autor: Clarrkys
Simone: (Otevřu.) Ahoj kluci, jste tu brzy. (Pustím je dál.)
Tom: Ahoj, mami… Jo, ještě pojedeme nakupovat. (Usměju se a jdu dovnitř. Přemýšlím, jestli nás máma takhle oba pohromadě vůbec viděla. A navíc ještě s Amy.)
Bill: (Vejdu do kuchyně, kde je Gordon, jen ho pozdravím. Má na rukách malou a krmí ji.)
Simone: Aha, no dobře. Zdržíte se chvíli, ne? Snídali jste, nebo si dáte něco?
Tom: Jedli jsme. (Usměju se. Kouknu na ni, pak na Gordona a nakonec na tebe, jak reaguješ na to všechno.)
Bill: Mhm… Možná bych si trochu dal. (Uculím se, chybí mi máminy snídaně a mám na to chuť.)
Simone: (Hned začnu Billovi něco chystat.) A ty, Tome, už tě pustili z nemocnice… jak jsi vlastně dopadl?
Tom: Uhm… (Kouknu do země.) Je mi fajn.
Simone: A doktoři, co ti řekli? Něco ti říct museli.
Tom: (Sakra, je to jako dřív, když jsme tady ještě bydleli.) Otravaalkoholem. (Rychle vypálím.)
Simone: (Zakroutím hlavou. Dám před Billa na stůl plný talíř.) Nechápu to, proč ses opíjel?
Tom: (Už mě to začíná štvát.) To je moje věc.
Simone: Jak myslíš, ale měl bys být trochu svědomitý. Navíc, jistě muselo něco stát, když jsi byl v nemocnici, a nemáte na rozhazování.
Tom: (Zamračím se. O ničem nevím… Kouknu tázavě na Billa.)
Bill: (Mlčím. Nacpu si něco velkýho do pusy.)
Simone: (Gordon malou dokrmil, odříhla si a vezmu si ji.) Princezno, ty mě opustíš?
Tom: (Koukám trochu zmateně. Potom se zamračím, zkřížím ruce a jen koukám a mlčím.)
Simone: Ňuňuuu… Tak co, připravená, princezno? (Položím ji do vajíčka, které stojí na stole.)
Tom: (Ježíši, honem… Už chci z tohohle baráku vypadnout, mamka mě dost štve.)
Bill: (Dojím to.) Díky, mami. (Usměju se a vezmu malou.) Tak, my asi půjdeme.
Simone: Och… Dobře, ahoj, princezničko. (Rozloučí se.) Ahojte a zase se někdy stavte i s Amynkou. (Jdu je vyprovodit.)
Tom: Jo, ahoj. (Honem pádím k autu.)
Bill: Ahoj, mami. (Nesu malou. Když Tom odemkne, dám ji dozadu a připásám.)
Tom: (Sednu si a čekám na tebe.)
Bill: (Po chvíli už sedím vedle tebe, přivážu se.)
Tom: (Sedím a nestartuju.) Bille, ty jsi něco platil?
Bill: (Kouknu na tebe, zakroutím hlavou.) Neee…
Tom: Bille, poznám to. Tak nekecej a řekni kolik.
Bill: Nic jsem neplatil.
Tom: Chceš mi lhát? Vidím ti to v očích.
Bill: Musíš to řešit? Prostě to nech být.
Tom: Ne, vadí mi to a chci to vědět.
Bill: Prosím tě, nech to být.
Tom: Ok, jak chceš. Ale potom se nediv, že jsem pořád naštvaný. (Rozjedu se k nějakému obchoďáku.)
Bill: (Mlčím, jen koukám ven.)
Tom: (Zaparkuju tam na parkovišti a kouknu na tebe.)
Bill: (Pousměju se na tebe.)
Tom: (Když se usměješ, taky se musím pousmát.)
Bill: (Vystoupím a vezmu malou, mířím k vozíkům. Jeden vezmu a položím přes něj malou.)
Tom: (Pádím za tebou.)
Bill: (Usměju se, nechám tě vést ten vozík… Malá kouká okolo, tak ospale, zrovna se probudila.)
Tom: Co chceš nakupovat? (Jedeme pořád spolu.) Já si asi skočím pro nějaké pivko.
Bill: Mhm… Dobře, potřebujeme mlíko, vajíčka a nějaké blbosti a další zmrzlinu. (Zasměju se.)
Tom: Tak vem malou, já si jdu nějaké vybrat. (Nechám ten košík stát na místě a odejdu.)
