autor: Cinematics
Bill se dotýká Toma, Tom se dotýká rozkoše
Tu noc Tom a Bill leželi v posteli a povídali si o nadcházejícím dni (zatímco si Bill rozplétal copánky); probírali Tomovy vnitřní pochyby a strachy ohledně toho, jaké to bude, jít s Gustavem o samotě do kavárny. Nebyl s Gustavem (nebo Georgem) venku už celou věčnost, a teď to bylo z velmi divného důvodu, a on z toho byl celý nesvůj.
„Dělej si starosti, když stojí za to, dělat si starosti, protože právě teď tady není nic, o co by sis měl dělat starosti,“ řekl mu Bill, pohladil ho po nahém hrudníku.
„Nemůžu si nedělat starosti, když nemám nic jiného, na co bych se soustředil.“
„Oh? Já jsem nic?“ zažertoval Bill a Tom hravě protočil oči.
„Samozřejmě, že jsi něco… ale já se stále soustředím na zítra.“
„Tak se soustřeď na mě. No tak, udělám něco šíleného.“
„Oh? Jako co?“
„Nevím. Jsem unavený. Ale můžu něco vymyslet, jestli chceš.“
„To je jedno.“
„No, dobře, tak já půjdu tam a budu hrát na své čelo, zatímco ty tady můžeš ležet a dělat si starosti ohledně něčeho, o co si můžeš dělat starosti zítra namísto dnes v noci, zatímco by ses mohl se mnou mazlit a být šťastný,“ řekl Bill, mrknul na Toma, vylezl z postele a odtančil ke svému čelu.
Tom ho pozoroval, ležel na boku v posteli s očima pouze na Billovi a tom, co dělal. Bill na sobě měl pouze kalhoty od pyžama, nohy měl kolem čela, krk nástroje opřený o svůj nahý hrudník. Měl zavřené oči a vlasy maličko rozcuchané, rty měl pootevřené tím, jak dýchal.
Noty se rozezněly, tancovaly po pokoji a okamžitě uklidnily Tomovy nervy. Ležel tam na boku, sledoval, jak se Bill malinko mračí soustředěním, zatímco se houpe dopředu a dozadu, elegantně hraje na struny a vytváří tóny písni, kterou složil pouze pro Toma. Gustav už rozhodně nebyl v Tomově mysli.
Zvedl se z postele a sedl si na lavičku ke svému pianu, položil prsty na klávesy. Bill přejel svým bosým chodidlem po zemi a šťouchnul s ním do Tomova chodidla. Tom těžce polknul, uvědomoval si, jak dokonale Billova písnička ladila s tou, kterou pro jiskru se lví hřívou napsal, a tak hrál, ztratil se v pocitech, které se kolem nich stavěly jako kamenná zeď.
Bill se svým chodidlem třel o Tomův kotník, chtěl nějakou tu blízkost, zatímco jejich ruce byly tak moc zaměstnané tím, že mluvily hudbou a nemohly promlouvat dotykem. Celá nálada se naprosto změnila. Tom už si nedělal starosti, Bill si nedělal starosti a oba byli naprosto zataženi v symfonii toho druhého, že nemohli myslet na nic jiného, než byl ten druhý.
Bill i jen stěží všiml toho, že Tom přestal hrát, ani nezaregistroval, že už se nedotýká Tomova kotníku a byl naprosto vystrašený, když ho okolo zápěstí jemně chytila dlaň a zastavila ho v jeho hraní. Zvedl pohled a naklonil na Toma hlavu na stranu, byl zvědavý, co má za lubem, ale slova nebyla potřeba, jejich práci zastaly zas jednou ruce.
Bill dal čelo na stranu, zvedl se a nechal dvě teplé a dlouhé ruce, aby ho objaly, a horké rty, aby ho líbaly na jeho nahé rameno. Zaklonil hlavu, Tom ho líbal na krku, a rukou zajížděl do jeho rozcuchaných vlasů. Bill tiše zasténal a Tom se pomalu odklonil, táhl Billa k posteli.
