autor: Cinematics
Tomova mamka, jak očekávali, přišla nahoru a zaťukala, aby se chlapců zeptala, jestli chtějí něco k snídani. Byla trochu překvapená, pochopitelně, že Bill byl u Toma v posteli, ale vůbec se kvůli tomu nezlobila. Věděla, jak Tom svou postel ochraňoval, dokonce jednou zašla tak daleko, že se z ní snažila Toma vytáhnout, a tak pro ni bylo celkem šokující, že Tom Billovi důvěřuje natolik, aby ho nechal vlézt si k němu. Byla tak hrdá.
Roztáhla Tomovi závěsy a nechala do podkroví vklouznout horké a jasné ranní paprsky. Bill se zavrtěl a Tom si schoval obličej k Billovi do krku; bylo až moc brzy na to, aby byl oslepen sluncem hned po probuzení. Simone se jen zasmála, položila jim čisté oblečení vedle Tomovy skříně a řekla jim, aby už vylezli.
„Dneska prší, tak jsem myslela, že byste možná chtěli jít někam ven na pozdní snídani,“ řekla, „a Bille, jestli chceš, tak dneska můžu s Gordonem přenést tvoje věci.“
Simone své syny vždycky brala na pozdní snídani, když ráno v létě pršelo; no, obvykle. Vždycky pak otevřeli krám až později, naskládali se do auta a vyjeli se někam najíst. Tom měl tyhle dny rád, protože vždycky miloval, když se dostal z Tichého Údolí a prozkoumával nedaleké okolí. Po tom, co strávil sedmnáct let v malé vesnici, měl tendenci být stále raději na jednom místě.
„Oh, to pro mě nemusíte dělat,“ odpověděl Bill, vymotal se končetinami z Toma a vylezl, aby se mohl přehrabovat v koši s čistým vypraným oblečením. „Kolikrát můžu nosit stejnou variaci tohohle oblečení?“ zasmál se.
„Rádi bychom ti tvoje věci přinesli. Nic to není.“
„Ale, ale je. Moje babička je hluchá, takže by nevěděla, co říkáte.“
„Oh, no… To je teda asi trochu problém,“ zasmála se na oplátku. „No, pak ti rádi pomůžeme si svoje věci vyzvednout.“
„Tak platí,“ usmál se Bill, nandal si tričko a natáhnul kalhoty, boxerky, a ponožky si dal pod ruku.
„Tak, Tome? Bille? Co říkáte na to, že bychom šli na snídani do Country Kuchyně? Andreas jde taky. Vlastně se ptal, jestli půjdete oba dva.“
„Oh, jo, to bych rád. Bille?“
„Jasně. Mám hlad jako vlk.“
„Dobře! No, vy dva se připravte a my zatím počkáme dole. Po snídani ti můžeme přinést ty věci.“
„Dobře,“ zaradoval se Bill.
Simone odešla z pokoje a Bill naklonil hlavu na stranu, skrze své husté černé řasy se podíval na Toma. Tom si jenom skousnul ret a hodil si peřinu přes hlavu, dávajíc tak Billovi soukromí, aby se mohl převléknout. Billovi by to bylo jedno, ale když už byl Tom tak hodný. A tak se rychle převlékl, řekl si, že se pro Toma udělá co nejhezčím.
Rozhodl se, že bude mít dnes vlasy dolů; dlouhé vlnité a trochu zakrývající jeho obličej. Make-up měl dneska ztlumený, ale oči si stejně obtáhnul, s nadějí, že pak od něj Tom možná nebude schopný odtrhnout pohled. Nebyl si jistý proč, ale nechtěl, aby se Tom díval na nic jiného než na něj; chtěl být jedinou věcí, kterou bude mít Tom dnes na mysli. Říkal si, že to asi bude tím, co se stalo dnes ráno.
Když byl Tom na něm, jen stěží ovládal svůj chtíč, a Bill si právě v ten okamžik uvědomil, jak moc chce Tomovu pozornost. To, jak se na něj Tom díval, a to, jaký měl pocit, když se ho dotýkal; bylo to skoro až moc perfektní. Bill rozhodně chtěl, aby na něj Tom myslel.
