autor: Clarrkys
Tom: D-dobře… (Když slyším malou, jak brečí, tak mi to trhá srdce.) Uklidni se… Tak co chceš se mnou dělat?
Adam: Na co zrovna budu mít chuť.
Tom: Cože? Sakra, já ti nerozumím, jak to myslíš?
Adam: Tak přijeď… Dám ti adresu, ale varuju tě, žádná policie, žádnej Bill ani nikdo jinej, rozumíš?
Tom: Dobře. Ale… Nakrm malou, ano? A… A ať nebrečí, prosím. (Pípnu.)
Adam: Mhm… (Nadiktuju ti tu adresu.) Jestli to posereš, najdeš ji tu už mrtvou. (Řeknu a položím to. Něco s tím dítětem udělám… Nakrmím ji a ona se konečně uklidní.)
Tom: („Mrtvou“ pořád se mi opakuje v hlavě. Začíná se mi dělat před očima černo, ale ustojím to.)
Bill: Tomee… (Trochu s tebou zatřepu.) Co se děje?
Tom: (Ještě pořád mlčím a koukám zaraženě před sebe.)
Bill: Sakra, Tome. (Jsem zoufalej.) Co ti řekl, je malá v pořádku?
Tom: (Přejedu očima na tebe.) J-jo… (Pípnu.)
Bill: Tome! (Řeknu zoufale.) Musíme něco udělat.
Tom: Ano… Pojď, jedeme domů. (Nechám tam ten košík stát a jdu pryč.)
Bill: (Jdu hned za tebou.) Co ti řekl?
Tom: Mám za ním jet. Sám… Bez tebe, bez policie.
Bill: Co? Ale… To ne, co… Co když ti něco udělá?
Tom: Neudělá. Chce mě jenom vidět… Asi. (Proběhnu ven a nasednu do auta.) Zavezu tě domů a pojedu tam. Nebo chceš hodit k mámě?
Bill: (Nasednu.) Jenom by se vyptávala, já… Vrátíš se, že ano, i s malou, Tome, že bude všechno v pořádku? (Začnou mi znova téct slzy.)
Tom: Ano, neboj. (Posmrknu a protřu si oči.) Neplakej…
Bill: Taky pláčeš. (Šeptnu a koukám před sebe.)
Tom: Ne, já… Já nebrečím (No, snažím se.)
Bill: Už jeď. (Pípnu po chvíli.)
Tom: C-co? Jo… (Proberu se jakoby z transu a rozjedu se směrem domů.)
Bill: (Celou dobu mlčím a smutně koukám z okna, tečou mi slzy. Je to moje vina.)
Tom: (Přijedu k našemu bytu.) Vystup, já tam jedu.
Bill: Tome. (Kouknu na tebe.) Jestli do večera nepřijedeš, tak… Tak volám policii.
Tom: Ne, Bille, nikoho nevolej. Já se ti ozvu, jo? Tak honem už utíkej… Miluju tě. (Políbím tě, ale zároveň otevřu dveře.)
Bill: Slibuješ? (Jen přikývneš.) Co když ne? (Řeknu zoufale.) Co když udělá něco tobě i Amy? Já to nezvládnu, jestli se s vámi něco stane…
Tom: Já myslím, že vím, co chce. (Zašeptám.) Ale nebudeme teď o tom mluvit, ano? Zavolám ti.
Bill: (Jen přikývnu a políbím tě, ještě než vystoupím. Koukám, jak odjíždíš. Smutně se za tebou dívám.)
Tom: (Hned pádím na tu adresu, co mi dal. Je to celkem daleko, ale hned, jak tam přijedu, vyskočím z auta a rozhlídnu se. Je to nějaký velký barák, nerozumím tomu… Kouknu se na jmenovku. To není Adam. Co to má znamenat? Když chci vytáhnout mobil, tak mi už zvoní. Zvednu to.)
Adam: Pojď bránou dovnitř a potom hlavními dveřmi, pak hned po schodech dolů a první dveře napravo. (Řeknu a položím to.)
Tom: Cože? (Řeknu, ale už to položil. Jak to sakra říkal? Mám jít dovnitř, tak jdu. Pak dolů. Jo, jsem dole. Vpravo… Ježíši Kriste, kde to jsem? První dveře… Otevřu a uvidím tam nějakou postel, na které leží Amy. Spinká zabalená v dečce. Vypadá spokojeně, ale i tak mi vhrknou slzy do očí.) Amy! (Trochu vyjeknu a přiběhnu k ní.)
