Ladybug 1/2

Tom zívl a promnul si oči, cítil vlhký pot, když dával svou malou dlaň pryč z obličeje. Byl ospalý z celého odpoledne na slunci; hráli si s Billem s autíčky ve špíně snad hodiny. Podíval se na stín zadní verandy a přemýšlel, že Billovi brzy řekne, aby šli dovnitř. Ucítil vůni čerstvě upečených cookies a usmál se.

„Tomi, podívej!“

Tom otočil hlavu ke svému malému bráškovi, byl okamžitě ve střehu, jak uslyšel vyjeknutí. Bill se díval dolů na svou ruku a vypadal dost zděšeně. Zamžoural, když se k němu přiblížil víc a uviděl, co se plazí po Billově paži. Bylo to malé a jasně červené; byla to beruška.

„Zabiju to,“ informoval ho Tom, připravený k chycení a rozdrcení malého hmyzu. Byl Tomův úkol, starat se o Billa, aby byl šťastný. Bill nesnášel hmyz, a přestože ho Tom nesnášel ještě víc, ve svých osmi letech zabil spoustu pavouků, aby je udržel co nejdál od svého dvojčete.

„Ne!“ zaprotestoval Bill a rychle odtáhl ruku z Tomova dosahu. „Nezabíjej berušky, Tome, copak nevzpomínáš, co nám jednou ve třídě řekla slečna Laubová?“

Tom zavrtěl hlavou. „Ne,“ řekl znuděně. Nikdy neposlouchal, co jejich učitelka říkala, a už vůbec ho nezajímalo, když začala mluvit o beruškách.

„Neublíží nám,“ vysvětlil Bill. „Někteří lidé říkají, že když po tobě leze beruška, budeš mít štěstí. Nemyslíš tedy, že bych měl být speciální?“ vypadal Bill nadšeně.

Tom se na něj usmál. „Ty jsi naprosto speciální.“

Bill se rozzářil. „Víš, berušky mají světlé barvy jako červenou a nebo žlutou, aby vypadaly, jako že jsou otrávené-„

„Jedovaté,“ řekl Tom poučně.

„-jedovaté, aby je velké věci nechtěly sníst. Ale ony vlastně jedovaté jsou.“ Pokračoval Bill, omotal svou ruku kolem brouka. „Ale není toho dost, aby nás to zabilo, protože jsme příliš velcí. Pokud jim chce někdo něco udělat, vyloučí něco páchnoucího, a to je ochrání.“

Tom se zasmál. „Páchnoucího? Jako hovínko?“

„Ne, jako něco otráveného,“ řekl Bill a protočil oči, jak to předtím Tom viděl dělat jejich matku.

Tom sledoval svého bratra tlachajícího o tom malém hmyzu, jak zvedl ruku víc do vzduchu, aby ji měl blíž u očí a lépe na ni viděl. Tom mohl říct, že Billa ta beruška okouzlila. A dělalo ho nevysvětlitelně šťastným, když viděl Billův úsměv, když ho viděl tak potěšeného.

Beruška žila.

***

Školní prázdniny byly dobré i špatné. Dobré, protože Tom nemusel ráno vstávat a sedět na nudných hodinách, ale špatné, protože prázdniny obvykle znamenaly Isaaka. Isaak byl bratranec dvojčat, bylo mu dvanáct, byl tedy o rok starší a dle Tomova názoru hodně zlý. Myslel si, že jeho bratranec je tyran, a dělal všechno pro to, aby ho od Billa udržel daleko, když k nim přijel Isaak trávit prázdniny.

Právě teď Tom prázdniny miloval, protože mohl trávit čas venku před domem tak dlouho, jak jen chtěl. Hrál si se svým novým autíčkem na dálkové ovládání, jezdil s ním kolem ulice. Svou novou hračku zbožňoval, on a Bill dostali stejnou, když k nim přijela babička na návštěvu. Tom měl modré auto a Bill žluté, ale až na barvy byla autíčka úplně stejná.

Bill své auto miloval taky, ale jen stál vedle Toma a koukal. Tom viděl, že je trochu podrážděný; Bill své auto nechal Isaakovi, a ten mu ho ještě nevrátil.

„Isaaku,“ zafňukal Bill. „Teď si s ním chci hrát já. Tom a já chceme závodit.“

„Hned,“ řekl Isaak, zněl otráveně. Když se podíval na Billa, nevšiml si, že sousedka zrovna vyjížděla na příjezdovou cestu a Tom s hrůzou sledoval, jak žluté autíčko mizí pod její rachotinou.

„Pozor!“ vykřikl Tom, ale už bylo pozdě.

„Oh, do prdele,“ zanaříkal Isaak, když všichni povyskočili nad zvukem křupajícího plastu pod koly paní Gerberové. „Podívej, cos udělal!“

„Není to Billova chyba!“ zavrčel Tom rozzlobeně, přál si, aby byl dostatečně vysoký a mohl Isaakovi za Billovo auto jednu vrazit. Bill se zdál být zdrcený.

„Je to… je to rozbité?“

Tomovo srdce se sevřelo v hrudi, když viděl Billův zlomený pohled; vypadalo to, jako by měl Bill začít každou chvíli plakat, a to Tom nemohl absolutně vystát. Bez rozmýšlení Billa objal.