Tom, se také rozhodl, že chce na Billa udělat dojem. Po té situaci co nastala ráno, si byl jistý, že chce být pro Billa ten nejlepší; i když se ani nemusel snažit, a Bill také ne, ten zatím poskakoval a točil se po Tomově pokoji.
„Páni,“ zalapal Tom po dechu, chytil Billa, aby ho zastavil a prohlížel si ho.
„Já vím, že mám vlasy nejspíš nějak divný nebo něco, nejspíš je máš radši, když je mám vyžehlený, ale rozhodl jsem se, že změna je hezká a já – oh, necháš si vlasy dolů?“
„Vypadá to skvěle,“ poznamenal Tom skoro bez dechu. „O-Oh, a j-jo, asi si je nechám dolů…“
„Takže oba dva děláme něco jinak! Šílený! Líbí se mi, když máš rozpuštěné vlasy, ale nemusíš to dělat pro mě… protože je mám rád, i když je máš svázané.“
„Já chci.“
„Dobře!“ zaradoval se Bill, než mlasknul a zavrtěl prstem Tomovi před obličejem. „Víš,“ začal. „Ve své tašce s make-upem mám spoustu lesku na rty a jen proto, že jsem se zrovna namaloval, neznamená, že mě nemůžeš políbit. No tak, už je to věčnost.“
„Nedočkavče,“ zasmál se Tom a Bill nadšeně přikývnul.
„Absolutně. Tak, co říkáš? Můj lesk na rty chutná opravdu dobře! Jako, počkej,“ olíznul si Bill rty a přemýšlel nad chutí. „Jako jahody a skořice.“
„Mm, to zní dobře.“
„Tak co?“
Tom dal ruce Billovi kolem pasu a přitáhnul si ho blíž, nervózně vystrčil jazyk a ochutnal Billovy rty. Jen se letmo dotkl vršku jeho pusy a přikývl.
„To opravdu chutná dobře.“
„Můžeš mít víc, jestli chceš,“ popíchnul ho Bill, našpulil rty a kulil na Toma oči.
„Je tohle teď to jediné, na co jsem ti dobrý? Polibky?“
„Jen je to hezký bonus,“ opravil ho Bill a Tom se zasmál, přitiskl své rty na Billovy.
Připadalo mu zvláštní, že je s tím tak v pohodě. Začínal stále méně a méně přemýšlet o tom, co dělá, a bylo to opravdu, ale opravdu moc hezké, ale i pěkně strašidelné v ten samý čas. Byl tak rád, a ani strach by to teď nechtěl jinak. Dal Billovi rychlý a sladký polibek a sebral ze stolu peněženku, hodil Billovi jeho kabelku a oba dva sešli dolů, kde na ně čekal zbytek rodiny.
„Páni,“ poznamenal Andreas. „Tom má vlasy dolů? Je snad konec světa?“
„Ha-ha,“ odpověděl Tom stroze. „Ne, jen jsem si myslel, že je čas na změnu.“
„No, já myslím, že vypadáš naprosto kouzelně,“ zaradovala se Simone a Tom se začervenal, podíval se do země.
Bill se natáhl a vzal jeden z Tomových dredů, hrál si s ním v prstech. Gordon, Simone a Andreas byli všichni trochu šokovaní, že sebou Tom ani trochu netrhnul, když se Bill dotýkal jeho vlasů.
„No,“ řekl Gordon, a vyčistil tím tak obličeje členů své rodiny od šokovaného výrazu. „Myslím, že bychom měli vyrazit, jestli se chceme najíst.“
„Pravda,“ odpověděla Simone. „Dobře. Všichni do auta!“
Skupinka se naskládala do auta a vyjeli ven do města na jejich oblíbené snídaňové místo. Bill pořád brebentil o tom, jak strašná je dnešní hudební scéna a jak lidé začínají zapomínat na klasickou krásu, kterou hudba kdysi byla, ale to ho neodrazovalo od toho, aby zpíval společně skoro s každou písničkou, která hrála; jako by se z něj stával lidský jukebox.
Tom seděl uprostřed a poslouchal ho, ťukal svým chodidlem do Billa, zatímco černovlasý chlapec zpíval a občas přiložil i nějaké „Jejda, zkazil jsem to!“ tady a tam. Bill rozhodně do Trumperovic rodiny něco přidával, něco, s čím byli všichni naprosto spokojení, že to mají. Stal se jejich součástí tak rychle, jako by tam patřil vždycky.