Srdce mu bušilo rychlostí míli za hodinu a on cítil, že v Billově hrudníku se dělo to samé. Doklopýtali do postele, rty na rtech, ruce na bocích, ramenou a ve vlasech. Tom Billa posadil na kraj postele a vlezl mu do klína, líbal Billa na boky, zatímco se mladší chlapec pomalu položil a roztékal se pocitem, jak na něm Tom leží.
Bill obtočil nohu kolem Tomova pasu, držel ho blízko u sebe, ale ne dost těsně na to, aby se Tom nemohl hýbat. Ne, Bill si chtěl být jistý, že má Tom prostor k tomu, aby toho mohl nechat, kdyby se tak rozhodl. Bylo to takhle spravedlivé. Bill věděl, jaké to je, cítit se v pasti, a tak si chtěl být jistý, že se tak Tom nikdy cítit nebude; a Tom se tak opravdu necítil.
Namísto toho se Tom cítil naprosto opačně, a i když byl trochu mimo smysly, byl to způsob takový, jak se cítit chtěl; chtěl, aby ho měl Bill co nejblíž u sebe a aby jen tak nemohl utéct.
Bill ležel na zádech, Tom se nad ním nakláněl s jednou rukou v jeho vlasech. Měl lehce otevřené rty, nechal Tomovy rty vpít se do těch jeho, nechal ho laskat je. Tom tiše zasténal a Bill vydechl, pánví se zvedl tak, že se otřel o Tomův klín a narazili do sebe boky.
Ticho v pokoji bylo perfektní pro to, jak opatrné a vlhké jejich doteky byly, naproti tomu, jak moc toužili, být si blízko. Jejich těla se o sebe třela, jiskřilo to mezi nimi v každém představitelném způsobu.
Tom nebyl nervózní, jen trošku neposedný, ale do úzkosti a strachu měl dost daleko. Hladil Billa po bocích a líbal ho pod bradu, dostával od něj velmi nadšené steny. Tom si byl jistý, že to nezajde moc daleko, nebyl si jistý, jestli by to dokázal, ale byl moc nadšený z doteků, které spolu sdíleli; a jeho tělo teď protestovat nechtělo.
„Mm, Tome?“ zašeptal Bill.
„No?“
„Jak daleko je pro tebe daleko? Myslím, že si potřebuje dát pravidla, pokud-“ ale Tom ho přerušil polibkem.
„Dokud jeden z nás neřekne stop.“ A Bill přikývl, nemohl tomu odporovat.
Bill trochu zatlačil na Tomovo rameno a dredáč se převalil na záda, vytáhl Billa na sebe. Bill byl rozvalený v Tomově klíně, zvědavě se na něj díval a Tom cítil, jak se mu srdce zastavilo, když Billovy ruce našly jeho gumu od pyžamových kalhot a nervózně si s ní začaly hrát.
„Dokud jeden z nás neřekne stop?“ zeptal se Bill tiše a Tom vykulil trochu poplašeně oči, než přikývl, a Bill si skousnul ret.
Pohladil Toma po bocích, konečky prstů se zahákl za kraj Tomových kalhot a pomalu mu je stáhnul dolů. Tom se nervózně chvěl, ale jen jednou rukou zajel do Billových vlasů a druhou mu hladil tvář.
„Můžu?“ zašeptal Bill, kývnul směrem k Tomovu klínu; rty pootevřené.
A to byl okamžik, kdy se Tomovi začala motat hlava. Rozhodně chtěl, aby to Bill udělal, ale jeho bakteriální faktor v mozku mu svíral žaludek. Možná to může zkusit, jen nechat Billa začít dělat to, co pro něj chce dělat, a uvidí, jak to skončí. Tom věděl, že není možné, aby něco takového pro Billa udělal, ještě ne, ale možná nebylo tak zlé nechat Billa udělat to pro něj. Přeci jen, už se líbali, a tak nikde jinde žádné bakterie být nemůžou; možná.
Tom už chtěl říct ne, ale rychle si to rozmyslel. Zkusí to, uvidí, jak daleko dokáže zajít, a jestli ho dokáže nechat dotýkat se ho, a jestli ano, pak je Bill čaroděj, protože Tom měl vždycky ze všeho sexuálního strach. Ačkoliv, když byl teď Tom v téhle situaci, vůbec to nebylo takové, jaké si myslel, že to bude; ale stále si nebyl stoprocentně jistý. A tak přikývl. Řekne Billovi stop, kdyby musel, a věděl, že Bill zastaví.
