autor: Áďa
V Tomovi by se krve nedořezal. To snad nemohla být pravda! Jo, Katy sice byla zezačátku svině, ale těhotenství ji opravdu změnilo. Nezamýšlel s ní nic jiného, než pomoc s dítětem v prvních pár týdnech, pak se vrátit zpátky do Německa a žít tam s Billem jako předtím! Jenomže jeho dokonalá vize, jak to všechno skloubí dohromady, se rozpadla v prach už v momentu, kdy ho jeho dvojče opustilo. Zabořil hlavu do dlaní. Chápal, jak se asi Bill musel cítit. Ale on skutečně jednal tak, jak to cítil ve svém srdci, a jak jenom mohl, snažil se Billa ujišťovat, že zase bude všechno v pořádku, že se jen musí obrnit trpělivostí a bude všechno zase ok.
Jenže ok asi nebude nic. Bill se mu od svého útěku do bezpečné náruče toho úchylnýho hajzla ani jednou neozval, ani smska typu Čau Tome, jsem ok, která by ho aspoň trochu uklidnila, jeho dvojčeti za odeslání nestála, a Tomovi z jejich vztahu, který nejspíš tím pádem skončil (ačkoliv mu pořád tepalo srdce jen a pouze pro Billa), zbyly jen oči pro pláč. Částečně to sice i nejspíš zavinil, ale snad ne tak moc, aby to dopadlo takhle? A do toho se teď dozví, že Katy umřela…
„To nemyslíte vážně… že ne?“ zachraptěl a skrz prsty se na doktora podíval.
„Je mi líto, ale nemohli jsme nic dělat… samozřejmě jsme se ji snažili zachránit, ale krvácení bylo moc silné a nakonec jsme byli rádi, že se nám povedlo císařským řezem zachránit alespoň dítě, které naštěstí nevypadá, že by ho to nějak poznamenalo nebo negativně ovlivnilo jeho vývoj do budoucnosti.“
No… takže to vypadá, že tímhle se cesta k jeho bráškovi beznadějně uzavírá. Protože tím pádem na něj padá mít dítě ve své péči… A už viděl, jak by zazvonil s prckem v náručí u Adamových dveří s prosíkem, jestli by se k němu Bill nevrátil. Akorát by se mu pohrdavě vysmáli, oba dva, a třeba by na něj ještě poštvali Daimona, který k němu určitě pořád ještě cítí nenávist.
„To ne… to nemůže být pravda…. nesmí,“ zachroptěl Tom, než se ve mdlobách skácel z lavičky na zem.
Tom tiše zasténal, když začal přicházet k vědomí. Ležel v měkké posteli a všechno kolem něj svítilo oslňující bělostí a vonělo dezinfekcí. Vedle něj se ozývalo z jedné strany tiché pípání. Zamžoural a spatřil nějakou mladou sestřičku, jak sedí u jeho postele, mile se na něj usmívá a přechází k počítači. Že celou dobu žvatlala něco o tom, jak jsou rádi, že to bylo jenom bezvědomí, ale že si ho pro jistotu museli napojit, to nějak ignoroval. Jeho pozornost totiž upoutalo něco jiného. Zvuk, který přicházel z levé strany, jako by od okna…
V postýlce, mezi peřinami, se v zavinovačce ukrývala dětská hlavička. Tom se po svolení sestřičky zvednul z postele a přešel až k postýlce. Cítil se sice malátně, ale i tak viděl, jak malá modrá kukadýlka mžourají a maličká pusinka si spokojeně dudá dudlíka. Sem tam se ozvalo tiché zakňourání, ale sání dudlíku malou zaměstnávalo natolik, že ani neměla moc času křičet nebo plakat.
„Budeme krmit, pane Kaulitzi,“ zašveholila sestřička, která s úsměvem sledovala, jak dojatě Tom na malou hledí. „Chcete si ji nakrmit sám?“
Tom se k ní otočil.
„Jasněže jo!“
„Tak si jděte zpátky do postele, všechno vám ukážu.“
Tomovi se to moc nelíbilo, ale poslušně zaplul zpátky do pelechu a naládoval si polštář pod záda, když už seděl, tak aby ho netlačila tvrdá, studená zeď. Jeho lehce vzpurný výraz však zmizel jako sníh na slunci, když sestřička vytáhla maličkou a vyndala ji ze zavinovačky. Ochotně mu ukázala a vysvětlila, jak ji má správně držet, aby mu neupadla nebo aby jí nevědomky neublížil. Pak spustila o přípravě mlíčka, jak ho správně namíchat, zahustit a ohřát, aby to bylo úměrné jejímu věku a situaci, že nemůže pít mateřské mléko. A pak ji Tomovi opatrně vložila do náruče…
Tom cítil, jak mu tělem projíždí dosud nepoznané teplo. Teplo, které ještě nikdy v životě necítil. Jo, jednou vlastně takové cítil, a to, když si s Billem poprvé vyznali lásku. Jenže i když to bylo hodně podobné, tak tohle teplo bylo ještě jinačí. Připadalo mu, jako by měl neuvěřitelně veliké ruce, když v nich svíral to maličkaté stvořeníčko, které na něj zmateně poulilo očka.
