autor: firelucy
Jací chceme být:
oOo
Když Bill trpí, utěšuji ho, a naopak, takhle to bylo vždy. Navzájem se o sebe staráme a neradi vidíme toho druhého zarmouceného. Jediná věc, která je horší, než vidět mého brášku plakat, je, když prolévá slzy kvůli mně. Už předtím jsem mu ublížil, i když ne psychicky. Jsem starší dvojče; měl bych být ten, kdo ho chrání. Místo toho mu ubližuju, i když o tom ani neví.
„Oh, sakra, tohle nikdy nepůjde!“ Bill odhodil texty písniček a střelil po nich zlostným pohledem, než se nafoukl a otočil se k oknu, jako by ho to snad mohlo zachránit od toho všeho.
„No tak, Bille, je to jen pár slov.“ Trvalo to už celé hodiny a Tom byl unavený, bolely ho prsty, zatímco Georg a Gustav odešli už před dlouhou chvílí s tím, že mají tak velký hlad, že je to otázka života a smrti. „Angličtina není tak těžká.“
„Není tak těžká?“ zavrčel Bill, tohle nebylo očividně správné říkat. Zpěvák se zrovna chystal vybuchnout vzteky, když Tom v obraně zvedl ruce. Dredatý chlapec byl tak zoufalý, jak ho nechtěl vidět rozzlobeného, že to Billa málem rozesmálo.
„Jasně, že je to těžké, to není to, co jsem chtěl říct. Jen, že…možná bychom si měli skutečně dát přestávku… chci říct, ne že bys nebyl schopný to zvládnout… možná jsi unavený, já jsem… ne, že by ti měl vynechat hlas… já…“
„Bolí tě prsty?“ Otázka mladšího dvojčete Toma umlčela. Držel ruce nahoře a Bill viděl červené otisky z akustické kytary, opravdu hráli celé hodiny.
„Já… jo.“ Tom byl překvapen, jak snadné bylo zabránit drakovi od vychrlení plamenů, obvykle by ho Bill za tohle vytahal za dredy. Moc spolu nebojovali, ale dnes byla celá skupina unavená a hašteření bylo téměř nevyhnutelné.
„Dobře, dej mi je tedy.“ Bill se přisunul blíž po koberci, ve tváři ustaraný výraz namísto naštvaného. Tom věděl, že je to špatný nápad, už od chvíle, kdy se Bill dotkl jeho kůže, cítil, že to nedopadne dobře.
Tom mohl svému bratrovi odolávat, Bill totiž ani nevěděl, jakým je pokušením. Ale pak si Tom zase vzpomněl na Billovu svůdnost, ať už vlastně dělá cokoliv. Ale teď, když byl Tom unavený a bolavý, nevěděl, zda zvládne udržet své smysly pohromadě. „Bude to ok, Bille.“
„Nech mě to pro tebe udělat za to, co jsi pro mě včera udělal ty.“ Bill seděl tak blízko, že ho Tom mohl cítit, Tomova ruka byla důkladně prozkoumána těma oříškovýma očima. Celkem vzato, obě dvojčata byla stejně tvrdohlavá, a Tom věděl, že jeho bratr neustoupí, dokud ho Tom nenechá, aby jeho prstům ulevil.
Tom sledoval svého brášku, jak mnul svými prsty jeho ruku, obrátil ji dlaní směrem vzhůru. Billovy prsty byly tak jemné, když hladily jeho kůži a Tom opravdu nevěděl, co si sám se sebou počít.
„Možná to půjde.“ Billův hlas byl tichý, když se přitiskl blíž k Tomovi, dotýkajíc se nohama, a jejich vzájemné tělesné teplo se začalo mísit. Pak černovlasý chlapec udělal něco zcela nečekaného, pozvedl jeho mozolnatou ruku ke svému obličeji a opřel se rty proti Tomově dlani.
„Bille.“ Byl to téměř šepot, to jméno, které starší z bratrů vypustil z úst, zatímco ten mladší líbal jeho ruku. Billovy rty byly ještě lepší než jeho prsty, něžné a žhavé zároveň. „Co to děláš?“
Bill zvedl pohled skrze řasy a podíval se na svého velkého brášku, na jeho obličeji hrál drobný úsměv. Ty perfektní našpulené rty Tomovu kůži na chvíli opustily. „Ukázal jsi mi včera, jak to dělat, a bylo to příjemné.“
Tom se zděsil; minulou noc líbal Billovu kůži, a teď si jeho dvojče myslelo, že je v pořádku takhle líbat i Toma, ne že by se mu to samozřejmě nelíbilo. Jenže čím více Bill líbal jeho kůži, tím více Tom nad svým tělem ztrácel kontrolu. A to nebylo zrovna dobře.
