autor: Doris & Ivetka
Bill se spokojeně culil a užíval si péči svého bratra. Naposledy si dali pusu, asi když jim bylo jedenáct a o nějakém převelikém zájmu se mluvit taky nedalo. Proto za to byl nyní černovlásek rád.
„Když jsi u těch telat… už jsem losoval. Budeme krávy.“ Vytáhl z kapsy složený papírek.
„Ne… Bille, už ne. Už ses přesvědčil, že to funguje. Už to nechci absolvovat. Tobě snad vůbec nedochází, jak moc jsem se bál.“ Zakroutil Tom rázně hlavou. Cítil, že na tohle nemá nervy. Jestli se měl poučit, tak se to bravurně povedlo. Byl rozhodnutý už nikdy Billa nezanedbávat, protože nemohl vědět, jak dlouho s ním ještě bude. Mohlo se stát cokoliv.
„Tomi… vidíš, že se nic nestalo. Fungovalo to tak, jak má. Takže ani teď se nám nic nestane. Kromě toho, že na nás bude sedat hafo much.“ Zakřenil se Bill a zalezl zpátky do kuchyně. Tom vzdychnul a promnul si znaveně spánky. Vešel za ním a usmál se na talíř s vaflemi, který na něj čekal na stole.
„Billi… nemáš ani představu, jak hrozný to bylo, vidět tě umírat. A mám to absolvovat ještě dvakrát?“ Zbědovaně se na mladšího brášku podíval.
„Jez a neodmlouvej.“ Zazubil se Bill a líbnul Toma do vlasů. Usadil se vedle něj a svojí mysl zaměstnával představami, jak by to pokračovalo, kdyby ho nesrazilo to auto.
„Když jsi u těch telat… už jsem losoval. Budeme krávy.“ Vytáhl z kapsy složený papírek.
„Ne… Bille, už ne. Už ses přesvědčil, že to funguje. Už to nechci absolvovat. Tobě snad vůbec nedochází, jak moc jsem se bál.“ Zakroutil Tom rázně hlavou. Cítil, že na tohle nemá nervy. Jestli se měl poučit, tak se to bravurně povedlo. Byl rozhodnutý už nikdy Billa nezanedbávat, protože nemohl vědět, jak dlouho s ním ještě bude. Mohlo se stát cokoliv.
„Tomi… vidíš, že se nic nestalo. Fungovalo to tak, jak má. Takže ani teď se nám nic nestane. Kromě toho, že na nás bude sedat hafo much.“ Zakřenil se Bill a zalezl zpátky do kuchyně. Tom vzdychnul a promnul si znaveně spánky. Vešel za ním a usmál se na talíř s vaflemi, který na něj čekal na stole.
„Billi… nemáš ani představu, jak hrozný to bylo, vidět tě umírat. A mám to absolvovat ještě dvakrát?“ Zbědovaně se na mladšího brášku podíval.
„Jez a neodmlouvej.“ Zazubil se Bill a líbnul Toma do vlasů. Usadil se vedle něj a svojí mysl zaměstnával představami, jak by to pokračovalo, kdyby ho nesrazilo to auto.
„A uvědomuješ si, že teď to budeš muset být ty, kdo se na mě bude dívat, až budu umírat?“ podíval se Tom na svého mladšího bratra s plnou pusou vaflí.
„Ano, uvědomuju si to, Tome, nemusíš mi to připomínat, ale jsem na to připravený. Vím, že se ti nic nestane…“ Bill natáhnul ruku k talíři a uždibnul si kousek vafle a strčil si ji do pusy.
„Ano, uvědomuju si to, Tome, nemusíš mi to připomínat, ale jsem na to připravený. Vím, že se ti nic nestane…“ Bill natáhnul ruku k talíři a uždibnul si kousek vafle a strčil si ji do pusy.
„To jsem rád, Bille…“ odpověděl nevděčně Tom a podíval se před sebe, „proč v tom chceš pokračovat? Myslím, že jsme si dokázali už dost, jak moc jsme jeden pro druhého důležitý…“ oddechnul Tom.
„Tome. Jednou jsme začali, tak to taky dotáhneme do konce, jako všechno ostatní, s čím jsme kdy začali nebo ne?“ Bill pohladil Toma po hlavě, odvážně se k němu nahnul a dlouze ho políbil na spánek.