„Můžeš si vzít moje,“ řekl, snažil se, aby to vyznělo líp, než jaké to doopravdy bylo. „Opravím to druhý.“

„Vážně?“ zeptal se ho Bill tiše, vypadal překvapeně.

„Jasně,“ řekl Tom nonšalantně. „Miluju opravování takových věcí.“ Byla to lež, ale pokud to Billa rozveselí, nebude to tak strašné, ne v Tomově mysli.

„Ugh, tohle je nudný,“ zamumlal Isaak, hodil Billův nepotřebný ovladač stranou k domu.

„Tomi,“ řekl Bill tiše a přišel tam, kde Tom držel zbytky rozbité hračky.

Tom se otočil ke svému malému bráškovi, schoval za záda nepořádek, který byl kdysi autíčkem na dálkové ovládání.

Bill zvedl ovladač. „Budeme mít tohle dohromady, jo?“

Tomovi se o něco zvedla nálada, když viděl, že Bill vypadá v pořádku, a cítil se hrdý, protože věděl, že to on zapříčinil, aby se jeho dvojče cítilo lépe.

„Dobře,“ souhlasil. „Stejně myslím, že toho sdílíme už dost.“

„Přesně tak,“ řekl Bill s úsměvem. „Ale já ho mám první!“

Tom sledoval, jak Bill odešel s úsměvem na tváři a rozbité kousky žlutého auta hodil do křoví lemujícíh jejich plot.

Pravděpodobně nikdy svoje lesklé modré auto nedostane zpět, ale tak dlouho, jak se o Billa bude starat, mu to vadit nebude.

***

„Bože, podívejte se na něj, je to takovej teplouš.“

Tom se naježil, jakmile tu poznámku uslyšel, přesně věděl, kdo ji řekl. Zvedl pohled od místa, kde se krčil na schodišti před vchodem do školy a zavazoval si tkaničky. Přes trávník, skoro u hlavní brány, skákal vzrušeně Bill, smál se se svým přítelem Andreasem a dělal ze sebe obvyklého ňoumu. Za Tomem stála skupinka starších chlapců, kteří se dívali na Billa, a Tom cítil, že mají náladu být krutí.

„Měli bychom jít dolů a nakopat mu ten jeho malý, vychrtlý zadek,“ řekl jeden z nich zle s úsměvem, jeho kámoši se začali smát a souhlasit.

Tom si povzdechl; stále ještě čekal, až mu zmizí poslední modřiny. Vstal a popadl svůj skateboard ze schodu. „Ani se ho kurva nedotknete,“ věnoval jim svůj nejhorší pohled.

„Kdo sakra jsi? Jeho kluk?“ zeptalo se ho jedno z dětí, usmívalo se na něj.

„Jsem jeho bratr,“ odpověděl Tom horlivě, jeho uši začaly hořet. Podíval se zpět k hlavní bráně a uviděl, jak za ní černé špičaté vlasy mizí. Ulevilo se mu; Bill s Andreasem odcházeli a doufali, že je Tom dožene dřív, než se dostanou domů.

Skupina chlapců se zasmála. Jeden z nich, zavalitý kluk, kterého Tom znal z poslední rvačky, plivnul na zem nedaleko Tomovy nohy.

Tom ustoupil, přišla mu ta slina s kdoví čím naprosto nechutná, když rychle přemýšlel, co by měl udělat. Bez Billa v dohledu by mohl utéct, dohnat bratra a Andrease a vyhnout se zmlácení. Jenže tahle volba mohla dovést tyrany až k Billovi, pokud by se rozhodli Toma pronásledovat. Mohl by běžet na opačnou stranu, ale pokud by Toma chytili, co by s ním tak daleko od školy dělali? Nechtěl riskovat, aby jej honili, i když je Bill tak jako tak pryč, takže mu zůstala ještě jedna možnost.

„Naser si, debile.“

„Co jsi to kurva říkal?“ vystoupil nejvyšší z chlapců a výhružně se na Toma podíval. Ostatní se přestali smát a Tom cítil, jak přes všechny přeběhlo vzrušení, byli připraveni na rvačku.

Jediný způsob, jak si Tom mohl být jistý, že Billa nechají na pokoji, bylo obrátit jejich pozornost na sebe, i když to znamenalo víc modřin. Už je mu 12, zvládne to. Položil svůj skateboard a slyšel ho rachotit dolů ze schodů. „Slyšel jsi mě, tlusťochu.“

Když se jeho tvář poprvé setkala s úderem, jediné, na co mohl myslet, bylo, ‚Díky bohu, že to není Bill.‘

~

Tom si přál, aby se mohl dostat do domu dřív a stihnout se umýt ještě předtím, než ho Bill uvidí, ale věděl, že to není možné. Bill uslyšel vchodové dveře a věděl, že je doma.

„Bože, co ti trvalo tak dlouho!“ vykřikl Bill. Tom slyšel hlasité dunění Billových kroků přicházejících z kuchyně, a napadlo ho, že Bill pravděpodobně poskakuje.