Krátce zavřel oči a snažil se zklidnit dech, když se roztřásl. Celá jeho bytost se rozvibrovala, jak moc se mu líbilo zacházení jeho dvojčete. Cítil Billovy rty všude, jako kdyby jeho bratr dával ty lehké polibky i na zbytek jeho těla a nejen na jeho ruku.
Bill naklonil hlavu a nechal Tomovu ruku sklouznout ze rtů na svou bradu. Tom kolem ní jemně obtočil prsty a ucítil na své kůži, jak se mladší usmál. Pak jimi sklouzl kolem Billova krku a pohladil svým palcem Billovu čelist. Tom se bál na Billa podívat, byl vyděšený, že by jeho oči odhalily jeho skutečné pocity.
Pěstěné nehty si našly cestu na bradu jeho bratra a pozvedly ji, nebyl žádný způsob, jak by se nyní mohl Tom vyhnout pohledu svého dvojčete. Bill byl tak krásný, tím spíše, že na sobě neměl žádné výrazné stylingové přípravky nebo šperky. Make-up ale měl, tmavý a černý kolem očí, které se právě zavrtaly do těch Tomových a snažily se udržely jeho pohled.
„Billy…“ zašeptal téměř neslyšně Tom. Zpomaleně se pohyboval směrem ke svému bráškovi, topíce se v těch dvou oříškových tůních plných světla. Velmi opatrně, jak se Tomovo tělo přiblížilo, Billa skláněl dolů s rukou kolem jeho krku.
„Hmm?“ Bill byl tak nevinný, když ležel díky svému bratrovi na koberci a Tom se nad ním skláněl. Jedna z jeho štíhlých rukou ovinula dredatého chlapce za krkem, Tomovy paže se opřely z každé strany jeho hlavy a starší z těch dvou byl teď téměř na všech čtyřech.
Tom studoval tvář svého dvojčete, hledal jakékoli známky toho, že by Bill shledal jeho chování nějak divným. Ale pravdou bylo, že se Tom ke svému bratrovi vždy choval takhle a Bill neznal nic jiného. Když se váha Tomova těla stala příliš těžkou pro jeho ruce, lehl si opatrně dolů na tu černovlasou krásu.
Tomovy oči mohly bloudit po celém Billově obličeji, ale místo toho utkvěly na jediném místě, Billových ústech. Ty našpulené rty se na něj šibalsky usmívaly, vypadaly až příliš svůdně. Toužil po tom se sklonit dolů a víc než cokoli, chtěl své rty přitisknout na ty Billovy.
Bill se trochu napjatě zachichotal, mladší z dvojčat v tu chvíli vůbec nevěděl o Tomově vnitřním, právě probíhajícím boji. Jednou svou rukou ovinul Tomův pas pevněji a prsty druhé ruky zapletl do blonďatých dredů. Dech toho staršího ovanul Billovu tvář a dále ho konejšil.
Tom to nemohl snést, mravenčení v jeho břiše bylo příliš silné. Znovu rozechvěle vydechl a naklonil hlavu, jeho tvář našla Billovu, když ji více sklonil dolů. Malý závan dechu se dotkl jeho ucha a Tom krátce zapřemýšlel, zda to Bill stále ještě nevidí, copak je jeho bratr tak slepý?
Oči staršího dvojčete se zachvěly a řasy se tak otřely o Billovu kůži. Muselo to trochu zašimrat, jelikož z černovlasého chlapce vyšlo další zachichotání. Záchvěv v Billově hrudi vyvolalo stejné chvění v Tomově těle. Bylo to všechno tak krásné. Billovo tělo pod ním, tak pevné a horké. Billův dech, zahřívající jednu stranu jeho obličeje. Billovy ruce, které držely Toma na sobě a Billovy rty, jejichž koutek se opíral o Tomovu tvář.
Tom se rychle přestával ovládat. Bylo to jeho bratrem, který si ho přitahoval, Bill byl vše, na co se jeho smysly dokázaly zaměřit. Bill, a to, jak se teď díky němu cítil. Jeho žaludek dělal kotrmelce, skoro tak moc, že to jeho dvojče muselo proti tomu svému cítit. Tom chtěl Billovi svléknout jeho těsné tričko, chtěl se tisknout svou nahou kůží proti té Billově.
