autor: Lenna W.K.T.
Od té doby se stal boxovací pytel mým nejlepším kamarádem. Místo něj jsem si představoval ji. Tu přeslazenou pipinu s šikmejma očima, blonďatým hárem a fretkou na ruce. Shinonome Hoshiko. Grrr. To jméno se mi hnusí už teď.
„Tome, soustřeď se, podívej se, hrbíš se nad tím jak nad hnojem. Tohle je golf,“
„Hele sorry, Vladimíre. Já půjdu. Necítím se,“
„To ona viď?“
„Drásá mi nervy,“ ulevím si. Vladimír uznale pokývá hlavou.
„To chápu. Věř mi, bude hůř,“ začne skládat golfové hole a míčky. Když je všechno sklizené, tak nastoupíme do káry, kterou se po golfovým hřišti jezdí, a jedeme dlouho až k cestě. Tam nasednu do limuzíny, kterou mě Vladimír doveze až před dům. Vystoupím a jdu dovnitř.
„Jistě Hoshi-san. Taky si to myslím,“ grrr zase ona. Přijdu do kuchyně, sedí tam u šálku toho japonskýho blafu, kterýmu ta hvězda říká čaj, a o něčem si povídají. Chci dát Billovi pusu, alespoň na tvář, ale on se ožene a probodne mě výhružným pohledem. Jeee! Já vím, na veřejnosti a před Hoshi-san jsme jen přátelé. To mi drásá nervy ještě víc.
„Achoj, Tome,“ pozdraví mě. Podívám se na ni. Její normálně blonďaté, odbarvené vlasy září bílou barvou. Vidím rudě. A vidím svoji ruku, jak míří na hlavu tý krávy a střílí mezi její šikmý oči jednu kulku za druhou. Bill do mě drcne. Zatřepu hlavou.
„Nazdar,“ prohodím jen.
„Jsi chrosná netykavka,“ zabručí a pohladí svou bílou fretku, která vypadá, že by nejradši vzala roha. Ani se jí nedivím. Ale to zvířátko je mi sympatický.
„Promiň, už jsem takový,“ pokrčím rameny.
„Jak bylo na golfu?“ změní rychle téma Bill. Pokrčím znovu rameny.
„Všelijak, nemohl jsem se soustředit,“ je to hrozně nudný sport. I šachy jsou zábavnější.
„Pánové, myslím, že půjdu obohatit svůj šatník o pár efropských hadříků,“ zašišlá a já se v duchu zaraduju.
„Fajn, nespěchej,“ Bill do mě zase drcne. Proč ji brání?
„Vlastně jsem myslela, jestli bys mi na chvíli nepohlídal Kawai,“ podrbe fretku mezi lopatkami a ta se blaženě zašklebí. Milerád si od ní roztomilé, ač vypočítavé zvířátko vezmu.
„Jak jsem říkal, nespěchej. Vezmu ji na kšíry ven.“
„Jo, děkuju moc. V ledničce má masíčko připravený, tak až ji budeš dávat do přepravky, dej jí, prosím,“ mrkne na mě. Musím se usmát, když se mi ta velká chlupatá rouryčka rozplácne na ruce a pohledem mě vybízí k drbání na břiše. Je to ale děvka prodejná.
„Jasný, v pohodě. Víš, jak si mě obtočit kolem prstu,“ jo malou fretku Kawai jsem si zamiloval. Z japonštiny myslím její jméno znamená roztomilá. Sladké. Podrbu Kawai na břiše.
„Mimochodem, jak se ti líbí moje nová barva? Chtěla jsem vypadat trochu fic efropsky,“ zakřením se. Ty tak!
„Jo, vypadáš…“ jako záchodová mísa made in China. „Skvěle. Sluší ti to,“ jako Vladimírovi Billovy úzký kalhoty. Křením se. Hoshiko pohodí blonďatou kadeří a zmizí na schodišti.
„Musíš na ni být tak hnusnej?“ oboří se na mě Bill.
„Ano, lásko, musím. Je mi stejně sympatická jako hadry od Danielova mozku,“ zakřením se zas. Dodneška mi to je odporné.
