autor: Sch-Rei & Antichrist Superstar
Tom
Motala se mi hlava. Na něčem jsem ležel. Hýbalo se to. Světla na stropě se míhala jedno za druhým.
Motala se mi hlava. Na něčem jsem ležel. Hýbalo se to. Světla na stropě se míhala jedno za druhým.
Dělalo se mi z toho zle. Nebo to možná bylo z toho smradu. To opravdu nevím. Vím jen jedno. Ten doktor mě někam veze. Slyšel jsem, jak se otevírají dveře a uviděl toho chlapa, jak se bavil s tím vězněm. Hnusně se na mě usmál a já se jen modlil, abych neskončil někde, kde bude on. Bohužel se skutečnost stala pravdou. Ocitl jsem se ve velké bílé místnosti, vypadala úplně jinak než ostatní, kde jsem byl. Všude bylo plno přístrojů a nástrojů k operacím. Přišlo mi to jako nějaký operační sál, ale na to bylo až moc divné. K čemu by jim tady byl operační sál… Doktor mě odpoutal od nosítek… moment, já byl připoutanej? Začínal jsem se o sebe docela bát. Jeden z nich mě vzal a posadil mě na jeden z těch strojů. Vůbec nevím, co to bylo. Nemohl jsem se jim ani pořádně bránit, pořád mi v žilách kolovalo to sedativum.
Bill
posadím se ke stěně na zem. Zakloním trošku hlavu, a koukám s uslzenýma očkama do stropu. Zůstanu tak několik dlouhých minut, které se zdají spíše jako věčnost. Jestli tady budu muset zůstat bez Toma, jestli se mu něco vážného stalo. Nevydržím to tady! To opravdu ne. Povzdechnu si a pomalu začnu přivírat oči. Přejedu si ukazováčkem přes spodní ret. Zachvěju se. Představa, že se tam právě ocitly Tomovi rty, mě donutila s dalším přívalem slz pousmát se. Ret jsem si skousnul a pevně jsem seknul víčka. Zalapal jsem po dechu a projel si dlaní vlasy.
posadím se ke stěně na zem. Zakloním trošku hlavu, a koukám s uslzenýma očkama do stropu. Zůstanu tak několik dlouhých minut, které se zdají spíše jako věčnost. Jestli tady budu muset zůstat bez Toma, jestli se mu něco vážného stalo. Nevydržím to tady! To opravdu ne. Povzdechnu si a pomalu začnu přivírat oči. Přejedu si ukazováčkem přes spodní ret. Zachvěju se. Představa, že se tam právě ocitly Tomovi rty, mě donutila s dalším přívalem slz pousmát se. Ret jsem si skousnul a pevně jsem seknul víčka. Zalapal jsem po dechu a projel si dlaní vlasy.
Naštvaně jsem bouchnul pěstí do zdi za sebou. Znovu. Znovu. Znovu. Mísil se ve mně žal, smutek, beznaděj, zlost. Mlátil jsem pěstí do zdi, a po ruce mi do rukávu steklo pár kapek krve. Nevnímal jsem to. Nedokázal jsem to vnímat. Ani tu bolest, kterou mi to působilo. Vnímal jsem pouze pocity. I bolest, ale ne tu, která mě upozorňovala na mou ruku, ale tu, která jde zevnitř. Zevnitř mě. Místností se ozval vzlyk. Tichý, ale přesto hodně zřetelný. Přestal jsem bít rukou do zdi a přitáhl jsem si ji před obličej. Viděl jsem, jak mi krev stéká po ruce, a jde z dlaně. Zavzlykal jsem a pevně jsem ji semkl v pěst.
Tom
Opět mě připoutali. Vůbec jsem nevěděl, co se mnou mají v plánu. Chtělo se mi z toho všeho brečet. Neměl jsem se do toho plíst, co když ublíží i Billovi. Ach ano, Bill. Usmál jsem se. Vybavila se mi jeho jemná tvář.