Věděl, že pokud brzo nepřestane, udělá něco špatného, něco, čím Billa vyděsí. Poslední dobou byli na sebe tak hodní. Tom se stále držel pod kontrolou a zacházel s Billem, jako kdyby byl tím nejchutnějším kouskem švýcarské čokolády. A Bill mohl být prostě sám sebou a opět relaxovat v náruči svého velkého brášky.
Jeho hlava se naklonila, cítil to, ale bylo to, jako kdyby jeho pohyb řídil někdo jiný. Vydechl, když jeho nos narazil do okraje Billovy čelisti, Billova vůně najednou zaplnila každou buňku v jeho těle. Chtěl do Billovy šíje zabořit svou tvář. Když se jeho rty toho místa dotkly, Billovy prsty v jeho dredech mírně zaškubaly a Tom zatajil dech. Ale Bill se neodtáhnul a Tomovi se na chvíli podařilo získat svou ztracenou rovnováhu.
Zalitoval svého činu a chtěl se od Billa odtáhnout, když se najednou začala Billova kolena od sebe nepatrně vzdalovat. Ze zpěvákovy strany to bylo nevědomě, jen přirozená reakce na Tomovo tělo, které se k němu tak naléhavě tisklo. Tom téměř zalapal po dechu, když cítil pomalu se pohybující nohy, které na něm zanechávaly teplé táhlé stopy.
Tom trochu těžce vydechl, každým nádechem nabral Billovu omamnou vůni a ta mu činila větší a větší závrať. To bylo vše, co kdy chtěl. Bill byl pod ním, zkroucený, dával Tomovi sám sebe. Kdyby ho Tom nemiloval a nestaral se o něj tak, jak to vždy dělal, řekl by, že by byl Bill povolný, a to by si ho pak vzal přímo tam.
Tom znovu bojoval sám se sebou. Každou chvíli hrozilo, že ztratí ovládání úplně, jeho boky by se zhouply níž a jeho ústa by zaútočila na Billův krk. Měl by se odtáhnout dřív, než Billa stihne vyděsit úplně. Věděl, že musí, a přesto to bylo tak těžké. Pokušení bylo příliš silné, Bill byl přímo před ním, nohy doširoka roztáhnuté a hlavu nakloněnou, Tom ho musel mít.
Boky dredatého dvojčete klesly níž na Billa, mladší z nich si byl jist, že se jeho bratr chce stáhnout. Nechápal, co Tom dělá, proč se na jeho tělo tiskne ještě víc. Tom začínal být stále těžší, Billovi trvalo sekundu, než mu došlo, že jediné místo, kde se Tom tlačí víc, bylo mezi jeho nohama.
Bill prudce vydechl a chtěl se Toma zeptat, co to vlastně dělá. Vždy spolu takhle fyzicky laškovali, ale tohle, co Tom právě prováděl, bylo pro Billa příliš intimní. Tohle nebylo něco, co by jeho bratr měl dělat. Ale Bill věděl, že Tom nic z toho takhle nemyslel, a nechtěl své dvojče odstrčit jen proto, že on sám si myslí něco špatného o téhle jejich pozici, Tomovi by to jen ublížilo.
Tom se cítil jako v ráji a v pekle zároveň. Vznášel se v sedmém nebi, protože jeho slabiny se tlačily na Billa tím vůbec nejpříjemnějším způsobem. A byl v pekle, protože věděl, že je otázkou několika vteřin, kdy ho Bill odstrčí. Nikdy něco takového netrvalo dlouho, několikrát, když Tom ztratil kontrolu, vždy se na něj tlačil dál, dokud nebylo dosaženo Billova limitu.
Bylo tomu ale již dlouho, co se Tom přestal takhle ovládat. O to to bylo horší, protože se to stalo ve sprše, Tom si nemohl pomoct a začal se téměř třít o Billův hebký zadeček. Bill byl po celý zbytek dne křečovitý a celý týden s ním odmítal mít jakýkoliv ‚speciální kontakt‘. To, co dělali právě teď, byl právě ten ‚speciální kontakt‘, který dost vážně hraničil s příliš nebezpečným územím.
Tom byl ohromen, že se Bill ještě neodtáhl, starší dvojče již dávno překročilo čáru. Bylo to, jako by se jeho tělo pohybovalo na základě vlastního souhlasu, když se jeho boky znovu pohnuly. Ale ani tentokrát se od něj nevzdálil a neuvolnil tlak, kterým na Billa naléhal. Bylo by snazší, kdyby se dřív odtáhl Bill, jelikož nyní musel Tom navíc těžce bojovat se zvětšující se erekcí, která hrozila, že se v vytvoří v jeho kalhotách.
