autor: Clarrkys
Nějaká hip-hopová písnička se najednou z ničeho nic rozezněla potemnělou ložnicí a hnusný zvuk, jak vibrace posunovaly mobil po nočním stolku, vzbudil všechny chlapce kromě jednoho. Tomův telefon vyzváněl jako o život, ale on dál spal a hověl si sám v jedné posteli, zatímco jindy by u něj byli nejméně tři další kluci. Všichni měli z Toma strach.
Viktor to už nevydržel, mobil vzal a hodil ho po Tomovi s doufáním, že ho to vzbudí.
„Au, co sakra…?“ Tom začal pomalu rozlepovat oči, když si uvědomil, ho právě do hlavy bouchl zrovna jeho vyzvánějící mobil. Rychle vstal a odešel s ním na chodbu.
„Prosím?“ Zaúpěl a zívnul si, mezitím se poškrábal na zadku pod trenkami.
„Tome?“ Ozvalo se na druhé straně dost nejistě.
„Ah, ahoj, Bille… našel jsi moje číslo?“ Tom se snažil potlačit zívnutí, teprve před hodinou šel spát.
„Jo, našel… nechtěl bys jít na chvíli ven? Víš, jen tak se třeba projít. Celý den jsme se neviděli.“
„Bille, vždyť je… já nevím, půlnoc?“
Bill se jen zaculil, zrovna v tuto dobu nabýval největší energie. Pohlédl přitom na Andrease, který zase koukal na televizi a dopoval se pudingem. Vypadal, že prožívá největší slast svého života – usmíval se zamilovaně na plastový kelímek, lžičkou si poklepával o hřbet ruky a pohupoval hlavou do rytmu nějaké písničky v televizi.
„Já vím, ale nudím se. Ty jsi snad spal, vzbudil jsem tě?“
„No, uhm… jo, vzbudil jsi mě i celou smeč-“ Tom si dal ruku na pusu a v duchu si nadával. „Ehm, ale už jsem vzhůru, tak bych se mohl oblíknout a někam si zajdeme, jo?“
„Moc se těším… budu čekat u starého obchodu smíšeného zboží, víš, kde to je?“ Bill se jenom zachichotal. Napadl ho úžasný plán, jak strávit dnešní noc. Už je parádně nadlábnutý, takže mu nic chybět nebude… jen musí nějak dostat Andrease z bytu pryč.
„Ano, myslím, že jo. Tak se měj zatím fajn, budu tam tak… za půl hodiny? Jo, budu tam.“ Tom hovor ukončil a poskakoval zpátky do ložnice. Kluci už zase spali, jenom Viktor se na Toma díval vražedným pohledem. Dokonce i trochu zavrčel, z čehož Tomovi přeběhl mráz po zádech, ale potom se jenom zasmál. Natáhl si na sebe nějaké kalhoty, které měl nejblíže po ruce, a triko a mikinu. Nadšeně vyběhl z domu a mířil do centra.
Bill se opíral zády o starou budovu obchodu a koukal do země. Potáhl ze své cigarety, když uslyšel kroky za rohem. Usmál se, cigaretu zadusil nohou a čekal na Toma s jiskřičkami v očích.
„Ahoj,“ zamručel Tom, když přišel úplně k němu. Stoupl si před Billa a usmál se, snažit se udržet oči otevřené. Bill ani neodpověděl, chytl Toma za mikinu a přitáhl si ho k sobě. Jako pozdrav mělo posloužit dlouhé líbání.
Když se od sebe odtrhli po nekonečné minutě, Tom necítil žádnou únavu.
„Tak kam chceš jít?“ Přimáčkl se na Billovy boky a v pase ho chytil rukama. Očima bloudil po jeho obličeji a skousl si pod tím návalem vášně spodní ret.
„Půjdeme ke mně… chtěl jsem ti ukázat svůj byt a svoji postel, souhlasíš?“ Bill jezdil se zipem Tomovy mikiny pořád nahoru a dolů a snažil se tím skrýt svoji nervozitu.
