Luna Oscura 7.

Když Tom asi po půl hodině ťukal na dveře, nikdo neotvíral. Rozhodl se pro radikální řešení a razantně pěstí zabouchal. Co když se přece jenom něco Billovi stalo a on tam teď leží zraněný, nebo nedej bože mrtvý? Po pár minutách čekání s občasným zaboucháním uslyšel kroky zpoza dveří. Tiché a pomalé…

Rozespalý Bill s nevinným výrazem ve tváři pootevřel dveře na malou škvírku, a když spatřil copánkatého chlapce, pousmál se.

„Už jsem si myslel, že nepřijdeš…“ šeptl tiše a pustil Toma dovnitř.

„Bille, co se ti stalo? Proč jsi brečel? A proč jsi mi tak dlouho neotvíral, víš, jaký jsem měl strach?!“ Tom hned spustil a chrlil vyděšeně svoje obavy o Billův život. Jeho oči jiskřily do oranžově-žluto-hnědých odlesků při každém slovíčku. Horkými dlaněmi vzal Billův bledý obličej a přitáhl si ho k sobě pro malý letmý polibek.

„To nic, Tomi, už je to v pořádku. Jen…“ krátce se usmál, ale později sklopil hlavu a oči zapíchl do podlahy. „Andreas se se mnou rozešel…“

„A-aha… a proč jsi mi tak dlouho neotvíral? Bál jsem se o tebe.“

„Usnul jsem. Nejsem zvyklý vstávat, tak… brzo,“ Bill se podíval na hodiny, a opravdu, bylo půl dvanácté dopoledne. Pro upíry je to úplná půlnoc, ten nejtvrdší spánek. „Už se cítím dobře, víš… mrzelo mě to, já ho měl rád. Ale uvědomil jsem si, že ty seš lepší než on… ve všem. Chtěl bych, aby ses nastěhoval ke mně, co říkáš?“ Bill si skousnul spodní ret a v kovově modrých očích se mu zablesklo.

„Bille, vždyť… známe se jen pár dnů.“ ‚A taky mě můžeš ve spánku zabít.‘ Tom myslel na nejhorší. Co by řekla jeho smečka na to, kdyby na čas bydlel u upíra, který je jeden z mála posledních, kterého musí v tomto městě zabít?

„Proooosím, Tomi… aspoň tak zkušebně, na pár dnů. Uvidíš, že se ti tu bude líbit.“ Nešlo neodolat těm jeho očím.

„Tak dobře.“ Tom se usmál a Bill mu radostně skočil kolem krku. Rukama mu visel pověšený za krkem a rty hned přisál na ty Tomovy. Několik minut se jen líně líbali, potom se pomalu přesunovali k posteli, kam se nakonec oba dva povalili mezi rozházené polštářky a peřiny.

***

Oba mladí chlapci, jeden s černými vlasy a temně opálený, druhý nevinně bílý s načervenalými rty, leželi na posteli zamotaní v sobě. Billovi bylo vedro z toho Tomova sálajícího tepla a Tom naopak mrznul zimou, ale chumlal se víc a víc do peřiny.

Trhli sebou, když se ozvalo vyzvánění Tomova mobilu. Ten už začínal tu melodii nenávidět, nikdy mu snad nikdo nevolal tak často jako posledních pár dnů. Otráveně hovor přijal a telefon dal k uchu.

„Halo?“

„Ten hajzl ho zabil!!!“ Tom poznal hlas Viktora, rozčílený a ukřičený. Rychle ze sebe setřásl Billovo tělo, které dál spalo, a posadil se.

„Cože? Kdo? Koho?“

„Ten zasranej blonďák zabil Alexe!! Přísahám, že ho zabiju, zmetka jednoho!!“ Tom rychle vstal, zamotal se do deky a začal se nervózně procházet po místnosti.

„Andreas?“ Sykl naštvaně a Viktor se vzlykem přitakal. Bill se při tom slově malinko zamrvil, ale když se delší dobu nic neozvalo, znovu tvrdě zaspal.

