autor: Rachel
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, co bych vám měla napsat k povídce, kterou teď vidíte před sebou. Měla bych vám možná alespoň naznačit, o čem se v ní bude jednat, avšak myslím, že ona sama vám to prozradí a možná vám časem napoví i obrázek, za který bych chtěla moc poděkovat Lorett.
Jedná se o jakýsi příběh, který si má fantazie dala dohromady spolu s tím, co mám ráda, s charaktery, které se mi líbí. Je psán jiným stylem, než na který byli čtenáři mých povídek doposud zvyklí. Celý tenhle příběh má jedno velké věnování – a já jej věnuji Lorett. Pro ty, kterým na tom opravdu záleží – jde o alternativ universe. První díl je krátký, berte ho spíš jako takový menší prolog s názvem Reality, tedy skutečnost. Názvy dílů vám napoví, o čem se v nich pojednává.
Přeji příjemné čtení a doufám, že se vám tenhle příběh bude líbit a získá si vás stejně, jako si získal mě 😉
Rachel
Reality
Ticho. Klid a prázdno. Téměř ničím nerušená prázdná místnost.
Pousmál se a pomalu vešel dovnitř pootevřenými dveřmi. Jeho očím se naskytlo nezměrné množství skříněk, přesto však mezi nimi rychle dokázal najít tu svou. Odemknul maličký zámek u dvířek a rukou vklouznul dovnitř. Zalovil v batohu a po chvilce pátravého hledání konečně vytáhnul svůj příděl jídla, který mu jeho matka ráno nachystala. Usmál se na něj nesmírně spokojeným úsměvem. Měl opravdu velký hlad a nevědouce, kdy mu bude dovoleno alespoň několik málo minut přestávky, jen netrpělivě počítal ubíhající minuty. Teď se spokojeně posadil na lavičku vedle skříněk, nohy složil pod sebe a zakousl se do měkkého, vonícího chleba.
Nepracoval tu dlouho, rozhodně ne tak, jak by si kdokoli mohl myslet. Byl tu teprve třetí den a pevně doufal, že tu zůstane tak dlouho, jak jen to bude možné. Byl štěstím celý bez sebe, když mu bylo oznámeno, že tu může pracovat, byl opravdu vděčný za to, že konečně získal práci. Přesto si někteří lidé v jeho okolí mysleli, že je na práci až příliš mladý, přeci jen mu bylo teprve čerstvých 21 let a rozhodně byl nejmladším článkem v celém podniku. Pracovali tu muži i o deset let starší, on mezi nimi působil až příliš mladě, podle jejich názoru možná až dětsky. Měl být jako jeho vrstevníci, bavit se, žít po nocích v klubech a barech, pít, kouřit, střídat jednu holku za druhou a neřešit svůj mladý život ani ten zastaralý svět kolem. Ale on takový nebyl. Finanční situace mu nedovolovala studovat, vzdělávat se a ani se jen tak poflakovat po ulicích města a nic neřešit. Nedovolovalo mu to ani jeho svědomí.
A teď byl tu. Byl rád za to, že může pracovat, byl vděčný za svou práci. I když tu trávil celé dny a domů se vracel až večer, i když jeho práce byla převážně fyzická a náročná, jemu to nevadilo. Jakmile se dozvěděl, že byl přijat, okamžitě se nabídnul, že přijde do práce již na druhý den. Byl vlastně velmi pracovitý člověk. Pracovitý a vždy ochotný, poslušný ke svému okolí. Nikdy nedával najevo své problémy, starosti, ať už byly jakékoli. Zatímco ostatní se brzy ráno s odporem ploužili do práce, on sem šel s radostí. Zatímco ostatní si stěžovali na nadbytek práce, on ji dělal s láskou. Nikdy si nestěžoval, bral věci tak, jak přicházely a byl za ně vděčný. Líbilo se mu tady a on doufal, že tu bude smět pracovat co nejdéle.
