autor: ChrisTHi
Ahoj čtenáři (pokud nějací vůbec jsou :D), chtěla bych Vás před tím, než začnete číst, upozornit, že toto je moje první jednodílovka, a taky první povídka, kterou píši sama. Prosím, buďte shovívaví. A ještě něco. Rovnou dopředu říkám, nečekejte zde sex. Nechci ho psát hned do1. mé povídky.
S pozdravem Christhi
Bill seděl v tourbusu na sedačce a byl naštvaný.
Bill seděl v tourbusu na sedačce a byl zmatený.
Bill seděl v tourbusu na sedačce a byl zmatený a naštvaný na sebe.
Nechápal, co se s ním dneska děje. Mísily se v něm všemožné pocity a on nevěděl, co si počít. Třímal v ruce krabici s džusem a už hodnou chvíli zíral nehnutě do zdi. A to, co vyvolalo jeho naštvanou náladu, byl Tom. Jeho bratr.
Ten, jenž dneska házel flirtovné pohledy na tu blondýnu v první řadě. Na tu tlustou hnusnou zpocenou smradlavou blondýnu. Už teď ji nesnášel. A největší vrchol byl, když si ji Tom po koncertě zavolal. Krve by se v tu ránu v Billovi nedořezal.
„Bille!“ ozval se mu u ucha skřehotavý pobavený hlas a Billovo tělo díky šoku povolilo svaly v ruce, která byla znecitlivělá díky svírání krabice, která teď ležela na zemi. Naštěstí byla prázdná.
„Co je?“ Bill zmateně vyhrknul a nakrčil nechápavě čelo. Georg se jen zasmál a poplácal ho pobaveně po zádech.
„Bille, už 10 minut tady sedíš a zíráš do zdi. Co se s tebou děje? Dneska jsi byl nervózní i na pódiu,“ zeptal se ho Georg opět se smíchem, a tentokrát už zpozorněl i Gustav, co zvednul hlavu od svých paliček bubnujících na jeho nohu, a zaostřil na Billa přes své brýle.
„Jsem jen… unavenej,“ promnul si unaveně spánky a o zlomek vteřiny uslyšel, jak se otevírají dveře tourbusu. Vzhlédnu a pohledem se setkal s Tomem. Ten jako vždy nahodil svůj samolibý úšklebek, poupravil si tričko a olízl si svůj piersing.
„Šoupni se,“ strčil se smíchem do Georga a sedl si vedle něho na sedačku.
„Jaká byla?“ přestal se smát Georg a pozorně se zadíval na Toma.
„Dobrá. Velice dobrá. Dali jsme to dvakrát za sebou. Vzal jsem si její číslo a řekl, že se jí možná ozvu,“ spokojeně se usmál a opřel se o luxusní opěradlo sedačky.
Bill tohle nehodlal dál poslouchat. Trochu naštvaně se zvedl a sehnul se pro krabici od džusu, která stále ležela na zemi.
„Kam jdeš?“ nechápavě se na něho Tom podíval.
„Spát!“ vyštěkl Bill, vyhodil krabici a s hlasitým prásknutím dveřmi se usídlil v části tourbusu, kde spali.
Tentokrát byl zmatený Tom.
***
Bill ležel už hodinu v posteli a nemohl usnout. Převaloval se a hledal vhodnou polohu, protože tourbus se dal už do pohybu, přičemž se snažil z hlavy vypudit myšlenky na Toma. Žárlil. Věděl to. Už delší dobu se na svého Toma díval jinak než na bratra, ale přiznal si to až dneska večer. Z myšlenek ho vytrhlo malé zavrzání dveří, po čemž následovalo tiché odhrnutí jeho záclonky. Otevřel jedno oko, a když v svém zorném poli zaostřil na Toma, hned ho zase zavřel. Bohužel si toho Tom už všiml.
„Bille?“ nic.
„Bille?! Co se stalo?“ nic.
„Bille, netrucuj jako malý dítě!“ zatřásl s ním trochu silněji.
„Nic se nestalo,“ řekl jednoduše Bill a otočil se k Tomovi zády.
„Fajn, kašli na mě! Taky se na tebe vykašlu, jak chceš,“ štěkl Tom, zatáhnul prudce závěs a vlezl si na svou palandu. Bill si jen smutně povzdechl. Přece neřekne svému bratrovi, Tomovi, tomu lamači dívčích srdcí, že na něho žárlí.
***
„Kluci, musím s vámi mluvit,“ přistoupil k nim David u recepce v hotelu. „Personál to spletl a přidělili nám jen 2 pokoje. Bille, ty budeš s Tomem, když jste dvojčata, a Gustav s Georgem si vezmou ten druhý pokoj…“ předal jim David klíče.
„Co? Já chci vlastní pokoj!“ zavřískal Bill, až sebou David trhnul.
„Proč?“
„Chci být v pokoji sám.“
„Nikdy ti s Tomem být nevadilo, tak se nerozčiluj,“ ukončil David diskuzi.
