autor: Holly-EnD.
Hmm…. napětí se stupňuje… 🙂 Copak má asi Bill v plánu…? :)))
Užijte si počteníčko a díky za komenty 😉
TOM
Probudilo mě zvonění telefonu. Trhl jsem sebou a tváří se zlehka nechtěně otřel o svou ruku. Sykl jsem bolestí. Nechtěl jsem ani vidět, jak moje tvář teď vypadá.
Zlostně jsem popadl mobil a zadíval se na Andyho jméno na displeji.
„Jo?“ zvedl jsem to.
„Nazdar, taťko.“ Úplně jsem ho viděl, jak se do telefonu šklebí.
„Neříkej mi tak.“ Zamručel jsem. „Děje se něco?“
„Neuvěříš…“ vzdychl. „Volal mi Bill a ptal se, co jsem ti to udělal.“ Zasmál se. Srdce mi poskočilo.
„Viděl mě?“ zeptal jsem se.
„Oh!“ vyhrkl. „Ty ještě spíš?“
„No, teď už ne…“ protočil jsem oči.
„Jo. Když se probudil, šel se podívat, jestli ses vrátil. Prý vypadáš, jako když ti do tváře narazil kamióón.“ Rozesmál se jako idiot. „Mobilní plácnutí?“
„Ani nápad.“ Zavrčel jsem
„No táák. Proč neuznáš, že to byla dobrá práce?“ zakňučel ublíženě. Znova jsem protočil oči.
„Okey… mobilní plácnutí…“ vzdychl jsem a na vteřinku si odtáhl mobil od ucha, abych do něj mohl dlaní druhý ruky plácnout.
„Jo!“ zavýskal, když jsem si mobil zase připlácl k uchu. „Hele kámo… dostal jsem super nápad, kam na víkend…“ začal nadšeně.
„Wou, wou, wou…“ zarazil jsem ho. „Brzdi, peroxide. Já mám na krku závažnou věc!“ prskl jsem. „Řekl jsi to Billovi?“ zeptal jsem se opatrně.
„Brzdit bys měl spíš ty. Tak jednoduchý to mít nebudeš. Billovi jsem nic neřekl. S radostí ti to přenechám. A vůbec… nechápu, proč kolem toho děláš takový alotrie. Je to tvůj brácha! Tak snad sakra bude mít radost, že si táta, ne?“ vztekle jsem zavrčel.
„Kéž by to bylo s tím „bráchovstvím“ tak jednoduchý.“ Povzdechl jsem si a poškrábal se na nezraněný tváři.
„Hele, zdá se, že vás asi ani nemůžu pochopit. Vy dva jste… jiní…“ zamumlal. Kdyby věděl…
„Jo… hele, asi mě čeká těžký poledne.“ Zazíval jsem.
„Okey.“ Zamumlal a ukončil hovor.
„Bille?“ opatrně jsem sešel po schodech dolů hned po tom, co jsem si dal sprchu. Bill nebyl u sebe v pokoji, ani tady v obýváku. Prošel jsem do jídelny. Bill tam seděl mlčky na parapetu okna a koukal ven. V rukách svíral hrníček s nějakou horkou tekutinou.
Venku pršelo.
Při pohledu na to krásný stvoření s bílou pokožkou a dlouhýma nohama, mě bodlo u srdce.
Poprvý po dlouhý době jsem si znova uvědomil, jakou škodu jsem napáchal, jak na vlastním srdci, tak i na tom jeho.
Tiše jsem se opřel o futra a chvíli ho pozoroval.
„Nebe pláče…“ řekl po chvíli. Jeho hlas byl zvláštní. Zněl hluboce sametově a krásně smutně. „Řekni… nebylo už dost slz?“ zeptal se, ale dál se díval z okna.
„Bille, já…“ vydechl jsem. Otočil se na mě. Vyděsilo mě to prázdno v jeho očích a já najednou nevěděl, co říct.
„Byl jsem nakoupit.“ Usmál se smutně a pozvedl ruce s hrnkem. „Koupil jsem nějaké nádobí a jídlo.“ Pak se zadíval na hrnek ve svých dlaních a zatvářil se omluvně. „Já vím, že nejsou moc hezké, ale nevěděl jsem, které by se ti líbily.“ Jeho jemný hlas se tiše nesl jídelnou a mně bylo hrozně smutno při pohledu na něj.
„Bille…“ zlomil se mi hlas. Na hrudi jsem měl najednou tížívej balvan, kterej mě tlačil k zemi. Zdálo se mi, jako by každý nadechnutí bolelo víc a víc a srdce mi bolestivě tepalo pod náporem jakési tekutiny, která ho pomalu rozleptávala.
Dal jsem si duševní facku a zhluboka se nadechl.
„Zlobíš se na mě?“ zeptal jsem se.
„Jak bych mohl, s tím co máš na tváři…“ zasmál se hořce a odvrátil se. Přejel jsem si rukou přes obličej. Cítil jsem se jako idiot, když jsem se snažil zahnat slzy. „To se ti asi rozsvítilo, viď?“ Usmál se, ale jeho oči se nesmály. Mučilo mě to.