„Neříkal jsi, že bydlíš s přítelem? Nejspíš ze mě nebude nadšený… Můžeme se jenom tak procházet.“ Tom zvážněl a chtěl Billa donutit k tomu, aby se ho nesnažil dotáhnout k němu do bytu. Už takhle byl dost nejistý, a kdyby vstoupil do domovského teritoria nepřítele, asi by se zbláznil strachem. Začalo mu hlodat hlavou, jestli ho Bill nevylákal schválně. Třeba ho chce dostat k sobě právě kvůli tomu, aby si ho s tím přítelíčkem podali.
„Neblázni, poslal jsem Andrease pryč… Jel na víkend ke své rodině, jsem doma sám.“ Bill nahodil smutná očka a nahraně popotáhl. Tom se zachichotal a za bradu mu pozvedl hlavu.
„Tak dobře, půjdu s tebou, hm?“ Bill po něm nadšeně skočil, políbili se a vydali se vstříc Billovu bytečku. Oběma se třásly ruce. Billovi z nadšení, že si s Tomem užije ve své posteli, a donutí tím Andrease k šílenství. Tomovi pro změnu ze strachu, že tam na něj bude někdo číhat a zabije ho dřív, než si stihne vyzout boty…
*
„Táák, tohle je ložnice spojená s obývákem.“ Zasmál se Bill a ukázal na postel vedle stěny s televizí. Tom se rozhlédl, a konečně zmizel všechen ten strach, nikoho jiného než Billa ve své přítomnosti necítil, a to bylo přesně to, co chtěl.
„To teda… náš dům je taky poměrně malý, ale tohle bych nepřežil. Jak můžeš z kuchyně koukat přes postel v ložnici na televizi v obýváku?“ Oba dva se začali smát a Bill se položil na postel. Smích ustal a pozoroval Toma zezdola. Rukou se pohladil po břiše a olíznul si rty.
„Pojď ke mně, Tomi…“ zašeptal tiše. Tom odhodil svoji mikinu na zem a položil se na Billa. Jejich rty se spojily vjedno…
***
Bylo dopoledne, Bill spokojeně spal, když bouchly vchodové dveře do bytu. Zamrvil se a zamžoural očima na chodbu.
„Ahoj.“ Šeptl tiše a překulil se na druhý bok. Něco spokojeně zamručel a s úsměvem se přitulil k polštářku, ze kterého ucítil vůni Tomových vlasů. Tom se musel vypařit z jeho přítomnosti asi někdy nad ránem. Z myšlenek na Toma ho ale vytrhla rána, když něco dopadlo na zem.
„Bille?!“ křikl Andreas a pozoroval Billa z chodby, když hodil naštvaně klíče na zem.
„Mhhm, co je?“ Bill se přetočil na záda a podíval se na něj rozespale.
„Ty jsi ho tady měl, že jo?!“ Andreas se vztekle přibližoval k posteli a Bill jenom otráveně povzdychl.
„Zbláznil ses, koho bych tu mohl mít? Nech mě, prosím tě, spát…“ Zase zavřel oči a tvářil se klidně, ale uvnitř křičel zlostí a zároveň strachem, že ho to nenapadlo dřív.
„Bille, nedělej si ze mě prdel, ano?! Myslíš, že ho tu sakra necítím?! Určitě jsi ho poslal domů dřív, než jsem se měl vrátit, co?!“
„Přestaň na mě řvát, Andreasi! Chtěl jsem, aby tu byl, ale asi odešel sám, přece ho tu nebudu držet! A nechápu, o co ti jde, je to můj byt!!“ Bill se na posteli posadil a hodil po Andreasovi kovovýma očima, ve kterých se mu zlověstně zablýsklo. Nadechoval se, že ještě něco řekne, ale přistála mu facka na tváři. Jenom přivřel oči a pohladil se dlaní po líčku.
„Šukal jsi s ním? Tady v naší posteli, sakra!!“ Andreas znovu napřáhl ruku, ale to, co se stalo, opravdu nečekal. Bill vyskočil na nohy a vší silou jeho ruku zadržel.
„Ještě jednou na mě sáhneš a zabiju tě!“ Sykl Bill naštvaně. „Nenávidím, jak mě pořád mlátíš a jenom proto, že si myslíš, že mě to nebolí, si z toho nic neděláš! Nenávidím ty tvoje podělaný pudingy… Nenávidím TEBE, rozumíš?!“ Rozkřičel se a Andreasova ruka pomalu polevovala.
