autor: Catherine & Sch-Rei
(Tom)
Můžu říct, že jsem nadmíru spokojený, že mám po tak dlouhé době Billa tak blízko. Je to zvláštní, ještě se mi nestalo, že bych se při tak blízkém kontaktu takhle chvěl nebo cítil, ale určitě si nestěžuju. Začínám čím dál tím víc přemýšlet nad tím, jestli si z toho všeho mám něco brát, jestli tohle všechno něco znamená. Ať už hlazení nebo letmé polibky na tvář, objímání, držení se za ruce. Možná ve mně Bill hledá jenom oporu, hm? Jenom doufám, že z toho může být i časem něco vážnějšího, Bill se mi… vážně líbí. Začnu ho po pase, kde mám dlaň, jemně hladit.
„Nechceš dovnitř?“ usměje se na mě a zvedne pohled. Kouká mi do očí. Úsměv mu oplatím, pokrčím rameny.
„A… jsi doma sám?“ řeknu tiše, nakloním hlavu. Nerad bych, aby mě jeden z jeho rodičů vyhnal ve smetákem nebo vykopl z okna.
„Jo. Nikdo by neměl přijít,“ usměje se.
„Tak… fajn,“ usměju se a přikývnu. Olíznu si lehce rty. Poodstoupil ze dveří a šel do patra. Pořád se na mě ohlížel a usmíval se. Zalezl do pokoje a ustlal postel. Šel jsem celou dobu za ním. Zastavil jsem se mezi futrama. Opřel jsem se o ně, založil ruce a hrudníku, rozhlídl jsem se okolo sebe a usmál jsem se. Zastavil jsem se pohledem na Billovi.
„Pojď si sednout,“ vyzval mě a sám se posadil. Přikývnu a pomalu dojdu za ním, posadím se hned vedle něj, pousměju se, kouknu se na něj. Zase tak zblízka, jo, musím přiznat, je krásný… Ne, to už jsem si přiznal dávno. V duchu se ušklíbnu.
„A… Jak ses měl?“ zeptá se a víc se ke mně šoupne.
„Jak… Jsem se měl? Tak, jako před týdnem a dvěma dny. Nuda,“ pousměju se s malým úšklebkem.
„A teď se máš?“
„Po pravdě? Skvěle,“ usměju se.
„Opravdu?“ pohladí mě po zádech a zazubí se. Zasměju se, přikývnu. Bože, je tak… Um? Nepopsatelný, to bude to správný slovo.
„A co ty?“
„A co ty?“
„Tak jako každej jinej den, když jsem sám.“
„Tak zkus nebýt sám,“ usměju se a pramínek vlasů, co má v tváři, mu odhrnu.
„Nikdo se mnou čas trávit nechce,“ povzdechne si. Vypadá to tak, že ho to opravdu trápí.
„Co když je ale člověk, který by s tebou chtěl trávit čas… Klidně celý?“ zeptám se, běhám pohledem po jeho tváři, kam ho hřbetem ruky opatrně pohladím.
„Takový nikdo asi není…“
„Určitě je… Hm, chceš odpovědět?“ zasměju se potichu a sklopím pohled k zemi.
„Ano, protože mě nikdo nenapadá.“
„Znáš ho… asi týden. Je to člověk, kterému se líbíš, který si tě dokázal hodně oblíbit. Člověk, kterému jsi celou tu dobu, kdy jsi nebyl s ním, chyběl, a dokázal si to sám sobě přiznat…“ řeknu potichu a s úsměvem koukám do země.
„Znáš ho… asi týden. Je to člověk, kterému se líbíš, který si tě dokázal hodně oblíbit. Člověk, kterému jsi celou tu dobu, kdy jsi nebyl s ním, chyběl, a dokázal si to sám sobě přiznat…“ řeknu potichu a s úsměvem koukám do země.
