A Mess It Grows 8.

autor: Tokio Terri

Láska na první pohled nebo chtíč na prvním místě?

„Takže na tebe nic nezkoušel?!“ vykřikl Gustav, přecházel sem a tam a páčil z Billa detaily.

„Absolutně nic. Jsem stejně šokován jako ty.“ Bill si pohrával se svým telefonem.

„Chtěl si snad, aby se něco stalo?“ zeptal se Gustav s obočím vytaženým až nad čelo a samolibým výrazem. Tón jeho hlasu naznačoval, že Bill možná chtěl, aby se něco stalo.

„Ne!“ Bill odpověděl okamžitě, hodil škaredý pohled na svého šklebícího se kamaráda. „Mám na mysli, vážně jsem předpokládal, že na mě bude tlačit, takže jsem se na to v duchu připravoval. A nemyslím tím, že se mě dotknul jen jednou. Nebyl nic jiného než gentleman a nemůžu uvěřit, že to říkám nahlas. Možná jsme mu trochu křivdili.“

„Nemyslím si, Bille,“ přiznal Gustav. „Umí ti nakecat sladké řečičky a být romantický, ale to neznamená, že tě pořád nechce jen na šukání.“

Bill si povzdechl. „Úplně mě zmátl! Nesnáším kluky.“ Založil ruce a zamračil se na sebe.

„Skoro jako bys ho měl rád.“ Obvinil ho Gustav, divoce na něj ukazoval.

„Ugh! Neříkej tak hnusný věci! Jen jsem nečekal, že bude tak… jiný.“

„Jen s ním buď opatrný. Nechci tě vidět zraněného. A nezapomínej na hlavní odměnu!“ zavtipkoval, snažil se věci zlehčit.

„Neměj starost. Myslím, že mám dost dobře našlápnuto, aby se do mě co nejdřív zamiloval.“

***

„Ani ses nepokusil ho nakonec obejmout?“ zeptal se nevěřícně Georg.

„Neee! Nejsi na mě pyšný? Myslím, že jsem ho dokonale zmátl.“ Smál se, pamatoval si Billův zmatený obličej, když mu otevřel dveře i bez pitomého potřesení rukou.

„Strašně pyšný. Nemyslel jsem, že to zvládneš!“ řekl Georg. „Kdy ho uvidíš příště?“

„Chce mě vidět už zítra,“ řekl Tom s výrazem, který přímo říkal ´já ti hned říkal, že to mám v kapse´.

„A co budete vy dva dělat?“

„Nejsem si jistý, ale to mi připomíná! Musím mu zavolat,“ řekl Tom, zatímco vyhrabával mobil z hlubin své kapsy.

„Můžete se jen tak u někoho poflakovat?“ navrhl Georg a pokrčil rameny.

„A kde, Georgu? U mě ne, ty víš proč. A nechci se sám zvát k němu domů.“ Řekl Tom stroze, čímž ukončil diskuzi a rychle vytáčel Billovo číslo.

Dal si prst před pusu, aby ukázal Georgovi, že má zůstat potichu, zatímco vzrušeně přecházel kolem. Nemohl se dívat na Georgův pošetilý pohled, a tak příteli nastavil záda a čekal na vyzváněcí tón.

Bill to zvedl na druhé zazvonění.

„Haló?“ ozval se jeho sametový hlas.

„Čau, to jsem já,“ odpověděl Tom, nemohl se neusmívat. „Dostal ses domů v pořádku?“

„Um, jo. Dostal, díky,“ odpověděl Bill, zněl, jako by tohle nebylo to pravé, co chtěl od Toma slyšet.

„Takže, zítra… Nevím, jestli máš něco v plánu…“ Začal mluvit, nechával to viset ve vzduchu.

„Ne, nemám. A ty?“

Tom musel přemýšlet rychle. „Um… vlastně jo.“ Nastínil, aby získal pár chvil na přemýšlení.

„Dobře, jaký je tvůj nápad?“ dotázal se Bill zvědavě.

„Uh…“ Tom se podíval na Georga, aby mu pomohl.

Georg se obrovskou rychlostí vrhnul přes jeho postel a popadl první DVD, které mu přišlo pod ruku. Zběsile mával a ukazoval na něj.

„Co takhle film?“ navrhl Tom. Georg zvedl palec a Tom si nemohl pomoct se neusmát.

„Jasně,“ odpověděl Bill. „Sejdeme se tam?“

„Jo, v kolik?“

„Co takhle v šest? Kdybychom přišli dost brzo, mohli bychom podniknout i ještě něco jiného, kdybychom chtěli,“ řekl Bill zamyšleně.