Tom na chvíli zavřel oči a užíval si ten příjemný pocit. „Hm… celý den mě štvaly blechy, teď se budu otravovat s mouchama… to je teda úžasný…“ zabručel si sám pro sebe Tom.
„Mohlo mi dojít, jak hrozné bude přebývat v těle krávy…“ protočil Tom oči.
„Doufám, že já kráva už nebudu… chci bejt samec… pěknej vůl…“ zasmál se Bill.
„Pane bože, Bille…“ vyprsknul Tom smíchy…
„Tome. Jednou jsme začali, tak to taky dotáhneme do konce, jako všechno ostatní, s čím jsme kdy začali nebo ne?“ Bill pohladil Toma po hlavě, odvážně se k němu nahnul a dlouze ho políbil na spánek.
Tom na chvíli zavřel oči a užíval si ten příjemný pocit. „Hm… celý den mě štvaly blechy, teď se budu otravovat s mouchama… to je teda úžasný…“ zabručel si sám pro sebe Tom.
„Mohlo mi dojít, jak hrozné bude přebývat v těle krávy…“ protočil Tom oči.
„Doufám, že já kráva už nebudu… chci bejt samec… pěknej vůl…“ zasmál se Bill.
„Pane bože, Bille…“ vyprsknul Tom smíchy…
„No co je… víš, jak je to děsný si hlídat záda, aby na tebe najednou něco neskočilo a sprostě tě neznásilnilo?“ zatvářil se Bill naprosto vážně a důležitě. Tohle byla závažná věc.
„Jo to chápu, ale když budeš vůl, tak si zase budeš stěžovat, že ti ucvakli koule. Ty si prostě nevybereš,“ chcechtal se Tom, až se zakuckal, jak mu sousto vletělo do špatné trubice v krku.
„Dávej bacha… máš umírat jen jako zvíře, ne jako člověk.“ Poplácal ho Bill po zádech a zakroutil nosem.
„No co… aspoň se taky budeme podobat povaze, ne? Ty mi neustále říkáš, že vypadám jak kus hovězího a ty jsi půl života strávil tím, že ses věnoval nějakým kravkám. Takže by to docela sedělo, nemyslíš.“ Zašklebil se Bill a svého bratra tak dosti uzemnil.
„Jo to chápu, ale když budeš vůl, tak si zase budeš stěžovat, že ti ucvakli koule. Ty si prostě nevybereš,“ chcechtal se Tom, až se zakuckal, jak mu sousto vletělo do špatné trubice v krku.
„Dávej bacha… máš umírat jen jako zvíře, ne jako člověk.“ Poplácal ho Bill po zádech a zakroutil nosem.
„No co… aspoň se taky budeme podobat povaze, ne? Ty mi neustále říkáš, že vypadám jak kus hovězího a ty jsi půl života strávil tím, že ses věnoval nějakým kravkám. Takže by to docela sedělo, nemyslíš.“ Zašklebil se Bill a svého bratra tak dosti uzemnil.
„Hele, nech si toho. Jen si rád užívám.“ Ohradil se Tom. Bill jen pokrčil rameny.
„Jo, s kravkama. A mě to sere.“ Vyletělo z něj rychlostí blesku, až zacítil, jak mu zahořely uši. Proč ho to vlastně tak vytáčelo? Jednu dobu už na to byl zvyklý a neřešil to.
„Bille, taky bych ti mohl vyčíst spoustu věcí, ale sám si řekl, že tohle absolvujeme, abysme se přestali hádat, ne? Tak nezačínej a SPOLUPRACUJ.“ Dal na poslední slovo zvláštní důraz. Konec konců, tohle mu řekl sám Bill, že musejí spolupracovat.
„Jo, s kravkama. A mě to sere.“ Vyletělo z něj rychlostí blesku, až zacítil, jak mu zahořely uši. Proč ho to vlastně tak vytáčelo? Jednu dobu už na to byl zvyklý a neřešil to.
„Bille, taky bych ti mohl vyčíst spoustu věcí, ale sám si řekl, že tohle absolvujeme, abysme se přestali hádat, ne? Tak nezačínej a SPOLUPRACUJ.“ Dal na poslední slovo zvláštní důraz. Konec konců, tohle mu řekl sám Bill, že musejí spolupracovat.
