autor: Emilia
Ahojky lidičky, jen bych vám chtěla poděkovat za to, jak jste skvělý a komentujete:) Při psaní téhle povídky mě ani nenapadlo, že by mohla mít takový úspěch, a to, že mi dáváte najevo, jak se vám líbí, mi dělá velkou radost. To se mi hned lépe píše, a když jste tak pilní vy, snažím se být i já:) takže ještě jednou moc děkuji a užijte si tenhle dílek, pěkné počtení, vaše Em;-)
Tom udává silné údery do lapů, jenž má na rukou navlečené Henry. Trénoval na tolik očekávaný zápas. Musel pořádně zabrat, čas utíkal velmi rychle, a tak nemohl ztrácet ani minutu. Měl naplánovaný hodně intenzivní trénink a domů přicházel pokaždé vyždímaný. Bill zpovzdálí Toma pozoroval a sem tam si udělal nějakou momentku. Dnes neměl školu a rozhodl se s Tomem strávit čas na tréninku. Skoro jej neviděl, přicházel vždy k večeru. Pozorovat Toma při tréninku bylo pro něj pokaždé fascinující. Všechny jeho pohyby, kapičky potu, co mu stékaly po opálené kůži. Byl natolik uchvácený, že si nevšiml Louise, který se k němu zezadu připlížil a dal mu přátelskou, nutno dodat celkem bolestivou herdu do ramene.
„Čágo, kámo. Vo co de? Vypadáš, jako by ti uletěly včely.“ Zasměje se Louis.
„Sakra, vyděsil si mě.“ Připlácne si Bill dlaň na hruď a vzpamatovává se ze šoku.
„Sorry, vypadal si zamyšleně, nemohl jsem si pomoct. Nad čím si vůbec tak dumal?“ Usměje se Louis nevině.
„Uhm… no já… nad tím Tomovým zápasem vlastně.“ Zalhal Bill. Zase taková lež to nebyla, protože nad tím přemýšlel už dřív.
„Jo, taky to mám teď pořád v hlavě. Neskutečně se na to těším.“ Zasvítí Louisovi nadšeně oči.
„Víš, mně se to pořád moc nelíbí.“ Utrousí Bill.
„A co se ti na tom nelíbí simtě? Tohle je pro Toma obrovská příležitost. Měl bys být za něj rád.“ Zamračí se Louis.
„To jsem, opravdu. Je to skvělé jen… podle mě se to moc uspěchalo. Dva týdny nejsou moc dlouhá doba na přípravu a Tom je z lehčí váhové kategorie. Mám prostě strach, cokoli by se mohlo pokazit. Nechci, aby si Tom ublížil.“ Říká Bill opatrně. Ví, jak moc Louis všechny věci okolo boxu a Toma prožíval, ale nemohl pochopit tyhle přehnané obavy. Koneckonců, Tom byl jeho dvojče, ne Louisovo.
„Je to riskantní, jenže, jak se říká, risk je zisk, ne? Tom se nemůže pohybovat pořád kolem amatérských zápasů, to by v životě nikam dál nepostoupil.“
„Pravda.“ Pokývá Bill hlavou. „Jen z toho mám prostě divný pocit.“ Pokrčil rameny.
„Zbytečně se strachuješ. Tom je jednička a zápas proběhne oukej.“ Dořekne Louis a vydá se blíž k ringu, kde Tom trénuje.
„Kéž by.“ Zašeptá si pro sebe Bill.
…
„Takže, dnes začneme koláž. Bude to práce, za kterou dostanete 100% známku. Vyberete si jednoho člověka a z jeho fotek vytvoříte koláž. Budete tam mít různé techniky fotografování. Dám vám na to zhruba dva týdny. Dnes si můžete promyslet, kdo bude váš model, a načrtnout si přibližnou představu.“ Dořekne učitelka. Bill seděl tiše v lavici. Nemusel si vůbec nic promýšlet, věděl přesně, kdo bude jeho model pro tuto koláž. Tom… byl opět na tréninku a Bill tam chtěl být tak moc s ním, ale musel být ve škole. Navíc v sobotu měl opět pracovat v obchodě. Nejradši by se na to vykašlal, ovšem to si nemohl ani za nic dovolit. Z čeho by pak asi tak zaplatil školné? Za pouhý úsměv by mu to ředitel pravděpodobně neprominul. ‚Snad zase nepříjde starý Tischler otravovat.‘ Pomyslel si zamračeně. To by mu tak ještě scházelo, už tak měl dost starostí.