„Oh můj bože, Tomi, co se stalo?“ Bill se zastavil v polovině poskoku, když se dostal do vstupní chodby. Vypadal jasně rozrušeně, když viděl Tomův pohmožděný a zkrvavený obličej. Andreas se zanedlouho objevil vedle něj.

„Woah, kámo.“

Tom pokrčil rameny a držel svůj skateboard. „Spadl jsem ze schodů. Připomeň mi, abych už po nich nezkoušel jezdit.“

Bill jemně sundal Tomovi tašku z ramen a chytil ho za ruku. „Pojď, podívám se na to. Přál bych si, aby sis s tou hloupou věcí už nehrál,“ zamumlal a ukazoval na skateboard, když vedl Toma do koupelny. „Každý týden se na tom skoro zabiješ.“

Tom jen zavrčel. Nebylo to poprvé, co dostal výprask za svého malého brášku a nebude to ani naposled..

***

Tom si myslel, že jediný důvod, proč je jejich patnáctiletý bratranec v pátek večer s nimi, je ten, že Isaak nemá žádné vlastní přátele. Což nebylo vůbec překvapující.

„Kurva, Bille, hraj konečně pořádně, anebo to nech někomu jinému,“ reptal Isaak a zamračil se na mladší z dvojčat.

Bill se mračil, tvrdě se soustředil na obrazovku před sebou, prsty pohyboval po ovladači playstationu tak rychle, jak jen mohl. „Hraju pořádně,“ zamumlal.

„Tak to stojíš za houby,“ Isaak si odfrknul. „Nech hrát Toma, ten je jediný z vás, kdo je v tom dobrý.“

Tom si všiml, jak Andreas rudne a chce radši umřít. Andreas měl být jediný, kdo měl dnes přespávat u nich doma, ale potom se ještě ukázal Isaak. Bylo to poprvé, co se Andreas s Isaakem setkali a Tom už nemohl být ve větších rozpacích. Pohled v Andreasově obličeji jasně prozrazoval rozčarování z toho, že Isaak vlastně poukazuje jen na Billa a Toma.

„Nech toho,“ zavrčel Tom a kopnul Isaaka sedícího na podlaze. „Máme tu kurva hosta.“

„No a co jsem já?“ řekl Isaak, prsty pohyboval mnohem rychleji než Bill, se kterým bojoval.

„Ztroskotanec,“ řekl Bill a Tom se zahihňal.

„Oh vážně?“ řekl Isaak. „No, podle hry jsi ztroskotanec ty,“ upustil ovladač a zvednul ruce triumfálně do vzduchu, když na obrazovce zablikalo jeho jméno.

Tom protočil oči a věnoval Billovi soucitný pohled, když mu jeho malý bráška dával ovladač.

„Naser si,“ řekl Bill Isaakovi, dal si hrst popcornu do úst a usadil se blízko Toma.

Isaak se nevlídně zasmál. „Oh Billy, proč si nejdeš hrát se svým mikrofonem, protože to je jediná věc, kterou dokážeš – a i ve vaší kapele.“

Bill položil hlavu na Tomovo rameno, skrýval svou tvář.

„Isaaku, drž kurva hubu,“ Tom téměř vykřikl.

„Co? Není moje chyba, že neumí hrát.“

Tom skřípal zuby a díval se na obrazovku, aby viděl, kdy zmizí načítání a hra zase začne. Nenechá Isaaka vyhrát. Vztekal se, Bill se na tu hru vykašlat nechtěl – ani trochu, jen Isaak v ní byl prostě lepší.

Nikdo nic neříkal, protože hra se proměnila v nelítostnou bitvu. Bylo to těsné, ale Tom věděl, že vyhraje, nebylo to domýšlivé; měl v tom mnohem víc praxe a jeho koordinace byla nejlepší ze všech. Netrvalo dlouho a Tom se svým bratrancem stíral podlahu, sotva v sobě udržel výkřik ze svého vítězství, když Bill vedle něj tleskal a Andreas ho gratulačně poplácal po zádech.

„Teď je řada na Andreasovi,“ bylo všechno, co Tom Isaakovi řekl, doširoka se usmíval.

Isaak podal Andreasovi ovladač, jeho tvář nevyzrazovala vůbec nic.

Toma hra bavila mnohem víc s Andreasem, i když to v porovnání s Isaakem nebyla taková výzva, byla to prostě větší legrace. Oba se smáli, dělali nesmyslně složité bojové pohyby, aniž by se sebe dotkli, dělali to jen proto, že to vypadalo legračně. Bill se smál taky, byl přímo vedle Toma.

Po chvíli začal být Isaak naštvaný a stále kontroloval svoje hodinky, tak Tom protočil oči a konečně zabil Andreasovu postavičku.

„Chceš se mnou bojovat?“ zeptal se Billa s úsměvem.

Bill mu vrátil úsměv a už natahoval ruku po Andreasově ovladači.

„Oh, to by mělo být rychlé,“ zamumlal Isaak.