„Máš pravdu, Tome… omlouvám se…“ sklopil Bill provinile hlavu.
„To je dobrý… Navíc… mohl jsem tě znásilnit já a dát ti tak pořádně za vyučenou… nedělalo by mi to problém… i když… bych se asi musel smát, protože psi při souložení vypadají vtipně…“ zasmál se Tom a raději od sebe odsunul talíř se snídaní.
„Blbečku… Nenechal bych tě…“ protočil oči Bill a tiše se zasmál.
„Ale nechal, podlehl bys mi… podlehl bys nádhernému pejskovi s krásnýma hnědýma očima…“ pousmál se Tom a mlsně si olíznul rty.
„Moc si věříš, Tome…“ zasmál se Bill. „Takže večer… na tebe budu čekat s čajem, hm?“ usmál se.
„Hm… dobře,“ kývl Tom na souhlas, i když moc nadšený z toho nebyl. Nechtěl být v těle páchnoucí krávy.
„To je dobrý… Navíc… mohl jsem tě znásilnit já a dát ti tak pořádně za vyučenou… nedělalo by mi to problém… i když… bych se asi musel smát, protože psi při souložení vypadají vtipně…“ zasmál se Tom a raději od sebe odsunul talíř se snídaní.
„Blbečku… Nenechal bych tě…“ protočil oči Bill a tiše se zasmál.
„Ale nechal, podlehl bys mi… podlehl bys nádhernému pejskovi s krásnýma hnědýma očima…“ pousmál se Tom a mlsně si olíznul rty.
„Moc si věříš, Tome…“ zasmál se Bill. „Takže večer… na tebe budu čekat s čajem, hm?“ usmál se.
„Hm… dobře,“ kývl Tom na souhlas, i když moc nadšený z toho nebyl. Nechtěl být v těle páchnoucí krávy.
O_o
Tom se naposledy kouknul do zrcadla a rozloučil se se svým lidským vzhledem. Nemohl uvěřit, že na to znovu kývnul. Ale musel sám sobě přiznat, že teď už ho i tak trochu sžírala zvědavost. Klepnul na dveře svého bratra a strčil hlavu dovnitř. Bill seděl na posteli a na nočním stolku mu stály dva hrnky s čajem.
„No konečně,“ poposkočil zadkem po posteli a rukou poklepal vedle sebe. Tom si sedl vedle něj a rozpačitě vzal svůj hrnek do rukou.
„Počkej… a to mám spát tady?“ Kouknul na Billa, který se opět začervenal.
„No… a proč ne. Jako malí jsme spolu spávali.“ Pokrčil rameny, jako že o nic nejde. I když jeho samotného svíral zvláštní pocit.
„To jo, ale… no nevadí. Raději pijem… chci to mít už za sebou.“ Volnou rukou chytil tu Billovu a vypil celý obsah svého nápoje.
„No konečně,“ poposkočil zadkem po posteli a rukou poklepal vedle sebe. Tom si sedl vedle něj a rozpačitě vzal svůj hrnek do rukou.
„Počkej… a to mám spát tady?“ Kouknul na Billa, který se opět začervenal.
„No… a proč ne. Jako malí jsme spolu spávali.“ Pokrčil rameny, jako že o nic nejde. I když jeho samotného svíral zvláštní pocit.
„To jo, ale… no nevadí. Raději pijem… chci to mít už za sebou.“ Volnou rukou chytil tu Billovu a vypil celý obsah svého nápoje.
Tom těžce oddechnul. „Ten čaj je pěkně hnusný…“ zaksichtil se a podíval se na Billa, položil prázdný hrnek zpátky na stolek.
Bill kývnul, taky mu moc nechutnal, i když čaje miloval. Následně na to si opřel své čelo o to bratrovo. „Tak… zatím ahoj, bráško…“ vydechnul trošku unaveně.
„Zatím…“ kývnul Tom. Měl strach, ale teď už nemohl zatáhnout za ruční brzdu.
Zavřel oči a spolu s bratrem se položil do postele.
Bill kývnul, taky mu moc nechutnal, i když čaje miloval. Následně na to si opřel své čelo o to bratrovo. „Tak… zatím ahoj, bráško…“ vydechnul trošku unaveně.