Adam: (Ušklíbnu se. Jdu za tebou, zavřu dveře a zamknu. Klíč si strčím do kapsy.) Ahoj, Tome.
Tom: (Prudce se otočím.) Adame! (Vykřiknu a narovnám se. Nejdřív jsem z něj trochu v šoku, má jiné vlasy a prostě vypadá celý nějak… jinak.)
Adam: Stýskalo se ti?
Tom: (Koukám na něj. Potom se podívám na dveře.) No, moc. (Kouknu zoufale.)
Adam: Ale snad už bys nechtěl jít… Koukni na ni, jak hezky spinká. (Ušklíbnu se.)
Tom: Nic si jí neudělal, že ne?
Adam: (Pokrčím rameny.) Nepamatuju se.
Tom: (Sednu si k ní na tu postel a pohladím po tvářičce.) Proč se tak chováš? (Střelím po něm pohledem.)
Adam: Už jsem ti to řekl. (Jdu k tobě.) Chci tě. (Stojím nad tebou.) Dej mi mobil.
Tom: (Zamračím se.) Nedám ti ho… A co chceš? Chceš sex? Tak dobře, ale pak mě pustíš i s malou domů…
Adam: Tak jednoduché to nebude. (Zasměju se, sehnu se a vezmu ji na ruce.) Nech mě! (Štěknu, když vidím, že se ti to nelíbí.) Jinak ji pustím…
Tom: Dobře, dobře… Dělej se mnou, co chceš, jen jí neubližuj, ano? Prosím. (Koukám vyděšeně. Na ni i na tebe.)
autor: Clarrkys
betaread: Janule
jaj ten adam je peknej hajzl:(
Ten Adam je pěknej hajzl .. -.-' Doufám, že nebude třeba Billovi volat nebo tak .. nebo aspoň
Ten Adam je pěknej hajzl .. -.-' Doufám, že nebude třeba Billovi volat nebo tak .. nebo aspoň jim neublíží. už se těším na další dílek .. 🙂 **
Tome, Tome…já chci mít takovýho milujícího tatínka jako jseš ty.
Normálně mi ukáplo pár slz, když jsem četla jak má Tom a Amynku strach a dal by za nic cokoli. Já tatínka nemám, ale pokud bych nějakýho chtěla tak jedině takovýho jako Tom.
Bože jdu se vybrečet…krásnej dílek hlavně ať to dopadne dobře
dál dál dál..oh bože chudinka Amy…sem strašně zvědavá jak to bude dál.oh je to tak napínavý 🙂
[4]: Stelinko, já už také ne, proto cítím s tím, co píšeš. Hlavně neplakej, je to příběh, i když je velmi na city, dotýká se každého dobrého člověka, každého, kdo je empatický.♥
Jen čtu, že Amy pláče, trhá mi to taktéž srdce…
"mrtvou" – tohle přídavné jméno nahání veliký strach, hrůzu. Být na místě Tommyho, zblázním se a hlavně udělám vše.
Tommy se snaží být silný. Co kromě "TOHO" ještě Adam chce? Ať je to, co chce, hlavně, ať to Tommy udělá. Ale vím, že mu můžu věřit, umřel by pro milovanou princezničku Amy…
[6]: Ondi, je mi líto, že jsi taky bez táty 🙁
A stím že je ta povídka hodně na city máš naprostou pravdu.
[7]: Stelinko, moc ti děkuji♥♥♥.
Je jasné, že se na děj díváme naprosto stejně. Uvidíme, jak se zápletka vyvrbí… budeme mít asi obě strach, že? Ale snad vše dobře dopadne, musíme doufat. Zatím je Amy v pořádku a bude na Tommym, jak se se vším popere. Ale myslím, že mu obě dvě věříme…♥
[8]: Přesně tak 🙂
Obě mu věříme, koukáme na něj stejně a obě budeme netrpělivě čekat. Čím to, že s tebou musím vždycky souhlasit ?
[9]: Spíš vždy souhlasím já s tebou♥. Možná máme podobný osud a pohled na život… ale stejně je to moc bezva. Povídka se čte mnohem lépe, když ji můžu sdílet s někým, kdo ji vidí stejně. A za to ti opravdu moc děkuju! A zas se budu těšit u příštího dílu… 🙂
adam je pekney haizel och keby som ho videla tak bi som ho zabila