„Dobře,“ vydechl Bill, jako by se mentálně připravoval na to, co ho mělo čekat.
Naklonil se a políbil Toma na tříslo, dredáčova erekce trochu narazila do Billova ucha a vlasů. Tom tiše usykl a svými krátkými nehty poškrábal Billa na hlavě. Nejspíš mu Billův dotyk dodal sebevědomí, protože dřív, než to očekával, ho Bill líbal na kůži a po jeho mužství, dokud se jeho rty neotřely o žalud a nesemkly ho.
Tom se snažil něco říct, ale došla mu slova, a ten pocit Billa (když pomineme ten malý strach z toho, že měl Bill rty tam, kde je měl) přemohl jeho hlas. Chtěl poprosit Billa, aby to udělal, aby dělal všechno a cokoliv, co chtěl, ale nemohl; a tak zmlknul a nechal Billa dělat to pomalu a po svém.
A to Bill dělal, alespoň po většinu času. Vystrčil trochu jazyk a olízl Toma, přinutil ho vypísknout, až zvedl ruku a dal si ji přes pusu; jen malinko tak zatahal Billa za vlasy. Bill se jednou rukou držel za Tomovo stehno a druhou rukou jemně chytil Toma kolem kořene.
Vůbec netušil, co dělá, Bill byl v sexuálních věcech naprosto nevinný, ale rozhodně se snažil být co nejlepší, a tak jen poslouchal své instinkty. Nechal Toma zajel hlouběji do svých úst, Bill neodborně zapumpoval rukou a zakroužil zápěstím; určitě dělal něco dobře, protože Tomovi se zadrhl dech a přirazil pánví, znovu zoufale zasténal někde hluboko v krku.
Tom se sám sebe nikdy nedotýkal, nikdy nenechal něčí ústa, aby se ho dotkla, a jeho žaludek se stahoval stále víc a víc s každou další minutou; s každým okamžikem, kdy se mu Bill ponořoval víc do klína a jeho piercing v jazyce přejížděl po spodní straně jeho erekce.
„B-Bille,“ zamumlal Tom, oči pevně zavřené a v krku ho škrábalo od toho, jak nemohl popadnout dech. „J-já nechci, nechci-„
Bill jen přikývl, čímž se v Tomově přirození nahromadilo ještě více dráždivosti. Cuklo mu v nohách, tvrdě přirazil boky, než se natáhnul dolů, zvedl Billův obličej a maličko ho odstrčil pryč ze svého klína. Černovlasý chlapec si znovu k Tomovi vylezl a lehl si na něj, jejich bříška se dotýkala, Tomovo holé mužství zůstalo zmáčknuté mezi jejich těly.
Třel se nahoru a dolů, jen zlehka, Bill držel Tomův obličej a líbal ho, dokud nedošel tam, kam chtěl, dokud tření nebylo až příliš, a on se neudělal na jeho a Billův hrudník. Pateticky zasténal, než mu ochably končetiny a celé tělo jako by ztěžklo.
„Tomi?“ zeptal se plaše Bill a Tom se začervenal, dal si ruku přes tvář, aby schoval svůj červený obličej. Bill dal Tomovu ruku pryč a zamrkal na něj. „Tomi.“
„A-Ahoj,“ vydechl roztřeseně Tom, tón hlasu tak moc zahanbený.
„Ahoj. Jsi v pohodě?“
„Je mi… je mi úžasně,“ řekl Tom se smíchem a Bill se zářivě usmál.
„Omlouvám se, jestli to nebylo dost dobré… Nikdy jsem to ještě nedělal a no-„
„N-ne! Ne, to bylo… bylo to, páni.“
„Dobré páni?“
„Dokonalé páni,“ zašeptal Tom.
Bylo to krátké, ale Tom byl opravdu vděčný. Bylo pro něj těžké oddělit strach od vášně a chtíče; a tak bylo asi lepší, že to bylo krátké, protože tak mohl prožít čistý chtíč, a vzhledem k jeho myšlenkám to byla rozhodně dobrá věc. Mimo to, rychlé nebo ne, Tom musel přiznat, že to bylo naprosto úžasné. Jen se cítil strašně, že to Billovi rozhodně nemohl oplatit a za to se musel omluvit.