„Co s ním máš v plánu,“ zaslechl jsem hlas. Myslím, že to byl ten doktor, zněl jako šmoula. Chtělo se mi smát. Vůbec nevím, co mi to píchli. Přišel jsem si jako zfetovanej. Bylo to fakt vtipný. Musel jsem se začít smát nahlas. Oba na mě vyjeveně koukali. Pro mě však bylo hlavní, že měli obrovský hlavy.
„Sakra, co si mu to dal, že tak vyvádí?“
„Nevím, bylo na tom napsaný sedativum, tak jsem mu to dal,“ zasmál se doktor.
„Super, ještě nevím, ale hodily by se mi jedny ledviny.“
„Už zas? Tak dobře.“ Oba přikývli a přešli ke mně. Doktor mi nasadil masku a já se opět začal nořit do říše snů.
„Sakra, co si mu to dal, že tak vyvádí?“
„Nevím, bylo na tom napsaný sedativum, tak jsem mu to dal,“ zasmál se doktor.
„Super, ještě nevím, ale hodily by se mi jedny ledviny.“
„Už zas? Tak dobře.“ Oba přikývli a přešli ke mně. Doktor mi nasadil masku a já se opět začal nořit do říše snů.
Bill
Položil jsem hlavu do dlaní. Potichu jsem vzlykl, a vztekle jsem zavrčel.
„Ummm,“ vydechl jsem zoufale, a vyškrábal se pomalinku na nohy podél zdi, a rozhlídl jsem se trošku dezorientovaně okolo sebe. Povzdechl jsem si. Zakňučel jsem, a vykročil k Tomově posteli. Už, už jsem byl u ní, když se mi podlomily kolena. Zavzlykal jsem, a zapřel jsem se o postel. Vyškrábal jsem se na ni, a položil se tam. Přitáhnul jsem si k sobě jeho polštář, a vzlykl jsem do něj. Zavřel jsem očka a přemýšlel. Nad tím, nad čím doteď. Nad ním. Nad Tomem. Pousmál jsem se. Pevněji jsem si k sobě přitisknul jeho polštář. Cítil jsem, jak mi slzy na tvářích pomalu schnou, a zanechávají po sobě pro mě nepříjemné stopy. Trošku jsem se nad tím zamračil. Začal jsem usínat. S krásnými myšlenkami, ale taky plnými obav. Obav, že už mi Tom zpátky nepřijde, že se mu třeba něco vážně stalo, a že to třeba nemusel… Zakroutil jsem nad tím hlavou a pevně jsem stiskl víčka k sobě. Vydechl jsem a pomalu se nořil do říše snů. Spolu s přicházejícím spánkem se mi pootevřela pusinka s tichým mlasknutím. Zavrtěl jsem se. Můj spánek nepřerušilo ani otvírání cely, a pro mě nečekaná přítomnost… Jeho.
Položil jsem hlavu do dlaní. Potichu jsem vzlykl, a vztekle jsem zavrčel.
„Ummm,“ vydechl jsem zoufale, a vyškrábal se pomalinku na nohy podél zdi, a rozhlídl jsem se trošku dezorientovaně okolo sebe. Povzdechl jsem si. Zakňučel jsem, a vykročil k Tomově posteli. Už, už jsem byl u ní, když se mi podlomily kolena. Zavzlykal jsem, a zapřel jsem se o postel. Vyškrábal jsem se na ni, a položil se tam. Přitáhnul jsem si k sobě jeho polštář, a vzlykl jsem do něj. Zavřel jsem očka a přemýšlel. Nad tím, nad čím doteď. Nad ním. Nad Tomem. Pousmál jsem se. Pevněji jsem si k sobě přitisknul jeho polštář. Cítil jsem, jak mi slzy na tvářích pomalu schnou, a zanechávají po sobě pro mě nepříjemné stopy. Trošku jsem se nad tím zamračil. Začal jsem usínat. S krásnými myšlenkami, ale taky plnými obav. Obav, že už mi Tom zpátky nepřijde, že se mu třeba něco vážně stalo, a že to třeba nemusel… Zakroutil jsem nad tím hlavou a pevně jsem stiskl víčka k sobě. Vydechl jsem a pomalu se nořil do říše snů. Spolu s přicházejícím spánkem se mi pootevřela pusinka s tichým mlasknutím. Zavrtěl jsem se. Můj spánek nepřerušilo ani otvírání cely, a pro mě nečekaná přítomnost… Jeho.