…
„Pořád myslíš na ten zápas?“ Optá se Billa Heidi a ulízne ze své oříškové zmrzliny, zalité čokoládovým topingem. Rozhodli se na ni zajít hned po škole, trochu si odpočinout. Avšak Bill se stejně nemohl zbavit neustálých myšlenek na blížící se zápas.
„U-huh. Prostě mám nějakou divnou předtuchu. Jakoby se mělo něco hrozného stát.“ Zamumlal Bill.
„Ten boxer je z těžší váhové kategorie, avšak není to první případ. Takových zápasů už proběhlo… Možná některé nedopadly na dvakrát, no…Tom je stejně hodně dobrej a přece si nenechá rozbít držku, né?“ Snaží se mluvit Heidi povzbuzujícně.
„Dobrovolně určitě né. Viděla si toho boxera? Je to hotový kolos. Jestli mi Tomiho rozmázne, tak…“ Rozhazuje Bill rukama.
„Jo viděla. Je to docela namakaná korba, ale nehysterči. Tohle Tomovi moc nepomůže a přece není taky žádná vyzáblina.“ Uklidňuje Heidi Billa, moc to však nepomáhá.
„Bože, čím víc se ten zápas blíží, tím větší mám nervy. Ve škole se pořádně nemůžu soustředit. Jsem zvědavý, jak budu dělat tu koláž.“ Promne si Bill kořen nosu. Na zmrzlinu ztratil chuť, a tak ji podal Heidi. Ta ji s úsměvem přijala.
„Klídek. Kdyžtak ti s tou koláží helfnu. Sama ještě nevím, kdo bude můj model.“ Nadhodí Heidi zamyšlený výraz a po minutě se s ďábelským zábleskem v očích otočí k Billovi.
„Kleinen Stift?“ Bill pozvedne obočí a následně mu to dojde.
„Na to zapomeň, ne, ne, ne. Nebudu tvůj model, na fotkách vypadám hrozně a a… absolutně ne!“ Blábolil Bill.
„Prdel vody. Budeš vypadat skvěle.“ Lízne si Heidi zmrzliny a považuje to za hotovou věc. Bill vždycky odporoval, a nakonec stejně povolil.
…
Oba kluci byli již doma. Jörg se vrátil z práce později a Tom měl prodloužený trénink, takže vaření zůstalo na Billovi. Rozhodl se udělat kuře plněné sýrem a k tomu zapečené brambory. Jörg a Tom jen pochvalně pomlaskávali.
„Máš to výborný.“ Hltal Tom, jako by mu to snad měl někdo sníst. Bill se musel usmát.
„Děkuji.“ Zamrkal a sklonil hlavu zpět do svého talíře.
„Tom má pravdu, dneska ses tedy vyznamenal.“ Pochválil Billa i Jörg.
„Oh, přestaňte mě chválit, nebo se začnu červenat.“ Zavtipkuje Bill. Jörg se mírně zasměje a řekne: „Volala babička Gerta. Prý jsme se nezastavili, jak je rok dlouhý, tak bychom mohli naplánovat návštěvu. Říkal jsem jí, že snad po Tomově zápase. Co vy na to?“ Bill s Tomem jen souhlasně přikyvovali. Gerta byla babička ze Simoniny strany. Žila sama. Krátce před smrtí Simone jí zemřel i manžel, byla to pro ni velká rána. Jörg a kluci byli její jediná rodina, všichni, co jí zůstali.
„Mm dobře. No bylo to výborné, Bille, ale už nemůžu. Nabral si mi toho strašně moc.“ Poplácal se Jörg po plném břiše.
„Skvěle, aspoň zbude více pro mě.“ Přisunul si Tom Jörgův talíř a vysypal jeho obsah do toho svého. Jörg s Billem se zasmáli. Tom se zatvářil naoko uraženě.
„No co. Vydávám ze sebe tolik energie, potřebuju ji doplnit, jinak bych zkolaboval.“
„Jistě, Tomi.“ Řekne Bill škádlivým tónem.
„Tss.“ Zasyčí Tom a pohlédne na Billův talíř. „A jestli už to nebudeš… tak…“ Bill pobaveně zakroutí hlavou.
„Vem si to.“ Přisune k němu blíž talíř. Stejně už neměl hlad, a navíc Tom za celý den sotva něco jedl, kvůli tréninku.