„Ne,“ zašeptal Bill, položil prst na Tomovy rty. „Nevadí mi, jestli nechceš.“
„Ne, chci! Jen nemůžu…“
„Rozumím,“ řekl Bill. „Děkuju, že jsi mě nechal… bylo to, bylo to opravdu hezké. Rád jsem to dělal.“
„Mm,“ zavrněl Tom a políbil Billa na tvář.
„Voníš krásně,“ zašeptal Bill. „Potem.“
„To je krásně?“
„Moc! Voní to jako ty a voní to jako sex,“ tentokrát se oba dva pořádně začervenali. Dokonce, i když neměli opravdický sex, ale stále to v pokoji vonělo vášní. „A voní to jako já, předpokládám.“
„To ano.“
„Pak je to krásná vůně,“ řekl Bill a mrknul.
„Taky si to myslím.“
Ti dva spolu leželi v posteli, oba dva polonazí, zamotaní do sebe. Tenké peřina, kterou byli přikrytí, byla až moc horká, ale ani jeden z nich ji nechtěl dát pryč; měli pocit, že jsou si blíž. Mimo to, kdyby někdo vešel a viděl, jak jsou zpocení a špinaví, ani jeden z nich by to nepřežil. Jasně, mohli by se otřít, ale nechtělo se jim.
Čas pomalu ubíhal a oba dva začínali usínat. Usnuli by, kdyby se neozvalo zaťukání na dveře. Bill slezl z Toma, který si nandal kalhoty a rychle si přitáhl peřinu až k bradě.
„Ano?“ houknul Tom, hlas drsný a unavený.
„Ahoj,“ řekla Simone a strčila dovnitř hlavu. „Oh, vy jdete už spát?“
„Brzo, jo.“
„Oh, no táta, Andy a já venku máme oheň… mysleli jsme, že byste se chtěli připojit.“
„Oh, um… Bille? Chceš?“ zamumlal Tom, a najednou mu bylo hrozně úzko z toho, co spolu dělali.
„Jestli chceš. Ano, chci.“
„Nejdřív se osprchuju…“ řekl slabě Tom, spěchal z pokoje dolů do koupelny; třikrát za sebou zavřel dveře.
„Uh, co se to právě stalo?“ zeptala se Simone s vážnou tváří a Bill pokrčil rameny.
„Nemám tušení…“
„Možná bych si s ním měla promluvit, až vyleze ze sprchy, hm?“
„Jo, možná… um, já půjdu dolů k ohni, ano? Ještě nikdy jsem nebyl u táboráku a jsem celkem nadšený,“ zastavil se Bill a zalapal po dechu. „Vyprávíte si strašidelné historky?“
„Můžeš být první, kdo s tím začne,“ zasmála se Simone a Bill vyskočil z postele, utíkal dolů.
Tom se sprchoval pomalu, smýval pryč všechen strach. Nebyl si jistý, proč se to stalo, ale možná jen to, že to, co spolu dělali, bylo v domě jeho rodičů, zatímco byli doma, ho prostě rozhodilo. Netřeba dodávat, že prožil orgasmus a měl na sobě Billovy sliny. Do mysli se mu dostaly všechny možné bakterie a najednou začal panikařit… a teď byl zničený. Modlil se, aby tím nějak neranil Billovy city.
Simone na Toma čekala, a výraz v jeho obličeji, když vešel do pokoje, byl strašlivý. Poklepala na matraci vedle sebe a pobídla ho, aby si vedle ní sedl; chtěla si o tom všem promluvit. A tak se posadil a nervózně si mnul dlaně.
„Co se tady stalo, Tome? Vedl sis tak dobře…“
„Jen… jsem zpanikařil, zřejmě.“ Nedíval se jí do očí.
„Protože jste spolu byli v posteli? Nebo co?“
„Možná… Já nevím. Bylo mi trapně a prostě… divně… a ty jsi mě viděla, jak ho dneska líbám, že jo?“
„Viděla. Možná to zní hloupě, ale byla jsem na tebe hrdá, zlato.“
„Oh…“
„Je pro tebe dokonalý, Tome, a já si myslím, že to víš… jestli ho necháš, aby tě líbal, pak víš, že je pro tebe dobrý.“
„Já vím, opravdu… Já jen, nevím, mami. Znervózněl jsem, protože jsi nás spolu viděla ležet a vidělas nás se líbat, a pak jsem si dělal starosti… um…“ Tom se začervenal a Simone se musela trochu zasmát do hřbetu ruky.