Avšak přeci jen tu bylo něco, co mu přišlo zvláštní. Pracovalo tady množství mužů, avšak nikdy tady nezahlédl žádnou ženu. Ani jednu. Nebyla tu žádná, všichni, které doposud viděl, byli muži. Trochu jej to zaráželo, avšak s dalšími dny tady tomu věnoval stále méně pozornosti. Nikdo se tady k němu nechoval zrovna příliš přátelsky, avšak nikdo se k němu nechoval zle. Nejevili o něj zvýšený zájem a pozornost, zároveň jej však ani nepřehlíželi. Nestal se součástí jejich podivného kolektivu, avšak nebyl tu nikdo, kdo by jej odsud vyhazoval. Mluvili s ním o jeho práci a pracovních povinnostech, avšak tady veškerá komunikace končila. Nic víc a nic míň. Ani netušil, jestli mu to vlastně vadí. Nebyl s tím úplně spokojený, svým způsobem mu to však ani nepřekáželo. Prostě zlatý střed. A přesto doufal, že se jednoho dne stane součástí jejich kolektivu.
„Tome!!! Už bys měl jít pracovat!!!“
Hlas, volající zdola, mu oznámil konec jeho přestávky a mladík se poslušně zvedl z lavičky. Vyhodil prázdný sáček do koše, zamknul svoji skříňku a několika rychlými kroky opustil místnost šaten, kde trávil svoji přestávku každý den. Čekala na něj ještě spousta práce.
autor: Rachel
betaread: Janule
zacina to zaujimavo.. a podla toho obrazku by som povedala ze to bude dobre xD tak som zvedava na pokracko 🙂
Zatial to vizerá veľmi dobre, rychlo dalej
hmmm…v mojej hlave sa už zrodil nejaký ten nápad,o čom by to mohlo byť,aspoň podľa obrázka…ale…nechám sa prekvapiť 😉
Začlo to zajímavě, k přečtení prvního dílu mě přiměl obrázek, ale i název. Líbí se mi tvůj nový styl psaní, popravdě se mi to i takhle líbí o něco víc (teď nechci autorku ani v žádnym případě urazit ;)). Myslim že tohle bude povídka na kterou se budu těšit, a kterou budu číst díl po dílu a budu se jí pokoušet i komentovat :). Snad se tu brzo další díl objeví ^^
Rachelko, mně stačilo přečíst si jediné – tvé jméno na místě autora. Musela jsem se začíst…
Vypadá to zajímavě, určitě budu sledovat a čekat na další díl.
Zvláštní byl jeden okamžik. Jak jsem s napětím četla, stále jsem netušila, o kterou postavu jde. A jak jsem uviděla "Tome…", úplně mě zamrazilo. Když si k tomu vybavím i obrázek, panejo, tohle bude mít jistě silnou myšlenku. Hrozně se těšíííím! A jsem šťastná, že je tu další povídka od tebe, Paní spisovatelko!♥
uvidíme něco miříká že to bude moc dobrá povídka
Ach, konečně jsi tu s tou novou povídkou. Zaujal mě hned na první pohled obrázek a když jsem viděla tvůj pseudonym hned jsem se do toho pustila. Už teď se mi v hlavě honí více otázek a jsem zvědavá na další dílek♥
Kraticky uvod, ale upoutal si mou pozornost. Je to velice slibny zacatek a jsem zvedava, jak se bude pribeh dale vyvijet. Jen tak dal:-)
dobře, dobře… obrázek se mi líbí a nevím, možná mám moc bujnou fantazii.. :), ale určitě jedu dál 🙂
Začiatok nič neprezrádza, ale páči sa mi.
Uvidim co bude dál zatim se to vyvijí zajímavě.
Obrázok je dosť zaujímavý a začiatok taký nič nehovoriaci.. som zvedavá, čo bude ďalej 🙂