Když dojeli na parkoviště, tak byl Bill první, kdo vylezl ven. Skákal z jedné nohy na druhou, naprosto nadšený z toho, že budou jíst pozdní snídani jako rodina. Byl to další jeho cíl na seznamu; dokonce, i když tohle nebyla jeho biologická rodina. Stejně měl Trumperovy rád víc.
„Pojď, Tomi,“ zavolal na něj Bill, skákal nadšeně nahoru a dolů.
„Je to jen snídaně, Bille,“ odpověděl se smíchem Andreas a Bill protočil oči.
„Ale je to rodinná snídaně. Hele, hele, přímo tam,“ ukázal Bill na ceduli. „Perfektní rodinný zážitek! Přímo tam na ceduli je napsáno, že je to rodinný zážitek. No, a my jsme rodina a tohle je zážitek, takže tohle je zážitek naší rodiny a já to chci zažít teď! No tak!“
Simone a Gordon se jen zasmáli a táhli se za třemi chlapci. Posadili se ke stolu a Bill si v rukách hrál si jídelním lístkem; rozhodoval se, co chce jíst. První ze všeho chtěl mléčný koktejl. Škoda. Bylo mu jedno, co bude muset udělat pro to, aby ho dostal.
„Um, bramboráky a sendvič,“ řekl Tom stydlivě, nechal jeho mamku, aby za něj zavřela menu a dala ho pryč. Stále se neodvažoval dotýkat se jídelních lístků. „A jen kávu…“
„Já chci,“ zakřičel Bill, než si poklepal prstem na rty a trochu zabroukal. „Jahodový mléčný koktejl, kousek borůvkového koláče a omeletu. Oh, a je to míň než dvacet dolarů? Víc totiž nemám.“
„Bille, o peníze si nedělej starosti,“ řekla Simone. „Pamatuješ? Je to rodinný zážitek,“ zasmála se maličko, než dokončila svou myšlenku. „Takže za tebe s Gordonem taky zaplatíme.“
„Oh, to vás nemohu nechat udělat… nebo ano?“
„Naprosto,“ odpověděl Gordon, a pokračoval v objednávání.
„Díky vám, moc,“ řekl Bill se zářivým úsměvem. „Vrátím vám to zpátky, až u vás začnu pracovat…“
„Oh ne, to ne!“ řekla Simone se smíchem. „Takhle se staráme o naše chlapce. Nedělej si starosti.“
„Díky,“ řekl Bill stydlivě, dal si ubrousek na klín a cítil se velice potěšeně.
Tom pod stolem natáhl ruku, jel s ní po sedačce, dokud nenašel tu Billovu a nechytil ho za ni. Tom se trochu červenal, zíral si do klína, aby na něj Andreas nezavolal, protože se červená; ale ten, když to viděl, stejně se rozhodl, že mu to řekne.
„Hej, rajče,“ popíchnul ho Andreas a všichni se na Toma otočili, ještě víc rozsvítili jeho už takhle červený obličej.
„Nejsem.“
„To teda jsi,“ poznamenal Bill a Andreas se začal smát. „Je ti horko? Je tady celkem horko. Nebo jsi nervózní z toho, kolik je tu lidí? Jestli ano, tak můžeme jít ven, dokud ti nepřinesou jídlo a možná zas nabereš normální barvu.“
„Oh, Tome,“ zašvitořila Simone. „Ty se tu necítíš dobře?“
„Zrovna teď? Ano.“
„Tomi? Chceš jít ven? Nemám rád, když ti někde není dobře… je mi z toho neklidně.“
„Neklidně?“ zeptal se Tom tiše a Bill přikývnul.
„Neklidně po celém těle. Není to hezký pocit.“
„Proč nejdete vy dva ven?“ řekl Gordon. „Mamka nebo já pro vás dojdeme, až přinesou jídlo.“
„J-jo, jasně,“ zamumlal Tom a rychle odešel ke dveřím.
