autor: Doris & KaKiNkAaA ^_^
Ahoiii twincesťáci a úchylné dušičky <3
Omlouvám se za tu pauzičku a myslím si, že můžu teď mluvit i za Doris ale bohužel se naskytly mnohé problémy, které nás okrádaly o náš čas. Máme už docela dost dílu napsaných a tak máme určitý náskok, jenže… oprava. To je to co lidi okrádá hodně o čas, který my jsme bohužel neměly, jak už jsem se zmínila. Kor když je špatné období a jsou jen problémy. Ale už jsme vás nechtěly dále napínat a nechávat vás čekat na další díly a proto jsem přešla na jedno řešení. Požádala jsem jednu laskavou holčinu, zda by se nám o betaread postarala a ona tak učinila. Proto bych chtěla ještě jednou tady… takhle veřejně poděkovat Girl in the Mirror nebo-li GiM za to, že si na naší povídku našla čas. Fakt DÍKY!
Pokusíme se, aby nadcházející díly neměly žádné extra zpoždění a byly tady pravidelně a to jen a jen pro vás, naši milí čtenáři. K začátku myslím, že mluvení stačilo. Teď se konečně můžete pustit snad do toho zajímavějšího. Přejeme příjemně mrazivé čtení.
Tak zatím úchyláci, Pa Vaše Kaki & Doris <3
KaKiNkAaA ^_^ – Upír Bill
Doris – Lovec Tom
Bill
Nejraději bych si nafackoval. Ano to přesně bych teď potřeboval. Nechápu, co to tady předvádím a co dělám. Jak příliš riskuji své odhalení. Každou chvíli můžeš něco tušit, všimnout si na mně něčeho zvláštního, divného a co já pak? Když zahlédnu dva malé kousance zanechané po mých tesácích, ztěžka polknu. Zatne to ve mně. Jako bych právě teď cítil ještě tvou krev na svých rtech. Bože, byla tak lahodná jako ještě nikdy jiná. Měl bych se více hlídat, nechovat se unáhleně. I přesto mi to nedá a já prsty jemně přejedu po ráně, nejraději bych se jí ale dotýkal svými rty. Sám se přistihnu, jak se pomalu přibližuji, rychle sebou cuknu tak, že omylem drcnu do stolu, a tím rozliju tvou nedopitou kávu.
„Oh, omlouvám se. Nechtěl jsem.“ Rychle sáhnu po kapesníku z kapsy, abych to mohl utřít. Kristova noho, málem jsem udělal tu největší začátečnickou chybu! Bille, vzpamatuj se! Okřiknu se v duchu. Chovám se jako opilý člověk, který pomalu neví, co dělá. Nejsem sice opilý, ale tohle já si dovolit nemůžu.
Tom
Trochu usyknu, když se rány dotkneš. Přeci jen je to jen pár hodin, takže docela čerstvé, a tím pádem to trochu bolí. Mám pocit, že už kávu nepotřebuju. Tvoje chování je podivné a zaznamenám ten pohyb směrem k mému krku. Ty jsi… upír.
„To nic… nic se neděje.“ Zasměju se, jakože nic a náplast znovu přitisknu na kůži. Chytnu tě za ruku, jak chaoticky utíráš stůl. Bože, proč mi to nedošlo, že je tak chladná. A jsi tak bledý. Měl bych teď začít jednat. Tak, jak sis hrál ty včera se mnou, můžu si já hrát teď s tebou. Je den a den patří mně. Teda… dneska ne tak jako jindy, ale přesto. Chytnu ti něžně spodní čelist a natočím hlavu k sobě. Jen letmo se ti podívám do očí. Nemůžu dlouho, i hned by ti došlo, o co mi jde. A i ta setina vteřiny mi stačí. Tohle nezradí nikdy. Jsi to ty. Moje emoce začnou pracovat na maximum. Soustředění, vnímání a ovládání teď musím dostat do každé buňky těla, i když mám chuť ti teď hned na místě prostřelit srdce.
„Snad nejsi ze mě nervózní.“ Mile se usměju a vydechnu ti na rty.