„Spíš zhaslo.“ Zabručel jsem. Bill se zase zadíval z okna a chvíli bylo ticho. „Měl jsem strach…“ snažil jsem se z ničeho nic objasnit obvinění, které ještě ani nebylo vysloveno.
„Já taky…“ odpověděl. Čekal jsem, že se mě začne vyptávat na dnešní noc, ale mlčel.
„Nic?“ otázal jsem se. „Nezeptáš se, co se stalo? Ty o tom nechceš mluvit?“ znova se na mě otočil s pokřiveným úsměvem.
„Ale to přece nezáleží na mně, Tome. Nechci o tom mluvit, pokud o tom nechceš mluvit ty.“
Zase bylo ticho. Drtivé ticho, které mi obracelo vnitřnosti naruby.
„Asi před měsícem jsem byl s jednou holkou…“ začal jsem pomalu.
„A šukal jsi s ní.“ Dopověděl za mě. Zavřel jsem oči.
„Bille, nemůžeš aspoň na chvíli přestat být tak sprostej?“
„Promiň. Takže ses s ní miloval…“
„Ne, Bille. Víš, jaká je definice fráze milovat se s někým?“ zarazil jsem ho. „Já jsem se s ní přece nemiloval. Milování se je z lásky. Miloval jsem s tebou, ne s ní.“
„Aha.“ Řekl prostě. To je všechno. Jen aha.
„Včera mi volala a oznámila mi, že otěhotněla.“ Odmlčel jsem se. Bill na mě zíral jak na svatej obrázek. „Prý jsem otec.“ Nastala další drtivá chvíle ticha.
Chcete vědět, jaká je Billova nejhorší vlastnost? Nevyzpytatelnost. Že nikdy nevíte, jak se zachová. V jednu chvíli vám brečí v náručí, a pak se najednou zase směje. Nebo naopak. A co udělal teď?
Vyprskl smíchy. Zíral jsem na něj a nevěděl, co si mám myslet. Počítal jsem vteřiny, než začnu pochybovat o jeho duševním zdraví. A hned po tom o tom svém.
Smíchy se úplně prohýbal. Odložil hrnek na parapet vedle sebe, aby ho nevylil.
„Tohle se neděje.“ Řekl si pro sebe v záchvatu smíchu. „Ty a táta, jo?“ zalykal se a plácal se přitom do stehen.
Zavrtěl hlavou.
„Nemůžu… nemůžu uvěřit, že jí to věříš.“ Hýkal a stíral si slzy smíchu. Zaraženě jsem stál, neschopen jakéhokoli pohybu.
„Počkej, jak to myslíš?“ přešel jsem k němu a popadl ho za ramena. Pozvedl ruku v gestu, abych chvíli počkal, až se uklidní. Když se konečně jakž takž přestal smát, podíval se na mě.
„Tohle by mohla říct každá. Je to prolhaná mrcha!“ zařval a vztekle smetl hrnek s… něčím na zem. Tahle náhlá změna jeho chování mě přinutila omámeně ustoupit.
„Bille… myslíš, že… co… co se…“ vykoktal jsem, ale on se na mě najednou vědoucně usmál.
„Sorry, kotě. Pokecáme jindy. Pospíchám.“ Prošel kolem mě a než jsem se nadál, v bytě se zůstal vznášet akorát zvuk před chvílí zavřených vchodových dveří. A… moje oko chytilo tik. Kotě…?!
BILL
Naštvaně jsem zíral před sebe. Stěrače stíraly jako o život a já stejně viděl hovno. Popadl jsem mobil a vytočil Gustavovo číslo.
„Hej, Bille.“ Ozvalo se z reproduktoru.
„Hej,“ protáhl jsem. „Jsi doma?“
„Jep.“
„A Georg?“
„Taky.“
„Nechystá se náhodou odejít?“
„Ne… nevím o tom.“ Zamyslel se.
„Okey, hele. Potřebuju, aby ses se mnou za dvacet minut sešel v tý kavárně naproti vašemu baráku.“
„Fajn.“ Řekl a už jsme to oba chtěli položit, jenže jsem si ještě na něco vzpomněl.
„A vem s sebou Tomovu knihu.“
„Jak víš…?“ zaslechl jsem ještě, ale to už jsem to pokládal. Tohle jsem musel vyřešit. S tou „slečnou“ jsem si chtěl promluvit nejdřív, než si promluvím s Tomem. Jen ať se chvilku podusí.
TOM
Rozhodně jsem neměl tušení, co má Bill v plánu, ale místo toho, abych seděl doma, jsem se rozhodl dělat něco smysluplného. Věřil jsem, že Bill má dost rozumu na to, aby neudělal nějakou hloupost, a tak jsem se rozhodl, pustit ho na okamžik z hlavy a zajít na nákupy.