„Zatím…“ kývnul Tom. Měl strach, ale teď už nemohl zatáhnout za ruční brzdu.
Zavřel oči a spolu s bratrem se položil do postele.
O_o
„No taak, malá, běž už ven, je tam dneska nádherně a dnes bude tvůj velký den…“ Tom nespokojeně zvednul hlavu, když do něj nějaký mladý kluk kopnul. Rychle se zvednul a zanadával si. Když se uslyšel a zjistil, že zabučel, musel se začít smát.
„Já jsem vážně kráva…“ zavrtěl se Tom a šel k východu. Když vyšel, odvedl ho mladý farmář na velkou louku do elektrické ohrady.
„Pst… ahoj, Tome…“ uslyšel za sebou. Tom otočil svou hlavu a smíchy se mu podlomily všechny čtyři nohy.
„Teda Bille… ty jsi vážně vůl…“ chechtal se Tom. „Dokonce ti zůstal i piercing v nose…“
„Hahaha, vtipné, krávo…“ protočil oči Bill a spokojeně se nadechnul čerstvého vzduchu.
„Já jsem vážně kráva…“ zavrtěl se Tom a šel k východu. Když vyšel, odvedl ho mladý farmář na velkou louku do elektrické ohrady.
„Pst… ahoj, Tome…“ uslyšel za sebou. Tom otočil svou hlavu a smíchy se mu podlomily všechny čtyři nohy.
„Teda Bille… ty jsi vážně vůl…“ chechtal se Tom. „Dokonce ti zůstal i piercing v nose…“
„Hahaha, vtipné, krávo…“ protočil oči Bill a spokojeně se nadechnul čerstvého vzduchu.
„Zato ty koule ti nezůstaly.“ Zachechtal se Tom a Bill si jen odfrknul. Měl neustále pocit na zvracení. Asi to způsobovala jeho nynější tělesná stavba, která ho měla nutit přežvykovat.
„No aspoň se nemusíš obávat, že bych si tě vyhlídnul,“ odseknul Bill. Vlastně mohl být rád, že byl opravdu vůl. Jelikož tak mohl být v ohradě s kravami a ne s býky na druhé straně elektrického vedení.
„No aspoň se nemusíš obávat, že bych si tě vyhlídnul,“ odseknul Bill. Vlastně mohl být rád, že byl opravdu vůl. Jelikož tak mohl být v ohradě s kravami a ne s býky na druhé straně elektrického vedení.
„Tohle bude pěkně nudnej den.“ Postěžoval si Tom, když se rozhlédl kolem po ostatních krávách ve výběhu. Všechny jen stály a přežvykovaly. Nebo líně ležely a mrskaly o sebe ocasem, aby zahnaly otravné mouchy. S hrůzou si uvědomil, že i jeho ocas se neustále plácá ze strany velkého pozadí na stranu.
„Taky máš pocit, že se ti chce zvracet?“ Natáhl Bill hlavu blíž k bratrovi. Připadal si divně, když mluvil o tomhle. Nechápal, proč Tom napsal takový nesmysl, jako je kráva. Mohl napsat třeba motýly. Aspoň by věděli, jaké to je lítat.
„Jo a ještě k tomu mám obavu, že odpoledne budu potřebovat podojit.“ Zamračil se Tom
„Taky máš pocit, že se ti chce zvracet?“ Natáhl Bill hlavu blíž k bratrovi. Připadal si divně, když mluvil o tomhle. Nechápal, proč Tom napsal takový nesmysl, jako je kráva. Mohl napsat třeba motýly. Aspoň by věděli, jaké to je lítat.
„Jo a ještě k tomu mám obavu, že odpoledne budu potřebovat podojit.“ Zamračil se Tom
„Tě podojím, chceš?“ nabídnul se Bill a zamlaskal.
„Ne, díky…“ frknul hrdě Tom a otočil se k Billovi zadkem. „Sice jsi vůl, ale nevzrušuje tě tenhle pohled?“ provokativně zacouval až k Billovi pod nos.
„Tome, nech toho, nebudu si to tu rozdávat s krávou…“ Bill dloubnul svého bráchu čumákem do zadku a něžně se bokem hlavy o jeho zadek podrbal.
„Jsi vůl…“ Tom zadkem zavrtěl a provokativně Billa švihnul ocasem přes krk.