„Fajn,“ odsekl Bill, přitáhl si kabelku víc k tělu a naštvaně vydupal nahoru po schodech, kde následně odemknul pokoj, který měl sdílet s Tomem, a nezapomněl patřičně bouchnout dveřmi. Už zase.
Ostatní si mezi sebou jen vyměnili nechápavé pohledy, načež David jen mávl rukou a kluci se odebrali nahoru do svých pokojů.
„Nechápu, Bille, co se to s tebou děje,“ zavrtěl Tom hlavou, když zaplul do pokoje a zavřel dveře.
„Nic, Tome, nic se neděje,“ natáhl na sebe volnější triko, které nosil doma, s vybalováním se neobtěžoval, stejně měli zítra zase jet, a sednul si k oknu na židli.
„No fajn. Mám teď svůj vlastní program, takže mě omluv…“ pokrčil Tom rameny a chystal se odejít.
„Máš schůzku s tou děvkou co?“ ozval se z ničeho nic naštvaně Bill.
„Co?“ nechápavě nakrčil Tom čelo, stejně jako to dělával Bill.
„S tou blondýnou, s kterou jsi byl včera…“ vysvětlil mu to podrážděně Bill.
„Jo, vadí ti to?“ zašklebil se Tom.
„Jo! A víš proč? Protože na mě kašleš! Pořád chodíš někam za holkama a mě si vůbec nevšímáš!“ teď už Bill zakřičel.
„Co to meleš? To vůbec není pravda, Bille! Já se s tebou tady nebudu hádat,“ Tom byl zmatený stále víc a víc.
„Fajn! Běž si. Běž si za ní, táhni si,“ zaprskal Bill vytočený na tu nejvíc možnou míru a tričko, co mu první padlo pod ruku, hodil na již zavírající se dveře.
A tentokrát byl opět zmatený Tom…
***
Tom opatrně otevřel dveře a ihned je za sebou téměř neslyšně zavřel. Pohled mu padl na klubko, které se choulilo pod peřinou na posteli a viditelně se chvělo. Tom si povzdychl. Nevěděl, co se s Billem děje. Bill přece věděl, že Toma dívky nezajímaly, ale že si svoji pověst musel udržet. Nechtěl, aby se provalilo, že se mu líbí kluci, tak jak se to stalo před půl rokem u Billa.
Opatrně si sedl na kraj postele vedle Billa a stačilo odhrnout kousek peřiny, aby viděl, jak jeho ztrápené dvojče dusí svoje vzlyky do mokrého polštáře.
„Billi, co se děje? Pořád se na mě zlobíš?“ pohladil ho Tom po tváři a ustaraně sjížděl pohledem jeho smutnou tvář. Bill jen zakroutil hlavou a snažil se schovat obličej do polštáře. Byl však zadržen Tomovou rukou, která ho přiměla se na něho podívat.
„Bille, dřív ti to tolik nevadilo. Řekni mi, co se děje,“ promluvil jemně a trpělivě čekal. Věděl, jak musí jít na Billa.
„Žárlím,“ zčervenal Bill a rychle sklopil hlavu.
„Co?“
„Prostě žárlím. Na ty všechny holky, co si vodíš na hotelové pokoje nebo s nima spíš.“
Tom pochopil. Bill se mu poslední dobou vyhýbal, byl odtažitý, často byl v jeho společnosti zamlklý a červenal se. Bylo to tak jednoduché, až se nad tím Tom musel zasmát. Bylo to tak jednoduché, že kdyby to věděl, udělal by přesně to, co udělal právě teď. Přitáhl si Billa jemně za bradu trochu blíž a jednoduše spojil jejich rty. Byl to malý polibek, ale času přece bylo víc než dost. Tom se s úsměvem odtáhl a ušklíbnul se.
„Už nežárlíš?“
Bill spokojeně zapředl a vetřel se Tomovi do náruče: „Už ne…“
autor: ChrisTHi
betaread: Janule
Už jsem ti tuhle povídku sice okomentovala i u tebe na blogu, ale stejně jsem si ji musela přečíst znovu, a tím pádem to musím i znovu okomentovat… 😀
Na to, že je tohle tvoje první povídka, je opravdu skvělá!;) Krásně se to četlo, žárlivý Bill.. hmmmm 😀 A jsem hrozně ráda, že Tom tak brzo pochopil, jinak by se ten náš brouček jen zbytečně trápil… :)))
Moc pěknýý 🙂 krásně se to četlo ♥
jeeeškote tak to bylo sladký. Já se musim přiznat, že ten konec byl tak sladkej až se mi chtělo brečet. Bylo mi Billa líto jak tam plakal pod peřinou a Tom to tak krásně zachránil. Moc hezký to bylo. 🙂 *rozpustila se*
Úža!!! Jestli je tohle tvá první povídka tak smekám – hrozně povedená a doufám, že takovýhlech s "dobrým koncem" bude víc :))
Moc vám všem děkuju 🙂
Slaďounké 😉
Jůů moc povedený 🙂 Povedlo se to 🙂