Jasně… říkáte si; na nákupy? Vždyť přece nesnáším nákupy, že jo… ale tohle bylo pro Billa. Ať už tohle dopadne jakkoliv, aspoň ten byt si zasloužil být jako dřív. Protože jsem měl šílenej strach z toho, co bude následovat potom. Mezi mnou a Billem.
A tak mi nezbývalo, než sevřít v dlani maličkou, třesoucí se naději a zahřívat ji tak dlouho, dokud se nenaplní, nebo neumře…
BILL
Posadil jsem se naproti Gustavovi a svoji kabelku položil na sedačku vedle sebe. Řekl jsem mu, co mi pověděl Tom, a potom jsem se zahleděl na Tomovu knihu ležící vedle jeho paže.
„Takže… to je ono, heh?“ přikývl.
„Yeah, hele už mi povíš, jak to, že o ní víš?“
„To není důležitý…“ chtěl jsem se ho na něco zeptat, ale vyrušila nás číšnice, která si přišla pro naši objednávku.
„Holly!“ vykřikl jsem překvapeně, když jsem dívku poznal. Usmála se.
„Bille, to je příjemný překvapení!“ usmála se a pak se zadívala na Gustava. „A máš tu i Gustava… roztomilý,“ zazubila se. Rozesmál jsem se.
„Jo… Gustave, tohle je Holly.“ Ukázal jsem na ni. „A Holly… Gustava asi znáš.“ Podali si ruce.
„Jo… moc mě těší.“
„Mě taky.“ Zazubil se Gustav. Bylo to zvláštní. Už dlouho jsem neviděl Gustíka se takhle usmívat. Viděl jsem mu na očích, že se mu Holly líbí.
„Tak… co ty tady? Soudě podle našeho setkání v tom klubu, bych nečekal, že tě potkám někde dělat servírku.“
„Jooo, ten klub.“ Protáhla. „Ve skutečnosti nejsem nijak V.I.P, dostala jsem se tam přes kamarádku, jejíž táta se pohybuje… dá se říct, ve vysokých kruzích.“ Usmála se.
„Aha… no každopádně, já si dám kafe a ty?“ otočil jsem se na Gustava, kterej se ještě nepřestal na Holly přiblble usmívat. Nenápadně jsem do něj pod stolem kopl.
Zatřepal hlavou.
„Já si dám taky kafe.“ Vyhrkl a sklonil pohled na svý ruce.
„Okey, chlapi. Hned to bude.“ Mrkla na nás a vzdálila se. Otočil jsem se zpátky na Gustava.
„Takže potřebuju, aby ses mi do tý knihy podíval na minulej měsíc a řekl mi všechna jména.“ Řekl jsem vážně.
Abych to vysvětlil. Tomova kniha, byla něco jako Tomův deník, kterej vedl Gustav. Byly v ní zaznamenány všechny holky (ano, i ty sebevíc bezvýznamný), se kterýma se Tom kdy vyspal. Vznikla naprostou náhodou před čtyřmi roky díky opilecké sázce mezi Georgem, Gustavem a Tomem. Já u toho tehdy nebyl, ale přesto o ní vím všechno (myslím o té knize, o sázce díkybohu nevím nic). Neptejte se jak… jsem prostě super a všechny tyhle věci mi nikdy neuniknou… (Okey… zjistil jsem to náhodou, když jsem kluky zaslechl se o tom bavit.)
Ale to není podstatné. Podstatné je, že tahle kniha je mým jediným vodítkem k holce, která se snažila oklamat mého bratra, aby si ho k sobě už navždycky připoutala (což já nedopustím).
Rádi byste věděli, jak to, že vím, že nemluvila pravdu? Tak jo…
Bylo to v době, když nám bylo asi třináct…
Pokračování příště…
autor: Holly-EnD.
betaread: Janule
Sakra jsem napjatá…jak může Bill vědět, že lže? Doufám, že se neplete teda. 😀 Jinak ty jejich sázky, bože. 😀 Jsem napjatá na další, je to skvělý. 😀 😀
aaww.. dalšíí dííl!! :D<3
Bože bože 😀 musíš ma takto napínať? 😀 OMG ono je to tak super!… najskôr mi bolo Billa strašne ľúto keď tam tak smutne sedel na tom parapete… ale potom keď mu to Tom povedal tak som čakala že sa Bill poriadne naštve alebo bude smutný ale nieee on sa tam začne rehotať xD bože ja som mala dosť a potom zrazu naštvane odišiel 😀 no tak toto bola fakt poriadna zmena nálady 😀 mám dosť… som strašne zvedavá ako to že si je Bill taký istý že tá ženská klame aj keď mňa tiež napadlo keď to Tomovi oznmámila že klame ale zaujíma ma ako to že si je Bill taký istý 😀 bože ono je to tak super zbožňujem tento príbeh! 🙂
Naozak som zvedavá ako to vie že ta baba klame, teda dúfam v to., A tá Billova rekcia, tú fakt nechápem.