Ztěžka dýchal na Billův krk, když se jeho boky velmi pomalu třely výš mezi roztaženými nohami toho mladšího. Ten pocit byl neuvěřitelný, celé jeho tělo bylo jako v ohni, když vykonával ten jeden z historicky nejpomalejších tahů, přímo do náruče svého brášky. Ale tohle bylo pro Billa již příliš.
„Tomi…“ V panice sevřel Bill své nohy. Nebylo to proto, že by se bál, že by mu jeho dvojče ublížilo, Tom by nikdy neudělal nic proti jeho vůli. Bylo to prostě proto, že to, co Tom dělal, vlastně neubližovalo, a to byl tak trochu problém. Teď měl Bill pocit, jako kdyby byl jeho žaludek naruby a jeho klín zaplnilo horko.
Tom se chtěl okamžitě odtáhnout, když Billovo tělo ztuhlo a odmítlo ho. Jediná potíž byla, že když Bill sevřel nohy a svými stehny stiskl boky staršího z bratrů, byl Tom k Billovi přitisknutý více než předtím. Nedokázal zastavit právě unikající sten, i kdyby sebevíc chtěl. Přímo do kůže pod Billovým uchem divoce zavzdychal, zasténání bylo hluboké a chraplavé.
Oba chlapci strnuli. Bill proto, že ho ten zvuk vyděsil a zmátl, a Tom proto, že to bylo něco, co jeho bratr neměl nikdy slyšet. Velice pomalu se Tom zvedl a klekl si mezi ochablé nohy svého dvojčete. Bál se setkání s Billovýma očima, ale věděl, že se tomu nevyhne.
Bill na něj upřeně hleděl, když Tom vyhledal jeho pohled, snažil se v jeho očích najít něco, o čem Tom nevěděl. Pak se černovlasý chlapec posadil, nohy ještě stále na každé straně svého bratra, s rukou obtočenou kolem jeho krku na oporu .
„Omlouvám se…“ Bylo to spíš zafňuknutí, než Tomův šepot. Dech se mu zadrhl v hrdle a téměř se rozvzlykal, Bill vypadal tak křehce. Jak by jen kdy mohl své dvojče znovu něčemu takovému vystavit, těmhle zakázaným emocím, o kterých Bill neměl nic vědět?
„Já vím… pojďme prostě pokračovat v té písničce, ok?“ Rukou pohladil Tomovu tvář, když si Bill sedl a lezl po čtyřech, aby našel knihu se svými texty. Tom se roztřeseně nadechl, tak jako už snad po tisící tento večer, a odtrhl oči z Billova pevného pozadí. Akustická kytara si nakonec našla cestu do jeho rukou a brzy byl hotelový pokoj opět plný hudby, jež byla hrána za vážným účelem zapomnění.
To je důvod, proč se musím vždy držet pod kontrolou, abych mu nepůsobil bolest. Vím, že to, co s ním chci dělat, má hodně daleko od bolesti, ale to není ten druh bolesti, jehož způsobení se tolik bojím. Už nikdy ho nechci vidět plakat, a přesto většinu slz prolévá kvůli mně. Já je kvůli němu prolévám také, brečím za ztrátu, ztrátu něčeho, co jsem vlastně ani v první řadě neměl.
autor: firelucy
překlad: xoxo_Lady & flixo
betaread: Janule
Ach jo, proč je to tak smutné? 🙁
Děkuji za překlad ♥
To bylo tak nádherné, vůbec nic se tam vlastně nestalo a přitom to jiskření a sexuální napětí můžu přímo cítit ♥
Úchvatně popsaný okamžik, miluju tuhle povídku, její atmosféru, její nevinnost i dráždivost ♥♥♥
Tohle se nedalo číst jinak, než se zatajeným dechem…
Tomovy pocity a strach, on se tak bojí jakékoliv intimnosti k Billovi a přitom po ničem jiném netouží, jeho postava je úžasná, stejně jako celá povídka ♥
Moc děkuju za perfektní překlad =)
No já umírám z toho oO <3
Tohle celé je naprosto perfektní dílo. Teprve teď po přečtení poslední věty, jsem překvapeně zjistila, že prakticky téměř nedýchám. Tohle totiž nelze číst jinak, protože jak vás ta lavina pocitů, té neuvěřitelně silné lásky, něhy a starosti zaplaví, vy prostě ten dech musíte zatajit a co možná nejvíc zúžit.