„No táta na tebe kouká, viď?“ šeptnul tichoulinkým hlasem a odvážil se špičkou prstu jemně pohladit tu malilinkatou tvářičku. Malá koukala, až jí z toho překvapení vypadnul dudlík, který před pádem na zem zachránil jenom řetízek, kterým ho měla přicvaknutý k tomu, co měla na sobě.
„No táta, viď?“ zazubil se Tom a cítil, jako by se snad měl každou chvíli rozplakat, i když vlastně cítil neuvěřitelnou radost. Nevědomky si ji přitisknul k místu, kde mu bušilo srdce a tentokrát ji pohladil celou dlaní po jemných chmýříčkách. Na to, že jí bylo pár hodin, tak vlásků měla opravdu hodně. Zatím byly jemňoučké jako prachové peří, ale jednou se z nich stanou zářivě lesklé lokny, za nimiž se bude každý otáčet…
Musel se usmát, když vzal do své dlaně, která opravdu vypadala jako medvědí tlapa, její útlou pěstičku. Měla pacinky jako panenka od Mattela. Neskutečně droboučké prstíčky měla sevřené v pěstičky… a když jí po nich Tom přejel ukazováčkem, tak najednou zjistil, že ho maličká chňapla za prst. Nijak dravě, ani jako když si větší děťátko hraje, jenom poznala, že v místech, kde se bříška jejích prstíků dotýkají dlaně, něco je, tak kolem toho něčeho prstíčky omotala… a nijak ji už nevzrušovalo, že Tom civí s otevřenou pusou a není schopen to pobrat, že na ni kouká v naprostém okouzlení. Jenom si něco zabroukala, udělala u pusinky bublinku a dál si hověla v té hřejivé náruči, ve které se jí moc líbilo.
„Tady máte,“ šeptla sestřička a podala Tomovi lahev s mlíčkem. Ač hodně nerad, musel Tom maličké prst ze sevření vytáhnout, což vedlo k tomu, že se malá rozplakala. Pláč ale umlknul hned, jak jí Tom k pusince přiložil dudlík lahve. Okamžitě začala dychtivě sát a kromě dvou kratičkých pauz nepřestala, dokud nevyprázdnila celou lahvičku. Na sestřiččin podnět si ji Tom opřel hlavinkou o rameno, přičemž jí hlavičku i nadále podpíral, aby si mohla v klidu odpucknout. Jakmile se tak stalo, Tom se rozesmál a vysloužil si zaskočený pohled maličké. zase si ji položil do náručí a jemně ji pohupoval, aby využil posledních pár chvilek, která má předtím, než ji sestřička přebalí a než půjde malá znovu dadat.
Byl z ní naprosto omámený a hodně ho přitom mrzelo, že se Katy tohohle pohledu na spokojené mimi nedožila. Tak moc se na to těšila. A on ji teď vlastně ani nikomu nemůže ukázat. Bill o něj nejeví zájem a rodiče jsou daleko…
Počkat!
Poprosil sestřičku, aby vzala mobil, který měl na nočním stolku a aby ho s malou vyfotila. Sestřička poté, co tak učinila, mu ji už nekompromisně odebrala (snad za to mohlo to, že to kolem malé začalo příznačně vonět, což znamenalo nevyšší čas pro přebalení) a on poté, co pozorně koukal, aby mu nic neuniklo a příště si ji mohl přebalit sám, rychle nacvakal pod fotku pár slov. Dneska v 11: 02 jsem se narodila. Měřím 51 cm, vážím 2,7 kila a jmenuju se…
Tom se zasekl. Jaké jméno by měla maličká mít? S Katy přemýšleli jenom nad chlapeckou variantou jména, takže mu jich teď lezlo na mozek hodně, ale holčičí? Nad tím nikdy nepřemýšlel, a kdyby ji pojmenoval prvními ženskými jmény, která mu přišla na rozum, což znamenalo Angelina, Eva nebo Chantelle, musel by si sám nafackovat, protože pojmenovávat dítě po svých hvězdných idolech, zvlášť, když člověk sám patří mezi celebrity, to mu přišlo dost uhozený, chudák dítě. Už to viděl, až jí bude deset a zeptá se ho: „Tati, proč se jmenuju Eva?“ „Víš, já, když jsem byl mladej, tak jsem byl úplně zakoukanej do Evy Longoriový… to je ta ženská, co jí už táhne na pade a Bild teď o ní psal, že jí zmršili botox, ale svýho času to byla fakt kočka a já jsem tušil, že jednou budeš taková kočka taky…“ No to by si musel hodit mašli.