„Takže naznačuješ, že by ses chtěl třeba po filmu stavit u mě?“ řekl Tom s náznakem toužebného překvapení v hlase.

„Sklapni,“ řekl Bill pobaveně. „Jen řekni okey.“

„Okey.“

Bill se zasmál. „Dobrou noc.“

„Uvidíme se zítra.“

Tom čekal, než uslyší oznamovací tón, a pak odložil mobil na noční stolek. „Díky, Georgu. Měl jsem okno.“

„Hlídám ti záda,“ řekl Georg a krčil rameny, jako by to byla samozřejmost. „Nestává se často, abych tě viděl úplně ztratit řeč kvůli někomu.“ Dodal s mírným náznakem v hlase.

„Co tím myslíš?“ zeptal se ho Tom.

„Já nevím. Vypadáš skoro, jako bys ho měl rád.“

Tom se posměšně usmál. „Mám ho rád. Mám rád to, co skrývá v trenýrkách!“

„Ah! To je ten Tom, kterého znám a miluju!“

„Neměj strach. Určitě má o mě zájem a já myslím, že mám pěkně našlápnuto, ho dostat brzo do postele.“

***

„Ten film nebyl zas tak úplně marný.“ Řekl Bill, stále se smál.

„Jen mírně!“ Tom se smál s ním. „Špatná životní volba, Bille!“

„Mělo to dobré ohlasy!“ řekl Bill na obranu.

„Byly ty ohlasy snad francouzsky a tys jim nerozuměl?“ zasmál se Tom.

„Hey!“ řekl Bill a napřáhl k úderu, ale minul, když Tom uhnul jeho holčičímu políčku. „Uvidíš, že jsem ve francouzštině dost dobrý!“

Tom si odfrkl, než změnil téma. „Tak, co teď?“

Bill pokrčil rameny, pokračoval v chůzi. Už se stmívalo a sluneční paprsky už se téměř úplně skryly za horizont. „Pojďme se prostě procházet.“ Navrhl Bill.

Tom šel po Billově boku v tichosti pár minut, oba byli myšlenkami ve svém světě.

„Tak, pověz mi. Čím jsem si zasloužil, že si se mnou vyšel nechvalně známý Bill Kaulitz na rande?“ řekl Tom slabě, šťouchnul Billa do paže.

Bill převrátil své čokoládové oči. Byl jsi sázka. Počkej, byl? Ty jsi sázka. Nic víc. Pomyslel si.

„Uhm, já ani nevím.“ Zalhal.

„No, ještě jsi s nikým ani nerandil, je to tak?“ zeptal se Tom.

„Jen s Gustavem.“ Odpověděl po pravdě Bill. „Byli jsme nejlepší přátelé navždycky. On byl vždycky ten jediný, komu jsem věřil dost na to, abych s ním byl.“

„Proč jste se rozešli?“ zeptal se Tom a doufal, že to neznělo moc vlezle.

Bill se zatvářil zamyšleně, než odpověděl. „Myslím, že za to může Hollywood. Každý romantický slaďák je o tom samém. Zamiluješ se do svého nejbližšího přítele a žijete šťastně až do smrti. Byli jsme oba naivní a osamělí a byli jsme si tak blízko, že jsme si mysleli, že by to mohlo fungovat.“

„A jak jsi poznal, že to nefunguje?“

„Když jsme se poprvé políbili.“ Bill zavřel oči, hluboce dýchal přes svůj perfektně tvarovaný nosík. „Chodili jsme spolu dva měsíce, než jsme se konečně políbili. Ani jeden jsme nic necítili. Prostě vůbec nic. Dohodli jsme se, že budeme radši kamarádi než milenci.“ Usmál se na Toma. „Konec příběhu.“

Tom pomalu pokývnul. „Fajn, myslím, že to je dobré. Hochu, ty jsi vážně ten romantický typ kluka, co? Příště mi řekneš, že věříš na lásku na první pohled!“

„Copak ty ne!?“ vykřikl Bill, zastavil se na fleku.

„Věřím na chtíč na prvním místě,“ řekl Tom.

„To nechápu,“ řekl Bill, když se znovu rozešel s Tomem po boku.

„Vážně si myslíš, že se můžeš do člověka zamilovat jen od pohledu? Že se můžeš zamilovat do člověka, o kterém vůbec nic nevíš?“ zeptal se ho Tom. „Myslím, že víc než to, dáš na to, jak tě ten člověk přitahuje. Z toho důvodu říkám chtíč na prvním místě. Nemůžeš se do někoho zamilovat jen tím, že se na něj podíváš.“

„Samozřejmě, že můžeš!“ vyvracel mu Bill a zamával před ním rukama.