„Tak, budete chtít pomoct s úklidem?“ Optal se Jörg a zvedal se ze židle.
„To je dobrý, tati, běž si lehnout, já to uklidím.“ Ujišťoval Jörga Bill, že to zvládne. Chudák, byl jistě vyčerpaný z práce, a ještě aby něco uklízel.
„Dobře.“ Věnuje Jörg Billovi vděčný pohled a odebere se do obýváku. Dneska měli v práci frmol, byl zničený a bolely jej ruce. Bill se zvedl ze židle a začal pomalu odnášet věci ze stolu. Zrovna, když umýval sklenky, ovinuly se mu zezadu kolem pasu ruce.
„Ahoj.“ Zašeptal Tom do Billova ucha a položil si bradu na jeho rameno.
„A-ahoj.“ Vydechnul roztřeseně Bill. Cítil Tomovu vůni a motala se mu hlava. Tom zajel pod lem Billova trička a hladil ho prsty jemně po bocích.
„Chyběl jsi mi celý den.“ Otřel se Tom nosem o Billův krk. Billovi naskočila po celém těle husí kůže. Bylo to tak elektrizující.
„Ty mně taky.“ Bill položil umytou skleničku na odkapávač, utřel si ruce do utěrky a položil je na ty Tomovy. Tom Billa přestal hladit a propletl si s ním prsty. Natiskl se na Billa zezadu víc a lehce se pohupovali. Bill hlasitě polknul. Vnímal teplo vyzařující z Tomova těla. Cítil se tak bezpečně, pohodlně a krásně. Tom byl tak měkký a teplý… všechno, co v tuhle chvíli potřeboval. Zaklonil hlavu a Tom vdechoval Billovu vůni.
„Krásně voníš.“ Zamumlal do jeho krku, čímž se mu rty nepatrně otíral o kůži. Tohle bylo pro Billa až moc dobré, dokonce tak, že by mohl mít za chvíli menší problém, proto se opatrně vymanil z Tomova sevření.
„Půjdu se odlíčit, doděláš to tady?“ Zeptal se s prosíkem v očích.
„Samozřejmě, běž.“ Zatahal Billa za pramínek vlasů a zašklebil se.
„Miluju tě.“ Řekl Bill sladce a políbil Toma na tvář před tím, než odcupital do koupelny. Tomovo srdce se sevřelo.
„Taky tě miluju.“ Zamumlal si pod nos a pustil se do nedodělaného nádobí.
autor: Emilia
betaread: Janule
Tady toho bylo tolik!!! xDDD Ten Bill je snad ještě víc nervózní z toho zápasu než Tom xDD Já mu dám předtuchu!!! … a ten poslední odstaveček… teď teda nastává pro mě dilema, kdo je vlastně do koho zamilovaný xDDD Teda jako tohle chování z Tomovy strany určitě není bratrské!!! To by viděl i slepej!!! xDDD Miluju tuhle povídku je prostě boží a ten obrázek taky xD… taková láska! xDDDD
Nemam slov. Jako vždy dokonalý, a ten poslední odstavec ♥. Uh, myslim že si tenhle díl budu muset přečíst ještě jednou kompletně odznova ^^.
Zajímá mě jak to nakonec s tim zápasem bude, kéžby se Tomovi nic nestalo, a všechno dopadlo nakonec dobře. Fakt to ale vypadá, že se nakonec Tomovi něco stane. Mam o něj strach a ten poslední odstavec (ah nesnášim když se k tomu takhle debilně vracim :D), byl dokonalej. Dokázala jsem si živě představit tu situaci a… ♥. Ještě jak Bill řekl že ho miluje. Nejsem si jistá jestli to Tomovi dochází, nebo ne. Jestli ne, tak další věc který se trochu divim. Bill je občas tak čitelnej, ale možná už to Tomovi pomalu začíná.. secvakávat. Maličko ^^'.