Venku ho okamžitě přivítal chladný vzduch. Opřel se zády o kamennou zeď a roztřeseně vydechl. Bill se k němu rychle připojil, stál před ním s roztomilým úsměvem v obličeji; jen aby Toma rozesmál, a povedlo se.
„Ahoj, Tomi,“ pozdravil Bill. „Co máš za problém?“
„Ty jsi můj problém.“
„Jak to?“ zeptal se Bill a hrál zraněného.
„Jen, ty… Bille. Ty…“
„Oh, můj Bože!“ zakřičel Bill, složil se na kolena a mával pěstmi ve vzduchu. „Ubohý chlapec utrpěl šok! Lapá po dechu, mluví cizí řečí! Proč jsi mě opustil?!“ zakřičel hlasitěji, třásl rukama a Tom se jen zasmál, než se začervenal a naklonil hlavu na stranu, podíval se na Billa, jak klečí.
„Sedíš na žvýkačce,“ řekl Tom a Bill vyskočil metr do vzduchu. „Dělám si legraci!“ zasmál se Tom. „Jsi tak paranoidní?“
„Žvýkačka nikdy nejde vyndat! Mám tyhle kalhoty rád… až moc na to, abych na nich chtěl žvýkačku.“
„Díky, že jsi se mnou šel ven,“ řekl Tom tiše, změnila se mu nálada.
„Co se děje, Tomi? Vím, že to není kvůli všem těm lidem.“
„Znervózněl jsem.“
„Proč?“
„Protože.“
„Protože co?“
„Protože proto.“
„Dej mi opravdovou odpověď,“ zasmál se Bill, šťouchnul Toma do břicha.
„Fajn. Důvod je, že mě znervózňuješ. Držel jsem tě za ruku a úplně jsem… se cítil divně, a to pro mě není normální, tak jsem zpanikařil…“
„Kdyby tam nebyl nikdo jiný, tak bys nebyl tak vyděšený,“ poznamenal Bill a Tom přikývnul. „Jak by se to změnilo?“
„Mohl bych… jen bych o tom přemýšlel a neptal se na to, a kdybych tě chtěl políbit, tak bych možná mohl.“
„Můžeš mě políbit kdykoliv budeš chtít, ať už jsme kdekoliv. Jsem tvůj. Můžeš mě líbat.“
„Ne když jsou kolem lidi,“ zašeptal Tom. „Jsem pak nervózní.“
„Můžeš to zkusit. Malá pusa nezničí svět. Možná bys to rád udělal.“
„Vím, že bych rád. Políbit tě na veřejnosti, jako to ostatní lidé dělají se svými partnery? Jo, chci to udělat…“
„Teď jsme na veřejnosti,“ řekl Bill a Tom přikývnul; to byla pravda. „Takže mě teď můžeš políbit, jestli chceš. Pokud to zvládneš.“
Tom vypadal, jako když přemýšlí nad tím, co mu bylo dovoleno, přemýšlel o všech možnostech a snažil se rozhodnout pro tu správnější. Mohl Billa políbit na veřejnosti, a být jako všechny ostatní páry a mohl být uvolněný, protože věděl, že to udělat může; nebo může jednoduše říct ne a nikdy nezjistit, jestli by to zvládnul. Se vším pokrokem, který udělal, Tom nenašel žádný důvod, proč Billovi říct ne. A tak si Billa přitáhnul blíž.
Bill dal ruce Tomovi kolem ramen a chtěl, aby starší chlapec udělal první krok; i kdyby ho měl jen obejmout a nic víc, nebo čekat, jestli se Tom odváží dát mu alespoň malý polibek. Bylo to to druhé, co se stalo, a Bill se začervenal; od uší až k pupíku, Bill byl růžový, zatímco Tomovy rty mu dávaly opravdu sladký polibek.
„Nebylo to tak zlé nebo ano?“ zašeptal Bill a Tom zavrtěl hlavou.
„Ne, to-„
„Tady jste – oh!“ promnula si Simone rty a pobaveně odvrátila pohled. „Moje chyba!“
„O-oh,“ vypísknul Tom, dal ruce podél těla a Bill udělal krok zpět.