Bill se posadil na gauč vedle Toma, připraven hrát. Tom hrál s Billem nejraději, hráli spolu pořád a bylo to jiné hraní než s kýmkoliv jiným. Vzájemně se znali příliš dobře a mohli dobře předpovídat, co ten druhý udělá. Tom mohl použít všechny svoje efektní pohyby, ale Bill je čekal a bránil se, protože přesně věděl, jaký pohyb Tom použije. Když hráli, tak se oba dva smáli a Tom si najednou začal přát, aby tam ostatní nebyli.

Ale vzhledem k tomu, že sami nebyli a Isaak se do Billa tolik navážel, tak Tom každou chvíli ‚náhodou‘ používal špatné pohyby, a potom, když Bill zaútočil, jeho život pomalu ale jistě vyprchával, až nakonec jeho postavička na obrazovce padla k zemi do hromady falešné krve.

„Ano!“ zakřičel Bill, zářil.

„Aw, kámo,“ Tom předstíral, že je naštvaný. „Už nechci hrát.“

„Ha ha,“ škádlil Bill a s úsměvem ho strkal do boku. Oba dva se podívali na Isaaka a Tom se začal skoro smát, když jejich bratrance uviděli schouleného ve svém spacáku, obráceného zády k nim. Předstíral, že spí a Tom si myslel, že je to dost ubohé. Ale na tom nezáleželo, když se kolem něj Bill kroutil radostí a to Toma nutilo se usmívat víc, než za celou noc.

***

Koutkem oka Tom pozoroval svého bratra na druhé straně místnosti. Billova řeč těla do jeho hlavy vysílala všechny druhy alarmů. Tom vypil zbytek svého piva a začal si pomalu razit cestu davem přes místnost v patře až ke svému dvojčeti. Bill se opíral o skleněné posuvné dveře vedoucí na balkón, zakláněl hlavu, zatímco se smál dalšímu vtipu.

Tomovi se zkroutily vnitřnosti, když se na něj díval; Bill vyrostl v nepřirozeně krásného muže, a i když se to snažil Tom udržet v tajnosti, Bill opravdu do centra jeho pozornosti patřil. Bohužel měl Tom tuhle výsadu, ale také prokletí, být velkým bratrem tohohle sedmnáctiletého zázraku, z toho stresu mu už zřejmě zešedivěl nejeden vlas.

Všude, kam Bill šel, byl doprovázen pohledy všech okolo. Některé pohledy byly ze zvědavosti, některé znechucené, mnoho z nich se na něj dívalo v úžasu, ale většina z nich byla jen otupělá od okamžiku, kdy ho uviděli. Tomova povinnost byla, držet tyhle lidi na uzdě, chránit Billa tak, jak to vždy dělal. Nebylo to jen před fanoušky anebo před muži či ženami, kterým byli denně vystaveni od chvíle, kdy se jejich kapela stala senzací; Tom musel často věnovat káravý pohled jak Georgovi, tak Gustavovi, ale dokonce i Davidovi, jednou nebo dvakrát, když je Tom přistihl, jak po jeho dvojčeti pomrkávají.

Pak tu byli přátelé přátel, ti, kteří měli jen štěstí, že znali někoho, kdo je pozval na tu samou párty, kam dorazili dnes večer i Bill s Tomem, a tohle byla ta skupina lidí, které Tom dnes večer odrazoval. Byla to Andreasova párty a dvojčata byla ve městě, nebyl žádný způsob, jak se tomu vyhnout, ne na jeho narozeniny.

Tom byl dnes večer více na hraně, protože Bill v poslední době mluvil dost o sexu. Byl si plně vědom toho, že se Bill cítí odstrčený, protože on byl jediným zbývajícím panicem v kapele. Tom se kvůli tomu klukovi, který s Billem mluvil, vztekal, protože se zdálo, že dokáže Billa okouzlit a mluvit s ním téměř celou noc. A Tom věděl, že víno a Billovy nedostatky není dobré míchat. Přimhouřil oči, když přišel blíž a všiml si, jak ten kluk mapuje seshora dolů celé Billovo tělo, jako by si ho duševně zkoušel. A Bill byl nestydatý tím svým způsobem, měl vystrčený bok a trochu víc zakřivenou páteř jako kočka, která se chystá ke skoku.

„Ahoj,“ přerušil je Tom otupěle a podíval se přímo na Billa, cíleně ignoroval toho druhého kluka.

„Ahoj,“ řekl Bill, jeho úsměv pro Toma zářil jako vždy. Tom chtěl téměř nadmout svou hruď jako páv; v hloubi duše věděl, kdy bratrovy city opravdu lžou.

Potom se Tom obrátil na toho kluka a snažil se ignorovat sebeuspokojení, jež viděl v jeho obličeji. Ten kluk si byl dost jistý, že dneska v noci dostane tu největší kost v místnosti, a Tom se mu chystal dát najevo, že se to sakra nestane, bez ohledu na to, co bude zapotřebí udělat. A dnes večer by toho mohlo být zapotřebí opravdu hodně.

„Bude ti vadit, když si na chvilku půjčím svého bratra?“

„Jen pokud slíbíš, že ho přivedeš zpět co nejdřív,“ odpověděl kluk uhlazeně, ani se na Toma nepodíval. Jeho oči byly zaměřeny pouze na Billa a Tom viděl, jak ty oči vysílaly jasně lákavý, svádivý pohled.

