autor: Nivian
Když Simone uviděla svého syna, na tváři se jí objevil šťastný úsměv. Už pár minut postávala u okna a vyhlížela ho. Netrpělivě se zatřásla a běžela k domovním dveřím. Rychle a prudce je otevřela. Nadšeně zavýskala.
„Bille, zlatíčko!“ vyhrkla ze sebe a rychle svého syna objala. Bill se zasmál a hodil batoh na zem. Pevně si k sobě svou matku přitiskl a vydechl.
„Ahoj, maminko…“ culil se, a hned na to ji políbil na tvář. Simone se neubránila rodičovskému pudu a zlíbala Billa po celém obličeji. Na čele, lících, bradě. Popadla Billův batoh a vtáhla jej do domu.
„Tak jsi mi ty tři dny chyběl, Bille!“ řekla popravdě a zmoženě vydechla. Měla divný pocit. Celé tři dny Billa neviděla a neslyšela. Možná se tři dny nezdají být mnoho, ale pro Simone ano. Samotnou ji překvapilo, jak je na svém synovi závislá a jak je k němu zavázaná.
„Ty mně taky mami…“ pousmál se Bill a batoh matce vytrhl. Nemohl dovolit, aby mu ještě nosila věci. Matka si šťastně povzdechla.
„Jen pojď, rychle! Upekla jsem jahodový koláč. Je ještě teplý. Můžeš ho klidně celý sníst. Nemáš hlad? Dali ti tam alespoň něco k jídlu?“ optávala se starostlivě a zašla do kuchyně. Bill hned za ní.
„Hmm… jahodový koláč! Mňam. Sním ho celý na posezení!“ zamumlal a posadil se za stůl. Simone se zasmála a krájela koláč na talířek.
„Dali neboj se…“ odpověděl po chvíli na matčin dotaz a pousmál se. „Hlad sice nemám, ale strašlivou chuť, takže mi naber co nejvíce!“ zasmál se, a hned co Simone položila talířek na stůl, popadl lžíci a rychle se do koláče pustil. Spokojeně vydechl a přivřel oči. Fantazie. Vždycky věděl, že jeho maminka umí ten nejlepší jahodový koláč na světě.
„Ujašné…“ zamumlal s plnou pusou a s chutí přežvykoval. Simone jej jemně pohladila po vlasech a posadila se naproti. Napila se z kávy a pohladila Billa po ruce.
„Tak povídej. Jaké to tam bylo?“ zeptala se zvědavě. Bill kývl rameny a nahlas polkl.
„Mhm… úžasné. Všichni vypadali tak skvěle. Bylo to něco jako z pohádky! Opravdu se tak chovali. Taky bych se chtěl… v takové společnosti pohybovat…“ špitl zasněně a pousmál se. Simone si povzdechla.
„Ale moc jsem si to užil, práce bylo tak akorát a jídlo jsem mohl jíst jako ostatní. Bylo to tak dobré! Ale rozhodně neměním názor, že jsi nejlepší kuchařka!“ zakroutil nesouhlasně hlavou a nabral si další kousek koláče.
„A spaní…“ zamumlal. Kývl hlavou a pokračoval, „naprosto úžasné. Měl jsem svůj pokoj a byl hrozně obrovský! A byla tam postel s nebesy. To jsem viděl jen v pohádkách anebo katalozích. Ale v tom pokoji jsem spal jenom jednu noc…“ ušklíbl se a s mlaskáním olizoval lžičku. Povzdechl si a Simone zvědavě pozvedla obočí.
„Jakto? Kde jsi teda spal potom?“ zeptala se. Bill si trochu posmutněle povzdechl. Najednou mu bylo úzko.
„U Toma…“ šeptl. Simone se na chvíli zarazila a přivřela oči.
„To je… ten rozmazlený Kaulitzův synáček?“ zakroutila hlavou. Bill si povzdechl a kývl rameny.
„Hm…“ zakňoural a díval se na kytku ve váze.
„Jakto, že jsi u něj spal? Vždyť… on se s tebou baví?“ zeptala se Simone ohromeně a hleděla na svého syna. Její syn spal v pokoji nějakého rozmazleného pracháče. Takhle to přece nefunguje.
„No…“ Bill přikývl a povzdechl si. „Vlastně bavil. Ale je jiný, než jsem si myslel. Teda… myslím, že je. Teď zase nevím. Jsem zmatený…“ zamračil se a složil hlavu do dlaní. Simone se povzbudivě usmála a zvědavě kývla hlavou.
