autor: Catherine & Sch-Rei
„Tak já… ahoj,“ řekl tiše a pomalu vstal, s hlavou sklopenou se vydal směrem ke dveřím. Vydechnu a zvednu se taky. Jdu za ním. Snažím se projít kolem matky. Musím se Tomovi za ní omluvit. Prostě musím.
Stoupne si mezi futra tak, že mě nenechá projít. Založí ruce na hrudníku.
„Ty, nikam nejdeš. Můžeš mi vysvětlit, jak si to jako představuješ?“ pořád křičí.
„Ty, nikam nejdeš. Můžeš mi vysvětlit, jak si to jako představuješ?“ pořád křičí.
„Naprosto normálně, mami. Za rok budu dospělý, tak nevím, co řešíš,“ pokrčím rameny a za Tomem se podívám. Něco mě napadne.
„Tome? Pojď prosím na chvilku sem,“ zavolám na něj. Tom se zastaví a zvedne hlavu, kterou pootočí. Zamrká, že nechápe. Mamina mě probodne pohledem a zamračí se. Usměju se na něj. Mámu ignoruju.
„Prosím. Jenom na chviličku.“ Tom pokrčí rameny a dá si ruce do kapes. Vystřelí mu jeden koutek úst do pousmání. Otočí celé tělo a jde ke mně. Spokojeně se zazubím. Část plánu je hotová. Máma je naštvaná dost, takže to udělat můžu… Pomstím se jí… Tak.
„Tome? Pojď prosím na chvilku sem,“ zavolám na něj. Tom se zastaví a zvedne hlavu, kterou pootočí. Zamrká, že nechápe. Mamina mě probodne pohledem a zamračí se. Usměju se na něj. Mámu ignoruju.
„Prosím. Jenom na chviličku.“ Tom pokrčí rameny a dá si ruce do kapes. Vystřelí mu jeden koutek úst do pousmání. Otočí celé tělo a jde ke mně. Spokojeně se zazubím. Část plánu je hotová. Máma je naštvaná dost, takže to udělat můžu… Pomstím se jí… Tak.
Položím Tomovi ruce na týl a přitáhnu ho k sobě. Dravě se mu přisaju na rty a stejnou vervou ho začnu líbat.
Tom mi do úst překvapeně zalape po dechu a zamrká. Je pravděpodobně malinko zmatený, ale hodně nesměle se přidá. Mamka naštvaně zavrčí a za rameno mě od Toma odtáhne, věnuje mi vyčítavý pohled a beze slova mi vrazí facku. Zamrkám a chytnu se za tvář. Cože? Ona mi dala facku? Uhodila mě kvůli úplné pitomosti. Sednu si na zem a tvář mnu. Zvednu hlavu a kouknu se na Toma. Pousměju se.
„Umh, Tome… Raději běž. Napíšu ti,“ přejdu si rukou po tváři a zase sklopím pohled k zemi, pekelně to bolí. Nehty druhé ruky zatnu do koberce. Zvednu pohled, ale tentokrát prudčeji.
„Nechápu, proč jsi mě uhodila!“ zavrčím.
„Nechápu, proč jsi mě uhodila!“ zavrčím.
Tom s mírně zmateným výrazem přikývne a s šeptnutím pozdravu zmizí. Mamka zabouchne po Tomově odchodu dveře od pokoje.
„Nechápu, proč tohle děláš? Snažíš se mě naštvat ještě víc, nebo o co ti sakra jde? Víš moc dobře, že jsem absolutně proti tomuhle, tohle tady prostě nestrpím! Můj syn prostě nemůže být… Ummm!“ zaječí po mně. Povzdechne si a zakroutí hlavou. Jasně. Tak v tomhle bude ten zásadní problém. Grrrrr…
„V tom případě se prostě musíš smířit s tím, že je tvůj syn gay,“ ušklíbnu se. Zakroutí hlavou.
„Řekni to ještě jednou, Bille a můžeš jít rovnou za svým přitepleným ‚kamarádem‘,“ zaječí a pohodí rukama. Vydechnu a zakroutím hlavou.
„Fajn, už mlčím,“ zvednu se a sednu si na postel. Schoulím se do klubíčka. Zakroutí hlavou a odpochoduje s prásknutím dveřmi z pokoje. Víc si nohy přitáhnu a začnu vzlykat. Je to… Šílený. Až budu s někým chodit, nebudu si ho smět přivést ani domů. Nechápu matčiny postoje. Opravdu ne. Místo aby byla ráda, že jsem našel někoho, s kým si dokážu povídat, tak mi vynadá. Vydechnu a zakroutím hlavou. Tohle prostě nemá řešení. Zavřu oči a natáhnu se pro mobil. Slíbil jsem, že Tomovi napíšu, ale rozesmutnilo by mě to možná ještě víc. Vypnu ho.