„Alex se jen vracel z obchodu. Kupoval klukům nanuky, do prdele… Alex neměl žádnou šanci, bez Luny je ještě slabší než ostatní kluci jeho věku… A ten zasranej hajzl ho prostě roztrhal u lesa, kousek od našeho domu!!“ Znovu zakřičel a Tom mohl slyšet nářek některého z jeho kluků. Do očí se mu hnaly slzy, Alex se k nim přidal teprve nedávno, měl povinnost se o něj postarat! A zničil to, všechno to pokazil tím, že se snažil dostat Billa…

„M-myslíš, že… že to věděl? Že Alex patří k nám a že… že to udělal kvůli mně. Rozešli se spolu s Billem.“ Tom šeptl smutně a protřel si unavené oči, které ho začínaly pálit.

„To si snad děláš srandu?! Proč jsi nám to sakra neřekl, mohli jsme si dávat větší pozor! Jistě, že to určitě věděl, do prdele!! Zničím tě, Tome, zničil jsi celou naši smečku, za všechno můžeš jenom ty!! Alex byl jako můj mladší brácha, věděl jsi, že ho mám rád a klidně jsi tohle všechno dopustil!! Jestli ještě jednou vlezeš do našeho domu z jiného důvodu, než že si jdeš pro věci, přísahám na Lunu, že tě zabijeme… ten zmetek pak nebude mít důvod jít po nás!!“ křikl Viktor nakonec a vztekle položil telefon. Otočil se na svoje chlapce, někteří jen zarytě sledovali bílé pochmurné zdi jejich předsíně, ale většina z nich brečela nad mladým zakrváceným tělem na podlaze. Adam jako první začal odříkávat modlitbu Luně za odpuštění. Postupně se k němu přidali všichni kluci a mohli sledovat, jak se zuboženému tělu vytrácí všechny svaly a mužské rysy, a mrtvé tělo Alexe se změnilo na malého nevinně vypadajícího chlapce s pihami v obličeji. Všechny krvavé otevřené rány byly pryč, ale život tomuto mladému vlkodlakovi nikdo nevrátí…

Tom si chvíli připadal jako v transu, jenom sledoval prostor Billova bytu, který se kolem něj začal točit. Jeho vztek rostl a sílil, až nakonec ucítil, že jeho svaly na rukou, nohou a břiše začínají narůstat. Po zádech mu přeběhl mráz, když jeho kůži začaly pokrývat husté rezavé chlupy. Nerozuměl tomu, co se děje, nacházel se v půli měsíce od Luny… vypotácel se ven z bytu a ven z domu, kde venku na chodníku u parkoviště dokončil svoji přeměnu. Bylo teprve šero, když se ozvalo pronikavé a žalostné vytí.

Uslyšel ho jak Bill, který rychle vyskočil z postele a vyděšeně se přitiskl zády o zeď z hrůzné představy, že si pro něj jdou, tak Tomovi chlapci, kteří byli snad zmatení ještě více než samotný Tom.

Tom se mezitím rychle rozběhl směrem k lesu, odkud cítil Andreasův pach. Zůstalo po něm jen roztrhané oblečení na parkovišti a využil situace překvapeného blonďáka.

Dlouhými zběsilými skoky pádil ke kraji lesa a spatřil toho nechutného upíra sedět na lavičce s cigaretou v ruce a spokojeným úsměvem zračícím vítězství. Před posledním skokem na Andrease ho upír zpozoroval a Tom mohl uznat, že takový překvapený a vyděšený pohled ještě nikdy u oběti neviděl. Andreas se snažil rychle udusit cigaretu a přitom vstát na nohy, ale Tom byl tentokrát rychlejší. Dopadl na něj a hned svoje ostré drápy zaryl do těla toho vraha. Andreas jen bolestně zaskučel, ale díky jeho svačince před pár minutami se dokázal převalit přes Toma a zakousnout se mu do boku. Tom žalostně zavyl a marně máchal tlapami okolo sebe, Andrease se mu nepodařilo setřást. Blonďák se mu svými ostrými zuby zaryl přímo do krku a nebe okolo zapadajícího slunce se náhle zalilo krvavou červenou barvou…