Tom
Ucítil jsem pod sebou něco mokrého a studeného. Otevřel jsem oči. Cela. Nečekal jsem, že bych se sem mohl někdy vrátit. Chtěl jsem se postavit na nohy, ale bolest mě zastavila. Přejel jsem si rukou přes břicho. Zhluboka jsem se nadechl a odkryl tričko, které jsem měl na sobě. Byla tam. Přejel jsem po ní rukou. Byla tam velká a hnusná jizva. Chtělo se mi zvracet. Nevěděl jsem, jaký orgán mi vzali anebo co se mnou udělali. Věděl jsem jen, že se mnou udělali něco, za co je zabiju.
„Bille,“ pošeptal jsem a rozhlédl se po cele. Ležel na mé posteli a spal. Uh, aspoň někdo z nás. Usmál jsem se. Doplazil se k němu a pohladil jsem ho po jeho krásných černých vlasech. Tak hrozně rád jsem ho viděl. Objal jsem ho. Jeho řasy se zatřásly a po chvilce na mě koukaly jeho čokoládové oči.
„Tome,“ namáčkl jsem ho na sebe ještě víc. Pohladil jsem ho po tváři, přes rty až na bradu, za kterou jsem si ho přitáhl k sobě a něžně ho začal líbat.
„Tome,“ namáčkl jsem ho na sebe ještě víc. Pohladil jsem ho po tváři, přes rty až na bradu, za kterou jsem si ho přitáhl k sobě a něžně ho začal líbat.
Bill
Nadšeně obmotám ruce okolo Tomova krku. Do polibku se plně opřu a dávám do toho úplně všechno. Párkrát do toho slastně vydechnu, nadšeně zakňučím, nebo zavzdychám. Po chvilce se odtáhnu. Nevěřícně na něj koukám. V očích se mi zase zalesknou slzy. Nadšeně se usměju, a šťouchnu ho do ramene. Nakrčím obočí, a zamrkám.
„Au, co je?“ zasmál se, a chytil se za místo, kam sem jej šťouchl.
„Že ty se mi zdáš?“ Založil jsem ruce a nedůvěřivě jsem si ho prohlížel. I když jsem se chtěl začít smát, měl jsem opravdu vážný výraz.
„Co?“ zasmál se, a naklonil trošku hlavu do strany.
„Tak zdáš se mi?“ začal jsem se trošku usmívat.
„Co když jo?“ mrkl na mě. Vyplázl jsem na něj jazyk.
„Tak to zase dobrou.“ Chytal jsem se, že si lehnu, ale zastavil mě. Usmál jsem se na něj.
„Něco bys rád?“ zamrkal jsem na něj. Jenom se usmál, a políbil mě na čelo.
„Opovaž se mi zase usnout,“ usmíval se, a polechtal mě. Zasmál jsem se.
„Tomí,“ smál jsem se. Skousnul jsem si ret, a zpříma jsem mu koukl do očí. Usmíval se. Pevně jsem se na něj přimáčkl a zavřel jsem oči.
„Odpřísáhneš mi něco?“ zašeptal jsem mu do trička. Obmotal okolo mě ruce.