„V tom případě se prostě musíš smířit s tím, že je tvůj syn gay,“ ušklíbnu se. Zakroutí hlavou.
„Řekni to ještě jednou, Bille a můžeš jít rovnou za svým přitepleným ‚kamarádem‘,“ zaječí a pohodí rukama. Vydechnu a zakroutím hlavou.
„Fajn, už mlčím,“ zvednu se a sednu si na postel. Schoulím se do klubíčka. Zakroutí hlavou a odpochoduje s prásknutím dveřmi z pokoje. Víc si nohy přitáhnu a začnu vzlykat. Je to… Šílený. Až budu s někým chodit, nebudu si ho smět přivést ani domů. Nechápu matčiny postoje. Opravdu ne. Místo aby byla ráda, že jsem našel někoho, s kým si dokážu povídat, tak mi vynadá. Vydechnu a zakroutím hlavou. Tohle prostě nemá řešení. Zavřu oči a natáhnu se pro mobil. Slíbil jsem, že Tomovi napíšu, ale rozesmutnilo by mě to možná ještě víc. Vypnu ho.
***
(Tom)
Neviděl jsem Billa už snad týden. Nebyl ve škole ani se mu nemůžu dovolat. Je mi celkem hodně líto to, co se u něj doma stalo, vážně. Pravděpodobně důvod, proč ho nemůžu nijak kontaktovat, i když bych moc chtěl. Popravdě? Chybí mi. Už asi mám obrázek i o tom, jací dokážou být takoví rodiče, musím říct, že jsem vděčný za ty svoje. Tak jsem přemýšlel, jestli bych za ním měl zajít, když ani do školy nechodí, vlastně nechodí vůbec nikam. Byl jsem i tam, kde má tu brigádu, či co. Tam se taky neukázal. A jak jsem se rozhodl? Tak, že stojím pár metrů od jeho domu. Mám strach? Mám. Ale kdo by taky neměl? Bojím se, že ta jeho maminka je schopná mi ustřelit hlavu. Ale nejsem malý dítě, všechno se dá rozumně vyřešit. Pomalým krokem se rozejdu k jeho domu, dokud se neocitnu před jeho dveřmi, zazvoním, nervózně přešlápnu
(Bill)
Vydechnu, když slyším zvonek. Zajímalo by mě, kdo to je. Neslyšel jsem ho, jak je rok dlouhej. Možná… Možná je to Tom? Napadne mě. To je ale opravdu absurdní. Nemyslím si, že bude se mnou chtít mít ještě něco společného po úžasném matčině výstupu.
Nikam jsem od té doby nechodil. Celou dobu jsem byl zamčený v pokoji a trucoval jsem. Přemýšlel jsem o celé situaci. Jsem gay, a co má být? Jsem také normální člověk… Přemýšlím nad touhle situací celý ten dlouhý týden. Myslím si, že ani nikomu nechybím. Protočím oči. Zvonek stále zvoní. Zvednu se a ani se nekoukám do zrcadla. Nejsem nijak upravený. Nezajímal mě vzhled. Mojí posteli se líbím tak jako tak… Pomalu dojdu ke dveřím a nadechnu se. Otevřu je a zamrkám.
Nikam jsem od té doby nechodil. Celou dobu jsem byl zamčený v pokoji a trucoval jsem. Přemýšlel jsem o celé situaci. Jsem gay, a co má být? Jsem také normální člověk… Přemýšlím nad touhle situací celý ten dlouhý týden. Myslím si, že ani nikomu nechybím. Protočím oči. Zvonek stále zvoní. Zvednu se a ani se nekoukám do zrcadla. Nejsem nijak upravený. Nezajímal mě vzhled. Mojí posteli se líbím tak jako tak… Pomalu dojdu ke dveřím a nadechnu se. Otevřu je a zamrkám.
„Tome?“ Tom se nervózně poškrábal na hlavě a usmál se na mě. Teď to nechápu ještě víc. On se na mě usmívá? Kdybych se takhle někde potkal, zařval bych a utekl.
„Ahoj,“ řekl potichu a přešlápnul a místě.