„Povídej…“ pobídla jej. Bill se jen trhavě nadechl.
„Když já nevím, jestli ti to můžu říct…“ špitl a pozoroval matku přes škvíry mezi prsty. Simone se na něj překvapeně podívala.
„Ale samozřejmě, že můžeš! Jsem tvá matka, Billy. A zajímají mě tvé vztahy s okolím. Navíc s tímhle klukem. Opravdu mě to zajímá… nemusíš se nějak ostýchat. Vždycky jsi mi přece říkal všechno…“ pousmála se a natáhla k Billovi ruku. Se šťastným úsměvem ji přijal a zamrkal.
„Díky, mami. Tak teda… dobře…“ hlasitě polkl. Simone stiskla Billovu ruku v té své, na důkaz důvěry a podpory.
„Ono vlastně… neměli jsme spolu dobrý vztah. Nechci to nějak víc rozebírat, prostě neměli. A že to vůbec nebylo příjemné… komu by bylo, kdyby někdo někoho pořád… nějak… to je jedno…“ zavrtěl hlavou a pokračoval, „odbočuju. A teď, jak jsme byli tam na těch oslavách. Už to bylo trochu jinak. Tom se nechoval jako předtím. Byl hodný a tak. A víš, že já… když je na mě někdo takový, tak hned svým způsobem podlehnu.“ Simone přikývla a pohladila jej po prstech. „Hrozně jsem si toho vážil, že je konečně milý a tak. A úplně jsem zapomněl na to, co bylo. Teda na chvíli jsem na to zapomněl. A tak, jak to bylo všechno hezké, tak mi nabídl, že bych mohl u něj přespat. Víš něco jako ucelení vztahu, tak nějak bych to nazval. Jo. Prostě, abychom se více poznali. Když už se máme nějak potkávat v práci nebo tak. Vlastně je to taky můj… něco jako nadřízený. A já jsem kývl. Protože… hrozně s ním chci vycházet, mami. Nic jiného si v poslední době nepřeju, než abychom spolu byli zadobře,“ zašeptal a mírně sklopil pohled. Jsem slaboch. Simone se pousmála.
„No tak… pokračuj…“ pobídla jej. Měla samozřejmě spoustu otázek, ale nechtěla do Billova vyprávění nějak zasahovat.
„A já teda… kývl jsem. Naprosto hloupě a naivně, chápeš?! Nevím, co jsem si myslel. Možná, že budeme obrovští kamarádi. Přátelé. Nebo… něco víc. Já fakt nevím…“ zakňoural a smutně koukal na matku. „Dobře tak jsme se teda domluvili. No a já už pak samozřejmě jen odpočítával minuty, než bude devět a půjdu k Tomovi. Ani nevíš, jak mi poskočilo srdíčko, když už těch devět konečně bylo. Po cestě za Tomem byly ještě nějaké komplikace,“ pousmál se, „ale nakonec jsme se nějak dostali k němu do pokoje. Byl jsem úplně v ráji. Bylo to tam fakt krásné. Jednou bych taky tak chtěl žít…“ vydechl zasněně. „Večer byl strašně super. Připadalo mi, jako bych se s Tomem znal celý život, a nikdy předtím mezi náma nebyl žádný problém. Bylo to příjemné. Cítil jsem se tak dobře a volně. Jenže se to trošku zvrtlo, když… no když jsme se prali o ovladač kvůli filmu. No a přesně, jak to chodí v těch blbých romantických filmech!“ zaprskal a zrudl. Nedovedl si představit, jak musel v té chvíli vypadat. „Tom se nade mnou najednou tak divně skláněl. Víš, byl až moc blízko! Byl jsem hrozně nervózní. Chtěl… mě políbit. Asi… zřejmě…“ špitl a sklopil pohled. Simone překvapeně trhla rameny.
„Cože tě chtěl?“ vyhrkla a zrychleně dýchala. Jejího chlapečka se snažil políbit nějaký zbohatlík bez citů? Bill stydlivě sklopil pohled.
„No políbit…, ale já jsem jej odstrčil, neboj…“ dodal hned a Simone se mírně uklidnila.
„To je… je to divné. Promiň, musím to jen… vstřebat,“ zašeptala matka a vstala od stolu. Opřela se o kuchyňskou linku.
„Pokračuj…“ Bill přikývl. Matku docela jasně chápal.