Bill nespokojeně vykopnul zadníma a došel k Tomovi z boku, odrazil se a přední nohy si přehodil přes Tomův hřbet.
„Ne, díky…“ frknul hrdě Tom a otočil se k Billovi zadkem. „Sice jsi vůl, ale nevzrušuje tě tenhle pohled?“ provokativně zacouval až k Billovi pod nos.
„Tome, nech toho, nebudu si to tu rozdávat s krávou…“ Bill dloubnul svého bráchu čumákem do zadku a něžně se bokem hlavy o jeho zadek podrbal.
„Jsi vůl…“ Tom zadkem zavrtěl a provokativně Billa švihnul ocasem přes krk.
Bill nespokojeně vykopnul zadníma a došel k Tomovi z boku, odrazil se a přední nohy si přehodil přes Tomův hřbet.
„Wuáááá… ty ses zbláznil, víš kolik vážíš? Ty tlustý prase…“ Tom trošku pod bratrovou vahou klopýtnul.
„Sklapni, nebo…“ zaseknul se Bill.
„Nebo co, Bille? Potrestáš mě? Sado maso?“ Tom se začal chechtat, a když z něj bratr seskočil, svalil se bokem na zem a unaveně si zívnul.
„Sklapni, nebo…“ zaseknul se Bill.
„Nebo co, Bille? Potrestáš mě? Sado maso?“ Tom se začal chechtat, a když z něj bratr seskočil, svalil se bokem na zem a unaveně si zívnul.
Bill zůstal stát vedle něj, sehnul hlavu a ukousl trs trávy. Tom se zašklebil.
„Můžeš mi říct, proč to žereš? Uvědomuješ si, jak vlastně krávy žerou?“ zamručel a znechuceně ho sledoval. Měl docela hlad, ale představa jeho momentálního trávicího traktu ho držela dost zkrátka.
„Já nevim… dělaj to všechny krávy. Měl jsem nutkání to udělat taky.“ Odvětil Bill s tlamou plnou trávy. Několik stébel mu trčelo ven. „Je to dost bez chuti, ale dá se to.“ Zhodnotil svůj dnešní jídelníček. Tom několikrát zahrabal kopytem v hlíně, načež nohy zalomil pod sebe.
„Můžeš mi říct, proč to žereš? Uvědomuješ si, jak vlastně krávy žerou?“ zamručel a znechuceně ho sledoval. Měl docela hlad, ale představa jeho momentálního trávicího traktu ho držela dost zkrátka.
„Já nevim… dělaj to všechny krávy. Měl jsem nutkání to udělat taky.“ Odvětil Bill s tlamou plnou trávy. Několik stébel mu trčelo ven. „Je to dost bez chuti, ale dá se to.“ Zhodnotil svůj dnešní jídelníček. Tom několikrát zahrabal kopytem v hlíně, načež nohy zalomil pod sebe.
„Jsem neskutečně líný se hýbat. Proč jsme se nemohli probudit aspoň jako kráva Milka? Ta je aspoň atraktivní.“ Zamručel a Bill se rozesmál.
„Ty jsi atraktivní a nemusíš bejt ani fialovej. Náhodou je z tebe pěkná stračena.“ Dolehnul vedle něj, a ještě stále přežvykoval.
„Budeš si to v tý tlamě rozblemcávat ještě dlouho?“ Podíval se Tom znechuceně. Bill jen pokýval hlavou.
„Myslim, že jo.“
„No aspoň že nevidím moc velký rozdíl v tom, jak vypadáš teď a jak předtím. Kruh v nose máš, ucho máš procvaklý taky a u oběda se kolikrát tváříš úplně stejně, než něco polkneš.“ Namítnul Tom a koukal kamsi do vedlejší ohrady. Leželi blíž k plotu než ostatní dobytek.
„Ježiši Bille… můžeš mi vysvětlit, co to tam předvádí?“ Zbystřil Tom, když se kousek od nich ve vedlejší ohradě objevil jeden z býků. Pohazoval hlavou a mocně funěl. Bill se rozesmál.
„Máš námluvy, Tome.“
„Ty jsi atraktivní a nemusíš bejt ani fialovej. Náhodou je z tebe pěkná stračena.“ Dolehnul vedle něj, a ještě stále přežvykoval.
