autor: Mykerina & Doris
(Bill)
Ležím na zemi a pomaličku vstávám. Měl bych se obléct. Ale já nechci. Ono to strašně bolí ta kůže mezi půlkami, když mi dře dírku. Zatnu zuby. Tohle zvládnu. A pak vymyslím plán, jak se odsud dostat. Nasoukám se do těch mini tang a podvazků. Pár řemínků kolem ramen, krku a bradavek. Otřesu se odporem a strachem. Boty ta jehlovém podpatku. Opravdu. Sotva si dopnu poslední přezku, přijde ten týpek, který mě unesl. Chytne mě za paži a necitlivě tahá chodbou. Klopýtám za ním. Táhne mě jako kus hadru, div si nezlomím nohy.
„Au… pust.“ Snažím se mu trochu vykroutit. Ale jen mě odpálkuje slovy, abych držel hubu. Dotáhne mě až k nějaké ženě, která stojí opřená o kosmetický stolek.
„To je on?“ změří si mě od hlavy k patě. Připadám si jak zvíře v ZOO. Taky ho tam každý okukuje.
„Jo. Tak se snaž, ať je šéf spokojenej.“ Strčí mě ten brunet do židle a sedne si do křesla kus od nás.
„Jako bys mě neznal.“
Bojím se pořádně na kohokoliv podívat. Jen poslušně držím a plním příkazy té ženy, aby mě mohla nalíčit. Alespoň jedna příjemná věc. Nevím, jak dlouho to trvalo. Na hodiny jsem se raději nedíval.
„Je hotovej.“ Ozve se její hlas a můj únosce mě znovu čapne za loket, vytáhne na nohy. Kriticky se na mě podívá.
„Jo, je luxusní. Bude se líbit.“ Ušklíbne se a vytáhne mě ven.
„Dám ti jednu užitečnou radu. Dělej to, co máš, a budeš se mít královsky. Tom si svoje čubky umí vydržovat, když mu za to stojej.“
Nic na to neříkám. Nejsem žádná čubka, a už vůbec ne toho Toma. Nestojím o jeho vydržování. Ale taky nemám odvahu protestovat.
„No konečně.“ Vítězně se ušklíbne ten Tom a majetnicky si mě přitáhne, když mě Georg odvede až k němu. Je to odporný. Nejraději bych se mu vysmekl a utekl někam na konec světa. Ale strach mi nedovoluje se ani pořádně nadechnout. Natož pohnout.
„Vidíš, že to šlo. Ani to nebolelo,“ zašeptá mi do ucha a nosem mi přejede ve vlasech.
(Tom)
Začínám litovat, že dealeři přijdou už tak brzo. Mohl jsem si dát ještě druhou jízdu v tomhle jeho oblečku. Nebo spíš neoblečku. Rajcuje mě. Sklouznu rukou na jeho zadeček a stisknu. Ošije se a ucukne ode mě. Jen po něm střelím ostrý pohled a hned pokorně skloní hlavu. Tvrdá výchova ho prostě naučí.
„Proč tu musím být?“ šeptne, ale dívá se stále do země.
„Protože mi přijde návštěva a já se moc rád pochlubím, jaký mám krásný nový úlovek.“ Odpovím ledabyle a za ruku ho dotáhnu do jednoho křesla. Sednu si a jeho si stáhnu do klína. Huh… to asi taky nebyl zrovna geniální nápad. Nevadí. Když na mě bude sedět celou dobu, je mi jedno, že ho bude můj pták tlačit do zadečku. Otočím si k sobě jeho tvář a prohlížím. Maria umí opravdu dobře líčit. I ten natržený ret není poznat. Nahnu se k němu a chci ho políbit. Prudce cukne hlavou. Natáhnu dlaň.
„Ale, ale copak?“ ozve se. Otočím se.
„Andreasi, vítám tě.“ Přimhouřím oči. Můj nejlepší dodavatel. Sedne si naproti do křesla.
„Copak to máš za hračku?“ zadívá se se zájmem na Billa. Vím, že by ho chtěl. Ale nedám. Je můj.
„Líbí se ti?“ vytáhnu obočí. Andy se postaví a dojde až ke mně.
„Můžu?“ kývnu. Natáhne dlaň a začne na něj sahat. Bill se na mně kroutí, je mu to nepříjemné. Je celý nesvůj a nejradši by utekl.