„Jídlo je připravené?“ zeptal se Bill, jako by se nic nestalo (za což byl Tom vděčný) a Simone přikývla. „Super! Umírám hlady! Máš taky hlad, Tomi?“
„Um, jo. Jo, mám.“
„Tak pojď, šup, šup, šup!“
Tom byl vděčný, že se Bill nechoval divně kvůli tomu, že je Simone viděla se líbat, ze dvou důvodů; Tomovi z toho bylo méně nepohodlně, a pak taky, tyhle věci se stávají, a on si tak uvědomil, že páry se nemusejí na veřejnosti cítit špatně, nikdy nikomu nevadí, když si před rodinou dáte malou pusu. Na druhou stranu, ten šťastný a stále nějak schovaný úsměv na obličeji Simone, byl dobrý důkaz toho, že vůbec nebyla znepokojena tím, jaké pohlaví její syn preferuje; i když měl stejně vždycky dojem, že jí to vadit nebude.
Bill vběhnul do restaurace a Simone s Tomem mu byli v patách. Simone jemně šťouchla Toma loktem do boku a nakrčila obočí, ten se jen začervenal a nervózně si promnul ruce.
„Můžeme si o tom pak promluvit?“ zeptala se tiše, když otevřela dveře do budovy.
„Oh, um, asi.“
„Jsem ráda,“ zaradovala se Simone, než došli ke stolu a posadili se.
Všichni se na sebe podivně dívali, zřejmě už jen proto, že Simone vypadala, jako když se vznáší. Složila si ubrousek do klína a usmála se, zatímco se dívala na Billa a Toma, a vydechla, než se pustila do svého jídla.
Zbytek rodiny, mimo Toma a Billa, byl naprosto zmatený, proč je Simone tak potěšená, ale nemluvili o tom a dali se do svého jídla; Bill a Tom byli skoro až moc nervózní a naprosto plní elánu na to, aby se najedli. Bylo to, jako by se při jejich polibku zcela naplnili energií a toužili po dalším muckání, chtěli víc než jen to, dokud toho na ně nebude až příliš. Ani jeden z chlapců neměl moc velký hlad; ale aby si zachovali dobrou tvář, Bill vysál svůj mléčný koktejl s rekordní rychlostí.
Když byla snídaně celá snědena a každý člen rodiny plný svého jídla, Gordon zaplatil účet a Tom se chtěl vrátit domů a zatáhnout Billa do postele; líbat každičký kousek jeho těla, to měl teď na mysli. Vinil za to své dospívající hormony a odmítal vinit Billa za to, že chutná tak dobře.
„Jak jste se najedli?“ zeptal se Gordon rodiny, když se nacpali do auta.
„Skvěle,“ vydechla zasněně Simone a Gordon na ni jen nakrčil obočí.
„Moje vajíčka byly řídký,“ zabručel Andreas.
„Moje byly perfektní,“ odpověděla jeho matka.
„Moje byly v pohodě,“ poznamenal Gordon.
„Z mého mléčného koktejlu mám zmrzlinové bolení hlavy,“ zasmál se Bill.
„Můj toast byl dobrý,“ zakončil to Tom.
Gordon přikývl a vyjel, dovezl svou rodinu zpátky domů. Když dojeli, Bill a Tom běželi do svého pokoje jako vždy, Simone se podívala na telefon, jestli někdo něco nenechal na záznamníku. Byla trochu překvapená, když slyšela vzkaz od někoho, kdo přestal volat už před dlouhou dobou, a rychle spěchala do Tomova pokoje.
Když ti dva slyšeli ťukání na dveře, odtáhli se jeden od druhého, muchlovali se spolu, a posadili se nejistě na posteli. Bill si nasadil brýle na nos a začal si pročítat knížku, zatímco Simone vešla do pokoje.
„Tome,“ začala. „Máš na telefonu zprávu.“
„Co? Kdo ji nechal?“
„Gustav.“
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Bože, jen ať se do toho Gustav neplete! :DD
Usmievala som sa keď som čítala, ako jueBill nadčený z rodinných ranajok,prišlo mi to zlaté. A ako sa bpzkávali. d nešný diel bol úžasný ako každý, Krása. A ako sa bozkavajú, to je neskutočné, Tom robí neuveritelné pokroky vedakosa hovorí láska robí zazraky.