Bill
Právě teď jsem zmatený jako ještě nikdy. Nikdy bych neměl problém se dívat ve dne člověku na krk poraněný upírem, ale u tebe mám. Možná je to tím, že je to mé kousnutí, možná ale taky ne. Jsem sice na světě dost dlouho, ale s ničím takovým či podobným, jsem se ještě ani já nesetkal, takže nevím. Hned, jak zaznamenám, že se mi podíváš do očí, uhnu pohledem, ale sám nevím, zda jsem byl dostatečně rychlý. Možná… nejspíše ano, jelikož by ses v tuhle chvíli choval jinak, než jak se chováš. Možná ale jsi to teď ty, kdo si se mnou hraje. Nedokážu to rozeznat a právě to mě mate. Víš snad, kdo jsem? Nebo jsem stále jediný, kdo zná pravdu? Možná bych udělal nejlíp, kdybych se teď zvednul a zmizel, tak rychle, jak jen dokážu, ale stále sedím, nezvedám se. Jako bych nemohl a možná ani nechci. Potřeboval bych dostat pěstí, abych se probudil a choval se tak, jak mám a nedělal hlouposti. Riskuji, uvědomuji si to, ale… je to i na mě samotného silné.
Místo odpovědi na tvou položenou otázku se k tvé tváři o něco víc přiblížím. Teď už s přivřenými očky. Z jistého důvodu jsem nervózní, ale nechci to na sobě dávat znát. Bez pardonu, aniž bych směl, přitisknu své rty na ty tvé. Ztěžka zafuním.
Tom
Bože tak tohle bych nečekal. Měl bych tě ihned odstrčit a vpravit ti kulku do srdce, ale nemůžu. Snad ani nechci. Nevím proč, ale lov na tebe si chci užít. Tohle by bylo moc jednoduché. Zajímalo by mě, zda to je nějaká další tvoje hra. Zda mě zkoušíš omámit nějakou svojí schopností, a upřímně… dařilo by se ti to. Vydechnu a vsaju tvůj spodní ret mezi své. Lehce zatahám a vydechnu. No výborně… líbám tu upíra. A ne jen tak nějakého. Upíra, který mě kousnul. Který mě mohl zabít. Proč jsi to vlastně neudělal. Kolem žaludku mě tíží svíravý pocit. Je to intenzivnější, než když nějaký upír loví. Vím, že mě to má varovat. Donutit, abych jednal. Chutnáš tak omamně a voníš ještě omamněji. Nechám klesnout víčka a jazykem ti přejedu po rtech. Pustím ti čelist a pohladím tě po tváři, odkud zajedu za tvoje ouško do vlasů a přidržuju si tě těsně u sebe. Jo tomu se opravdu říká profesionální přístup.
Bill
Já sám bych tohle nečekal. Kor ne od sebe, který se zná nejlíp. Nikdy jsem ještě tuhle chybu neudělal, nikdy takhle nejednal. Říká se, že jednou je všechno poprvé, ale tohle mě samotnému nahání husí kůži. Nečiší z toho nic dobrého, to vím. Ale já měl potřebu a nemohl jsem jinak. Snad ty sám sis mé rty k sobě přitáhl, aniž bys něco udělal. I kdybys věděl, kdo jsem, a teď si se mnou jenom hrál, nemohl bych se snad od tebe odtrhnout. Nevinně jako člověk vypadám, ale rozhodně se nelíbám poprvé. Ale tohle… je jiné. Silnější a mě to nutí chtít víc, než mi dáváš. Když ucítím tvůj jazyk, znovu vydechnu a jemně se otřesu. Nepoznávám se, ještě nikdy jsem nic tak intenzivního a silného jako tohle necítil, bože. Jestli se mnou hraješ hru, jde ti to na výbornou a já se ani nebráním.
Jsem k tobě jen nakloněný a je mi to po chvíli značně nepohodlný, jak jsem zkřivený. Proto, aniž bych odtrhnul své rty od těch tvých, se jemně zvednu na nohy a přesunu se poslepu na tvůj klín. Posadím se na tebe pomalu. Hned na to svým jazykem provokativně a silně přejedu po kontuře tvých rtů. Přes zuby se ti snažím hned dostat do úst.
