autor: Mykerina & Doris
(Bill)
„Au,“ vyhrknu, když mě někdo chytne za rameno,
„Bille, podívej se na mě,“ šeptá ženský hlas. Otočím se. Spatřím tu maskérku, která mě malovala.
„Pokusím se tě ošetřit. Tak mě nech,“ šeptne něžně. Pokývám hlavou v souhlasném gestu. Udělám cokoliv, abych zmírnil tu bolest. Otočím se na bříško a nechávám se opečovávat.
„Bolí,“ vzlyknu, když se ne moc citlivě dotkne poraněné kůže.
„Já vím. Zvykneš si.“ Šeptá tiše.
„Nechci si zvykat. Chci pryč.“ Zase se rozbrečím.
„Ne, Bille, nebreč. Nemá to rád, bude agresivní, když budeš plakat. Uklidni se.“ Konejšivě mě hladí po zádech.
„Už jsi hotová?“ ozve se mi za zády. Rozklepu se.
„Jo, jsem, ale měl byste ho nechat pár dní v klidu, je hodně… poraněný.“ Šeptně tiše.
„Cože?“ vyjekne.
„Jo, šéfe, hodně jste ho zranil, omlouvám se, že to teď bude znít drze, ale příště by to chtělo alespoň lubrikant,“ šeptne, ale to už ji Tom přirazí ke zdi.
„Cos to řekla?“ syčí na ni. Opatrně otočím hlavu. Chci to vidět.
„Lubrikant. Bude to pro oba příjemnější. Zkuste to.“ Zadívá se mu do očí. Chvíli je ticho. Asi o tom přemýšlí.
„Vypadni.“ Pustí ji nakonec. Ona odejde a Tom si sedne ke mně na postel. Polknu a přivřu oči, když se mě dotkne.
„Tak lubrikant jo?“ hladí mě po čelisti. Nadějně se na něj dívám. Prosím, prosím, ať to svolí.
„Mno, tak příště zkusíme.“ Šáhne mi na zadek. Lehce vyjeknu a rozklepu se. Protočí oči. Pak se zvedne a lehne si vedle mě. Přitáhne si mě k sobě na hruď. Ani nedýchám. Bojím se pohnout.
„Uvolni se trochu.“ Šeptne tiše, ale s výhružným podtónem. Radši se pokusím uvolnit. Myslí si, že je to všechno tak snadné. Že se lehce udělá všechno, co on rozkáže. Já bych rád. Rád bych ho poslechl. Vím, že by to pro mě bylo lepší. To už jsem za těch pár hodin stačil pochopit, ale mám takový strach, že to prostě nejde. Je mi odporný. Chvěju se, ale opravdu se snažím povolit všechny svaly v těle, a zároveň ani nepopotahovat. Snažím se úplně vypnout. Nevnímat nic. Ani jeho dech a ani tu příšernou bolest v zadečku.
„Pro… proč mě?“ odvážím se po chvíli promluvit. Jeho tělo se za mnou pohnulo a já v reflexu pevně sevřel víčka a víc se přikrčil, v očekávání další facky.
„Protože tebe jsem si vybral. Mám rád to nejlepší.“ Mluví tak jednoduše, jako by mluvil o počasí. O něčem nepodstatném a ne o mně. Už raději nic neříkám a s velkým sebezapřením nechám jeho ruku klouzat po mém břiše.
(Tom)
Pokládá zbytečné dětinské otázky. Unavující. Ale nejspíš začíná chápat, co je pro něj nejlepší. Myslím, že to potrvá jen pár dní, než se naučí i nefňukat a bude povolný ke všem mým choutkám.
„Když budeš poslušný, dostaneš i odměny.“ Zašeptám mu do ucha a následně vsaju jeho ušní lalůček. Oklepe se a v první moment má tendence se odtahovat. Chytnu ho pevněji za boky, aby pochopil, že nějaké odmlouvání opravdu nepřipadá v úvahu. Trhaně se nadechne a znovu se poslušně povoluje. Jeho záda si tisknu na hrudník. Snaží se na mě moc nevystrkovat zadeček. Tuhle bojácnost z něj taky dostanu. Nebude to tak dlouho trvat a bude se mi sám ochotně nastrkovat a žadonit. Sjedu dlani k téhle části těla, kterou už teď zbožňuju, a pohladím jeho půlky. Ihned je s leknutím stáhne.
„Zklidni se. Chci si tě jen důkladně prozkoumat.“ Zajedu prstama mezi ně a s trochou námahy hledám ten úzký otvůrek. Bill začal rychle polykat a napjal svaly ještě víc, ve snaze nevydat ze sebe ani hlásku. To bych možná měl ocenit, ale nechce se mi. Konec konců to je jeho povinnost. Je kluzký od nějakých těch mastiček, co na něj Maria napatlala. Zatlačím prstem proti němu a zajedu dovnitř. Zavrtí se a zbědovaně zakňučí, ale jinak se neodvažuje moc protestovat.