„Jo, jo,“ Tom chytl Billa za ruku a otevřel posuvné dveře, přál si, aby si Bill chtěl vyjít radši s holkou. Možná by kvůli tomu Tom tolik nežárlil.

„Co se děje?“ zeptal se ho Bill, jakmile za nimi Tom zavřel dveře a vedl Billa do rohu prázdného balkónu, pryč z dohledu.

Tom chtěl k věci přistoupit dospěle a rozumně, protože věděl, že bude Bill reagovat lépe –

„Co to kurva děláš?“ vyhrknul Tom, jeho ústa nereagovala na nic, co mu říkal jeho mozek.

„Co myslíš?“ Bill vypadal opravdu zmateně. „Bavím se.“

„Ale jakým druhem zábavy?“ zeptal se Tom, viděl náznak vzpurnosti, který z Billa čišel. „Ten kluk -„

„Je žhavej,“ skočil mu Bill do řeči, „a já se s ním rád bavím,“ postavil svou sklenici vína na zábradlí vedle sebe a podíval se na Toma s očekáváním.

„Nemyslím si, že se nějak zajímá o mluvení.“

Bill zamrkal. „No, pokud chceš slyšet pravdu, tak ani já se o to moc nezajímám.“

„Bille,“ řekl Tom jemně, věděl, že pokud teď nebude jednat správně, Billa na tuhle noc ztratí a jeho bratr udělá něco, čeho bude litovat. „To nejsi ty. Co se stalo s tvým čekáním na pravou lásku?“

„Je mi z toho čekání špatně,“ řekl Bill a našpulil rty. „Vy ostatní se bavíte a já jen sedím a vypadám jako blázen, protože čekám na něco, co se nikdy nemusí stát.“

„Může se to stát,“ odpověděl Tom, i když tomu jen stěží sám věřil. Tom nebyl děvkař, jen ho ze sebe udělal, Billův názor na všechnu tu Tomovu zábavu byl úplně jiný, Tom si nedokázal představit zůstat v celibátu, čekat na jednoho zvláštního člověka. „A odkdy se vůbec zajímáš, co si myslí ostatní?“

„O tohle nejde,“ řekl Bill s povzdechem. „Já nevím, já jen… chci něco cítit. Nezajímá mě, jestli to bude jen na jednu noc, je mi jedno, jestli to nebude nic znamenat.“

Tom cítil, jak jej lehce bodlo v hrudi; nedokázal vystát myšlenku, že Bill bude něčí nic. „Zasloužíš si víc než to,“ řekl tiše. „Zasloužíš si moment, na který čekáš – o kterém jsi mi vždycky vyprávěl. Někoho, kdo tě bude milovat – někoho, koho budeš milovat ty.“

Bill neřekl chvíli nic, jen chytil svoji skleničku s vínem a pořádně se napil předtím, než ji položil zpět a divně se na Toma podíval. „No… já miluju tebe,“ udělal krok směrem k Tomovi a Tom veškerou svou vůlí neudělal krok zpět. „A ty miluješ mě…“

Svým způsobem Tom předpokládal, věděl, že tenhle okamžik přijde. Jen čekal, až se to stane skutečností. Už kolem toho chodili několik let a muselo to dojít až sem – k něčemu. Přemýšlel o tom, jak vyroste a bude napůl normální, ožení se, dá své matce několik vnoučat a bude mužem, kterým každý očekává, že bude. Žádná z těchto věcí se teď ale nestane; Tom věděl, že se toho všeho vzdá, protože Bill není nic, není jen na jednu noc. Bill je napořád.

„Ano,“ řekl a nervózně popošel dopředu. „Miluju.“ Neměli by mluvit o takovémto druhu lásky, ten by pro ně neměl platit, ale platí a oni to věděli.

Bill přikývl a rychle si olízl rty, vypadal stejně ztuhle, jak se Tom cítil. Nechystal se nic udělat, takže Tom hádal, že to bylo na něm. On je starší, zkušenější, měl by se ujmout vedení, a tak to udělal.

Polibek byl nešikovný, Tom necítil nic, jen úzkost, když se jejich rty setkaly, a skutečnost, že Billovy nehty se mu zaryly do předloktí, také moc nepomohla. Bill se zdál ještě víc nervózní než Tom, a dlouhou dobu tam zůstali stát naprosto klidně, úplně tiše, se svými zavřenými ústy, kterými se sebe dotýkali. Tom si konečně uvědomil, že se přes tohle musí dostat, pokud to má fungovat, a oni chtěli, aby to fungovalo, protože teď nemohli couvnout, ne teď, když si to potvrdili. Něžně posouval Billa dozadu, dokud už jeho bratr neměl kam dál jít; jeho záda byla proti zdi.

„Bille,“ zašeptal, přerušil plachý polibek a vzal Billův obličej do svých dlaní. Bill se díval dolů na své nohy, a když Tom zvedl jeho hlavu, díval se na něj velkýma očima a nemohl si vzpomenout, kdy naposled Bill vypadal tak nedospěle. Tom se posunul blíž a uviděl, jak se Billovi zachvěly řasy, když zavíral oči předtím, než se jejich rty znovu našly, a Tom byl tentokrát trochu víc energický, vystrčil svůj jazyk mezi Billovy rty a hladce mezi ně vniknul.

