autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Když jsme se po chvíli pokochali tou krásou, rozešli jsme se v podivném objetí dál. A i když se nám šlo celkem špatně, vůbec nám to nevadilo. Byli jsme spolu. Smáli jsme se a pořád se fotili. Nějak nás to holt chytlo.
Po nějaké době jsme si jenom tak sedli na nějakou lavičku a já si Billa posadil na sebe. Otevřel jsem složku s těmi fotkami a začali jsme si je společně prohlížet.
„V tom výtahu jsi měl předtím pravdu. Vypadáme spolu vážně… dokonale,“ usměju se a jemně ho políbím zezdola na čelist. Bill se radostně usměje.
„A já si myslel, že ti to spíš přišlo nechutný. Jsem rád, že jsi teď už stejného názoru,“ obejme mě kolem krku. Zase nás se smíchem vyfotím a pak ho políbím.
„Doma si ty fotky všechny vytiskneme a uděláme si z toho fotky do pokojů,“ rozesměju se.
„Ne, ne, ne. Já ti s tím nechám ten pokoj rovnou celý vytapetovat. Nebo ti z toho udělám obrovské plakáty a ten nejlepší ti dám na záchod,“ začne se smát.
„Koukat na svůj ksicht, až budu srát? Ne, díky, to vážně nechci,“ začnu se tlemit na celé kolo. Nenápadně Billa vyfotím. Pak se na tu fotku podívám. Byla to momentka, dokonalá. Jeho totální výbuch smíchu. Byl tak veselý, plný života. Zase to byl ten můj starý Bill, kterého jsem tolik zbožňoval.
„Třeba by ses z toho ani nevysral,“ směje se dál. „Ne, dáme si nějakou erotickou do ložnice a do koupelny!“
„To je dobrý nápad! Vyfotíme se pak někde nahý na hotelu nebo ve sprše. Možná bychom se mohli vyfotit i při sexu!“ začnu hned hlasitě navrhovat své nápady, až se po nás lidí otočí. Sakra… Všechny je zpražím pohledem a zas se rozejdou.
„Už jsem na to taky myslel, abych ti pravdu řekl,“ zvážní. Ihned se mu nakloním k uchu.
„Natočíme si vlastní sex. Vlastní domácí porno,“ zašeptám mu zvráceně do ucha, přičemž mu chlípně přejedu po rozkroku. Oh, to by se mi tak kurevsky líbilo. Už aby to bylo. Uuhhh… Koukat se na to, jak se s Billem milujeme? Jak do něj přirážím, on se pode mnou kroutí a sténá mé jméno? No, tak to je můj sen!
„Nebuď tak zvrácený, ne teď a tady. Tohle si nechej na doma a konečně mi to ukaž, hm?“ pobídne mě.
„…co ukázat?“ pozvednu nechápavě obočí. O čem to zas mluví?
„Tu tvou zvrácenost.“ Co prosim? Zbláznil se?
„Cože?“ nechápu. „To ti ho tu mám vykouřit?“
„Oh ne, myslel jsem to úplně jinak, Tome,“ zasměje se. „No nevadí. Ale je to dobrý nápad. Aspoň budu mít na co koukat,“ zasměje se znovu a obejme mě.
„To si necháme raději na jinam,“ ušklíbnu se pobaveně a políbím ho. Chvíli uvažuji nad tím, co říkal, až mi to docvakne. Ježíš, já jsem debil. „Jo, počkej. Tys jako myslel, abych ti doma ukázal tu zvrácenost?“
„No, přesně tak!“ řekne radostně, že jsem to už pochopil.
„Jo tááák,“ uculím se. „No, neboj se. Dočkáš se pěkně zvráceného Toma.“ Vezmu si bičík, pouta a sešlehám tě tak, že budeš prosit, abych s tím přestal a raději tě vošukal.
„Už aby to bylo,“ vyplázne na mě jazyk. Ihned mu ho přichytím mezi zoubky a vyfotím nás.
„Mmhhh,“ oddechne a zasměje se. Pustím ho a jen ho políbím. Ještě chvilku se tam líbáme, až se zvedneme a vydáme se po stezce dál.
Došli jsme do nějakého výklenku. U zábradlí byla lavička a momentálně na ní nikdo neseděl. Okamžitě jsme ji zasedli spolu a koukali se jen tak na kaňon zase z jiného úhlu. Hladil jsem Billa po ruce a přemýšlel. Po chvíli kochání se krajinou se Bill zhluboka nadechl.
„Tome, hodně jsem přemýšlel. Zvlášť dnes v noci,“ začne tiše povídat. A jéje, to nezní zrovna nejlépe. Ale možná mě překvapí.
„Ano? Nad čím?“ zašeptám a kouknu se na něj.