„Nemyslela jsem si, že jste dělali tohle!“ zasmála se Simone a Tom svěsil hlavu. „Ale jestli ano…“
„N-Ne! Ne, ne… ani se o tomhle nepokoušej se mnou mluvit,“ řekl Tom s vykulenýma očima a Simone si promnula rty, aby se nezačala smát.
„Dobře, dobře… ale jen nejsem ráda, když vidím, že se ti tvé zvyky vracejí. Došel jsi tak daleko jen za pár dní…“
„J-jo, já vím… Jen jsem zpanikařil.“
„No, ber to s klidem, prcku. Víš, že jen musíš dýchat a uvolnit se, a pak ti bude mnohem líp… takže, jen dýchej,“ řekla, držela v rukou Tomovy třesoucí se dlaně. „Stále chceš jít k ohni? Bill vypráví strašidelné historky.“
„O, Bože,“ zasmál se Tom, cítil se milionkrát lépe, jen z toho, že slyšel Billovo jméno. „Je na mě naštvaný?“
„Za to, že jsi utekl?“
„Mm, jo…“
„Vůbec ne.“
A to bylo jediné, co Tom potřeboval slyšet. Následoval mamku ven, po tom, co se rychle oblékl (a modlil se za Billovo špinavé pyžamo). Seběhli schody a ven ze dveří, kde Bill seděl se Simoninou baterkou rozsvícenou do obličeje. Tom a Simone ho sledovali v tichosti ode dveří.
„A tam stál, ve dveřích staré opuštěné farmy, ohyzdný, enormní a zkrvavený muž, jehož jméno bylo,“ zastavil na chvíli Bill, ukázal baterkou na dveře a vykřiknul. „Zombie-Tomi!“
Tom nadskočil, Simone cítila, jak jí srdce přeskočilo úder, a Andreas se zasmál. Tom a jeho mamka opravdu nečekali, že si jich Bill všimne, zasvítí jim baterkou do očí a vykřikne; opravdu je to vystrašilo.
„Tom je opravdu ohyzdný,“ poznamenal Andreas a Gordon se zasmál, nacpal si marshmallow do pusy.
„To není!“ protestoval Bill. „Jen… se vpletl do příběhu…“
„Jako ohyzdný zombík,“ řekl Gordon tiše a Andreas se zase zasmál.
„Nedělej si z Tomiho srandu,“ řekl Bill přísně. „Myslím si, že je hezký… rozhodně není zombie. Chceš marshmallow, Tome? Umím je velmi, velmi dobré. Dělám je zlatavé a křupavé navenek a měkoučké uvnitř… Můžu ti jeden udělat!“ prosil a Tom přikývl, sedl si na prázdné místo vedle Billa.
Andreas se rozhodl, že bude pokračovat v Billově příběhu, předělal Tomi-Zombieho do hlavní příšery příběhu. Tom se smál a spolupracoval, doplňoval ho bručením a hororovým sténáním, kdykoliv to bylo možné. Byl to dokonalý večer, Tomova panika zmizela, a celý den byl naprosto překrásný, stejně jako jejich společný večer.
Tom se cítil statečně a držel Billovu ruku, zatímco ho Bill cpal spoustou marshmallow; vysloužil si za to od Toma spoustu „Snažíš se mě vykrmit?“ a odpovídal na to pokaždé přikývnutím hlavy. Tom naprosto zapomněl na strachování se ze setkání s Gustavem, které mělo zítra přijít; bude si dělat starosti, až přijde čas, a ten tu rozhodně ještě nebyl.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
♥
To byl nejdokonalejší díl a jsem ráda, že to Tom takhle zvládl! Vlastně jsem si myslela, že to budou muset utnout v polovině, ale on ne, začal trošku vyšilovat až potom, ale po takové události se mu nedivím. Mohl ztratit nervy víc. Je fajn, že se to nakonec takhle urovnalo a měli hezký večer u ohně, jako rodina:) jenom mi pořád dělá starosti to setkání s Gustavem. Bůh ví, jak to dopadne. Jsem zvědavá, myslela jsem, že už to bude v tomhle díle a tím víc je napínavé, že nebylo×DD
Jako každý díl téhlé povídky jsou naprosto ůžasné 🙂 Bill a Tom … Oh, ježiš tak to bylo super a úchvatné. U toho ohně, tak to bylo senza, já rozhodně bych se taky lekla 😀 Honem další díl už se moc těším na další.