Trvalo to jen chvíli, ale Tom se domníval, že se Bill proti němu uvolnil, když se jejich rty a jazyky společně pomalu pohybovaly, až Bill nakonec vzdychl a omotal své ruce kolem Tomova krku, přitiskl se tak blízko, že o sebe byla jejich těla opřená. Bill se v jeho náručí cítil tak dobře. Netrvalo dlouho, než ucítil, že jej něco šťouchá do stehna; Bill byl tvrdý. Tom ne, ale nemyslel si, že by to trvalo nějak dlouho.

Polibek skončil a po pár sekundách zírání na sebe, se oba dva tiše zasmáli a Tom dal svému bratrovi pár letmých polibků na rty. Potom se oddálil tak, aby na Billa dobře viděl.

„Vím, že jsi měl nějaké plány na dnešní večer-„

„Na tom nezáleží,“ přerušil ho Bill a zavrtěl hlavou. „Můžu se toho kluka zbavit.“

„Ne, já vím,“ řekl Tom. „Chci říct, vím, že je něco, co bys chtěl dělat…“ Bill se podíval jinam, jeho tvář se zabarvila zvláštním odstínem měsíčního svitu a matně zelenou září, vycházející z lampy nad jeho hlavou. „Ale, já nejdu nikam,“ pokračoval Tom. „Nemáme kam spěchat, Bille… dobře?“ popravdě řečeno, to byl Tom, kdo byl víc nervózní, ale nechtěl to dát najevo.

Potom se na něj Bill podíval, a konečně si uvědomil, že tu svou jedinou osobu už má; Bill také věděl, že tohle je navždy a není potřeba přijít na všechno dnes v noci, protože na to mají zbytek svého života. Vydechl úlevou a usmál se. „Takže prostě… až se to stane, tak se to stane, správně? Až budeme připraveni?“

Tom přikývl a potom se zazubil do černých vlasů, když ho Bill zmáčkl v objetí. Někde v podvědomí si ale Tom nemohl pomoct, napadlo ho, že právě ztratil kousek sebe samotného, dal ho pryč. Ale ten chlapec v jeho náručí byl mnohem větší kus Toma, který byl také mnohem důležitější. Tohle je správné, je to lepší, než nechat Billa, aby skončil s někým jiným – takhle Tom věděl, že Bill nebude mít nikdy zlomené srdce, protože Tom mu nebyl schopen ublížit.

***

„Takže…“

„Takže.“

Tom se odvážil a podíval se na Billa, který na něj mrkal svýma velkýma očima a přikrývku si vytáhnul těsně k bradě.

„Takže to uděláme, správně?“ zeptal se Bill, zněl trochu vystrašeně.

„Jestli to chceš,“ řekl Tom, pokýval hlavou a snažil se vypadat klidně.

„No, ty to chceš?“

„Jo,“ řekl Tom. „Už jsem řekl, že jsem to dělal.“ Toma tohle nikdy příliš nelákalo, ale už se smířil s tím, že se to stane; Bill chce mít sex, a když chce Bill něco mít, Tom to pro něj udělá. Pořád byl nervózní jako blázen.

„Dobře…“ řekl Bill, otočil svou hlavu a začal zírat do stropu.

Tom si vytáhl přikrývku až k bradě, stejně jako to udělal Bill a oba dva zírali na stejný strop, ze stejné postele, ve stejném hotelovém pokoji. Byl to Billův nejoblíbenější pokoj v jeho oblíbeném hotelu. Tom chápal, proč se Bill rozhodl, že to chce poprvé tady; je to tak fantastické, tak pohodlné, je to přesně Billův styl, luxusní a drahý.

Mlčeli, dokud Bill nepromluvil znovu. „Takže se mě budeš nejdřív dotýkat, anebo mi ho tam jen strčíš?“

„Co?“ zaprskal Tom. „Bille-„

„No, co?“ řekl Bill rozhořčeně. „Nevím o těchto věcech skoro nic!“ vypadal v rozpacích.

„Ne, to jsem nemyslel,“ řekl Tom trochu neklidně. „Jen jsem si myslel, že když je to tvoje poprvé, tak budeš chtít… víš… do mě.“

Bill nakrčil obočí ještě víc. „Ne,“ řekl a zavrtěl rychle hlavou. „Nevím, co dělat, to je důvod, proč to uděláš ty, už jsi to předtím dělal.“

„Jo, což je důvod, proč jsem si myslel, že bys chtěl-„

„Nevím, co mám dělat, jen to všechno zkurvím,“ trval si Bill na svém.

„Nezkurvíš,“ ujišťoval ho Tom. „Myslím, že bys to měl udělat ty, já ti nechci ublížit,“ byla to pravda, Tom nebyl připraven na takovou změnu plánu a cítil směs úlevy a obav. Jak to má udělat a neublížit svému bratrovi?

„Nemůže to být tak zlé,“ odpověděl Bill, „a víš co dělat, máš zkušenosti.“

„Dělal jsem to jen párkrát,“ řekl Tom upřímně.

