Životní sen 30.

autor: BlackAngel

Tak dneska tady máme 30. dílek. Chtěla bych jen poděkovat, že mou povídku čtete, že se vám líbí, taky děkuju za komenty, který mi píšete. No a navíc se chci omluvit, že nepíšu pravidelně, musíte na některé díly fakt dlouho čekat. Ale já teď dodělávám školu a připravuju se na závěrečné zkoušky a toho času je doopravdy málo. Každopádně se snažím psát co nejvíc a nejčastěji to jde. Ale teď už konec žvanění. Užijte si tento dílek a doufám, že si pak přečtu nějaký hezký komentář. Páčko…♥♥♥ vaše BlackAngel.

Bill

Potom, co Gustav s Georgem odešli, tu zůstal jen Tom. Vyprovodil jsem kluky a vrátil se do zkušebny. Tom mě pozoroval do té doby, než jsem se usadil vedle něj na sedačku. Jen tak jsme seděli, každý přemýšlel nad nějakým problémem. První z nás se pohnul Tom, vzal kytaru, ticho vystřídala pomalá a smutná, ale přesto krásná melodie. Opřel jsem hlavu o Tomovo rameno a začal jsem zpívat. Tohle jsou nejkrásnější chvíle v mém životě, takhle bych mohl zůstat navždycky. Jenže to se mi asi nesplní. Zítra se vyjíždí na velké „Schrei“ turné po celé Evropě. Zítra brzo ráno se tu objeví Jost s celou bandou bodyguardů, nalezeme do našeho tourbusu a nějaký čas se doma neukážeme.

Dozpívám poslední slova, když vtom mi mobil zavrní v kapse. Měl jsem vypnuté zvonění, aby nás nikdo nerušil při práci. Kouknu na displej… David Jost. Jako kdybych ho svýma myšlenkami přivolal. David hned spustí, že ráno, brzo ráno, nezapomene zdůraznit, pro nás přijede. Pak následuje typický výklad o koncertu, to už přepnu do režimu nevnímání. Nechám ho, ať se dosytnosti vykecá. Mou pozornost upoutá až něco o nahrávkách. David mi říká, že s nahrávkami byl spokojený, rozeslal je pár známým lidem, se kterýma spolupracuje. Nový cd bude tedy na světě.

„Jooo, to je úžasný!“ vyjeknu a radostí se roztančím kolem sedačky, kde sedí Tom, nechápavě mě sleduje. Vůbec chudák neví, o co jde.

Tom

Když David zavolal, akorát jsem dohrál poslední sloku písničky. To mu nedaruju, nám narušil naši chvilku. Bill telefon zvedl a něco s ním vyřizoval. Jen jsem zaslechl něco, že brzo ráno. No, tak to určitě řeší turné. Zavřu oči a odpočívám, soustředím se jen na jeho hlas. V ten okamžik by se ale ve mně krve nedořezal. Bill vyjekl, až jsem na sedačce poskočil leknutím, kytara, kterou jsem měl na klíně, se sesune na zem.

„Bille, sakra co blbneš?!“, štěknu po něm a kontroluju kytaru, jaký má újmy na zdraví.

„Tome, Tome, vyjde nám nový cédéčko!“ ječí Bill, přitom se culí šťastně jako sluníčko v létě. Tomu říkám super novinka. Mám z toho velkou radost, tolik jsme dřeli, no ale každopádně tady netrdluju a neječím jako naše superstar.

„Kdy asi vyjde, nevíš?“ pozoruju skotačícího Billa. Vypadá teď tak sexy, že bych ho nejraději ojel, musím se sakra držet.

„No, hned tak to nebude, teď děláme turné a tak, ale to je jedno, hlavně že vyjde!“ tleská Billí ručkama jako malé miminko. Nevím, jak někoho může rozhodit cédéčko. Jako beru, že třeba potěší, ale Bill je totálně vykolejený. Chvíli tancuje, chvíli vykřikuje. Najednou se však rozběhl, že mě obejme. Mě to gesto přátelství ale tak překvapilo, že jsem zakopl o kytaru, šlápl do prázdna a už jsem padal po zádech na sedačku, s Billem v náruči.

Bill

Rozběhl jsem se radostí k Tomovi, že ho obejmu, ta zpráva mi zvedla náladu. Nejraději bych rozdával radost a lásku všude kolem. Toma ale můj prudký pohyb asi překvapil. Zakopl a dopadl na sedačku. No vlastně dopadli jsme. Jak ho gravitace pouštěla k zemi, strhl s sebou i mě. Dopadl jsem na Toma, dlaněmi jsem se o něj zapřel, že ihned vstanu a zmizím, ale Tom mě objal kolem pasu a přitáhl si mě do těsnější blízkosti. Vyděšeně jsem se na něj podíval. Jeho ruce mezitím zabloudily k mému zadečku a začaly ho intenzivně hladit, mačkat a silně třít. Moje tělo nebylo na mé straně, začalo spolupracovat okamžitě. Motýlci ve mně třepetali křídly snad úplně všude.

Tom se jen spokojeně usmál, nechal můj zadek prozatím na pokoji. Ruce si položil na moje boky. Cítil jsem na kůži teplo, které vycházelo z jeho dlaní. To snad ne! Tohle je zkouška, kolik toho vydržím. No a asi bych měl víc trénovat. Tom, využívající toho, že jsem se dosud nebránil, přisál, doslova se přisál svými rty na můj krk. Zasypával ho drobnými polibky. Rukou se mi dostal pod triko a líně, ale přesto tak smyslně, mě hladil po zádech. Zaklonil jsem hlavu a na malou chvíli jsem zavřel oči… Vyskočila mi po těle husí kůže. Sakra, neměl bych ukazovat, jak moc se mi to líbí. Ale byl jsem naprosto ohromený. Nemohl jsem, a ani nechtěl nějak protestovat.

Tom

Jo! Ten pád mi úplně nahrál do karet. Bill se horko těžko bránil, chtěl co nejrychleji zmizet, ale držel jsem ho pevně. Konečně! Konečně se objevila ta příležitost. Cítit pod mou dlaní jeho dokonalou, sametovou kůži, dotýkat se jeho naprosto dokonalého těla. Moct políbit ty plné, jemně červený rty. Jen ta představa mě nehorázně vzrušuje. Bavilo mě sledovat Billův výraz. Bojoval sám se sebou. Bojoval, aby odolal a nevrhl se na mě. Jenže o to vrhnutí jsem se já právě snažil… xD Hladil jsem ho, laskal. Cítil jsem, že se Bill pod mýma rukama uvolňuje a za malý okamžik mu ujel první sten. Ten na mě působil jako rajská hudba. Odvážil jsem se pokračovat. Stočil jsem si Billa pod sebe a sundal mu triko. Polibky jsem mu zasypal celý hrudník, jeho vůně mě dráždila k zbláznění. Rty jsem se posunul k jedné bradavce. Billova kůže hřála, byla rozpálená jako nějaký kamínka. Pomalu, kousek po kousku jsem se dostával z hrudníku na bříško a pořád níž. Důkazem toho, že to dělám dobře, byl sám Bill. Usykával vzrušením, jeho oči byly zavřené, a on si to vysloveně užíval. Při každém dalším doteku, polibku se mírně zavrtěl, prohnul, hlavu zaklonil vzrušeně dozadu. Jenže nic netrvá věčně. Už jsem líbal a občas vsál Billovu kůži na podbříšku, když se Bill začal cukat a končit to…