„Moc dobré. Pro tohle tu jsi, tak si zvykej.“ Několikrát prst ohnu a zkroutím. Důkladně si ho protahám a pak prst vytáhnu. Nerad dávám za pravdu svým podřízeným, ale Bill se ani moc nestahoval a prst mi do něj vklouznul celkem hladce. Možná na tom lubrikantu něco bude. Ale myslím, že by si ho měl taky napřed trochu zasloužit. Zatím mě svým chováním moc nepotěšil.
(Bill)
Napjatě jsem držel a nechal ho dělat, co chce. Nechci další facky, nechci další sex. Tohle už nezvládnu. A ani můj zadeček ne. Strašně moc to bolí. Zase mi steče slza, ale tentokrát tichounká. Jenže čím více se snažím zadržovat hlasitý pláč, tím více se třesu a zalykám. Tom už spí a nechci ho vzbudit. Nastalo by peklo. Ještě párkrát se zprudka nadechnu, než se uklidním. Pomaličku se pokusím vykroutit z jeho sevření. Milimetr po milimetru se posouvám po peřině pryč od něj. Už jsem na kraji, když mě chytne za zápěstí.
„Kam se chystáš?“ zavrčí. Polknu.
„Chci… chci jen na záchod…“ šeptnu. Stiskne. „O-opravdu… prosím, to bolí.“ Šeptnu.
„Fajn, máš dvě minuty.“ Kývnu a už se ženu do koupelny. Mně se ale nechtělo na záchod. Sakra, co teď? Mám dvě minuty, na to, abych… abych co? Neuteču, ne teď, pokud nemám prozkoumaný terén. Dvě minuty vypršely a mně se chce fakt čůrat. Co nejrychleji se pokusím vykonat potřebu, umyju si ruce a vracím se.
„Jdeš pozdě,“ ozve se z postele. Zatne ve mně.
„Já… já se omlouvám, já…“ koktám. Nesmím ho naštvat. Nesmím. Tom se postaví a jde ke mně. Začnu couvat, ale jakmile zamlaská, zastavím se. Nechám ho dojít až k sobě.
„Zlobíš,“
„Já… já se om-omlouvám.“ Přitáhne mě k sobě. Zavrávorám ta těch vysokých podpatcích a spadnu mu na hruď.
„Ale, ale, ale… „
„Já… já…“
„Měl bych tě potrestat,“
„NE, prosím,“ vyjeknu. Nechci, aby mi cokoliv dělal. Chytne mě za vlasy.
„Odporuješ?“ zasyčí.
„Ne,“
„Ne?“ pozvedne obočí a stiskne mi zadeček.
„Au, to bolí.“ Šeptnu. Bolí to, hodně.
„Bolí?“ jen mu kývnu. Chytne mě za vlasy a přiblíží se obličejem k tomu mému.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
teda – ted to useknout 🙂 ale dobrý,sem zvědavá jak se to bude vyvíjet,moc dobrá povídka jinak..a aspon ze tom svilil na ten lubrikant Billa je mi totiž dost líto
Mne je Billa tak hrozne lúto, a Toma by som najradčej skopala, som rada, že asponň pristupil na ten lubrikant.
Já to prostě řikám, že Tom ještě nakonec (co se týče Billa) dost vyměkne.. 🙂 Jinak by se to asi nejmenovalo zkrocení zvířete..:)
Těším se, až bude ze lva beránek 🙂
Úžasná povídka :))
[3]: taky si myslím,ž e finále zkrotí Bill Toma.
ale teda Toman by zasloužil brutální dělo po hubě, prevít jeden. to fakt miluju, tyhle lidi bez citu, co nechávaj druhý trpět. týjo to je po mně 😀 v televizi dnes a denně ten kokot Kaddáfí aa tady na blogu Tom… achjo, já se těch tyranů prostě nezbavím 😀 to mám za to, že občas v povídkách twins trápím, co? 😀
Chudák Bill , parchant Tom ! Grrr , zase zuřím, ale zároveň se mi ta povídka líbí. Je to jako když slyšíte v rádiu písničku co se vám nelíbí a pak ji si pobrukujete… Paradoxní, že ? Ale přikláním se k názoru, že časem vyměkne Tom, než aby Bill přespříliš ustupoval.
…Tom je surovej…ale povídky tohodle typu mám ráda…ale mám ten pocit že Tom nakonec povolí…a že to bude spíš naopak xD…divila bych se kdyby ne xD…ale je to úžasná povídka xD
tuhle povídku úplně zbožňuju 😀 hrozně hezky napsaný, skvělý téma 😀
[4]:
[3]:
ANo ano taky si myslím..A jeslti ne tka z toho budu jelen..
Dlaší úžasnej díleček..Hezky se mi to čte.
Teda to se nedělá takhle to useknout 🙁 Docela bych utéhle povídky ocenila delší díly, i když jsem zastáncem spíš těch kratších, ale u téhle povídky by se to fakt šiklo, protože je opravdu dobrá 😀