autor: LilKatie
Když na nebe vyšlo slunce, ani jeden ze čtyř cestovatelů to nepoznal. Husté větve a listy bránily jeho paprskům proniknout skrz a prohřát svět pod nimi. Mlha, která za noc stihla vystoupit z bažin, se pomalu začínala stahovat zpátky. První, kdo si všimnul rozdílu, byl na zemi spící hobit, který trošku zakašlal a rozhlédl se. Praštil po hlavě skřítka, který se snažil dostat Tomovi do batohu a protáhl se, mohutně zazíval. Rozhlédl se kolem sebe, všichni ještě spali, dokonce i upír podřimoval opřený o bok elfova koně. Jak on je nenáviděl. Hobiti nebyli nepřátelská stvoření, obvykle se všemi vycházeli dobře, vyhýbali se konfliktům a neměli vůči ostatním předsudky. Ale Georg byl jiný, černá ovce rodiny, věčný pesimista, který ze srdce nenáviděl všechny elfy a smetánku jim podobnou. Probodnul pohledem Adama a znovu zazíval, netrvalo to dlouho, než znovu usnul.
Ve stanu se taky ještě spalo, Tom se ale neustále převaloval, protože ho něco tlačilo do zad, ať si lehnul jakkoliv. Nakonec rozmrzele otevřel oči a zazíval, převalil se na bok a posadil se, záda ho bolela jako čert. Dal peřinu pryč a udiveně zamrkal na podložku, byla na ní spousta bílých perel, které na něj nevinně koukaly, jako by snad nevěděly o tom, jak ho celou noc tlačily do zad a do zadku. Mladík si povzdychnul a chvilku se díval na spícího elfa, asi bylo ještě opravdu dost brzo, když i on spal. Pečlivě sesbíral perly jednu po druhé a dal si je do kapsy u kalhot, pak se znovu položil, přitulil se k Billovi trochu blíž ve snaze dostat se víc pod peřinu a znovu zavřel oči.
Jakmile se ale Tom k elfovi přisunul, Bill líně otevřel oči a zaťatou pěstí si jedno oko promnul, tiše a doširoka zazíval a otočil se na druhý bok, čelem k Tomovi, slabě se pousmál a oči znovu zavřel. Jakmile se oční víčka zavřela, úsměv pohasl a z elfových rtů se vydralo tiché roztřesené vydechnutí. Rty neměl tak růžové jako vždy, tentokrát byly bělavé, skoro namodralé. Tom se k němu instinktivně přisunul ještě blíž a jednou rukou ho objal, přitáhl si ho k tělu tak, aby ho mohl alespoň svým tělesným teplem zahřát. Skoro okamžitě na svém krku ucítil elfův horký dech, jak spokojeně vydechl a také se přitulil, chtěl co nejdřív k jeho dosavadnímu osobnímu topení.
Tom se v tichosti koukal na stínohru, která se odehrávala za stanovou plentou, venku panovalo naprosté ticho. Jen občas se ozvalo nějaké zašustění nebo tiché zachrápání. Tom své čokoládové studánky znovu zavřel, a když už cítil, jak na něj leze spánek a chce ho zatáhnout zpátky do říše snů, vytrhl ho z toho všeho zvuk rozepínajícího se zipu. Zvedl trochu hlavu, aby se podíval, kdo to ruší jeho ranní lenivý spánek. Do stanu nakoukla černovlasá hlava se zářivým úsměvem od ucha k uchu.
„Spí?“ zašeptal Adam tiše a podrbal se rozpačitě na krku. Tom jen mlčky přikývnul a pohled upřel zpátky ke spícímu tělu vedle něj, pak se podíval na upíra a slabě se pousmál. „To je dobře, já jen… Asi bychom měli za chvíli vyrazit…“ a s těmito slovy se zip u stanu znovu zatáhnul a mladík v tichosti poslouchal, jak těžké kroky odcházejí dál, a za chvíli uslyšel Georgovo nespokojené zavrčení a následné výhružky smrti na Adamovu adresu. Tom pobaveně zavrtěl hlavou a znovu položil hlavu na polštář. Nikomu neublíží, když si ještě chvíli zdřímne nebo ano?
***
Foukal jemný vánek, který mu příjemně cuchal vlasy, zavřel oči a prostě si jen užíval ten známý a uklidňující pocit. Opodál hrála zvonkohra, kterou vánek rozzvonil, Bill otevřel oči a usmál se. Vyrazil za zvukem zvonkohry, měl ji moc rád, ale byl moc malý na to, aby na ni dosáhnul. Vyráběl ji jeho strýc, vylezl si na bílou proutěnou stoličku, která tu byla, a natáhl ruku, konečky prstů si s ní lehce pohrával. Když v tom se k němu doneslo volání ze zahrady. Otočil se, s širokým úsměvem na tváři, ten hlas byl pro jeho uši jako rajská hudba.
„Maminko,“ vydechl a s veselým úsměvem seskočil ze stoličky. Utíkal, co nejrychleji mu to jeho krátké nožky dovolily, přeskočil záhon s fialkami a utíkal dál.
„Bille!“ ozvalo se znovu, teď už zřetelněji a blíž než předtím, malý elf cítil, že už je blízko, zrychlil ještě víc, nedaleko od sebe viděl siluetu. Úsměv mu rostl do šířky stále víc a víc. Když najednou, se silueta rozpadla na malé kousíčky a on se propadl do nekonečné temnoty.
„Bille…“ mával kolem sebe ručičkama, ale padal stále dál, znenadání se nad ním objevil paprsek světla, který se stále zvětšoval, oslepoval ho…
„Bille…“ zamumlal Tom „Vstávej, Šípková Růženko…“ usmíval se chlapec a trpělivě čekal, až se elf probudí. Nejdřív jen pootevřel oči a nespokojeně zamručel.
