autor: Bitter
„Dnešek se povedl…“ Broukl Bill a ještě víc se zavrtal do Andreasovy náruče. Celý pokoj byl temný a jediné světlo vycházelo z Andreasova notebooku, na kterém v jeho posteli koukali na film.
„Dnešek se TI povedl.“ Opravil ho Andy a líbl do vlasů.
„Myslím, že Tom sice polovinu věcí pobral přibližně před hodinou, ale určitě je teď ten nejšťastnější člověk na světě. Mít tak úžasnýho brášku, jako jsi ty, tak bych byl nejšťastnější člověk na světě taky.“ Usmál se a promnul Billova ramena.
„Um… broučku…“ Zavrněl Bill, zaklonil hlavu a Nocolas Cage, který právě letěl na železném orlu, mu byl v tu chvilku naprosto ukradený.
„Já bych teda nechtěl brášku jako ty…“ Vydechl černovlásek a Andreas přestal v masáži. Bill nespokojeně zabručel a zašilhal na něj.
„Nechtěl?“
„Ne…“ Vyplázl na něj jazyk a Andreasova tvář se trochu zachmuřila.
„Proč ne?“
„Třeba proto, že bych ti už pak nemohl hopsat na klíně.“ Zazubil se Bill a Andreas se jen pousmál.
„A proč ne?“ Zatvářil se nechápavě.
„Broučku, těžko bysme spolu mohli něco mít, kdybychom byli bráchové.“
„Ale jo… jen by to nesměl nikdo vidět… byli bysme jako Romeo a Jůlie.“ Vydechl Andreas dramaticky.
„Oh bože, taky vás ta stará rašple dusí s Romeem a s tím, jak za mlada ve školním představení hrála Jůůůůůliiiiii!“ Vypískl Bill hlasem učitelky a Andreas jen pokýval hlavou.
„Bejt Romeo, tak ji z toho balkonu sestřelim.“
„Oh broučku… udělej to pro mě…“ Vydechl Bill a spokojeně zavrněl, když mu Andreas znovu začal mnout ramena a krk.
…
„Bacha, už jde!“ Šeptl Tom, Kerli okamžitě odložila džus na Tomův stolek a doslova mu skočila na klín, aby mu mohla naoko vášnivě líbat krk.
Ve škole se domluvili, že dneska večer rozehrajou Billovu hru, a tak když Tomův otec otevřel dveře synova pokoje, bez klepání jako vždy, zůstal zaskočeně stát ve dveřích.
Jako na povel se od sebe dvojce odtrhla, oba udýchaní a Kerli rudá až na zadku.
„Tati… ty už jsi doma!“ Vyjekl Tom překvapeně a zamrkal.
„Eh… dobrý večer…“ Broukla blondýnka a Jorg se jen pousmál.
„Dobrý… omlouvám se, nechtěl jsem rušit…“ Vysoukal ze sebe a Kerli přešlápla. Tom si řekl, že měla studovat herectví a vstal z křesílka.
„Po – potřeboval jsi něco?“ Zakoktal a muž se jen pousmál.
„Ne, jen jsem tě šel pozdravit a zeptat se, jak bylo ve škole…“
„To se ani neptej.“ Sykl Tom a Kerli jen zavrtěla hlavou.
„Zlato, už se na to vykašli…“ Špitla a Jorg nakrčil obočí.
„Co se děje?“
„Na školu nastoupil brácha… ten kretén se tam chová jak největší buzna na světě a každej se pošklebuje mně… kretén.“ Sykl a Kerli kývla.
„Je to blbeček…“
„To snad není pravda…“ Zavrtěl Jorg hlavou a chápavě se na syna pousmál.
„Neboj, ten se tam dlouho neohřeje a myslím, že ty kecy brzo přejdou. Kdo by mohl zpochybňovat to, že ty jsi naprosto normální, když máš vedle sebe tak krásnou dívku.“ Usmál se a Kerli se z něj zhoupl žaludek. Přísahala by, že by ji Tomův táta nejradši ohnul.
„Ale jděte…“ Zavrkala a stydlivě zamrkala.
„No jo… Kerli je nejhezčí holka na škole… je zpěvačka.“ Usmál se Tom a přitáhl si ji za pas. Modlil se, aby to nebylo až moc křečovité, ale soudě podle otce ne. Ten byl zjevně velice rád, že si Tom přivedl takovou kost, jako byla ona. Přísahal by, že kdyby si nemyslel, že s ní Tom chodí, určitě by ji ohnul. Bylo mu to vidět na očích a dělalo se mu z toho zle.
Trochu s obával, aby právě na tomhle jejich plán neztroskotal a on na ni opravdu něco nezkoušel.
„No… už je celkem pozdě… musím domů. Nashledanou.“ Vyhrkla Kerli, vzala si svou mikinu a za Tomova doprovodu se odebrala do chodby.
„Tati, doprovodím Kerli!“ Křikl na otce a během minutky byly z bytu pryč.
„Pane bože… nezlob se na mě, ale váš táta je pěknej slizák.“ Otřásla se Kerli a Tom se jen usmál.
„Je to prase, vím to, i mamku podváděl a ještě se s tím chlubil.“
„Nechápu, proč se s ním nerozvedla dřív.“
„Nechtěli kvůli nám… jenže když pak začal vyjíždět na Billa a pak je zbil…“ Pokrčil rameny a povzdychl si.
