autor: Clarrkys
Tom: (Vezmu jednu tu barevnou kuličku jenom do rtů. Posunu se blíž k tobě a špulím na tebe pusinku.)
Bill: (Pousměju a svými rty si ji vezmu.)
Tom: (Líbnu tě a potom se uculím.)
Bill: (Usměju se.) Obleč se. (Pobídnu tě a zase vstanu.)
Tom: (Vstanu a otočím se k tobě zády. Nevím, že mám na zádech tu košili od krve.)
Bill: (Zatají se mi dech.) Pane bože, Tome… Počkej, pomůžu ti. (Začnu ti tu nemocniční košili sundávat.)
Tom: Co tam mám? (Otočím se na tebe, když mi to pomůžeš sundat. Vykulím oči na tu krev a taky se zastydím, protože si uvědomím, že jsem pod tím byl úplně nahý. Rychle si natáhnu spodky, kdyby chtěl někdo přijít.) To je zvláštní, necítím, že by mě to bolelo. (Šeptnu.)
Bill: Vážně? (Opatrně ti přes to přetáhnu tričko.)
Tom: Sss… (Usyknu.) No, teď to trochu zabolelo. (Natáhnu si ještě kalhoty.)
Bill: Tak jdeme? (Pousměju se. Ještě poberu nějaké tvoje věci a odejdeme.)
Tom: (Pomalu se šourám chodbou ven. Je pravda, že mám tělo nějaké dobité, všechno mě při chůzi bolí. Potom nasednu do auta, když mi otevřeš dveře a čekám, než si přisedneš i ty.)
Bill: (Nasednu taky. Nastartuju a rozjedu se směrem domů.)
Tom: (Opřu si hlavu a dívám se z okýnka, kam jedeme.) Nebudeme si domů brát Amy?
Bill: No vidíš, já na ni úplně zapomněl. Mám teda ještě zajet k mámě? (Kouknu na tebe.)
Tom: (Taky se na tebe podívám a tajemně se uculím.) Co kdybychom ji tam ještě nechali? Můžeme si doma chvíli užít jen sami sebe… (Šeptnu a olíznu si rty.)
Bill: Tome… (Zasměju se.) No, ale dobře. Můžeme pro ni zajet odpoledne. (Usměju se na tebe.)
Tom: (Radostně si protřu ruce. Už se šíleně těším domů.)
Bill: (Za pár minut zaparkuju před domem, vyjdeme nahoru a potom nám odemknu dveře do bytu.)
Tom: (Sundám si boty a kouknu se na tebe.) Asi bych se měl vykoupat. Chceš jít se mnou?
Bill: (Zakroutím hlavou a usměju se.) Uvařím nám něco k obědu, jo? Co si dáš?
Tom: Klidně cokoliv… nemám moc hlad ani chuť, ale něco bych si možná zobnul. (Pousměju se a odejdu do koupelny. Začnu si napouštět vodu do vany a vysvléknu se. Potom se do ní naložím.)
Bill: (Uvařím rýži a nějaké maso na zelenině. Potom se na tebe jdu podívat. Vejdu ti do koupelny a zavřu dveře. Ležíš s opřenou hlavou a zavřenýma očima, musím se na tebe usmát.) Tomi?
Tom: Uhm, co? (Zvednu hlavu a ospale otevřu oči. Usměju se na tebe)
Bill: Oběd je hotový… jdeš už?
Tom: Jo… (Chci se zvednout, ale myslím, že ty nemocniční oblbováky už přestaly fungovat, ty záda mě bolí jako svině. Trochu zaskučím.)
Bill: Počkej… (Přijdu k tobě a chytnu tě za rameno a pomůžu ti vstát.) Mhm, máš ty záda opravdu škaredě sedřené.
Tom: Mohl bys mi to něčím potřít, nějakou mastí? (Vylezu ven z vany a dám si jenom trenky.)
Bill: Jo, hned… (Něco si podám a začnu ti to opatrně potírat. Cítím ty stroupky pod prsty a je to hodně nepříjemné. Určitě tě to musí bolet.)
Tom: (Trochu mě to štípe, ale vydržím to, potom sejdu dolů a sednu si ke stolu. Postavíš přede mě talíř s jídlem. Trochu pojím, ale moc ne.) Bille?
Bill: Hm? (Jím pomalu.)
Tom: Asi jsem si trochu vzpomněl na to, když jsem se opilý vrátil… (Kouknu do talíře.) Chtěl jsem tě na sedačce… (Šeptnu a trochu se pousměju.)
Bill: Ano… nevadilo by mi to, kdybys nebyl opilý a kdybys tolik nekřičel. Nechtěl jsem, abys vzbudil malou.
Tom: (Zvednu k tobě oči.) Teď tu ale Amy není a já taky opilej nejsem…
Bill: (Pousměju se.) Hm, to máš pravdu…
Tom: Tak… by to teď šlo, ne? (Položím si ruku mezi nohy a druhou rukou si podpírám hlavu.)
Bill: Možná… (Uculím se a dojím. Odnesu věci ze stolu do myčky a potom se napiju.)
Tom: (Hned si stoupnu a přijdu k tobě. Chytnu tě za boky a políbím tě. Potom ti odhrnu vlásky z čela a uculím se na tebe.)
Bill: (Usměju se a taky tě políbím.)
Tom: (Chytnu tě za ruce a odvedu tě k sedačce. Posadím se na ni a stáhnu si tě na klín. Trochu natáhnu hlavu a zase tě políbím, při tom tě držím za boky.)
Bill: (Líbáme se a začnu na tobě trochu vrtět zadečkem a pohybovat boky.)
Tom: Ahh… (Zavzdychám a položím se na záda s tebou pořád na klíně, ale hned trochu bolestně vydechnu kvůli těm zádům.)
autor: Clarrkys
betaread: Janule
když není dítě doma rodiče mají pré ….jojo jen chudák Tom s těma zádama , mu to nezávidim ale alespon si štrejchne…teda možná
[1]: Jak chudák se zádama? Nemá vyvádět ptákoviny – i když ty teď teprve přijdou :DD
Báječnej díl! Akorát hrozně krátkej a useknutej v pěkně pitomým místě 😀
Já jsem dostala takovou chuť na lentilky :))
Tom by měl raději víc jíst a mlsat až po pořádném jídle.
Také bych byla ráda, kdyby byl díl delší, ale na druhou stranu chápu, když je na to autor úplně sám a je před ním tolik dílů, jsem šťasná, že tu povídku MÁM. Takže ať je krátký nebo dlouhý, hlavně, že tu je!♥