No one is innocent I – Chocolate love 15.

Něžně ho líbám na krku a užívám si to, jak mě hladí a šeptá smysluplně mé jméno. Políbím, ho na bradavku.
„Princi? Já se půjdu osprchovat a pak půjdeš ty, ano?“ Ano, rozhodl jsem se. Tom je můj princ. On je člověk, na kterého jsem čekal. Dnešní noc si chci užívat mazlení. Vanu si necháme na příště. Tom se na mě usmál a pohladil mě lehce po boku.
„Dobře,“ přikývl tiše s úsměvem a ještě mě líbnul na rty. Teď to dělal skoro pořád, dostával jsem od něj letmé polibky skoro na každý kousek tváře, nebo lehké pohlazení, kouzelný upřímný a hlavně spokojený úsměv. Pomalu se zvednu z postele. Jdu ke skříni a vyndám z ní černé boxerky na spaní. Dojdu k němu a políbím ho.
„Hned se vrátím.“ Pohladím ho po tváři.

Jdu rychle do koupelny. Přichystám si vše, co potřebuju a zalezu do sprchy. Pustím na sebe proud horké vody a uvolněně vydechnu. Je to jako by… mě hladil Tom. Vodu zastavím a začnu se mydlit vanilkovým mýdlem. Do vlasů si dám mandlový šampón a napěním ho. Mydlinky ze svého těla pomalu smývám. Pořád u toho myslím na Toma. Doufám, že má rád takovouhle kombinaci vůní. Nemůžu ho z mysli vymanit. Vypnu vodu, utřu se. Vysuším si vlasy a mokrý ručník dám na topení. Obléknu si boxerky a učešu si vlasy. Vracím se do pokoje.

„Jsem tady. Koupelna je volná. Vše tam najdeš,“ usměju se a líbnu ho na hruď, když si lehnu k němu, polechtám ho vlhkými vlasy. Usměje se na mě a pomalu se posadí. Otočí se ale ke mně, pohledem mě sjíždí a usmívá se. Natáhne ke mně ruku a pohladí mě po tváři, kam mě i líbne. Vydechne a s úsměvem vstane na nohy a odejde do koupelny. Koukám za ním. Zvednu se z postele a jdu k šuplíku. Musí to tady být. Vím to. Vítězoslavně se potichu zasměju. Vyndám balíček svíček a pár vonných tyčinek. Rozestavuju to všude kolem postele. Na nočním stolku z nich poskládám malé srdíčko. U okna zatáhnu závěsy, aby sem nedoléhalo světlo od lamp. Začnu všechno pomalu zapalovat. Usmívám se na oranžové plamínky. Zhasnu lampičku u stolu. Yeah. Teď je všechno perfektní.

Během pár minut se ve dveřích objevil Tom. Měl na sobě zase jen boxerky, ale… bylo na něm něco jiného. Co? Měl dredy rozpuštěné na ramenou. S jiskřičkami v čokoládových očích se překvapeně rozhlížel po pokoji, než se zastavil pohledem na mně. Jeho rty vykouzlily nadšený úsměv.

„Oh… Bille,“ řekl tiše a pomalu došel ke mně. Usměju se.
„Chvilku počkej.“ Jdu ke dveřím. Zavřu je a následovně zamknu. Nechci, aby sem máma přišla, kdyby došla brzo. Opravdu by to nebylo příjemné probuzení. Zase se vrátím k Tomovi a usměju se. Obejmu ho.
„Strašně moc ti to sluší, princi,“ vydechnu užasle. Opravdu je moc krásný. Všimnul jsem si, jak se Tom malinko… začervenal?
„Děkuju, zlato. Tobě též, víš? A to oslovení… Princi? Oh, líbí se mi to,“ usmál se na mě a pohladil mě po tváři. Pohladím ho po rtech a pomalu se sunu k posteli.
„To jsem rád, protože ty jsi princ. Můj statný, krásný princ.“ Do postele si lehnu a oddaně se mu podívám do očí.

(Tom)

Nemůžu se přestat usmívat. Připadám si, jako kdyby se mi tohle jenom zdálo. Sen, nejkrásnější ze snů, ze kterého se nechci nikdy probudit, žít jim. Položím se vedle Billa, ale lehnu si na bok a podepřu si hlavu rukou. Dívám se mu do očí, tak zatraceně nádherných očí. Sjedu pohledem po celém jeho těle, zastavím se nakonec na bříšku, pohladím ho tam polštářky prstů, začnu po něm jen tak jezdit.