„Proč?“
„Proč? Její rádoby sladký, pisklavý hlásek mě dohání k šílenství. Navíc, mám z ní divnej pocit.“
„Jakej divnej pocit?“
„Budou s ní potíže, cítím to.“
„Pojď, potřebuju si s tebou o něčem promluvit,“ vezme mi z ruky Kawai a dá ji do její přepravky, kde má udělaný luxusní pelech. Vezme mě za ruku a dotáhne mě až do ložnice. Sedne si na postel a zhluboka vydechne.
„Víš, kdo Hoshi-san je?“ zakřením se, už poněkolikáté tento den.
„Pěkná kráva?“
„Tome! Tohle je vážné,“ vydechnu. Bill mě pozoruje káravým pohledem. „Je to tvoje vzdálená sestřenice.“
„Ano, hodně vzdálená, ale přeci jen. To není všechno,“ koukne na mě. Ale já netuším, co víc by mohla být.
„Povídej,“ vyzvu Billa.
„Její rod pochází z velmi důležitého a starého klanu Shinonome. Už po staletí patří tenhle klan mezi hlavy japonské mafie,“ padne mi držka k zemi.“
Co- cože?“ Bože jen to ne. „Ona je Yakuzká princezna. Nebo ji tam tak alespoň říkají. Hoshiko v překladu znamená dítě hvězdy. Nebo spíš hvězdné dítě. Celá Yakuza čeká, až dosáhne dvaadvaceti let a provdá se,“ zatřepu hlavou.
„No a?“
„Můj otec měl kdysi velké problémy s Yakuzou, kvůli nějakýmu nepovedenýmu obchodu se zbraněma. Tenkrát ho z toho Hoshiin otec vysekal a o pár let později mu táta zachránil život a starej Shinonome cítil zodpovědnost vůči tátovi, a tak slíbil, že spojí jeho a rod mýho táty. Tím by se náš rod stal jedním z nejmocnějších v Evropě i Asii. Tenkrát mu otec slíbil, že až já budu mít dvaadvacet let a Hoshi oslaví taktéž dvaadvacetiny, že se spojí naše rody. Že já si musím vzít Hoshiko za ženu. Za dva měsíce oslaví narozeniny a já… Budu muset do chomoutu s někým, koho neznám a koho nemiluju,“ sklopí smutně oči. Mně se v tuhle chvíli zbořil svět.
„To… To nemyslíš vážně, že ne? Proč mi to říkáš až teď? To si mi to, sakra, nemohl říct dřív? Billy, víš, že já skousnu hodně, ale tohle je už i pro mě extrém. Víš, že nemám rád takové hry a srandy.“
„Ale to není sranda! Myslel jsem, že na to zapomněla ona i její fotr!“ vyjekne na mě Bill se slzami v očích. Začne nahlas usedavě plakat. I do mých očí se vtlačí slzy.
„Co se stane, když ji odmítneš?“ fňuknu. Tohle nemůže být pravda! Když už konečně jsme zlikvidovali všechny, kdo by nám mohl stát v cestě, tak se objeví ona.
„Budou mě považovat za zrádce. Půjde po mně celá Yakuza, a když mě dostanou… Udělají si z mojí hlavy ozdobu na stromeček,“ zaskuhrá Bill s plným nosem. Obejmu ho. Hned mi vlítne do náruče a začne plakat. „Není jiná šance, že by se to obešlo?“
„Možná.“
„Jak?“
„Museli by mě prohlásit za blázna, mrtvýho nebo ženatýho. Před jejíma narozeninama. Jenže já se bojím, že i tak by po mně šli,“ aha, takže takhle to je. „Nebo by mě musela odmítnout sama Hoshiko, a ta to neudělá. Jede po mně od tý doby, co jsem za jejím otcem byl v šestnácti a prosil jsem jej o zbraň na objednávku. S ní není radno si zahrávat. Má po tatínkovi zdědit křeslo hlavy klanu. Nebo spíš jedna z hlav mafie. Má dokonalý výcvik ninji a černej pásek v karate. Střelné zbraně sice moc neovládá, ale bodné a sečné zbraně, to je její. S ní si začneš a je z tebe kaše, ani nevíš jak. Byla to ona, kdo mě naučil bojovat s dřevěnou tyčí a katanou.“
Prima, takže slečna bude ninja, ovládá karate a katanu. Co dál? Nesmí mi Billa vzít!