„Nechápu to, až na tohle je úplně fajn, ale jak se opije, je na pěst…“ Zavrtěl Tom hlavou a Kerli se zastavila.
„Jak zbil?“ Zeptala se.
„No… hádali se s mámou a pak jí dal facku, ta ho vyhodila, on mě vzal a odjel… pak mně jel pro věci a zbil Billa…“ Šeptl Tom a nakopl kamínek.
„To mi Bill nikdy neřekl.“ Zamračila se a zase se rozešla.
„A tebe?“ Zeptala se po chvilce ticha a Tom jen na chvilku zavřel oči.
„Párkrát jo…“ Šeptl a oba věděli, že lže. Nebylo to párkrát…
…
„No ahoj, promiň, byla jsem ve sprše, tak jsem telefon neslyšela… něco se děje? Brácha něco vyved?“ Zasmála se Franciska do telefonu a ručníkem sušila svoje dlouhé kaštanové vlasy.
Jiný důvod, proč by ji Georg volal, ji nenapadal.
„Ježiš, tak to promiň, já – já nechtěl rušit, měl jsem to nechat na zejtra… fakt promiň.“ Zakoktal se Georg a Fren se jen usmála. Přesně viděla, jak se teď Georg červená a drbe se ve vlasech. Věděla, že je do ní Gustavův kamarád celej říčnej a vždycky ji to pobavilo. Byla o dva roky starší a Georgovy občasné pokusy jí lichotily, na to, aby ji však opravdu někam pozval, byl až moc zakřiknutý.
„To je v pohodě, tak co se děje?“ Pousmála se do telefonu a uvelebila se na gaučíku.
„No, potřebovali bychom od tebe poradit, jako odborně…“
„Takže jste něco provedli.“
„Ne, to ne… je to složitý… nechtěla by ses někde sejít, abych ti to mohl vysvětlit?“ Vysoukal ze sebe těžce. A Fren se znova pousmála.
„Ty mě zveš na rande.“ Zasmála se a živě si vybavila jeho vykulený výraz.
„Ne, to ne, jen je to složitý a po telefonu by to trvalo…“ Vykoktal Georg a podrbal se na týle.
„No dobře, že jsi to ty. Ještě se ti ozvu, ale myslím, že kolem pátý by se mi to hodilo.“
„Tak jo, vyzvednu tě a můžem zajet někam do kavárny. Hlavně to prosím neříkej bráchovi, týká se to Toma a nechci, aby o tom někdo věděl, protože jestli by to nešlo, jen by ho to mrzelo.“
„Jasně, neboj, nic neřeknu… a ty už máš auto jo, že mě vyzvedneš?“ Podivila se trochu.
„Jo, mám služební.“ Vyhrkl hrdě. To, že se Franciska zajímala, ho potěšilo. Vždycky na ni chtěl udělat dojem, že i když je o dva roky mladší, není to už pubertální pako a je zcela samostatný a dospělý.
„No jo vlastně, takže ti ta práce vyšla jo?“
„Jo… je to úplně úžasný. Nečekal jsem, že mi daj hned auto.“
„No, evidentně už seš velkej kluk.“ Zasmála se Fren, rychle se rozloučila, protože se u jejích dveří rozdrnčel zvonek, a Georg ještě pár chvil mrkal na telefon.
autor: Bitter
betaread: Janule
Dalši krasny diel. Dúfam, že im tento plán vijde, a že všetko dobre dopadne, a že tomov otec nespraví nič aby Billa vystrnadil uo školy a neublíži ani Karli. Toma mi je hrozne lúto.
no, Andreas je chytrej! no a co, dwa bratri spolu jsou okay! 🙂 😀
krasna, miluju tu powidku 🙂
úúúžasnej díl :)**
Teprve teď vychází najevo, jaký život vlastně Tom s tátou měl a není to nic veselého…
Chudák kluk, není divu, že k Billovi choval takovou nenávist, v jeho očích byl prostě Bill ten, kdo mu zkazil život.
Ale teď je Bill tím, kdo do života znovu přinese radost =)♥
A je paradox, že právě to byl právě Andy, kdo Bilovi vnukl myšlenku, že dva bratři spolu jsou v pořádku, myslím, že přijde čas, kdy bude těchhle svých slov litovat…
Skvělá povídka ♥♥♥
Božeee ja to fakt žerem :D… mala som dosť ako Andreas hovoril že by nevadilo keby boli bratia a mali by spolu niečo 😀 och joj… inač ja viem že som to už vravela ale ten Tomov a Billov foter je obyčajný hnusný hajzel! no hnus… fuj ako tam slintal nad Kerli a potom sa ešte dozviem že bil aj Toma… omg ten magor ma zase tak naštval… no ale dosť už o ňom nejdeme si predsa kaziť dobrú náladu :D… som zvedavá čo chce Georg s tou Gustavovou sestrou 😀 síce o jednej veci by som vedela ale ten dôvod kvôli ktorému jej volal neviem :D… neviem sa dočkať pokračovania som zvedavá ako to pôjde ďalej s tím Billovím plánom 😀 nemohla som z toho ako to Tom s Kerli dobre zahrali 😀 no super… milujem to 😀