„Kdyby šlo zastavit čas,“ šeptnu a políbím ho na hrudník.
„Tak bych ho zastavil nad ránem.“ Pohladí mě po tváři.
„Líbí se ti ty svíčky?“ Pousměju se a nechám si ho k sobě přitulit.
„Líbí, strašně moc, Billi,“ mluvím potichu. Zase. Nevím proč, ale když jsem u něj hodně blízko, musím šeptat, nebo aspoň mluvit tiše.
„To jsem moc rád. Chtěl jsem, aby to bylo pro tebe překvapení,“ usměje se a zavrtá mi hlavu do prohlubně mezi krk a rameno, kde mě začne líbat. Spokojeně u toho mručí, jako malé nakrmené koťátko. Začnu ho hladit po hlavě.

„Víš, že jsi roztomilý?“ šeptnu a dlaní přejedu po celé délce jeho zad. Opravdu, je.
„Opravdu?“ Cítím, jak mi mumlá do krku.
„Strašně moc. A mně se to strašně moc líbí.“ Jezdím dlaněmi po jeho zádech, bocích, všude, kam mé dlaně můžou. Nedokážu si vybavit, kdy jsem se naposled cítil tak uvolněně, tak krásně, a hlavně… Doopravdy zamilovaný? Jo, vím, jak vypadá chvilkové pobláznění, ale vím, že tohle pouto, co se vytvořilo mezi námi dvěma, je stokrát silnější, a hlavně krásnější. Přikývne a usměje se na mě. Najednou se ale jeho výraz změní na ustaraný.
„Bojím se rána.“ Zamrkám a kouknu mu do obličeje.
„Rána? Proč?“ optám se šeptem.
„Bojím se toho, že se máma vrátí brzo. A že zjistí tady to všechno. Tomi, já mám opravdu velký strach,“ sklopí pohled do peřiny. Přitulím si ho do pevného objetí a začnu ho útěšně hladit po zádech.
„Zlato, nemysli na to, co bude ráno. Teď tady tvoje máma není, teď můžeš mít myšlenky klidné. Nechci, aby ses kvůli tomu trápil, tvoje máma by měla respektovat tvoje volby a tvoje rozhodnutí…“

(Bill)

Jo. To se mu řekne, že nechce, abych se trápil. Ale… To prostě nejde. Nezná mojí mámu tak, jako já. Fajn. Poznal na vlastní kůži, jaká dokáže být, když není po jejím, když se jí něco nelíbí, ale to není vše. Dokáže člověka parádně psychicky vydeptat tak, jako už kolikrát mě. Nemám ji za to rád. Je to přeci jen… Pořád má máma. Měla by mě podporovat a cenit si mě. Tak jako to mámy dělají. Nebo se snad mýlím? Podle Tomova vyprávění musí být jeho rodiče báječní. Berou homosexuály jako normální lidi. Ne tak jako moji rodiče. Och bože. Když si vzpomenu na to, kdy jsem dostal něco jako první pusu… A hrál jsem si venku s kamarádem. S Danielem, který před dvěma roky umřel na rakovinu kůže, kterou měl odmala. Bohužel. Strašně jsem to tenkrát obrečel. Bylo mi z toho nechutně zle. Pokusil jsem se také sám zabít, ale nikdy to nevyšlo. Vždy to někdo nebo něco překazilo. Daniel byl kluk, který byl opravdu hrozně moc milý. Možná jako… Tom? Ne. Tom je lepší. Asi. Daniel byl jediný můj kamarád.

„Mami? Maminko? Kde jsi?“ volám a běhám po domě. Snažím se ji najít. Potřebuju se jí svěřit s jednou věcí a na jinou zeptat. Absolutně to nechápu. Tohle všechno…
„Tady jsem, broučku,“ slyším hlas z verandy na zahradě. Zasměju se a běžím tam za ní. Vidím, že má zase něco mezi prstama na nohou. Zakroutím hlavou a vyšplhám se jí na klín.
„Zlatíčko, slez. Maminka má nalakovaný nehty,“ sklesle se na ni podívám a povzdechnu si. Slezu a sednu si před její nohy na zem. Mrzí mě, že jí jsou nehty přednější než já… Zvednu hlavu a koukám se jí do tváře.
„Maminko, víš, že jsem dneska dostal pusu?“ zazubím se a olíznu si rty.
„Jo? Od koho? Od Nancy od sousedů? Je strašně hezká, viď? Uvidíš, že se jednou vezmete,“ usměju se na ni. Ale… Cože? Ne. Nancy není vůbec hezká. Je ošklivá jak noc a zlá. Ne, nemá mě ráda.
„Ne. Od Daniela,“ olíznu si rty a spokojeně se usměju. Můj výraz ale rychle opadne. To když se žena nade mnou prudce postaví. Bázlivě se na ni dívám. Nikdy se na mě nedívala… Takhle zle.