„C-cože? Ale Bille, vždyť my…“
„Drž už hubu, Andreasi! Nenávidím tě, vypadni odsud! Už tě nikdy nechci vidět, slyšíš?! Tak zmiz!!“ Bill ho od sebe ještě odstrčil a křičel tak hlasitě a nasupeně, až prskal. Když se ale za Andreasem zabouchly dveře, uvědomil si, co udělal.
„Do prdele…“ šeptnul si pro sebe a posadil se zpátky na postel. Najednou to na něj všechno dolehlo – co bude bez Andrease dělat? Nepřežije bez něj ani pár dní a vždyť… má ho trochu rád.
Po pár vteřinách si uvědomil, že mu po tvářích tečou slzy. Byl to zvláštní pocit, nebrečel už tolik let. Obrovské slzy mu smáčely celý obličej a ani si neuvědomil, co vlastně dělá, když popadl svůj mobil a vytočil Tomovo číslo. Tom hovor přijal během chviličky.
„Ano, Bille? Vyspal ses krásně?“ Bill vzlyknul nad radostí v Tomově hlase. „Bille? Co se stalo, jsi v pořádku?“ Tom rychle zachrčel do telefonu. První, co ho napadlo, bylo, že si Billa našli kluci z jeho smečky, ale tenhle nápad ho rychle opustil, protože ti by ho bez Luny nedostali ani omylem.
„T-tomi, já… mů-můžeš prosím přijít… ke mně?“ Bill už se naplno rozbrečel a nohy si schoulil pod sebe, objímal se jednou rukou.
„Tak co se stalo, jsi zraněný? Odpověz.“ Tom se rychle snažil nazout si botu jednou rukou. „Hned jsem tam, Bille, vydrž. Za chvíli jsem u tebe…“
„T-tak jo, Tomi… čekám na tebe.“ Bill ukončil hovor a vztekle hodil mobilem proti zdi, kde se roztříštil na součástky. Objal se oběma rukama, svalil se do postele a přitulil se k dece. Ucítil vůni polštářku, vůni Tomových vlasů, a jeho mokrý obličej se pousmál…
autor: Clarrkys
betaread: Janule
krásný :)jako vždy :-**
Myslím, že Bill za Andreasem smutnit nemusí, stejně ho nemiloval, i když s ním žil…
Je jasné, že ho k Tomovi něco táhne, že se vzájemně přitahují, že k sobě patří ♥
Ale nevím, jaké úmysly má Tom a co na to všechno řekne jeho smečka, proto se o Billa trošku i bojím.
A nejkrásnější pasáž byla, jak si Bill uvědomil, že pláče a že nebrečel už tolik let…
Co asi tu dávno zapomenutou schopnost vyvolalo…? Nejspíše se v Billovi probouzí něco, o čem si myslel, že je už dávno mrtvé…
Krása ♥
Ou, to je smutný.. I když Billa chápu, že pláče.. přece jenom Andreas byl zkušenější jako upír a držel Billa na nohou..Bill se nejspíš teď bude bát chodit lovit sám..
ale jinak krásný, moc moc moc 🙂
Vrčící Viktor… to mě pobavilo. Celá smečka je mi tak nějak sympatická.
Ale ten polibek poté, co Bill kouřil – no fuj. Pořád Billovi nevěřím, bojím se, že Tomovi ublíží. A musím nějak pochopit i tu věc, že si Tom dělá o Billa starosti, když ví, kým je… Musím se s tím nějak poprat, je to zvláštní pocit.
Síce som rada, že Bill poslal Andyho preč, ale aj mi je to lúto,lebo sa o Billa bojím any mu niekto neublýžil. Pride mi teraz dá sa povedaž bezbranný. Dúfam že všetko dobre dopadne.
No pááni!! Já teda toho Andrease už od začátku moc nemusím, takže mi ani nevadíí, že ho poslal Bill pryč!! Trochu se teda ale divím, že ho to tak vzalo!! Asi ho měl přece jenom rád!! 🙂 No nwm, Billa je mi trochu líto, ae toho Andrease ani nee no 🙂 Co už!! Mááá šak Tomiho tak nwm co je za problém 🙂 🙂 Dyť ten je stokrát lepší než nějaký Andreas 🙂 No toš uvidíme jak to bude pokračovat 🙂 :-* :-* Těším se <3 <3