„Budeš si to v tý tlamě rozblemcávat ještě dlouho?“ Podíval se Tom znechuceně. Bill jen pokýval hlavou.
„Myslim, že jo.“
„No aspoň že nevidím moc velký rozdíl v tom, jak vypadáš teď a jak předtím. Kruh v nose máš, ucho máš procvaklý taky a u oběda se kolikrát tváříš úplně stejně, než něco polkneš.“ Namítnul Tom a koukal kamsi do vedlejší ohrady. Leželi blíž k plotu než ostatní dobytek.
„Ježiši Bille… můžeš mi vysvětlit, co to tam předvádí?“ Zbystřil Tom, když se kousek od nich ve vedlejší ohradě objevil jeden z býků. Pohazoval hlavou a mocně funěl. Bill se rozesmál.
„Máš námluvy, Tome.“
Tom pohodil hlavou a naschvál vstal a došel blíž k ohradě a začal ocasem pokyvovat ještě víc.
Bill ho sledoval a byl celkem naštvaný. V čem je ten za ohradou lepší než on? Krom toho, že nemá koule? „Hele, Tome… nechceš toho nechat?“ zafuněl Bill.
„A proč? Vadí ti to?“ zabučel Tom.
„Ano, vadí mi to, vrať se sem. Šukat tě můžu já, jestli chceš…“ syknul Bill.
„Vááážně?“ Tom otočil hlavu na svého povalujícího se bratra.
„Jo…“ syknul Bill. „Mohl bych tomu za ohradou ukázat, kdo je v týhle ohradě pánem…“ zabručel Bill.
„Vááážně?“ zopakoval pobaveně Tom.
Bill ho sledoval a byl celkem naštvaný. V čem je ten za ohradou lepší než on? Krom toho, že nemá koule? „Hele, Tome… nechceš toho nechat?“ zafuněl Bill.
„A proč? Vadí ti to?“ zabučel Tom.
„Ano, vadí mi to, vrať se sem. Šukat tě můžu já, jestli chceš…“ syknul Bill.
„Vááážně?“ Tom otočil hlavu na svého povalujícího se bratra.
„Jo…“ syknul Bill. „Mohl bych tomu za ohradou ukázat, kdo je v týhle ohradě pánem…“ zabručel Bill.
„Vááážně?“ zopakoval pobaveně Tom.
Billa to deprimovalo. Jeho bratr ho vůbec nebral vážně. Nehledě na to, že Tom byl pořád Tom. Neměl si tu co domlouvat randíčka a flirtíky s kusem hovězího. Bill se zvedl a došel až k Tomovi. Naštvaně funěl a hrabal nohou po zemi. Býka by asi neskolil, ale rozhodně se nehodlal koukat, jak mu tu nějaké zvíře nabaluje bratra.
„Já ale nechci šukat jako kráva.“ Zamumlal Tom a v tlamě mu ožužlal ucho.
„Já vím. Ty šukáš jen jako člověk, a k tomu mě zase nepotřebuješ.“ Odseknul trochu Bill. Začínal se sám divit, kam tahle celá debata vlastně vede. A není to poprvé, co tu na sebe mluví v takových náznacích. Matně přemýšlel, jestli takhle podobně mluví i normálně nebo jen jako zvířata.
„Třeba potřebuju, ale nikdy nejsi po ruce. Tak proto si zavolám nějakou tu kravku, jak jim ty říkáš.“ Otočil se Tom zády k býkovi za plotem a sledoval jen Billa.
„Jsem vždycky jen vedle v pokoji, Tome. Jen vedle. Sedím na posteli a zacpávám si uši, abych to nemusel poslouchat. Abych neslyšel to slastný vzdychání nějaký holky a nemusel přemejšlet nad tím, jaký to asi je.“ Vydechl Bill a vzápětí se zarazil. Vyklopil to. Všechno to, na co myslíval, když Tom odcházel nebo si nějakou vodil domů. Zastyděl se. Tom to nikdy neměl vědět. Však ani sám Bill to pořádně nechápal, proč takhle uvažuje.
„Já ale nechci šukat jako kráva.“ Zamumlal Tom a v tlamě mu ožužlal ucho.