„Mami…?“ zachraptěl ospalým hlasem a Tom se jen tiše zasmál.
„Nejsem tvoje máma, Bille…“ řekl pobaveně, elf zamrkal, najednou byl plně vzhůru, posadil se a probodl ho pohledem. „Co je?“ rozhodil rukama mladík, který nechápal, co udělal špatně tentokrát. „Jen… Adam říkal, ať tě vzbudím, už je čas jít…“
„Už nikdy, nikdy mi neříkej Šípková Růženko…“ zavrčel Bill „A teď běž, musím zabalit…“ mával Bill rukama, aby Tom odešel. Ten jen pokrčil rameny, něco si zabručel pod vousy a vylezl ven ze stanu. Bohužel, vousy to už nebyly pouze obrazné, protože po několika dnech bez žiletky se mu na obličeji začínalo objevovat strniště. Tom si nespokojeně odplivnul do pohaslého ohniště a podrbal se na krku. William opravdu uměl být nepříjemný. Ale proč? Vždyť Tom přeci nic špatného neudělal, to ho tak vytočilo, že mu řekl Šípková Růženko? Nemělo to logiku. Sehnul se na zem a naházel do svého batohu věci, které mu nějakým záhadným způsobem vyskákaly ven. Georg se na něj s lehkým úšklebkem díval, jako jediný totiž věděl, co se s Tomovou taškou dělo a proč byly nějaké věci vyházené.
„Vzbudils ho?“ ozvalo se za ním a Tom se otočil. Kývnul na upíra neutrálně hlavou a znovu si povzdychl, odešel připevnit batoh na už osedlaného koně, u kterého Adam stál. „Copak copak? Vstal si ze stanu špatnou nohou? Jo, to znám. To dokáže být fakt mizerný, to pak mám celej den smůlu jako trám. To jsem takhle jednou vylezl špatně z postele, a představ si, že jen co jsem vylezl z hotelového pokoje, šla kolem pokojská, která uklízela pokoje, a vyklopila mi na hlavu mísu s trolíma-“ Tom se na něj zhrozeně podíval a upír pochopil. „Jo, přesně toho. No to je fuk. Co se stalo?“ Tom pokrčil rameny. „Nechceš o tom mluvit, co? No dobře…“ pokrčil Adam rameny, vyndal z vnitřní kapsy svého kabátu, pruhovaného jako zebra, stříbrné zrcátko vykládané diamanty a prohlídl se v něm, spokojeně se usmál, pohodil vlasy a znovu ho schoval. Ozvalo se zasvištění vzduchu a tiché zaklapnutí, Tom i Adam se otočili. Bill stál na paloučku a ukládal si do své kabelky balíček se stanem. „Kdopak se nám to vzbudil?“ zasmál se vesele Adam. Bill pokrčil rameny, našpulil rty a hravě protočil oči.
„Už jsi připravil Glitter?“ zeptal se Bill a vyrazil k dvojici stojící u koně. Když v tom Georg vyprskl smíchy. Elf se otočil a probodl ho pohledem. Hobit si z toho ale nic nedělal a dál se smál svým halekavým smíchem.
„Kdo proboha může pojmenovat koně Glitter? Co seš sakra zač? Nějaká princezna žijící v duhovým zámku s jednorožci?!“ utíral si Georg slzy smíchu. Zorné pole měl rozmazané a tak si nevšiml letícího špalku dřeva, letícího jeho směrem, který ho zasáhl přímo do hlavy a skolil k zemi.
„Odjíždíme…“ řekl Bill, vyskočil na Glitter a jako by se nic nestalo, vyrazil po cestě pryč. Adam mu byl hbitým krokem v patách. Tom se zarazil.
„Ale co-“ podíval se Tom na Georga ležícího v bezvědomí na zemi, pak se otočil zpátky za Billem s Adamem, dvojice pomalu ale jistě šla po cestě dál, vzdalovala se v dáli a mizela mezi větvemi a stromy. Těžká volba, hobit v bezvědomí nebo princezna? Tom se rychlostí tryskáče rozeběhl za dvojicí na cestě.
„Počkejte na mě!!“ vykřikl, přeskočil kaluž, zakopl o kámen a hodil placáka přímo do koblihy, kterou Glitter nechal na cestě. Něco na tom Adamově tvrzení pravdy bude.
autor: LilKatie
betaread: Janule
Chudák! 😀 Já chci aby se ještě tulili! T__T 😀
Á, tak to bylo krutý!
Začínalo to tak slibně a ten konec to zabil 😀
Potřebuju pokráčko!!! 😀
hudák geo, on je vždycky utlačovaný! 😀
jinak náš roztomilý tomi… ach, jak on mě rozsekal 😀 ten konec neměl chybu! když jsem si to četla, tak jsem měla sto chutí ti dát nějak vědět o tom, že jsem se málem deset minut v kuse válela po posteli. Moc se mi to líbí, jako vždy – se těším na další díl! Tak šup na to 😉
<3
chudák XD
ohh já sem se málem rozplynula když odhrnul peřinu a našel perličky…a zároven se to ve mě zachvělo.že je to smutný..:(…já..nemužu se dočkat na další díl..
Tak to se vyvíjí velice zajímevě. Že by Bill byl nakonec princezna? Tak to by bylo super 🙂
Chudák Tom, s Billem to opravdu není někdy jednoduché. Těším se na další pokračování jejich cesty, naštěstí už bez Georga. Ty perličky byly dneska nejkrásnější, pana elfa jsi tu vytvořila jako opravdu kouzelnou bytost ♥