„Budu o tebe bojovat, pokusíme se jí zbavit. Přesvědčit, že jsi hroznej a ošklivej. Budeš krkat a prdět u jídla, to by jí mohlo odradit. A když to nezabere, ve spánku ji rozčtvrtíme a půlku necháme medvědům a půlku Kawai na maso,“ zasměju se.
„To nebylo vtipný, Tomy,“ aha, tak nic.
„Neboj, lásko, nějak to uděláme, nech to na mně.“
„Co chceš dělat?“ koukne na mě smutně Bill.
„Bojovat o tebe.“
*
„Hoshi-san, dáš si trochu vodky?“ nabídnu tý potvoře pití.
„Och, moc ráda, Tome,“ naleju jí na dno sklenky vodku, tak na dva prsty a doleju jí to džusem. Podám jí to a na oplátku jí vezmu Kawai. Sednu si se svojí sklenkou na křeslo vedle toho jejího a fretku si dám na klín. Je neuvěřitelný, jak je ochočená. Stočí se pod moje tričko a usne. Lenoch malej. „Takže, ty ses sem přijela vdávat, jo?“
„Ano. Můj otec slíbil, že se můj rod a rod Billa spojí.“
„A nepřemýšlela si, že by Bill byl zamilovaný? Že už si svoji lásku vybral?“
„Přemýšlela jsem o tom. Ale já myslím, že Bill je rozumný a ví, že kdyby si někoho našel, že by to byla potupa pro mě i pro mou rodinu. Ohrozil by svůj život i život dotyčné. Mh, ta vodka je skvělá,“ zahuhlá. Škoda, že jsem ti tam nenalil projímadlo, ty zmije, pomyslím si.
„Ale Bill je zadaný,“ řeknu jí na plnou hubu. Napiju se vodky a jedním lokem vypiji polovinu sklenky.
„Haha, a kdo je ta šťastná?“
„Šťastný. Je to on,“ zabručím.
„Bill je…“
„Ano, je to gay, chodíme spolu a můžeš mi věřit, že já ti Billa tak snadno nedám.“
„Vyhrožuješ mi?“
„Podívej, možná jsem jako mafián nevyrost, možná jsem si nehrál s lidskejma střevama už jako dítě, nevím, čeho jsi schopna ty, ani tvoje rodina, je mi to upřímně jedno, ale Billa ti dobrovolně nedám a budu o něj bojovat, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám!“
„TY nevíš, čeho JÁ jsem schopna. Myslím, že ti tvoje přání můžu s klidem splnit,“ chvíli nasadí výhružný tón, ale pak zase ten svůj rádoby sladkej. Protočím oči.
„Tak uvidíme… kdo s koho,“ brouknu jí do obličeje, kouknu jí do očí. Pak dopiju vodku. Dám jí do klína roztomilou Kawai a jdu do ložnice za Billem. Nechám ji tam samotnou. „Lásko, “ pohladím spícího Billa na boku. Otočí se ke mně a zavrtá mi nos do křivky krku. Přitulím si ho a nechám ho spát. „Miluju tě, Bille.“
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
nechsem nech je s Billom, ale tiež niesom nadčená že to Tom riešil takto, lebo sa bojím, že tým rozpútal peklo.
depresivní… hodně.. a držím jim palečky.. jak kdyby toho nebylo málo..
Teda tak to je dost drsný. Bill se bude muset ženit. No doufám, že to Tom nějak vykoumá a vyváznou z toho oba v pohodě.
Ta Hoshi-san se mi vůbec nezamlouvá. Bude to určo pěkná mrcha.
Snad to dopadne nějak dobře, prostě musí.
ughh ! Tome ty vole, dobrý zas, cos to udělal? oO
ta pičule mi taky není nijak příjemná. šikmooká, bílovlasá. TFUJ ! 😀
honem dál !
Budeš krkat a prdět u jídla xD no looool xDDDDD