. Povidka si to rozhodne zaslouzi a prekladatelka, ktera si s tim dava takovou praci, o to vic.
I ja se s tou povidkou desne potykam, je to takovy muj vnitrni boj, ctu to uz podruhy, ted i v Cestine a muzu rict, ze je to silene Waterloo, ktere si pri kazdem dile musim protrpet.
V tomhle díle jsem byla v klidu, konečně si uvědomuje, že s Tomem mu je taky dobře. Že u něj cítí klid. Uvidíme, jak to bude v druhý řadě, jestli bude pořád milovat víc Bushida, nebo lásku ucítí i k Tomovi.
Překlad musí být opravdu těžký, je to vidět i v češtině, tohle musí být něco xD Lil.Katie, seš šikovná 🙂
Tak tenhle díl se mi moc líbil… 🙂 Ještě kdyby Bill vůbec nevzpomněl toho Bushida, bylo by to naprosto ideální, protože bych si na něj nevzpomněla ani já <3 :))
tak při tomhle dílu jsem se rozbulela natvrdo!
Tomovo vyznání lásky po tom nejromantičtějším milování mě složilo absolutně. a když mu to Bill opětoval? kolaps! achjo achjo achjo. a ten konec? Tom se kvůli němu mění. přesně pochopil, o čem láska a partnerství je. o toleranci toho druhého, kompromisech, pochopení. takový obrat bych u něj po přečtení prvního dílu nečekala. 🙂 mám z něj radost, vážně. začíná se z něj stávat zase ten starý dobrý Tom, kterého miluju k zbláznění. 😀
přiznám se, že mi pár dílů bez Bushida neuvěřitelně prospělo. takový nový osvěžující nádech do dalšího čtení. už toho ze mě povídka vysála víc, než bych chtěla.
a trochu jsem se při přečtení názvu kapitoly začala bát, tak ještě přišlo jen na takové vyzpovídání. 🙂
Bolo to krásne. Stále tam chýba tá vášeň, ale mne Bushid pri Billovi vadí. Je napísaný výborne, ale najradšej by som bola, keby mali s Tomom role vymenené a potom by Bill utiekol od Bushida k Tomimu 🙂 Keď Bill povedal "milujem ťa" neklamal by Tomovi, nie? Určite ho musí milovať…
Tahle kapitola je tak poklidna a krásna.
Konečně jsem se dočkala krásného, klidného dílu, který mě nenaštval a nechtělo se mi u něj brečet 🙂 Mám ráda chvíle, kdy jsou Tom s Billem jenom spolu a Bill začíná mít pocit, že snad Toma miluje. Sice trochu jeho než Bushida, ale ano. Jen doufám, že když Tomovi řekl, že jej miluje, tak že nelhal. Opravdu doufám, že by tohohle nebyl schopný.