(Bill)
Oh… Pořád nemůžu uvěřit tomu, že za mnou přišel. Opravdu jsem to nečekal. Ale jsem za to moc rád. Alespoň na chvilku tady nebudu sám a čumět jen do prázdné zdi. Akorát se stydím za to, že vypadám jako strašidlo. Takhle mě znají jen naši – kterým je to jedno, já a moje zrcadlo. Grrrr.
„Znáš ho… asi týden. Je to člověk, kterému se líbíš, který si tě dokázal hodně oblíbit. Člověk, kterému jsi celou tu dobu, kdy jsi nebyl s ním, chyběl, a dokázal si to sám sobě přiznat…“ ta věta… Pořád mi zní v hlavě. Je to myšleno na mě? Oh, sakra. Červenám se. Rudnu jako rak. Kurva.
„Jsem to… Já?“ odvážím se zeptat a nasucho polknu. Kousnu se do rtu. Srdce mi vynechává údery. Kurva! Nechápu, co se to se mnou děje. Potichu se jen tak zasměje a s úsměvem ke mně zvedne pohled.
„Jsem to… Já?“ odvážím se zeptat a nasucho polknu. Kousnu se do rtu. Srdce mi vynechává údery. Kurva! Nechápu, co se to se mnou děje. Potichu se jen tak zasměje a s úsměvem ke mně zvedne pohled.
„Aha. Tak nic,“ vydechnu. Yeah. Tak to je nemalej trapas. Jsem opravdu naivní jako malé dítě. Jak jsem si vůbec mohl myslet, že ta osoba, o které mluvil, můžu být já?!
„Přeju ti to. Opravdu hodně,“ snažím se pousmát. Už mi je jasný důvod, proč přišel. Pochlubit se, že potkal někoho, kdo mu je blízký. Zakroutil hlavou a pořád se usmíval. Věnoval mi zase pusu na tvář. Tak že by nakonec…? Ne, Bille. Nedělej si zbytečný naděje – rozmlouvám sám se sebou.
„Kdo jiný, než ty?“ řekl potichu a pokrčil rameny. Zamrkám. Takže to já jsem. Blíž se šoupnu a obejmu ho.
„Děkuju.“ Opětuje mi objetí a jenom trochu přikývne. Pohladím ho po tváři a vtisknu mu na ni pusu. Nepřemýšlím nad ničím jiným než nad tím, co mi řekl. Nevím, jak si to mám vyložit…
„Tomi… To, co jsi mi řekl… Jak to mám chápat?“ usměju se a kouknu mu do očí.
„Děkuju.“ Opětuje mi objetí a jenom trochu přikývne. Pohladím ho po tváři a vtisknu mu na ni pusu. Nepřemýšlím nad ničím jiným než nad tím, co mi řekl. Nevím, jak si to mám vyložit…
„Tomi… To, co jsi mi řekl… Jak to mám chápat?“ usměju se a kouknu mu do očí.
„No, pochop to tak, jak budeš chtít, jak… to podle tebe vyznělo,“ pousmál se a pokrčil rameny.
„Nevím, co si od toho slibovat.“
„Něco určitě, ale jen, pokud ty sám chceš,“ mrknul na mě. Oh. Zatočí se mi hlava. Olíznu si rty a kouknu mu do očí.
„Co kdybych chtěl… něco víc? Víš… Znali jsme se dva dny a týden jsme se neviděli. Neuvěřitelně jsi mi chyběl. Přehrával jsem si v hlavě tvůj smích, tvé výrazy a to všechno, co jsi říkal. Když mi dáš pusu na tvář, můžu se zbláznit. Je to něco tak nádherného. Projíždí mnou jeden příjemný pocit za druhým. V břiše cítím nádherný pocit, když se mě dotkneš. Tome… Co to je?“
(Tom)
Usměju se na něj. Doopravdy tohle všechno cítí? Vážně je to tak též i u něj.