Ale teď vážně, jak by se měla jmenovat? Musí to být jméno, které zní krásně, které není jen tak nějaké bezvýznamné. Jméno, za které se malá nikdy nebude muset stydět, na které nebudou moct pubertální spolužáci vymýšlet dementní přezdívky a které on sám bude vyslovovat s láskou a hrdostí… Jméno, které bude zároveň plné lásky…
Rozzářily se mu oči, když mu najednou jedno takové vyskočilo na rozum. Sice se maličká bude jmenovat po někom, ale bude to po té nejbáječnější osobě, kterou Tom kdy poznal. Bude to splňovat všechna jeho kritéria a Tom věděl, že i dotyčné to udělá radost. Skoro by si jednu fláknul za to, že ho to nenapadlo hned! Vždyť to bylo tak jednoduché…
Vytáhnul mobil a konečně dokončil mmsku.
Dneska v 11: 02 jsem se narodila. Měřím 51 cm, vážím 2,7 kila a jmenuju se Simone Kaulitzová.
S rozzářenýma očima a neskutečnou radostí kdesi uvnitř sebe dal zprávu odeslat. Nevybíral příjemce, dal to automaticky poslat celému seznamu. Stejně ten seznam díky jeho profesi nebyl moc veliký, měl tam jenom čísla, o kterých věděl, že ho jejich majitelé neprásknou do bulváru nebo jinde. Nechal telefon zapnutý jenom na tichých vibracích, aby nerušil malou, která právě ve své postýlce s dudlíčkem v pusince usínala, sem tam smazal zprávu s výpisem o doručení, které mu teď posléze chodily, jak jednotliví příjemci dostávali podle něj tu nejkrásnější mmsku na světě, pojedl něco málo z podnosu, který měl na nočním stolku, a když to sestřička odnesla, spokojeně se natáhnul do postele. S plným žaludkem a neskutečnou hrdostí uvnitř sebe ulehnul a klížícíma se očima pozoroval už spinkající Simone. I když ho za posledních pár týdnů život hodně bolestivě poznamenal, cítil se teď neskutečně šťastný. Jako by jeho život našel nový smysl.
Už se odebíral za Simonkou do říše snů, když si jeho dvojče jen o pár kilometrů dál otevíralo přijatou zprávu…
autor: Áďa
betaread: Janule
Ádinko, copak ty to se mnou zase děláš, co? Tohle je nááádherný díl, asi doposud nejkrásnější z "Pekla".
Nedivím se, že události s Tommym tak zamávaly, tohle by položilo i největšího tvrďáka. Ale co nedokážou nádherná MODRÁ kukadla maličké, té nejkrásnější panenky na světě…♥♥♥ Tyto okamžiky, kdy měl maličkou Tommy u sebe, byly tolik krásné, dojemné, něžné… ach… byla nádhera vše číst. Když na ni mluvil a uviděla jsem na monitoru "táta" – opravdu jsem slzela. Tommymu by tohle oslovení a vůbec miminko slušelo.
Ale co bylo naprosto nejkrásnější… "…jmenuju se SIMONE Kaulitzová". No já brečííííím.♥♥♥ DOKONALÉ, něžné, krásné, plné citu!
Teda tak to bylo opravdu krásné. Takové něžné a roztomilé přesně jako malá Simone.
Nikdy by mě nenapadlo, že Tom vymyslí toto jméno. Spíš jsme si byla jistá, že se bude jmenovat po matce, Katy. Ale i tohle jméno je hezké.
Jen doufám, že až se tohle Bill dozví, tak mu konečně naskočí, jakouže chybu to vlastně udělal a s prosíkem se vrátí za Tomem. Tohle fakt přehnal. I když jsem před tím zastávala Billa, tak teď zastávám Toma. On opravdu dělal jen to, co mu velel instinkt a kdyby teď Katy zemřela a on tu nebyl, tak by mu ta malá stejně byla svěřená do pěče a to by byl z toho teprve vykulený.
Takže podtrženo, sečteno jednoduše to bylo krásné.
Já jsem to věděla!!!
Já jsem to věděla!!!
Já jsem to uhádla!!!
Simone Kauliutzová, huráááááá xDDD♥♥♥
Dnešní díl byl nádherný, chvíle, které Tom strávil s dceruškou byly překrásné, Tom je skvělý táta a určitě se o holčičku dokáže perfektně postarat a dát jí všechnu potřebnou péči a lásku.
Teď jsem hodně zvědavá na Billovu reakci, doufám, že mu Tom hned nepadne do náruče, protože Bill si to nezaslouží, ne potom, co si začal s Adamem.
Jen ať ho Tom nechá chvilku podusit =)
Jinak doufám, že smrtí Katy jsou sadistické choutky autorky uspokojeny a další tragédie se už konat nebudou xD
Krásný díl ♥
[3]: no… záleží na tom, co považuješ za sadistické choutky 😀 něco tam ještě bude, ale nejsem si jistá, do jaké míry by se to dalo nazvat sadismem 🙂
[4]: Jestli je to "tamto", ježíš, tak já šílela strachem…
Jeeeeej to je take n´dherné nemám na to slov!!!!!!A zvláště když se taky jmenuju Simona!!!!!Tim si mně vážně potěšila!!!!A když tak Tomi přemýšlel tak jsem si ze začátku myslela že ji pomenuje po jeji nebohé mamince Katy…ale Simone je lepší :DDDDDD