Tohle bylo úžasné.. Já prostě nemám slov! Jediné, co mě štve, že jsem tu nebyla v půl sedmé a jak blbeček jsem musela místo toho loupat brambory! ://
Ale jinak tohle bylo totálně úžasné. Dokonalé! Tak úžasně popsané a tak..
Miluju to ♥
Děkuji za dokonalý překlad! ^^ ♥♥
miluju to. tohle je wážně krásné a něžné. Musím se dycky u toho smát jak mě to rozněžní.
Super =)
..in love…dokonalost
Och bože! 😀 ja to žerem… keď som si prečítala názov dielu tak som si myslela že Bill bude… a nie že bude… och bože! xD ja nemám slov 😀 ono to bolo také skvelé… nečakala by som že by Tom Billa nechal sa ho dotýkať tak skoro… bože bolo to úžasné… ale potom keď prišla Tomova mama chudák Tom to nevydržal a začal panikáriť… och joj celkom som sa zľakla keď trikrát zavrel dvere… ale tak nakoniec povedal že proste len spanikáril a tak, takže všetko v pohode :)… a strašne sa mi páčil ten koniec pri tom ohni… zase to pôsobilo tak príjemne a pokojne 🙂 úplne si to tam viem predtsaviť! je to super a neviem sa dočkať ďalšieho dielu aj keď sa obávam Tomovho stretnutia s Gustavom… snáď to nedopadne nejako zle… milujem to! 🙂 a veľmi veľmi ďakujem za preklad 🙂
Toto bolo užasné a krásne. Tom ma prekvapil nečakal som že to dokáže, ale som zato štastná. Túto poviedku milujem vždy mi dokáže zlepčit náladu.
Místama sem zapomínala dejchat, tohle je fakt skvost! jak samotnej příběh, tak i překlad, za kterej moc děkuju 🙂
Bylo to skvělé. Nečekala jsem, že by se Tom k něčemutakovému ohodlal,a le jsm eza to ráda.
Bill je taky dost tolerantní vůči Tomovi a to je super. Je fajn, že ho chápe i někdo "cizí" krom jeho rodiny.
Jéééééééééé. Čekala jsem na nějáké pořádné vzrůšo a tady je! bože krásně napsané a popsané 🙂 Tomi je prostě trochu baba 😀 ale pořád se mi oba tak moooc líbí 🙂 krásné. Další další další 😀 jsem hladová po dalších dílech
ununuuuu <3
a ten sexuální zážitek..ohh <|3
Úžasné, nemůžu se dočkat dalšího dílu, jsem zvědavá, co Tom Gustavovi řekne… zvláště potom, co se dneska stalo mezi ním a Billem. Rozhodně to ještě bude zajímavé…
uh, konečně jsem se dokázala přemluvit, abych si tuhle povídku přečetla. Od začátku mě strašně lákala, ale stejně jsem nemohla překousnout, že tady Bill s Tomem nejsou dvojčata. No, zdá se, že se mi to překousnout podařilo a jsem hrozně ráda za to, že jsem se do toho čtení dala!:))
Miluju povídky od téhle autorky a tenhle je prostě…famózní, naprosto úžasný a více než dokonalý! Hrozně moc se mi tady líbí charaktery Billa a Toma. To, jak se Bill raduje z každé příležitosti být s Tomem nebo jeho rodinou a to, jak se Tom snaží přestat se svými zvyky. Prostě dokonalé, až na Gustava, tomu bych nejradši vyškrábala oči! Jen doufám, že si to v dalším díle pěkně vyříkají a Gusťa dá pokoj!:DD
Samozřejmě i děkuju LilKatie za úžasný překlad!;)