„Pořád je to víc než já,“ upozornil Bill.

„Jo, ale nedělal jsem to s klukem.“

„Dobře! Fajn! Nebudeme to dělat! Prostě na to zapomeň,“ rozzlobil se Bill, rozhodil rukama do vzduchu a potom je rozmrzele položil na svou hruď. Teď se na strop mračil.

„Ne, počkej – Bille,“ řekl Tom a chytil Billa za ruku, nechtěl se hádat. „Jen jsem si neuvědomil, že tohle je to, co chceš, dobře? Nečekal jsem to, ale je to v pořádku.“

Bill stiskl jeho ruku, ale jeho výraz nebyl o nic méně chladný.

„Chceš, abych to udělal já? Je to opravdu to, co chceš?“ zašeptal Tom do napůl tmavé místnosti. Krátce ho napadlo, zdali skutečnost, že o tom nedokážou ani správně komunikovat, je znamení toho, že ještě nejsou připraveni.

„Jo,“ řekl Bill tiše a znovu se k němu otočil. „Chci to tak. Chci s tebou být takhle.“

Tom hluboce vydechl. Nebylo to to, co očekával, ale tohle udělat mohl. Teď to bylo snadnější, když věděl, že se má ujmout vedení. „Tak pojď sem.“

Bill se zašklebil, když si ho Tom táhl blíž k sobě, ale trochu se třásl, vypadal k smrti vyděšeně.

„Jen tě budu líbat,“ zamumlal Tom, jemně přejel palcem přes Billovy rty. „Stejně jako každý večer, ano?“

Bill přikývl a jen trochu zakňučel, když se Tom naklonil dolů a spojil jejich ústa dohromady. Bylo to odlišné od všech ostatních polibků, kdy leželi a líbali se, protože v této fázi na sobě měli obvykle oblečení, ale teď byli oba úplně nazí a Tom se chvěl, když cítil Billovu kůži na té své, zcela vystavené Tomovu zkoumání.

Už to byl měsíc od chvíle, kdy se poprvé políbili, a od té doby se naučili používat svoje ruce a ústa různými způsoby, seznámili se s tím, co se tomu druhému líbí, jak daleko mohou zajít. Tomova hlava byla zaplavená vědomím, že je Bill připraven nechat Toma zajít tak daleko, jak je to jen možné. Uslyšel malé zalapání po dechu, když pohyboval svou rukou mezi Billovýma nohama.

„Ještě nebudu nic dělat,“ zašeptal Tom, štípnul Billa do nosu. „Jen se tě dotýkat.“

Bill nic neřekl, jen roztáhl své nohy a zhluboka se nadechl. Tom sjel rukou až na vnitřní stranu Billova stehna, aby prozkoumal oblast, o kterou dnes v noci půjde.

V pokoji bylo úplně ticho, když přejížděl prsty přes malý otvor mezi Billovýma nohama, jemně ho masíroval, nic víc. Pocit, který cítil na svých prstech, ho vzrušoval, a musel se přemáhat, aby nezačal proti Billovi třít svůj penis. Tom byl potěšený, že i Bill je vzrušený. Nějakou chvíli lehce hladil Billův penis, dokud nebyl úplně tvrdý, a Bill zalapal po dechu.

„Udělám se, pokud nepřestaneš,“ varoval ho Bill. „Příliš brzy.“

Tom se uculil. „Na tom nezáleží, ty se můžeš udělat tolikrát, kolikrát budeš chtít.“

Bill se kousnul do rtu a ušklíbl se. „Oh jo? Kolikrát si myslíš, že mě dokážeš udělat?“ zeptal se, přitulený do Tomova ramene.

Tom se zasmál. „To se dozvíme.“

Bill zapištěl a svou tvář zavrtal do Tomova krku, jemně ho tam kousal. Přes jeho rameno si Tom všiml tuby lubrikantu, který Bill nechal na nočním stolku, a oddálil se od svého dvojčete, aby jej vzal.

„Jdu tě osahávat,“ řekl Tom a zamával tubou před Billovým obličejem. Bill se zasmál a Tom se uvolnil, když se na něj i jeho mladší bratr díval trochu uvolněněji.

Poté, co byly prsty pokryty mazlavou látkou, se Tom natáhl zpět k Billovi a znovu se ho dotýkal mezi nohama. Snadno vstup našel a jen jej pomalu v kruzích dráždil. Jedním prstem přitlačil silněji a trochu jím do Billa vnikl. Cítil vzdor a v jeho penisu pulzovalo. Tlukot srdce se zrychlil, když Bill konečně tiše zavrněl a uvolnil se kolem jeho prstu, tím mu do sebe umožnil vklouznout.

„Je to legrační,“ vydechl Bill, jeho oči se začaly dívat zpět na strop.

„Bolí to?“ zeptal se zamračeně Tom.

Bill zavrtěl hlavou. „Ne, jen je to divný.“

Tom se rozhodl, že bude bezpečné, když se pohne. Vnikl prstem tak daleko, jak mohl a mírně s ním zakroutil. Cítil, jak se jeho bratr trochu nadzvedl a vydal podivný zvuk. Tomovi to znělo jako dobrý zvuk, takže pokračoval, potěšen, když Bill zasténal a roztáhl své nohy ještě víc, takže se ještě víc vystavil.

