autor: Sandra Trümper
„Cítím se tak sám…“
„Ale nejsi.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Stejně snadno jako ostatní lidi na této planetě.“
„Jak to můžou vědět oni?“
„Protože vidí.“
„Co vidí?“
„To, co ty nejsi schopný rozeznat.“
„Jak to myslíš?“
„Často nejsme schopni vidět to, co je přímo před námi…, nebo vedle nás.“
„Stále tě nechápu.“
„Ale chápeš. Tvé srdce rozumí možná až moc. Ale vědomě si to nechceš přiznat.“
„To není pravda!“
„Pro pravdu se nejvíc rozčilujeme.“
„…Co jsi zač?“
„Vždyť ty to víš.“
„Kdybych to věděl, neptám se.“
„Často se ptáme na to, co víme, abychom se nemuseli ptát na to, co nevíme a čeho se bojíme.“
„Tak dobrá. Co tedy nevím?“
„Nejsem tady od toho, abych ti to říkal.“
„Tak proč tu jsi?“
„Aby se ti přestaly zdát noční můry. Abys znova mohl volně dýchat. A aby ses v přítomnosti svého dvojčete necítil tak svázaný.“
„Tom? Co ten s tím má společného?!“
„Nic… A zároveň všechno.“
„Nemluv v hádankách.“
„Neumím mluvit jinak. Nebýt toho…, mluvím přímě. To jen ty to nechceš vidět.“
„A co bych měl vidět?“
„Stále stejné otázky… Zkus se zeptat na něco, co ti můžu říct jen já.“
„A kdo vlastně jsi?“
„A je to podstatné?“
„Je! Můžeš být někdo, kdo mě začne vydírat, jakmile ze mě vymámí doznání… ať už bude jakékoliv.“
„Jsi ve střeženém hotelovém pokoji, Bille. Neexistuje nikdo, kdo by se k tobě mohl dostat.“
„Ale stále jsi tu ty.“
„Ano, ale tohle není o mně.“
„A proč tu tedy jsi?“
„Chci ti pomoct.“
„Jak mi můžeš pomoct?“
„Ty snad nechceš, aby ses ohledně Toma přestal cítit tak rozpačitě?“
„Co-„
„Nechceš snad, aby ses při zvuku jeho smíchu přestal třást?“
„Co sakra-„
„Nechceš, aby se ti do tváře přestala hrnout krev, kdykoliv se na tebe podívá?“
„Jak to, kurva, víš?!“
„Protože jsem celou tu dobu s tebou. Protože vím, jak se cítíš.“
„Jseš snad nějakej úchyl, kterej mě sleduje?“
„Jen v případě, že ty jsi úchyl, který sleduje sám sebe.“
„Co po mně chceš?!“
„Jen těch pár slov, Bille. Doznání, které ti uleví.“
„Nevím, o čem mluvíš!“
„Je tak snadné lhát sám sobě…“
„Co po mně chceš? Co po mně kurva chceš?!“
„Důvod, proč se každé ráno budíš v propoceném triku s menším problémem v klíně…“
„Zdají se mi mokré sny o vlastním dvojčeti, stačí?!“
„Důvod, proč zrudneš kdykoliv, když Tom pronese nějakou dvojsmyslnou, nemravnou poznámku.“
„Vzrušuje mě vlastní bratr… Co po mně chceš víc?“
„Proč se vždycky začervenáš a odvrátíš se, sotva se tě dotkne.“
„Bojím se, že vybuchnu. Bojím se, že to něžné pohlazení nevydržím…“
„Proč se na něj díváš jak na svatý obrázek, kdykoliv k tomu máš příležitost.“
„Obdivuju ho, okouzlil mě, nedokážu z něj spustit zrak…“
„Proč se v jeho přítomnosti celý rozechvěješ, a když s ním nejsi, myslíš pouze na něj. Na jeho dlouhé řasy, plné rty a krásné, svalnaté tělo.“
„Miluju ho…“
„Ano.“
„Miluju svého bratra, své dvojče… svého Toma.“
„Ano…“
„Kdo jsi? Proč mi lámeš srdce na kousky?“
„Jsem ty. Hlas tvého srdce.“
„A proč mě ničíš?“
„Zachraňuju tě.“
„Nepovedlo se ti to.“
„Protože tobě už není pomoci. Jediný, kdo tě dokáže zachránit, je on.“
***
„Bille?“
„Co tu děláš, Tome?“
„Dělám si o tebe starosti. V posledních dnech se chováš… divně.“
„…“
„No tak, Billy. Můžeš mi říct všechno, to přece víš.“
„Zavři oči.“
„Proč?“
„Prosím, Tome! Zavři oči… bude to tak lepší.“
Dvoje rty, oboje stejně měkké a vláčné, se o sebe otřely. První polibek byl dán…
A všechno ostatní už je na nich.
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
OHh tak tohle bylo dokonalé! ♥
no tak toto bylo nádherný!!!!!!!!!
moc krásný..mám moc ráda takýhle jednodílky a tahle byla moc nádherná :)) ♥
ach můj bože! poslední dobou to říkám nějak často, ale když to nejde neříct, když si člověk přečte takovou dokonalost! Tohle bylo nádherné, překrásné, naprosto…úžasné!♥♥♥ zprvu jsem si myslela, že to s Billem mluví Tom, ale později mi to došlo… velice originální děj, to se musí přiznat.:))
Tak pro tohle mám ten největší obdiv, protože to bylo něco absolutně úžasného ♥
Sandro, povídka se ti strašně povedla, je překrásná, já jsem úplně unesená ♥♥♥
wow… krása, dostalo mě to do kolen (ještě že sedím!) x)
Nádherný!!! Hrozně moc!!
tak k tomuhle není slov. naprostá nádhera. opravdu. má to vše,co má pro mě povídka mít. je romantická,lehce vzrušující a musím se nad ní zamýšlet. je to krása
Totálne dokonalé , bezkonkurenčné <3
další z povedených dílek mojí Sandry… 🙂 ty máš tak hezká zamyšlení… ty se nad něčím zamyslíš a hned je z toho povídka… a moc krásná.. třeba tahle.. 🙂 může mi povědět, kam na ty nápady chodíš? Bych si udělala výlet 🙂
ten konec je uplně… awww ♥♥♥ moc krásný 🙂
Fakt úžasný… výborný
Úžasný….
Moc pěkný…
Můj obdiv za nápad a to jaks to krásně napsala… nádhera