„A už bylo cosi jinak. Přece jenom jsem se nemohl chovat stejně. Po tomhle. Byl jsem zaskočený. A trochu zklamaný. Ze sebe i z něj. Víš, ono mi… lidé mi říkali, jaký je. Mohl jsem to čekat. Přesto, že nejsem… dívka. A stejně jsem mu kývl na to, že s ním budu spát v jedné posteli…“ zakroutil hlavou a pousmál se. „Odešel. Já si půjčil jeho tričko a čekal na něj v posteli…“
„V posteli?!“ Simone už nevydržela a překvapeně vyhrkla. Všechno si v mysli malovala, ale představa Tom Kaulitz, její jediný syn a postel, se jí vůbec nezamlouvala.
„Mami, klid! Prostě jsem na něho jen počkal, spali jsme přece ve stejné posteli. Jen jsem počkal, než se vrátí. A jak se vrátil, šli jsme prostě spát…“ Simone si oddechla a zase se posadila naproti Billovi.
„Chvíli jsme leželi a Tom mě pohladil. Nevím, jak jsem se měl zachovat. Bylo to tak nové! Vůbec jsem to neznal. Nic takového jsem nezažil ani s holkou, když jsem ještě nevěděl… no víš… to. A tak jsem jej nechal. Zase se ke mně naklonil. Jenže teď… teď mě opravdu políbil!“ vyhrkl ze sebe. Simone se zase trhavě nadechla. Zhluboka. Tak přece jen.
„Bylo to… nikdy jsem nic takového nepocítil. A to mravenčení v břiše, mami. Ani nevím, jestli to bylo příjemné nebo ne. Ale bylo to hrozně silné. Jako by do mě někdo pustil proud…“ líčil matce své pocity, a vlastně ani netušil, že popisuje prožité vzrušení, které se jej zmocnilo. „A tak jsem jej zase odstrčil a prostě mu řekl, že kvůli tomuhle jsem nepřišel. Opravdu jsem si nechtěl Toma získat něčím takovým. Viď, že mi věříš? Jenže já nevím, jestli jsem udělal chybu já nebo on. Nejspíš já. Měl jsem ho prostě… nechat, aby pokračoval…“ zeslabit hlásek a nervózně klepal nohou. Simone měla smíšené pocity. Po chvíli ticha začala.
„Samozřejmě, že to není tvoje chyba, Billy! Je to jen a jen jeho chyba. Tohle si prostě neměl dovolit! To ať si dovoluje k támhle nějaké slečně, která po tom prahne…“ sykla a naštvaně rozhodila rukama. Bill po tom možná prahnul také.
„A teď se se mnou nebaví…“ dodal a nejistě matku pozoroval. Ta zase nabrala na barvě v obličeji a rázně zakroutila hlavou.
„Ty by ses neměl bavit s ním! Vždyť je to hrozně drzé! Takhle tě šokovat… zlatíčko moje…“ zavzdychala a rychle Billa líbla do vlasů.
„Nebuď z toho v žádném případě smutný. Zachovej chladnou hlavu a chovej se tak, jak si zaslouží. Buď přijde sám a omluví se, nebo to nech plavat… a nechci slyšet, že to nemůžeš nechat plavat. Takových ještě bude! Prostě spolu budete mít neutrální vztah…“ kývla rameny a Billa si k sobě majetnicky tulila. Černovlásek zakroutil hlavou a povzdechl si.
„Já se bojím, že ten neutrální by tam nebyl… já nechci, aby se ke mně choval jako předtím, mami. Bylo to zlé,“ zakňoural. Cítil se sice lépe, když se mohl někomu vyzpovídat, ale zároveň ještě hůř, když na to myslel. Jediné, co opravdu nechtěl, bylo, aby se Tom začal chovat jako dřív.
„Dítě moje…“ povzdechla si Simone. Najednou nevěděla, jak Billovi poradit. Celá tahle situace na ni byla až příliš. Nechtěla, aby se Bill trápil, ale nevěděla, jak pomoci. Bála se však nejhoršího. Pomalu se od Billa odsunula a posadila se na židli vedle. Chvíli jej jen hladila po ruce. Než se nadechla k otázce.
„A ty, Bille… ty k tomu Tomovi víš, jak to myslím. Chováš k němu nějaký vztah? Chtěl bys, aby… víš? Přesněji řečeno… jsi do něj zamilovaný?“ zeptala se na rovinu a sledovala Billovu reakci. Vůbec nebyla taková, jakou čekala. Bill se totiž nijak zvlášť nebránil.