Ohh, to bylo tak sladké ! ^^
Mám se začít bát? Oo
A mimochodem, děkuji za překlad, milá Katie! ^^ ♥
Gustav? oh ne, jen ať to nezkazí proboha…
OMG, to je tak nádherné ♥
Strašně se mi líbí, jak je Bill nadšený z toho, že je teď součástí opravdové rodiny a může si užívat rodinnou pohodu a klid, je vidět, že je doopravdy šťastný =)
A Tom dělá čím dál větší pokroky, nedivím se, že je Simone tak nadšená, když vidí, jak se její syn mění k lepšímu =)
A ty jejich polibky, tak ty jsou prostě dokonalé ♥
Úžasná povídka ♥♥♥
Lil.Katie, tobě samozřejmě velké díky =)♥
UGH!!! Ne, Gustav ne –"
To jejich muchlování..bweheh.. rozkošný ^^
děkuju za překlad <3
Tenhle díl byl skvělý, takový já nevím… působil na mě hodně emocionálně a to, jaké dělá Tom pokroky je úžasné. I jeho myšlenky se dost změnily. No a Gustav volal? Jsem zvědavá, co chtěl, on vlastně ještě ani neví o vztahu Billa a Toma. V podstatě, kromě Tomovy rodiny a teď už i Billovy to neví nikdo…tohle bude ještě zajímavé.
tak to je krasne xD…… Akorat me sere ten gustav teda, jestli jim to posere, tak ho sejmu!
Dokonalost ♥
[8]: :DD
Breakfast is really good idea which makes Bill very happy (and of course me too ) . Simone is great mother , she is soo tolerant person x) . Bill is part of Toms family , doesnt it sound amazing ? What else Tom can wish 😀 ? And the best is that when Tom wants to touch or kiss Bill , he just does it x).
What does Gustav want :/ ? I hope Tom wont call him back !
Musím uznat, že tenhle díl byl opravdu skvělý. Strašně se mi ta povídka líbí, žeru jí.
Jen by mě zajímalo, co chce Gustav. Doufám, že to Bilovi a Tomovi nepokazí, to by jinak bylo dost blbé.
Docela se o Toma bojím, aby se nestala nějaká zásadní změna a jemu se zase nevrátily zpět ty jeho strachy. No doufejme, že ne, že to jen bude nějaká blbost.
Jinak ta snídaně byla opravdu dobrá, Bill je šílený, ale libí se mi to na mě, vnáší tam do té rodiny takvou novou energii a život. Skvěle se s Tomem doplňují, jsou jako dva kousky puzzle, které do sebe přesně sedí 🙂
Haha Simon už o tom ví 😛 předpokládám že se neudrží řekne to Gordonovi a Andy na to příjde brzy sám 😛
Akorát teda co ten Gustav zase otravuje? Želva jedna, ať toho nechá. Tom je s Billem a nebude s ním.SNAD! 😀
Krásná povídka vždycky se u toho usmívám jak kretén 🙂 Děkuji autorce a i Lil za překlad :*
Tak schválně, co bude Gustav chtít….
Jinak sem strašně ráda, že se Simone kluci mít problém nejspíš nebudou…
Och božeee! Ja to tak milujem! :D… to bolo opäť tak strašne dokonalé 🙂 bože pusa na verejnosti! aj keď vlastne nebozkávali sa už na verejnosti vtedy na tom trhu pod tím dáždnikom? 😀 no to je jedno, podstatné je že je to úžasné :D… teším sa keď sa budú o tom s Tomovou mamou rozprávať :D… ale celkom ma štve ten Gustav… ja nechcem aby sa do toho teraz začal pliesť alebo čo… to nech radšej ani neskúša :D… bože milujem tento príbeh je úžasný a úžasne preložený 🙂
Oh, oni jsou oba tak roztomilí. Hlavně Tommy, zbožňuju ho v téhle povídce. Jak zčervenal, chudák, a Andreas si z něho ještě utahoval 😀 Jsem zvědavá, co Simone řekne na jeho nový vztah, ještě zvědavější jsem na to, co chtěl Gustav. Nepochybuju o tom, že bude zase otravovat, ale opravdu mě zajímá, jak si s ním Tommy poradí… i když, myslím, že spíš Bill… 😉