Bill: Mhm… Beruško, my koupíme mlíčko. (Kouknu na Amy, chichotá se a kouká před sebe.) Mno, mlíčko pro dospěláky nejdřív… (Mluvím na ni a přitom beru několik plastových lahví s mlékem. Dám je do vozíku.) A teď vajíčka. (Řeknu a hned beru vajíčka.) A teď najdeme zmrzlinu pro tátu a mlíčko pro Amynku. (Usměju se, polechtám ji na bříšku, vezmu dva kyblíky zmrzliny, a ještě vezmu třetí menší vaničku. Rozhlídnu se a uvidím dětské výživy, sunary a tak. Kouknu na malou a jdu tam. Vezmu asi tři krabice, otočím se, pořád vidím na malou, pousměju se a ještě odběhnu pro ubrousky, ty už taky začínají docházet. Vrátím se a zaseknu se. Vozík je prázdný! Teda bez nosičky a Amy. Přepadne mě panika. Začnu se rozhlížet, až uvidím Toma, jak jde s úsměvem a kartonem piva ke mně. Zamračím se, ty jeho vtípky. Už je skoro u mě, dám ruce v bok.) Tome, to není vtipný… (Vidím, jak dal to pivo do vozíku.) No tak, kam jsi schoval malou? Tohle vážně není sranda. (Koukám na něj.)
Tom: Cože? (Opadne mi úsměv.) Proč bych ji měl schovávat, vždyť byla na vozíku, ne? Kde je?
Bill: To bys měl vědět ty. (Koukám na tebe, pak se usměju.) No tak… Haha, zasmáli jsme se a přines ji.
Tom: Bille, já ji nemám! (Začnu se zmateně rozhlížet.)
Bill: (Otevřu pusu, taky začnu koukat kolem.) Ale… To… (Zaseknu se, hned začnu pobíhat okolo.)
Tom: (Koukám chvilku do toho vozíku. Přemýšlím.) Já ho zabiju… (Vypadne ze mě. Sevřu ruce pevně v pěst.)
autor: Clarrkys
betaread: Janule
Padla mi čelist…..podle mě to je on, ten on co vydíral Toma.
Jó..a závidím Billovi tu zmrzku, taky bych si dala
Nie, len toto nie. Toto ani jeden neprežije, a bojím sa, že sa aj pohádajú.
co? kde je Amy ? to se mi nelíbí
ale jinak pěkně napsanej díl
Mě jen mrzí, že doma u mámy, když se stavili pro malou, byl zase ten nejhorší Tommy… Já tady Billa opravdu nemám ráda. Navíc, jak to, že nechal Amy o samotě? Byť jen na vteřinku… Když mám s sebou malé dítě, tak ho nespustím z očí, ne? Bill je tak nezodpovědný! Myslím, že tohle je ten zásadní zlom, který má čtenář čekat, jinak souhlasím se Stelinkou. Myslím si totéž.
[1]: Steli, vidím to stejně! Vím, že to sem nepatří a snad mi Clarrkys odpustí. Hledala jsem tvé práce a byly tu docela nedávno, básně… Kocour vs Bill a Sprška. A musím souhlasit s tím, kdyby se měly ve škole učit takové úžasné básničky, učila bych se je s velkou chutí. Jsou výborné, jak svůdné tak s vtipem psané. Báječné. Příště budu všímavější!♥
[4]:
Jo Ondi, jsme na tom stejně. Taky mám raději Toma. A za ty básničky díky.
No a k té mé múze co mě chytla minule, musím říct, že jsem se nějak rozjela a píšu a píšu. Původně to měl být co dílo to jeden případ, ale asi to bude vícedílka o jednom případu. nevim, nevim jak to přežije moje klávesnice. Divím se že, se mi ještě neošoupaly písmenka. Slibuju, že co chvíly to tu bude.
[5]: Steli, ale to je báječná zpráva!♥ Já moc jednodílky nečtu, takže kvituju, žes upřednostnila vícedílku. I když, pokud bych viděla tvé jméno na místě autora, četla bych jak jedno- tak vícedílku. Koukám, že tě políbila múza a já jsem hrozně šťastná. A víš, co? Miluju detektivky! :)♥ A už se opravdu moc těšíííííím! Piš, piš♥♥♥ Já se budu skutečně moc těšit! Jsem si jistá, že tvůj příběh bude stejně dokonalý, jako tvé básně. Bude to zážitek!♥
[6]:
Doufám, že bude. Já osobně si psaní užívám. Před minutou sem poslala první pětici dílů a vlastnoručně dělanej obrázek, tak to nezapomen zkouknout, až se to tu objeví. Teda doufám, že se to tu objeví. Jinak jsem zjistila, že i když bych chtěla, tak jednodílku nenapíšu. Jsem ten typ člověka co se rád ve věcech nimrá, takže se vždycky rozjedu a neumím zastavit xD
A moc děkuju za podporu 🙂
a maji problem:D:(
ooooooooooo ne