„Já vím. Ty šukáš jen jako člověk, a k tomu mě zase nepotřebuješ.“ Odseknul trochu Bill. Začínal se sám divit, kam tahle celá debata vlastně vede. A není to poprvé, co tu na sebe mluví v takových náznacích. Matně přemýšlel, jestli takhle podobně mluví i normálně nebo jen jako zvířata.
„Třeba potřebuju, ale nikdy nejsi po ruce. Tak proto si zavolám nějakou tu kravku, jak jim ty říkáš.“ Otočil se Tom zády k býkovi za plotem a sledoval jen Billa.
„Jsem vždycky jen vedle v pokoji, Tome. Jen vedle. Sedím na posteli a zacpávám si uši, abych to nemusel poslouchat. Abych neslyšel to slastný vzdychání nějaký holky a nemusel přemejšlet nad tím, jaký to asi je.“ Vydechl Bill a vzápětí se zarazil. Vyklopil to. Všechno to, na co myslíval, když Tom odcházel nebo si nějakou vodil domů. Zastyděl se. Tom to nikdy neměl vědět. Však ani sám Bill to pořádně nechápal, proč takhle uvažuje.
Tom se na Billa překvapeně díval, nečekal, že je to až takhle vážné. „Nepůjdeme si někam promluvit?“
„A kam, Tome? Máme k dispozici jen tuhle ohradu…“ odseknul tiše Bill.
„Dobře, tak si promluvme teď a tady…“ odseknul stejně Tom a svalil se zpátky na zem. „Nikdy jsi mi o tom neřekl, jenom jsi mi naznačil, že tě to štve, nebyl jsi schopný si se mnou o tom pořádně promluvit. Netušil jsem, že ti to takhle vadí…“ kníknul Tom.
„Ale Tome… víš to až moc dobře. Moc dobře víš, jak mi vadí, když si pořád někoho taháš domů… Tebou bych se snad šukat ani nenechal. Jseš si vůbec jistý, že nemáš aids?“
„No dovol, Bille? Nemusíš si o mně myslet až tak nechutný věci. Bez kondomu jsem ještě nikdy s nikým nespal, tak se uklidni…“ Tom se urazil. „Přesně takhle vznikají naše hádky. Vůbec nepřemýšlíš nad tím, co říkáš, prostě… asi na mě používáš moc drsný výrazy…“
„Jak drsný, Tome? A divíš se?“
„Jo divím! Protože jsi o tom se mnou nikdy nemluvil, to jsem věštec, že vím, co se děje? A jaký výrazy? Teď jsi mi řekl, jestli jsem si jistý tím, že nemám aids…“
„Tak ty se tomu ještě divíš, Tome… to by ses asi neměl, když tahle choroba vzniká sexuálním stykem… a ještě něco…“ Bill se nervózně ošíjel. Zaseknul se a podíval se na bratrův smutný výraz.
„A co ještě? No tak… můžeš pokračovat. Myslím, že celá tahle pakárna je nám dvěma už pěkně na hovno. Včera jsem si myslel, že to všechno bude super! Včera mi bylo hezky! Ale dneska toho všeho lituju. Dělám tu ze sebe tak akorát kreténa v těle nějaký… tlustý krávy… a to kvůli tobě, Bille! Myslíš si, do hajzlu, že kdyby mi na tobě ani trošku nezáleželo, že bych tohle ze sebe dělal? Seber se a zamysli se nad sebou…“ Tom sebou nespokojeně trhnul, prudce se zvedl a odešel až na druhý kraj velké ohrady a svalil se do stínu. Chtěl teď být sám a přemýšlet. Nedával vinu jen Billovi, chtěl přemýšlet i nad sebou a tím, co všechno dělá špatně.
„A kam, Tome? Máme k dispozici jen tuhle ohradu…“ odseknul tiše Bill.
„Dobře, tak si promluvme teď a tady…“ odseknul stejně Tom a svalil se zpátky na zem. „Nikdy jsi mi o tom neřekl, jenom jsi mi naznačil, že tě to štve, nebyl jsi schopný si se mnou o tom pořádně promluvit. Netušil jsem, že ti to takhle vadí…“ kníknul Tom.