„Cokoliv.“
„Opravdu?“
„Opravdu, co by to mělo být?“
„Už… Už mi neodcházej.“
Nadšeně obmotám ruce okolo Tomova krku. Do polibku se plně opřu a dávám do toho úplně všechno. Párkrát do toho slastně vydechnu, nadšeně zakňučím, nebo zavzdychám. Po chvilce se odtáhnu. Nevěřícně na něj koukám. V očích se mi zase zalesknou slzy. Nadšeně se usměju, a šťouchnu ho do ramene. Nakrčím obočí, a zamrkám.
„Au, co je?“ zasmál se, a chytil se za místo, kam sem jej šťouchl.
„Že ty se mi zdáš?“ Založil jsem ruce a nedůvěřivě jsem si ho prohlížel. I když jsem se chtěl začít smát, měl jsem opravdu vážný výraz.
„Co?“ zasmál se, a naklonil trošku hlavu do strany.
„Tak zdáš se mi?“ začal jsem se trošku usmívat.
„Co když jo?“ mrkl na mě. Vyplázl jsem na něj jazyk.
„Tak to zase dobrou.“ Chytal jsem se, že si lehnu, ale zastavil mě. Usmál jsem se na něj.
„Něco bys rád?“ zamrkal jsem na něj. Jenom se usmál, a políbil mě na čelo.
„Opovaž se mi zase usnout,“ usmíval se, a polechtal mě. Zasmál jsem se.
„Tomí,“ smál jsem se. Skousnul jsem si ret, a zpříma jsem mu koukl do očí. Usmíval se. Pevně jsem se na něj přimáčkl a zavřel jsem oči.
„Odpřísáhneš mi něco?“ zašeptal jsem mu do trička. Obmotal okolo mě ruce.
„Cokoliv.“
„Opravdu?“
„Opravdu, co by to mělo být?“
„Už… Už mi neodcházej.“
Tom
„Neboj, už nikdy nikam neodejdu,“ usměju se na něj. Bill na mě skočil a začal mě k sobě neuvěřitelně mačkat.
„Děkuju,“ šeptal mi pořád do ucha.
„Bille, to bolí,“ zaskuhral jsem. Okamžitě mě pustil a zděšeně se na mě podíval. Moje tričko začalo mít nádech do červené barvy. Vyhrnul jsem ho. Jizva byla otevřená.
„Kurva,“ tričko jsem si sundal úplně a přimáčkl si ho na jizvu. Bill na mě vyděšeně koukal.
„Co-co to je?“ ukazoval prstem na jizvu.
„Neboj, Bille, to nic není. Jsem v pořádku,“ snažil jsem se ho uklidnit. Moc mi to nešlo.
„Ne! Nejsi v pořádku, krvácíš, Tome. Když člověk krvácí, tak není v pořádku!“ opět začal plakat. Přitiskl jsem si ho k sobě a začal ho hladit po zádech.
„Bille, opravdu jsem v pořádku až na to, že to hrozně moc bolí.“
„Musíme někoho zavolat, ano! Musíme!“
„Ne!“ zakřičel jsem na něho. Bill se zarazil. „Bille, nesmíme nikoho volat, tohle mi udělali oni. Nevím, čeho všeho jsou ještě schopní“
„O-oni…“ Jeho nohy se roztřásly. Povzdychl jsem si. Tohle se nemělo stát. Nic z toho se nemělo stát.
„Ano, Bille, oni, a teď pojď zpět ke mně, ano?“ Bill kývl a opět se vrátil ke mně. Posadil se na postel a nepřítomně koukal na moji zakrvácenou ruku.
„Děkuju,“ šeptal mi pořád do ucha.
„Bille, to bolí,“ zaskuhral jsem. Okamžitě mě pustil a zděšeně se na mě podíval. Moje tričko začalo mít nádech do červené barvy. Vyhrnul jsem ho. Jizva byla otevřená.
„Kurva,“ tričko jsem si sundal úplně a přimáčkl si ho na jizvu. Bill na mě vyděšeně koukal.
„Co-co to je?“ ukazoval prstem na jizvu.
