Noc byla touhou přesycená

autor: Clarrkys

Světlovlasý dredatý muž seděl na barové stoličce, lokty se opíral o pult a skrze těžké a mohutné sklo zalité hnědou tekutinou se díval na barmanku. Přecházela sem a tam, obsluhovala všechny, kteří si o něco řekli. Hned podávala láhev piva, za chvíli nato mixovala koktejl, třepala s alkoholem kolem trupu a kolem hlavy tak živě, až jí nadskakovalo poprsí. Neznámý u baru byl jedině nadšen…

Z dlouhého zamyšlení nad krásnou mladou dívkou však muže vyrušil záblesk světla ode dveří. Trhnul hlavou ke vchodu a musel svoji sklenici položit, jinak by ji snad upustil na zem. Mladý chlapec ode dveří byl stále oslněn slunečním svitem zvenku, vypadal jako anděl zahalený ve žlutobílé dece, v bílém oblečení a s uhlovými vlasy. Světlovlasý měl už jasno, který z dnešních návštěvníků musí být jeho.

Za pár desítek minut oba společně opouštěli bar pro osamělé duše ruku v ruce. Mladičký nadšeně poskakoval po chodníku obsypaném listím, radostně si pobrukoval. Zatímco muž melancholicky pozoroval podzimní západ slunce. Obrovská žlutá koule se vznášela mezi červeno-oranžovým saténem, když muži přála dobrou noc a vykukovala už jen zpoza malého kopečku na konci parku. Znamenalo to jen posledních pár paprsků světla a svět světlovlasého muže se zahalil do tmy, když pozoroval neklidné temné pramínky jemných vlásků, jak poskakovaly na ramenech kabátu krásného neznámého…

pro srdce žádal neklidné.

Pár plný protikladů, mladičký chlapec toužící po lásce a porozumění, a muž nečekající na nic jiného, než jen na využití vhodné chvíle, spojili své rty v jedny. Dva páry měkkých polštářků, jedny chutnající nasládle po ovocné žvýkačce, druhé lačné po uspokojení v opojení několika sklenic alkoholu, se vzájemně dotýkaly, jak jen nejjemněji bylo možné. Tráva v okolí lehce zašustěla a lavička vrzla, když si muž přitiskl mladíka ještě více do svého klína.

a vábila a lákala.

V pokoji bylo šero, jen malé světýlko plápolalo u okna ze zapálené vonné svíčky. Světlovlasý sledoval bílé nepříjemné stěny místnosti, která ještě zdánlivě připomínala dětský pokojíček. Postel byla lemovaná polštářky a plyšáky, na stole ležela učebnice literatury. Znenadání mladičký vstoupil do svého pokoje, zahalený jen v temně červeném a velice krátkém županu, a rozsvítil malé světlo v rohu místnosti.

vím, že můj příchod čekala.

Něžné doteky a polibky, doplňované tichými vzrušenými výdechy, se nesly potemnělým pokojem. Hradba plyšových zvířátek byla smetena na růžový koberec hrubou nenasytnou rukou dredatého, když se ozval přidušený bolestný výkřik.

A lože ztřísnilo se krví. – –

Dvě zarudlá upocená těla se na sebe mačkala a skrývala se možným studem pod dětskou přikrývkou. Svíčka uhasla a mladičký s úsměvem na tváři usínal, když ještě stihl z úst vypustit tiché: „Miluji tě.“

a že je prvý rozlomím.