„Víš, nedokážu popsat, nebo identifikovat to, co to je, ale je to něco, co cítíme oba stejně, Bille. Něco, co je hodně pěkné, co jsem ještě jen tak s někým necítil. Vlastně tohle je poprvé, víš? Já… Chtěl bych se tě každou chvíli dotknout, ať už jen rty na tvář nebo ti jen prohrábnout vlasy, pohladit tě. Celou dobu, celý ten týden, co jsem tě neviděl, tak jsem se cítil strašně nesvůj. Volal jsem ti každý den hned několikrát, sháněl jsem tě ve škole v práci… Vážně jsi mi chyběl. Ale… Tohle? Oh, sám se v tom všem nedokážu vyznat,“ řeknu potišeji, celou dobu se mu dívám zpříma do očí. Usmívá se na mě a pohledem neuhýbá. Je to jakoby… Mě rentgenoval.
„Ty jsi mě opravdu sháněl?“ natáhne se pro mobil, avšak oční kontakt nepřeruší. Vytáhnu do úsměvu jeden koutek.
„Jo, opravdu,“ přikývnu. Vážně, celou tu dobu. Bylo mi divné, že se nikde neukazuje a bylo mi to líto. Ale doteď jsem sebral odvahu sem sám přijít, to byla pravděpodobně chyba, a velká.
„Víš, nedokážu popsat, nebo identifikovat to, co to je, ale je to něco, co cítíme oba stejně, Bille. Něco, co je hodně pěkné, co jsem ještě jen tak s někým necítil. Vlastně tohle je poprvé, víš? Já… Chtěl bych se tě každou chvíli dotknout, ať už jen rty na tvář nebo ti jen prohrábnout vlasy, pohladit tě. Celou dobu, celý ten týden, co jsem tě neviděl, tak jsem se cítil strašně nesvůj. Volal jsem ti každý den hned několikrát, sháněl jsem tě ve škole v práci… Vážně jsi mi chyběl. Ale… Tohle? Oh, sám se v tom všem nedokážu vyznat,“ řeknu potišeji, celou dobu se mu dívám zpříma do očí. Usmívá se na mě a pohledem neuhýbá. Je to jakoby… Mě rentgenoval.
„Ty jsi mě opravdu sháněl?“ natáhne se pro mobil, avšak oční kontakt nepřeruší. Vytáhnu do úsměvu jeden koutek.
„Jo, opravdu,“ přikývnu. Vážně, celou tu dobu. Bylo mi divné, že se nikde neukazuje a bylo mi to líto. Ale doteď jsem sebral odvahu sem sám přijít, to byla pravděpodobně chyba, a velká.
„Hey… Opravdu,“ zamrká, když si zapne mobil. Zasměju se a přikývnu.
„No, už to tak bude.“
„No, už to tak bude.“
„Promiň. Myslel jsem, že už nebudeš chtít ani slyšet mé jméno,“ vydechne a kousne se do rtu. To si doopravdy myslel? Tohle? Oh. Zamrkám.
autor: Catherine & Sch-Rei
betaread: Janule
To bylo nádherné, jak tom za Billem přišel a řekl mu, že je mu s ním dobře a že s ním chce být =)
Je vidět, že to s Billem myslí vážně a já jim oběma strašně fandím =)♥
Och oni sú taký roztomilí 🙂 ja viem že toto vravím pri každej časti ale oni sú naozaj zlatí :)…
Vyzerá to tak že sa do seba naozaj zamilovali aj keď sa poznajú naozaj len chvíľu 🙂
Som zvedavá ako to teda pôjde ďalej a dúfam že ich teraz už nikto nevyruší 🙂
Sweet! Sweet! MILUJU jak se k sobě chovaj!! 🙂 Billí je úžasně roztomilej a Tom..och..Tom..(to co bych s ním dělala si radši nechám pro sebe) 😀
No prostě úžasný! Sladký! A těším se neskonale na další! :))
jůů to je tak sladký..Takhle to odtrhnout v zajímavé části..Škoda,ale už se strašně moc těším na další díleček.
Sexy, sexy 😀 Honem další dílek je to super 🙂