„Neboj, Bille, to nic není. Jsem v pořádku,“ snažil jsem se ho uklidnit. Moc mi to nešlo.
„Ne! Nejsi v pořádku, krvácíš, Tome. Když člověk krvácí, tak není v pořádku!“ opět začal plakat. Přitiskl jsem si ho k sobě a začal ho hladit po zádech.
„Bille, opravdu jsem v pořádku až na to, že to hrozně moc bolí.“
„Musíme někoho zavolat, ano! Musíme!“
„Ne!“ zakřičel jsem na něho. Bill se zarazil. „Bille, nesmíme nikoho volat, tohle mi udělali oni. Nevím, čeho všeho jsou ještě schopní“
„O-oni…“ Jeho nohy se roztřásly. Povzdychl jsem si. Tohle se nemělo stát. Nic z toho se nemělo stát.
„Ano, Bille, oni, a teď pojď zpět ke mně, ano?“ Bill kývl a opět se vrátil ke mně. Posadil se na postel a nepřítomně koukal na moji zakrvácenou ruku.
autor: Sch-Rei & Antichrist Superstar
betaread: Janule
Další "ztracenka " je zpátky =)
Teda, to je normálně jak z hororu, připomíná mi to jeden film z Van Dammem, kde taky zabíjeli vězně pro orgány, bylo to pěkně hnusné…
Bojím se o Billa a hlavně o Toma, vůbec se mi to jeho krvácení nelíbí =(
Panebože, tohle nemůže být pravda. Ledviny, to je pro mě hodně osobní a opravdu nad tímto dílem pláču, skoro jsem ho nemohla ani dočíst!!! A navíc, opět trpí Tommy. Proboha, to jsou tak silné a kruté okamžiky… Bojím se o něj, srdíčko tluče, jen domyslím následky. Lidi jsou sv**ě, já se omlouvám… Ale tohle je nehumánní!!
Jinak jsem ráda, že je povídka zpět. Byla jednou z prvních, kterou jsem na blogu, když jsem se tu v září objevila, začala číst…
Sch-Rei, prosím, můžu mít dotaz? Úplně jsem se zamilovala na první "počtení" do jedné z tvých povídek – I´d have you by my side (jinak, milá Janičko, moc děkuji, že jsi mi ji našla♥♥♥, zlatíčko). Můžu věřit, doufat, že ji tady někdy v budoucnu najdu? Je krásná a něžná… Stále věřím, že jednoho dne tu najdu pokračování.♥
[2]: Nemáš zač, Olinko =)
Já se taky připojuju k dotazu ohledně té povídky =)
I'd have you by my side? – Popravdě netuším. Psala to se spolužačkou, měli jsme toho hodně, ale na papírech a ještě k tomu to má u sebe ona a já mám problém s přístupem k PC. Ale posnažím se, protože jsem se rozhodla to dopsat sama, ona se k tomu už moc nemá. 🙂
Ale určitě se pokračování ještě objeví.^^)
Tak to je úúúžasná zpráva *tleská a skáče radostí* Obdivuji, že povídku dopíšeš sama. Určitě není jednoduché napsat třeba jen jednu jedinou větu povídky, proto smekám před každým, kdo to dokáže. Navíc, když povídka takto upoutá okamžitě prvním písmenkem, slovem, větou, odstavcem…
Sch-Rei, tys mi udělala opravdu nesmírnou radost!♥
[3]: Že ne? Má milá Janičko, ty ses mně s tím tak hledala… A nemuselas. Vážím si tvé snahy a mám tě ráda!♥
[5]: ♥♥♥
To je hrozné, chudák Tom, tesím sa, že budú tu dalčie pokračka.
[5]: Aw, Ondi, to jsem ráda, že to někomu udělalo radost, vážně. :)*
Pokusím se k tomu pro tebe dokopat co nejdřív. 😉
[8]: ♥♥♥ Moc děkujííííí!