„Nechceš mi ho půjčit? Na pár minut.“ Zablýskne se mu v očích. V tu ránu Bill vykřikne a vyskočí. Nestačím ho chytit, když se žene ke dveřím. Už se natahuje po klice, když se mu zamotají nohy a on spadne. Pomalu se zvednu a dojdu k němu. Přidřepnu si.
„Stálo ti to za to? Víš, že tě teď potrestám? Původně jsem tě Andymu nechtěl půjčovat, ale…“ silně stisknu vlasy u kořínků.
„NE, prosím… moc prosím… ne…“ dívá se mi do očí, začnou se mu kutálet slzy.
„Přestaň bulet! Rozmažeš se.“ Napřáhnu dlaň. Bill jenom ustrašeně kývne a snaží se přestat a ovládat své pocity.
„Teď mě dobře poslouchej, ještě jednou něco takového zkusíš a bič tě nemine. Já z tebe tu tvoji zpupnost vymlátím. Jasné?“ vytáhnu jej za vlasy na nohy. Táhnu ho za sebou. Klopýtá a snaží se nespadnout. Sednu si do křesla a jeho donutím lehnout si mi k nohám. Andy nás celou dobu pozoroval.
„Není moc ochočený.“
„Je tu pár hodin.“ Odfrknu si. Bill tam dole něco zakňučí.
„Ticho, nebo ti ten tvůj krásnej zadeček natrhnu ještě víc.“
„Tys ho… „
„Jo… hned, jak přišel. Panic. Trošku s ním byl problém.“ Zasměju se. Bill zakňučí.
(Bill)
Věděl jsem, že to byla blbost, neměl jsem se o to ani pokoušet, ale nechtěl jsem, aby ten blonďák. Oh. Bojím se, co se stane, až odejde. Ten bastard se na mě vyřádí. Vím to. Ještě teď mě bolí, když si mě vzal před pár hodinami. Vzlyknu. Ucítím škubnutí ve vlasech. Přikrčím se.
„Je hrozně mladý.“
„Yeah, já rád mladý maso… má 17. Dělal příležitostně modeling. Hele, Andy, poslouchej, jeho rodiče ho hledají. Pokud budou dělat problémy… zbav se jich.“
„NE!“ vykřiknu a prudce si sednu. Přiletí mi facka, že se seznámím s perským kobercem.
„Mám toho dost! Ještě jednou, opakuji ještě jednou, a opravdu se nepostavíš!“ sykne mi do tváře. Lehnu si na koberec a tiše pofňukávám. Je mi zima, mám hlad a chci domů. Za mámou a tátou. Do tepla domova. Tom se baví s Andreasem o nějakém obchodu s drogami.
Nevnímám je. Usínám. Jsem z toho všeho hrozně vyčerpaný a alespoň ve spánku jsem klidný. Bez problémů a bolesti. Chci spát co nejdýl a až se vzbudím, chci se vzbudit doma a zjistit, že to byla jen noční můra. Že se nic takového nestalo. Probudím se a jen s hrůzou zjistím, že se mi to nezdálo. První, co vidím, jsou nohy mého věznitele, jak sedí pořád v křesle. Je tu ale už sám a v oknech je tma. Musel jsem spát dlouho. Zaúpím, když se pohnu. Všechno mě bolí.
„Máš hlad?“ ozve se jeho hlas. Nechci se na něj koukat a nechci mu ani odpovídat.
„Něco jsem se ptal?“ zvýší hlas a nohou do mě drce. Popotáhnu ve snaze nezačít znovu brečet.
„Chci domů.“ Pípnu. Zvedne se a vytáhne mě do sedu. Zle se na mě dívá.
„Na to jsem se neptal.“ Zasyčí a uštědří mi další facku. Ano mám hlad. Jistě že ho mám. Jen lehce přikývnu.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
SUPER,SUPER,SUPER!!!!Nemam slov proste skvela poviedka ale jeden problem tam predsa len je…moc kratke diely!!!!:((((( ale nevadi…tesim sa na pokracovanie!!!!!!
toto je uuuuzasne!! nemozem sa dockat dalsieho dielu 🙂
Skvělé! Tahle povídka se pěkně rozjíždí. 🙂
bože to je tak super povídka nidky jí nemám dost.už si to čtu aspon po 3 a pokaždé to je úžasné jen tak dál
óóó jak já tuhle povídku žeru 😀 moc hezky napsaný
…I LOVE IT! tuhle mám fakt ráda…já jsem na saďárny a tohle naplňuje moje požadavky xD…