„To snad… ne. Nevím, mami. Něco mě k němu přitahuje. Strašně moc. Jsem zmatený. Třeba je to jen nějaký respekt. Nebo opravdu velká touha, být s ním zadobře, obdiv nebo něco takového. Zároveň je pravdou, že mě hodně přitahuje jako člověk, když se nad tím zamyslím. Rád bych stál po jeho boku a vycházel s ním. Moc o to stojím. A je i hodně pohledný. A já chci prostě… prolomit to zlé v něm. A možná by… se mi hodně líbilo, kdyby něco bylo. Nevím, jak to chodí, ale asi máš pravdu… hodně bych si to přál. Asi… asi ano. Jsem do něj zamilovaný…“ špitl a propaloval očima díru v zemi. V kuchyni bylo, až na pravidelné tikání hodin, ticho. Simone si ztěžkle povzdechla. Byla připravena svému synovi jakkoliv pomoct.
„Dobrá. Jestli je to takhle, beru to. Samozřejmě se mi nelíbí, že je to zrovna on a doufám, že tě to ještě přejde. Ale pokud bys… měl nějaký problém a něco takového. Přijď, Bille, a vyřešíme ho společně. Jsem šťastná, že jsi mi to řekl. Konečně vím, co se s tebou děje…“ řekla a usmála se.
„A chápu to…“ dodala ještě a políbila Billa na čelo. Bill se nadšeně usmál a pevně matku objal.
„Děkuju. Mám tu nejlepší mámu na světě…“ zašeptal jí do vlasů a vydechl. Simone se zasmála.
„A já toho nejlepšího syna na světě, broučku…“ šeptla na oplátku a pevně si k sobě Billa tiskla.
Ano, Simone měla toho nejlepšího syna na světě. Který byl však právě zamilovaný do potomka velmi bohaté rodiny. Spolu byli schopni se tomuto problému postavit.
autor: Nivian
betaread: Janule
Dnes mám velikou radost, že jsem tu našla další krásný díl mé milované povídky (i když v ní chyběl můj ledový princ)…♥
Takto – ze Simone mám velmi rozporuplné pocity. Na jedné straně je to skvělá máma, která synovi rozumí a je na něj pyšná. A má být na co. Bill je ten nejlepší syn. To, že se jí svěřil, bylo něco nádherného, poutavého, oslovujícího, čistého. Je vidět, jak krásný vztah spolu mají. Bere jeho lásku k Tommymu, i když sama nadšená není… Billa je ale připravená podpořit, pomoct mu. Na druhé straně – Bill si musí sám vydělávat, protože na TO Simone nestačí a jako matka by měla udělat cokoliv, aby dítěti zaopatřila to nejlepší. Já bych za dítě dýchala, umřela bych pro něj…
3 dny byla Simone bez Billa a už jí chyběl. Jsem si jistá, že madam Kaulitzová by to ani nepostřehla. Tady je mi Toma moc líto. Ta láska chybí!
Myslím, že Billovi se pohádka splní a v té vyšší společnosti se ocitne. Alespoň v to doufám.
Ale nesouhlasím se Simone… Jen Tommyho chyba to teda NENÍ! Vždy jde o chybu obou! Bill věděl, co bude následovat, takže v tom taky není tak nevinně!!!
Teda ale mrazilo mě – prolomit to ZLÉ v Tomovi? Tommy není v žádném případě zlý!!!!!!!!!!!!!! Je chladný a odměřený, dvakrát se rozmyslí, než k sobě někoho pustí. Střeží si své srdce a to se mu nedivím. Není zlý, je jen moc nešťastný! Ale k jedné věci se tady přiznám, tento Bill mi hrozně připomíná mě…
Ty vole nečakala som že Bill to o Tomovi svojej mame porozpráva úplne dopodrobna… síce som si myslela že sa s ňou o tom bude baviť ale že až tak? och ešte jej tam popisoval aj to vzrušenie aj keď nevedomky 😀 to bolo parádne a povedal jej že je do Toma zamilovaný… och to je super aj to nie je super xD lebo nechcem aby sa Bill kvôli nemu nejako trápil alebo tak nejak ale ja viem že to proste patrí k tomu takže to nie je také zlé ale ten Tom ma štve… dúfam že sa s Billom zase začne normálne baviť a nebude hrať urazeného ignoranta… bože milujem tento príbeh a nemôžem sa dočkať ďalšej časti 🙂