„O nás,“ řekne a stiskne mi ruku víc. Bezva, to už tu jednou bylo. No, já se vyjádřil v autě. Je řada na něm. Bože…
„Uhm… dobře,“ vydechnu a snažím se zůstat v klidu. „Pokračuj…“
„O nás a o tom, kdybychom byli tři.“ Tak jsem se přece dočkal. Bude se spekulovat o dítěti. Jako by to snad připadalo v úvahu.
„…tohle je ta chvíle, o které jsi mluvil v autě, že,“ dojde mi a jen přikývnu, aby pokračoval.
„Ano, je,“ souhlasí. „Já vím, že by sis přál dítě. Jen… je samozřejmé, že dítě můžeš mít jen se ženou.“ Jako bych to snad dost dobře nevěděl a furt mě to netrápilo.
„Taky bys chtěl dítě,“ opravím ho.
„Ano, chtěl.“
„Tak pokračuj…“ pobídnu ho. Opravdu bych tenhle rozhovor nejraději nevedl. Není mi příjemné mluvit o něčem, co bych chtěl, ale nikdy to mít nemůžu.
„Vím, že by to bylo hodně těžké. Ale pokud bys to dítě chtěl mít se mnou. A to říkám jen teoreticky… dalo by se to nějak udělat. Přece jen, jsme oba finančně zajištění a kdybychom si sehnali dobrého právníka, lépe řečeno jeden z nás a adoptovali bychom si dítě, šlo by to. Sice mírným podvodem, ale šlo.“ To se mi snad zdá.
„…to se mi opravdu nezdá jako nejlepší alternativa,“ zakroutím hlavou.
„Ani mně ne, ale byla by to asi jediná možnost. Samozřejmě, je tu i další možnost, ale… je o dost jiná.“ No, tak to jsem opravdu zvědavý s čím na mě vyrukuje tentokrát.
„A to jaká?“ pozvednu obočí.
„Že si najdeš přítelkyni…“
„…ehm,“ odkašlu si a koukám před sebe. To myslí vážně? To mě jako pouští k vodě nebo co?
„Já jen… přál bych si mít dítě a právě s tebou. A byl bych ochotný jít i do té adopce. Ale nemůžu bez tvého svolení. Samozřejmě neříkám, že to udělám už zítra. Ale plánuju si,“ pošeptá. Ano, skvěle. Ty si Bille plánuješ, ale nějak tě asi nezajímá, že to je totálně nemožný. Asi ti brzy budu muset jednu fláknout, aby ses probral.
„Dobře, ale proč tu na mě vytahuješ něco s tím, abych si našel přítelkyni?“ řeknu nepříjemně, aniž bych se na něj podíval. „Pouštíš mě jako k vodě jen proto, abych mohl mít děcko?“
„Nepouštím tě k vodě. Myslíš, že bych byl nadšený z toho, že sis někoho našel? Ne, nebyl. Ale pokud bys tak byl šťastný, přál bych ti to.“ Bezva.
„Fajn. Už jsi skončil?“ podívám se na něj.
„Jen… nechci nic ukončovat, jen hledám jakýkoli způsob, jak dosáhnout toho, abychom oba zažili tenhle nádherný pocit, mít dítě. Už jsem skončil,“ řekne a sklopí hlavu. Chvěl se mu trošku hlas.
„Jenomže tohle už jsme snad řešili včera na tom parkovišti ne,“ začnu se zas dívat před sebe. Nechápu, proč to musel teď zase vytahovat. Jako by to už tak nebylo dost těžký.
„Ty bys tu adopci nezkusil?“ I kdybych chtěl, tak je to nemožné. Budou zjišťovat, jak je to u nás doma, jaký máme v rodinně vztahy, jaký je tam zázemí. Ještě se přijde na to, že provozujeme incest a místo dítěte si půjdeme oba posedět do chládku. To se nám pak ty natrhlý prdele budou hodit.
Nějakou dobu mlčím, až pokrčím rameny. „Nevím…“
Bill mě po chvíli obejme kolem ramen. „Já na tebe nechci tlačit, jen o tom chci mluvit. Chci znát tvůj názor.“
„Ale já se o tom nechci bavit…“ řeknu. Zvednu se z lavičky, přejdu k zábradlí a zadívám se dolů. Viděl jednou v životě dítě, udělal si k němu vztah a už chce mimino? Nezbláznil se? Možná jsme bratři a věříme si, ale jsme spolu teprve snad 2 nebo 3 týdny. Nepřipadá mi tohle normální. Navíc… jak opakuji nejmíň po padesáté, je to totálně nemožné.
„Tak to je potom těžký,“ zašeptá smutně a zůstane sedět. Nic na to neřeknu. Jenom si vytáhnu cigarety a jednu si zapálím. Dál se koukám dolů a říkám si, jestli by to zábradlí nemohlo najednou náhodou rupnout a já nesletěl až dolů, kde bych se rozplácl na sračku. Všechno by bylo lehčí. Bill už neřekne taky ani slovo.
A idylka je v prdeli.