Tom
Tohle už nabírá obrátky, které by opravdu nemělo. Je to hodně nebezpečný. Můžeš začít kdykoliv sát moji krev i skrz ústa, a jestli ti o tohle jde, tak jsem prohrál. Opět. Chytnu tě za boky a přitáhnu si tě těsněji. Rozevřu ústa a umožním ti tak vplout dovnitř. Jazykem ti vyjdu vstříc. Zavadím o ocelovou kuličku. Páni, jako člověk opravdu jdeš s dobou. Hraju si s tím kovem a tiše ti mručím do úst. Moje dlaně lehce mnou tvoje boky, až tě po nich začnu hladit a konci prstů zajíždět pod upnuté triko. Bože to všichni predátoři líbají tak božsky? Jednou rukou stále hladím tvůj bok a druhou sjedu na stehno. Nevím, proč mám tu potřebu se tě dotýkat. To sis k sakru nemohl vybrat jinou lidskou podobu? Třeba někoho šilhavého nebo bezzubého? Ne, ty prostě musíš být v těle někoho tak sexy. Jak jsem si přál vnímat svoje smysly, tak si zase začínám přát umět je ignorovat.
Bill
Nevím, co to se mnou děláš, ale mám pocit, že z tvých doteků zešílím. Pokud už tedy není pozdě. Připadám si jako tvoje loutka, kterou si táhneš k sobě.
„Ah,“ ujede mi mezi polibky, když ucítím tvou rozpálenou ruku na mé chladné kůži. Svou hrudí se o to víc na tu tvou přitisknu. Prsty jedné ruky zapluju do tvých spletených copánků a jemně stisknu. Zatahám tě za ně, a tak tě donutím jemně zaklonit hlavu, do tvých úst se tak dostanu o poznání lépe. Mohl bych zaútočit, ale to bych se musel umět ovládat. A já snad ani nechci. Naše jazyky se spolu divoce proplétají. Bojují spolu tak, jako já bojuju se svými emocemi. Naše polibky jsou divočejší a vášnivější, ztěžka mezi nimi funím. Druhou rukou si tě přidržuju za tvář. Nesmím tě nechat mě ovládnout, nesmím, ale dovoluji ti to. A to dobrovolně a snad i sám se ti nabízím. Tiše zavrčím. Plením ti tvá ústa a mocně tě líbám. Snad jako bych z tebe chtěl vysát alespoň malou kapičku krve. Tak jsou mé polibky naléhavé, dravé.
Tom
Mám pocit, že ztrácím dech. Takhle intenzivně jsem se necítil při líbání ani s vlastním přítelem. Když jsem teda zrovna nějakého měl. Zároveň ale vím, že klidně umřu na nedostatek kyslíku, než abych se teď odtahoval. Hladově se natahuju po dalších tvých polibcích a přemýšlím, jaké to asi je, líbat tě vyloženě jako upíra. Jazykem sjíždět tvoje tesáky. Jsem teď tak mimo, že bych tě klidně i nechal pít. Přirazím si tě do klína a zasténám ti do úst. Tlumí to tvoje polibky. Sakra tohle já nemůžu. Vždyť já tě nenávidím. Všechny jako jsi ty. Ale teď mě dokonale mámíš a já do toho padám. Vyjedu ti po zádech do vlasů a lehkým zatáháním tě od sebe odtáhnu. Jen se na tebe dívám a přes pootevřené rty zrychleně dýchám. Koukám ti do očí a snad mi to ani nedochází. Nebo se snad snažím najít známku toho, že to je omyl. Ale vím, že není. Jsi to ty.