„Takže kdybych řekl, že jsem do tebe zamilovaný, věřil bys mi? Láska na první pohled?“ zeptal se Tom.

„Řekl bych, že leda hovno.“

„A proč?“

„Protože ty…“ Bill se zarazil. Co chtěl říct, bylo ´protože tebe zajímá jen to, co ti člověk může dát po sexuální stránce´.

„Já co?“

„Ty prostě nevypadáš na ´ten typ kluka´.“ Řekl Bill a pokukoval po Tomovi, co on na to. Ale nevypadal nijak naštvaně. Drobný úsměv se mu objevil na rtech.

„Dobře, máš pravdu. Nejsem takový kluk. Věřím na chtíč na prvním místě.“ Odpověděl Tom.
„A já jsem ten typ, který věří na lásku na první pohled.“

„No tak co sakra děláme spolu?“ zasmál Tom.

„Pomátl jsi mě,“ odpověděl Bill. „Tohle možná není láska na první pohled, ale celkem se mi líbíš.“ Bill si připlácnul ruku na pusu stejně rychle, jako ta slova opustila jeho ústa. Ugh, právě připustil, že má rád tu ropuchu. Nejhorší bylo, že to myslel vážně. Nebyl až zas tak hrozný, ale taky nebyl žádný princ Krasoň. Byl snesitelný.

„Takže to byl chtíč na prvním místě?“ přitlačil na něj Tom.

Bill ho plácnul znovu. „Netlač na pilu.“

Tom se zasmál. „Hey!“ zakřičel a zastavil se.

„Co?“ zeptal se Bill, zíral na něj.

„Houpačky!! Jdem!“ řekl Tom, oči mu zářily vzrušením.

„To nemůžeš myslet vážně.“ Podíval se na něj Bill a nahodil svůj známý výraz s očima navrch hlavy.

„Oh, přestaň být nudný! Pojď!“ Dřív než mohl Bill protestovat, Tom ho popadl za ruku a táhl ho s sebou. Netrvalo dlouho a Bill se chichotal a spíš cupital vedle Toma, než že by se nechával táhnout.

Oba chlapci doklopýtali k houpačkám a začali se odrážet a houpat nohama.

„Vsaď se, že se zhoupnu výš!“ zavolal Tom.

„Jak chceš!“ řekl Bill a zaklonil se, jeho vlasy splývaly s nebem, když dopadaly zpátky na jeho ramena.

Oba se chichotali, jako by byli zhulení tak moc, jak vysoko se vynášeli. Tom nemohl uvěřit, že tohle vážně dělá. Cítil se, jako by byl dítě se svým nejlepším kamarádem. Hlasitě se smál čirou radostí, než zpomalil.

Bill také zpomalil, lapal po dechu. „Vyhrál jsem!“ řekl škodolibě.

„Jsi hrozně soutěživý, co?“ Tom se pohupoval tam a zpátky.

„Jen trošku,“ připustil Bill, oddělával si vlasy z obličeje. Jeho srdce divoce bušilo, a to všechno bylo prostě moc dobré, aby to mohlo být hloupé a pošetilé. Ze všech lidí zrovna Tom!

„Bavíš se dobře, Divo?“

Bill se zamračil, hodil po něm zlý pohled.

Tom se postavil, zašklebil, vzal za řetízky Billovy houpačky a zastavil ho. Stoupnul si před Billa, který k němu vzhlížel nahoru, oči rozšířené zvědavostí.

Bill cítil, jak se jejich kolena dotkla. Jeho dech se zadrhnul, když ho Tom opatrně pozoroval. Opravdu se ho Tom bude snažit políbit právě teď? Bylo to ono? Bill nebyl připraven. Nechtěl ho ještě políbit. Nestaral se o sázku, prostě to ještě udělat nechtěl.

Tom se na něj podíval rozzářenýma očima, poddajný úsměv na rtech. Vypadal vůči Billovi bezbranný. Možná by ho mohl políbit. Jak těžké by bylo to předstírat?

Bill v duchu bojoval sám se sebou, zatímco se pohupoval tam a zpět; věděl, že čas běží.

Tom se k němu začal pomalu naklánět, v dlani pevně svíral železný řetěz, snažil se opatrně odhadnout Billovu reakci.

Bill sledoval, jak se jeho obličej přibližoval k tomu jeho, když si k němu přiklekl. Čas stále běžel a Bill musel učinit rozhodnutí.

A to rychle.