„V효, já… D-dlouho jsem tě… Neviděl a celkem… celkem mě to mrzí, že nikam nechodíš.“ Protočím oči. Yeah. O tohle mu jde.
„Nikam jsem nechodil ani předtím. Jsem nemocný,“ pokrčím rameny.
„Nikam jsem nechodil ani předtím. Jsem nemocný,“ pokrčím rameny.
„Oh,“ povzdechne si a sklopí pohled. „A… dáš mi prosím vědět, až se um… uzdravíš?“ pípne.
„V tom případě budeš čekat hodně dlouho,“ Ušklíbnu se.
„Tak fajn,“ pokrčí rameny a střelí po mně pohledem. „Jestli se mnou ani mluvit nechceš, můžeš to říct rovnou,“ pokrčí rameny a otočí se k odchodu. Kurva. Tak tohle nic jsem solidně posral.
„Ne já… Jsem nemocný podle rodičů,“ zakroutím hlavou a chytnu ho za rameno. Zastaví se a pootočí na mě hlavu. Trošku pozvedne obočí.
„Myslí si, že je homosexualita nemoc.“
„Ach tak,“ přikývne a otočí se ke mně úplně, podívá se mi do očí. Přikývnu a sklopím pohled.
„Doufám, že tě máma moc nevyděsila,“ povzdechnu si. Zakroutí hlavou, trošku se pousměje.
„To je fajn, spíš… Jestli ty jsi v pohodě?“
„Doufám, že tě máma moc nevyděsila,“ povzdechnu si. Zakroutí hlavou, trošku se pousměje.
„To je fajn, spíš… Jestli ty jsi v pohodě?“
„Jo, já v pohodě jsem.“
„Fajn,“ přikývne a skousne si ret, sklopí pohled. Ťukne jednou špičkou boty do druhé. Usměju se.
„Chyběl jsem ti?“ pousměju se a zvednu pohled od země.
„Co když řeknu, že hodně?“ usmál se, ale pořád koukal dolů.
„Tak ti odpovím, žes mi také chyběl.“ Zvedne ke mně pohled, usmívá se, má trošku načervenalé tváře. Pomalu se ke mně přitáhne a lehce mě vezme za bradu, přiblíží se mi ke rtům, ale… Lehce se o ně otře kovem ve rtu a vtiskne mi letmou pusu na tvář. Zamrkám a usměju se. Cítím to, co jsem cítil prve, když se dotknul mých rtů svými. Pohladím ho po tváři a oplatím mu to. Otřu se mu lehce o rty a na tvář mu vtisknu malou pusu. Usmál se, držel si pořád blízkost u mě, přivřenýma očima mi pohledem jezdil po tváři. Rukou vyhledal tu mou a pohladil ji, sám se zachvěl. Tváří se skoro dotýkal mé.
Vydechnu a usměju se. Udělám krok a tak se k němu dostanu ještě blíž. Opřu si čelo o jeho a ruku mu stisknu ve své. Zavře oči. Lehce mi volnou dlaň položí na pas. Potichu vydechne.
„Vážně jsi mi chyběl,“ šeptne potichu.
„Vážně jsi mi chyběl,“ šeptne potichu.
„Jo… Ty mě též,“ vydechnu a zabořím hlavu do jeho krku.
autor: Catherine & Sch-Rei
betaread: Janule
Miluju tuhle povídku !!! <3 Dokonalá ! 🙂
Mne je Billa hrozne lúto, miesto toho aby naozaj bola jeho matka rada, že je štastný spraví toto. DSom rada, že Tom je chapavý a na Billa sa kvoli tomu nevykasla
Chudák Bill…
Je hrozné, že i v dnešní osvícené době existují lidé. kteří si myslí, že homosexualita je nemoc a že se dá vyléčit =(
Já neříkám, že bych skákala přímo radostí do stropu, kdyby mě jako mámu tohle potkalo, ale smířila bych se s tím a přijala to jako fakt.
Billovi rodiče by si měli uvědomit, že tady jde o Billovo štěsí, ne o to jejich…
Kluci, vydržte, držím vám palce =)♥
To je tak rozotmilé 🙂 <3<3<3<3<3<3
Och bože chudák Bill… najskôr som si tak hovorila že čo chce Bill urobiť keď Toma volal och a potom mu dal pusu 🙂 bože to bolo super ale tá Billova mama je sprepáčením krava… bože normálne ma naštvala keď Billovi strelila facku… ale som rada že sa Tom odvážil a prišiel za Billom domov 🙂 oni sú obaja taký sladký 🙂 je to skvelé 🙂