Bill
Můj dech je zrychlený, tak jako ještě nikdy. Jako bych právě uběhl míli, tak splašený můj dech je. A to běhám každou noc, ale nikdy jsem nebyl udýchaný jako po líbání s tebou. Když mě od sebe odtáhneš, ucítím, jak se na mě díváš. Ač bych neměl, pomalu i já otevřu oči a zadívám se do těch tvých. Máš mě na dosah, tak blízko jsem ti, a tak bezmocný, jak mě ještě nikdo neměl. Mohl bys mít šanci mě na místě zabít. „Lí-líbáš jako Bůh,“ promluvím na místo toho, abych se tě zeptal, zda mě zabiješ. Stále na tobě sedím a pohled do očí ti tajemně opětuju. Tvé oči mě hypnotizují, utápím se v nich. Je to tvůj záměr? Ještě teď cítím tvou chuť polibků. Tvé jemné rty, a přitom dravé polibky. Rty mám naběhlé z líbání s tebou, ale kdybys chtěl, chtěl bych i já víc. Ruku nechávám na tvých zádech pod tričkem.
Tom
Tak teď jsem tak v pytli, že sám nevím, co dělat. Srdce mi tluče až v krku. Je to zvláštní vzrušení. Přejedu ti palcem po rtech, a když je pootevřeš, přejedu ti s ním po zubech. Až ke špičáku. Běžnému lidskému. Nic neříkám, jen si tě prohlížím.
„Není trochu zvláštní, že mě zrovna ty přirovnáváš k Bohu?“ Nahnu hlavu lehce do strany a zkoumám tvoje rysy v obličeji.
„Myslel bych, že tvor jako ty, zná jen ďábla.“ Dodám a tím pádem i přiznám, že už vím, kdo jsi. Co jsi zač. Nevím sám, zda to je dobře, ale nešlo mlčet. Jsem lovec a nemůžu plně ignorovat svoje smysly. Nejde to. Asi to ani nikdy nepůjde. Byl jsem tak prostě narozený. Určený k tomu, zabíjet upíry. Ty smysly ke mně patří a budu je mít, až dokud nevydechnu.
autor: Doris & KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
Jen napíšu to, co jsem napsala na blogu. Asi by mě nic jiného nenapadlo. Mám trochu dilema, zda se do příběhu s komenty zapojit až po 19.díle, do kterého mám vše přečtené… 2 různé komenty – to je opravdu trochu problém. povídka na mě působí prostě jediněčně… Nebo zda přestat psát komenty na blogu a přečíst si povídku až tady… Opravdu nevím. Upírek je mou až příliš velkou láskou…
Myslela bych, dokonce bych se snad i vsadila, že Bill neudělá tak velkou chybu, když je ten nejlepší a čistokrevný! Přesto musím říct, že je Tommy skutečně chytrý. Bystrá gazela. Jaký zázrak neudělá jedna a ještě navíc nedopitá káva. Jakmile se začal soustředit, měl hned jasno. Jenže to by nebyl Tommy, aby ho neovládla touha po Billovi jako sexy mladém muži. Proč mě to nepřekvapuje? Jejich vzájemná "hra" je tak vzrušující a tak strašně nebezpečná. V jednu chvíli se bojím, aby toho nevyužil Bill a řeknu si, tak teď má Tommyho na háku a pak najednou jak mávnutím proutku je to Tommy, kdo má navrch. Při tom polibku tak strašně riskoval. A mně se to tak líbí. Paradoxně je to ale vlastně ta vášeň (díky které dělají oba chyby a riskují), která je svým způsobem chrání. Zatím. Jestli mě takhle dostává jejich polibek, co budu dělat v jiné situaci? To se asi zblázním.
Bill nemůže nechat naživu člověka, který ví, že je upír. To je tak napínavé. Ale Tommy krásně naznačil Billovi, že ví, co je zač.
V jedné chvíli jsem se musela zasmát, což na této hře taky miluju (i odlehčené momenty). Bylo to, když si Tommy řekl, že tu líbá upíra, kterej ho kousnul 🙂 To je stejně úžasné, jako to přirovnání Billa k ipodu. Jsem ráda, že je Bill tak moderní, on má piers v jazyku:)
Tento snad až gothický (tohle je jen přirovnání) příběh je naprosto úžasný, mám pro něj slabost. Vydařil se jako vše od vás… ♥♥♥
tak teď teprw to bude zajímawý!