Jasně, že bych si přál dítě. Ale Bill určitě víc… Stačilo mi, když jsem ho viděl s tím malým. Miluje děti, vždycky miloval. Jenomže teď už na dítě má věk a city se prohlubují. Touží po miminku. Měl by si najít nějakou sympatickou brunetku, zplodit si s ní potomky a na mě zapomenout. Jsem nepotřebný. Já se sem vrátím a skočím dolů. Zbude ze mě jen hnusnej mastnej flek.
Najednou se ve mně vzedme takový vztek, až se tomu podivím. Ale nedokážu to zastavit. Zapálím si cigaretu, prostě se seberu a rozejdu se pryč. Mám chuť odejít někam, někam daleko a být tam sám. Úplně sám. Seděl bych tam schoulený na zemi a brečel, vztekal se, kopal do země a do všeho mlátil. Měl jsem tak ohromnou chuť křičet. Měl jsem takový vztek. Vztek na to, jak je svět nespravedlivý. Naše láska se mi možná zdála přirozená, ale tohle? Tohle už vážně bylo moc.
Hned na to se Bill zvedne a jde za mnou.
„Tím, že se o tom nebudeme bavit, nic nevyřešíme. Jestli to nechceš, řekni, že to nechceš a už o tom nepromluvím,“ chytne mě Bill za ruku. Ihned se mu vytrhnu.
„Ano, nechci to. Nechci to ani řešit. Nech mě na pokoji,“ otočím se a zas se rozejdu někam pryč. Bill tam tedy zůstane stát. Cítím jeho pohled v zádech. Možná jsem byl hnusný, ale cítil jsem se tak. Nechtěl jsem to řešit. A chtěl jsem být sám, aby mě nechal jít. Protože mi to přišlo v tu chvíli jako rozumné řešení, dokud se neuklidním. Zas bych pak řekl něco mnohem horšího, čeho bych nakonec litoval.
Zase jsem v duchu začal nadávat tomuhle zkurvenýmu světu a litoval se.
Dobře, možná mám Billa a on mě miluje. Udělal by cokoliv pro to, abych byl šťastný. Ale tohle už je moc. Proč nemůžeme být prostě šťastní? Proč musí vyvstat vždycky nějaký problém? Už mě to sere, vážně mě to sere. Ano, miluju ho. A moc. Víc než svůj život. Přál bych mu rodinu, plno dětí. Ale je jasné, že je nemůže mít se mnou. To prostě nelze. Ani ta adopce nepřipadá v úvahu. Prostě to je nemožné. A on o tom se mnou chce jednat, jako by snad o nic nešlo. Fakt bych ho nejraději někdy pořádně zlískal, aby začal logicky uvažovat. Možná to je pěkný, zní to moc hezky. Ale výsledek? Vůbec nepřemýšlí, co by se mohlo stát.
Ano, užil jsem si to tu. Ano, miluju Billa. Ano, přeju mu rodinu. Chce dítě, má ho mít. Ano, bude to bolet. Ale ano, zvládnu to, protože budu rád, když bude šťastný.
Ano, bude to tak správné.
Ano, až se vrátíme domů, ukončím to.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Mne je ich oboch tak lúto, obaja chsú byť spolu a chsu niečo čo nejde. Dúfam že si to Tom rozmyšlí, myslím si že to zle pochopil. Mohol by sa stať zázrak a mohli bymať smoôu bábo. Rychlo dalej.
Dělá si Tom jen pitomou legraci!!!?! Jestli to ukončí najdu si ho… Ze začátku byl tenhle díl hrozně hezkej, jenže všechno hezký jednou končí a myslím, že poslední věta týhle kapitoly to dost jasně ukazuje… Jen doufám, že neudělají nějakou kravinu a ať se stane cokoli, ať to dobře dopadne.. Nemám ráda špatný konce.. 🙁
Dneska mě Tom opět utvrdil v tom, že je asi schizofrenik, protože jednou Billa miluje a udělal by pro něj všechno na světě a podruhé mu nadává a být s ním nechce, já mu prostě nerozumím, tady je mi opravdu bližší postava Billa.
Bill má pravdu, s jejich penězi můžou mít dětí, kolik budou chtít a dokonce můžou být i jejich vlastní, stačí si zaplatit náhradní matku, Tom by měl o Billově nápadu víc přemýšlet a ne hned remcat, že je Bill blbec.
Ano, Bill chce dítě, ale ne bez Toma…
Ale myslím, že brzo budou mít jiné starosti, než dítě, stačí, když si vzpomenu na trailer…=(
Stejně pořád doufám, že jsem ten konec v traileru pochopila špatně=)
Já čtu hodně povídek ,ale nekomentuju je ,ale tohle se prostě zaslouží okomentovat ..nejlepší co sem kdy četla ..fakt super moc moc moc :-* miluju tu povídku … mohla by bejt každej den ,ale 😀 na blogu 😀