„Ať děláš cokoliv, pokračuj,“ zašeptal a trhnul boky dopředu.

Takže Tom pokračoval, začal být stále více a více vzrušený, když sledoval, jak se jeho dvojče svíjí na posteli s každým pohybem jeho prstu. Pokud si tohle Bill užíval – doopravdy užíval – Tom neměl strach, že mu příliš ublíží, nebo že by to pro něj mohl udělat nějak hrozné. Jemně vnikl dalším prstem a cítil, jak se Billovo tělo roztáhlo, aby mu vyhovělo. Bill zalapal po dechu, ale nepřestal pohybovat boky. Skopl přikrývku pryč, takže se Tom teď mohl podívat dolů, mohl vidět Billovy roztažené nohy, kde mezi nimi mizela jeho ruka. Bill lapal po dechu a sténal a Tom začal svými prsty přirážet trochu důrazněji. Přirážel na malou oblast uvnitř Billa, na kterou tak silně reagoval. Bill zaklonil hlavu a vystrčil boky nahoru, své prsty zaryl do matrace, aby udržel rovnováhu.

„Oh můj bože,“ zakňoural.

Tom se chvěl, ale zvládal sedět a pohybovat se dole mezi Billovýma nohama, a zasténal, když uviděl, jak hluboko v bratrovi svými prsty je. Velmi opatrně je vyndal z Billova těla, protože se zdálo, jako by do nich měl za chvíli dostat křeč.

Bill ho pozorně sledoval, pravděpodobně proto, že věděl, co se Tom chystá udělat dál. Zůstal ticho, když vzal Tom do rukou znovu lubrikant. Tom se mu díval do očí, dokonce i když si kluzkou látkou potíral svůj penis, zamrkal pod tím pocitem. Byl tak citlivý, opravdu ho vzrušilo, jak Billa připravoval svými prsty.

„Budu něžný,“ slíbil, jeho hlas byl napjatý.

Bill stále nic neříkal, jen měl nohy od sebe, když se Tom přisunul blíž mezi ně. Jakmile se špička jeho penisu dotkla Billova vstupu, Tom si uvědomil, že nikdy nikoho nenechá, aby byl na jeho místě. Podíval se dolů na Billa, zrudlého a zpoceného na posteli; jak mohl Tom věřit někomu jinému s něčím tak drahocenným?

Snažit se vniknout dovnitř bylo trochu obtížnější, než s jeho prsty, hlavně proto, že se cítil mnohem lépe a Tom měl problém, aby udržel rovnováhu, jeho nohy se příliš třásly. S hlasitým zavrčením se mu podařilo vniknout do dříve uzavřeného kroužku svalů, který se mu snažil vzdorovat, a Bill vykřikl.

„Kurva!“ kníknul, vypadal šokovaně.

Tom se na něj mohl sotva soustředit, protože všechno, co mohl cítit, bylo, jak se kolem něj stahuje Billovo tělo, a když se dostal ještě hlouběji, bylo to ještě víc úžasné, než si dokázal představit. Hluboce zasténal a vnikal dál, pomalu svého bratra vyplnil úplně.

„Tome-„

Tom se podíval dolů a viděl Billovu tvář zkroucenou v něčem, co rozhodně ani v nejmenším nepřipomínalo extázi. „Jsi v pořádku?“ vydechl.

Bill zavrtěl hlavou. „Já nevím.“

Tom se znovu pohnul a Bill vyjekl; vypadal, že je mu to velice nepříjemné. „Měl bych přestat?“

„Ano. Ne – já nevím,“ zamumlal Bill, pohyboval hlavou ze strany na stranu.

Tom se znovu nejistě pohnul dopředu, zalapal po dechu při tlaku a tření, které cítil proti svému penisu; bylo to skoro příliš, než aby to unesl.

„Ne! Ne, Tome, přestaň,“ řekl Bill, zněl nešťastně. „Já nemůžu…“

„To je v pořádku,“ ujistil ho Tom, škubnul sebou, když se stáhl zcela zpět. Sesunul se znovu vedle Billova boku, jeho rozkrok stále pulzoval. Bill se přetočil na bok obličejem proti Tomovi a stočil se do klubíčka. Tom uviděl, že už není vzrušený.

„Je mi to líto,“ zaúpěl Bill.

„Nemusí, neudělal jsi nic špatného,“ ujišťoval ho Tom. Tom byl rozhodně stále tvrdý.

„Ale já jsem tě přiměl – a potom jsem chtěl, abys přestal-„

„Šššš.“ Tom přejel prstem přes Billovy rty a potom konejšivě pohladil jeho ruku. „Měl jsem se ujistit, že jsi víc připravený.“

Bill neodpověděl, jen sjel rukou dolů, kde stál Tomův penis. Obmotal kolem něj svoje prsty a než se Tom stačil uklidnit, začal se chvět, zmítat a vykřikl v šoku, když se nečekaně udělal. „Oh sakra,“ zasténal, zabořil obličej do Billova krku tak, aby jeho bratr neviděl, jak trapné mu to bylo.