Těšim se až tu přibude další díl 🙂 Chtěla bych poděkovat autorce že píše tuhle dokonalou povídku, absolutně se netěšim až skončí. Ne a ne a ne, ale všechno jednou (bohužel), skončit musí. Možná pak ale po dopsaní týhle povídky, začneš pracovat na jiný a my si budeme moct přečíst něco dalšího 🙂 Na to je ale teďkon brzo takže to sem už nebudu radši tahat ^^'
NE NE NE!!! Jak to může prostě jen takhloe skončit?! Vždyť další neděle je až za týden! Za sedm dní! SEDM!!! Sice se posunuly hodiny o jednu hodinu napřed, ale ani tak se to neuspěchá! 😀 Co budu dělat? Vždyť tady umřu nedočkavostí! Pane bože… ten díl byl tak nabitej! Úžasný!!! :-* Už se těším na další díleček 🙂 :* Věřím že bude ještě krásnější než tento, jestli to jest ještě možné 🙂
ach jo, proč nám to děláš? 😀
7 dní je vážně moc dlouhá doba
tahle povídka je prostě úžasná ♥♥
Ja sa Billovy vôbec nedivím, lebo sa o Toma bojím aj ja. A páči sa mi ako spolu Billa tom vychádzajú. A dúfam že soskoro vyjdu včetky city najavo. rycglo dalej prosím, lebo do nedele sa nedočkám.
och Bože!! Och Božee!! :O co si o tom mám mysleeet?? :O Aww!! takovej koneeeecc!! no to si snad děláš prdel! 😀 Dokonalýý dokonalýýý dokonalýý 🙂 jen tak dáál a honem dalšííí :)♥♥♥
"Miluju tě." Řekl Bill sladce a políbil Toma na tvář před tím, než odcupital do koupelny. Tomovo srdce se sevřelo.
Pane bože to né! BOjím se moc moc se tetka bojím. Sakra to to musíš tak useknout??Achjo.já se snad nedočkám dalšího dílu..už si to čtu snad po 100x a pokaždé se usmívám jako bláznínek. Jsem moc zvědavá jak to skonší tenhle den ve hře..
tohle se mi fakt líbí víc a víc… Akorát teda čekat do příště… 🙁
áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
Docházej mi slova, když sem četla ten tvůj "předkecník" [bo jak to nazvat] tak sem na sekundu zadoufala že napíšeš "když jste tak dobří komentátoři tak díli budou přibývat častěji do týdne, ale ne, no škoda, ale ono to staší i jednou týdně !
A Kleinen Stift je trochu natvrdlím snad mu ta sprcha otevře oči.
Úžasná povídka, když sem četla jak mu Tom omotávat ruce kolem pasu a pak že mu je vsunul pod triko říkala sem "joo konečně to začíná" a Kleinen Stift to přeruší nějakou sprchou.
Už raději budu ticho a budu natěšeně čekat na další neděli.
Och, jednou mám neděli ráda díky časoprostoru a teď díky "Boxerovy" [tak říkám tvé povídce.]
[8]: Víš, já bych to moc ráda napsala, že díly budou přibývat častěji, ale s mým časovým zatížením se to nedá stíhat a tak jsem ráda, že to vůbec stíhám jednou do týdne. Ono potom by se velice rychle vyplítvaly ty dílky, co mám napsané dopředu a pak by to čekání bylo ještě horší, takhle je to alespoň nějaký pravidelný interval.
Jinak ta přezdívka, co si vymyslela pro povídku se mi líbí:)
A ještě jednou všem moc děkuji za komenty, opravdu si toho vážím;)
* překlik, to mělo být pro 9, no jo ten časový posun×DD potom už ani nevidím co dělám×DD
[10]: jj však to chápu a jsem moc ráda že díly přibývají pravidelně. Podle mě je to i lepší pro toho kdo to píše.
A myslím si že taková povídka neskončí v muzeu, protože autor není v takovým "stresu" poslat díl povídky … pak mu ani nejdou slova na jazyk …
ugh. 6 dníí ^^
No, Bill není jediný, kdo tady tuší něco hrozného. Sakra, čím dál se víc bojím, že se Tommymu fakt něco stane. No to nepřežiju, a Billy taky ne!:-(
Jinak ten konec… ten mě úplně dostal. Bože, to bylo ták rozkošné, jak se ti dva k sobě tulí. A jak Bill Tomovi řekl, že ho miluje…. krása, ale jsem z toho strašně smutná kvůli tomu, že si Tom myslí, že ho Bill miluje jen tak jako bratrsky. A Billy chudáček… :((( Jsem strašně zvědavá, jak se jejich vztah vyvine dál… :)) Tohle byl prostě krásný díl, stejně jako všechny ostatní, ona je totiž krásná celá tahle povídka!;)♥
Vypada to že Tom je na tom stejně jako Bill.