Bolí mě srdce za Toma. Ze jeho nezištnou lásku, za opatrnou péči, kterou se Billovi snaží dát, ale která ho zároveň ničí. Ta nevinnost, s kterou myslí na svého bratra, ten strach, aby ho nepošpinil, aby se jeho dokonale nevinné dvojče nikdy nedozvědělo o citech, které jsou podle něj špatné. Sebeobětování se pro druhého… V tomhle já vidím lásku.
Tenhle díl byl stejně dokonalý, jako ty předchozí. Sexuální napětí a jiskření mezi nimi doplňovala všudypřítomná intimita a láska. A přesně tohleto já prostě miluji.
Úžasná povídka psaná něžným stylem a překládaná s lehkostí, která tomu všemu dodává naprosto úžasný nádech… Já smekám, protože tohle je nádhera, která mě vždycky naprosto připoutá k obrazovce a zaplaví mě takovými pocity, že já se z nich pak prostě musím vypsat v ne zrovna krátkých komentářích…
Nádhera! =)
[4]: Sandro, já absolutně nechápu, jak se ti mohlo povést tak dokonale vystihnout a popsat moje vlastní pocity z povídky, ty jsi to napsala přesně tak, jak já jsem chtěla, ale nepodařilo se mi to =)
Tvůj překrásný komentář autorku i překladatelky určitě hodně potěší, napsala jsi to opravdu úžasně =)
[4]: Úplně souhlasím s Jančou, vystihla jsi to dokonale, na mě tenhle díl působil úplně stejně! 🙂 Až po přečtení posledního slovíčka jsem si uvědomila, jak celou dobu zadržuju dech a bylo mi tak líto Toma! Bylo to nádherně napsaný (a samozřejmě i perfektně přeložený!), všechny ty pocity, ať už Tomovy, tak i Billovy… Je to úžasná povídka 🙂
Pane bože to byla tak tak jemné něžnoulilinké.Úplně jsem se z toho culila a srdíčko mi bušilo jako o závod,když jsme to četla.Tahle pvoídka mi přirostla k srdci a nidky jí ven nedostanu.Úplně lituju Toma. Bill takový nevinný štěně.Nádhera.Celou dobu jsem se neodvažovala ani dýchat,abych se na to soustředila..Už si to čtu podruhé pokaždé je to tka dokonalé. vyvolává to u mě pocity něhy.Úžasná povídka oprvadu moc moc moc. Je ot nádherně napsané.Hzeky se mi to čte a hřeje mě to u srdíčka když si čtu jak Tom miluje Billíka. určitě chci už co nejdřív další díleček..
Krása ♥
Tenhle díl byl tak nádherný a smutný zároveň… Miluju tohle něžné chování mezi nima!! Doufám, že i další díly se ponesou v tomhle duchu a že to nakonec skončí dobře :))
Tohle bylo nádherný a smutný v jednom. Vim že se s tim opakuju jako slečny přede mnou jenomže, je to pravda tak proč to ještě jednou nenapsat. Už od prvního dílu jsem si tuhle povídku zamilovala (jako většinu od zahraničních autorek), a nehodlam to měnit. Budu jí číst do úplnýho konce, a věřim že jí budu číst i po jejím skončení dál a dál. Každej díl je úžasnej a něžnej. Další důvod proč se mi líbí. Popravdě.. Já už nevim co mam dál psát, protože holky přede mnou to napsali za mě. Dokonalost ♥…
oh…vždy když čtu další díl mám husinu po celým těle…a ruce se mi třesou až do konečků prstů…prostě dokonalost
Och bože to je tak úžasné! Krásne, nežné a smutné… bože je úplne úžasné ako sa Tom stále dokáže ovládať aj napriek tomu že má Billa tak strašne rád len aby mu neublížil… och podľa mňa sa tak strašne snaží ovládať že to jedného dňa už naozaj neznesie a Billa aspoň pobozká… bože ja naozaj neviem popísať svoje pocity z tochto príbehu pretože je to také úžasne krásne a nemôžem z toho Toma ako sa trápi… som totálne nedočkavá na ďalší diel… fakt to milujem a hrozne ďakujem za preklad je úžasný 🙂
Chudáčik Tomi 🙁 inak proste nemôžem, len súhlasiť s predchádzajúcimi komentármi. Dokonalosť tohto príbehu sa nedá popísať slovami.
[4]:v tom komentári je vystihnuté presne to, ako prežívam túto poviedku aj ja♥