„Ale Tome… víš to až moc dobře. Moc dobře víš, jak mi vadí, když si pořád někoho taháš domů… Tebou bych se snad šukat ani nenechal. Jseš si vůbec jistý, že nemáš aids?“
„No dovol, Bille? Nemusíš si o mně myslet až tak nechutný věci. Bez kondomu jsem ještě nikdy s nikým nespal, tak se uklidni…“ Tom se urazil. „Přesně takhle vznikají naše hádky. Vůbec nepřemýšlíš nad tím, co říkáš, prostě… asi na mě používáš moc drsný výrazy…“
„Jak drsný, Tome? A divíš se?“
„Jo divím! Protože jsi o tom se mnou nikdy nemluvil, to jsem věštec, že vím, co se děje? A jaký výrazy? Teď jsi mi řekl, jestli jsem si jistý tím, že nemám aids…“
„Tak ty se tomu ještě divíš, Tome… to by ses asi neměl, když tahle choroba vzniká sexuálním stykem… a ještě něco…“ Bill se nervózně ošíjel. Zaseknul se a podíval se na bratrův smutný výraz.
„A co ještě? No tak… můžeš pokračovat. Myslím, že celá tahle pakárna je nám dvěma už pěkně na hovno. Včera jsem si myslel, že to všechno bude super! Včera mi bylo hezky! Ale dneska toho všeho lituju. Dělám tu ze sebe tak akorát kreténa v těle nějaký… tlustý krávy… a to kvůli tobě, Bille! Myslíš si, do hajzlu, že kdyby mi na tobě ani trošku nezáleželo, že bych tohle ze sebe dělal? Seber se a zamysli se nad sebou…“ Tom sebou nespokojeně trhnul, prudce se zvedl a odešel až na druhý kraj velké ohrady a svalil se do stínu. Chtěl teď být sám a přemýšlet. Nedával vinu jen Billovi, chtěl přemýšlet i nad sebou a tím, co všechno dělá špatně.
Bill se za ním smutně díval. Asi to přehnal, ale jeho vlastní hrdost mu zakazovala se zvednout a jít se omluvit. Zůstal ležet na druhém konci. Takhle to snad mělo probíhat? Znovu se měli pohádat? Měl za to, že se má jejich problém, o kterém ani jeden vlastně nevěděli, v čem spočívá, vyřešit. A ne se zase pohádat. A to tak, že ne málo. Tom funěl na stébla trávy a bylo mu ouzko. Marně se snažil přijít na důvod, proč vlastně to Billovi tak moc vadí. Respektive teď už to věděl. Žárlil, ale proč? Žárlil snad na něj? Vždyť jeho bratr byl prvotřídní kus, a kdyby chtěl, mohl mít u sebe v posteli možná dvakrát tolik holek co Tom. Nebo snad žárlil na ně?
„Zase si tolik nefandi, Tome.“ Zamrmlal sám k sobě. Asi Billa opravdu až moc přehlížel. Pokaždé, když se hnal za vlastním uspokojením, se neohlížel na to, jestli to někoho obtěžuje. A Billa ne, že to obtěžovalo, ale jeho to mrzelo. A o to to bylo horší.
„Zase si tolik nefandi, Tome.“ Zamrmlal sám k sobě. Asi Billa opravdu až moc přehlížel. Pokaždé, když se hnal za vlastním uspokojením, se neohlížel na to, jestli to někoho obtěžuje. A Billa ne, že to obtěžovalo, ale jeho to mrzelo. A o to to bylo horší.
Bill se nevrle bil ocasem do boků, i když nemusel, dělal to, tímhle způsobem si to teď vyčítal. Po oku sledoval vzdáleného bratra. Ani on nevypadal moc nadšeně.
„Dělal jsem tuhle věc pro to, abychom spolu vycházeli, ale jak to tak vypadá, ještě víc jsem to posral. Že já idiot radši nemlčel a neudusil to v sobě. Bylo by to mnohem lepší. Vždyť včera jsme si tak užívali…“ syknul sám pro sebe Bill, pak zavřel oči a vzpomínal… „jak mě jazykem ošetřoval, něžně si mě dobíral, přitom pořád dával pozor, jestli jsem u něj, jestli není někdo nebezpečný kolem. Jak měl o mě strach, když mě srazilo to auto. Jak mě něžně strkal čumákem a tulil se k mému krku…“ šeptal si v duchu. „Teď jsem si to všechno náramně posral…“ oddechnul tiše.
„Dělal jsem tuhle věc pro to, abychom spolu vycházeli, ale jak to tak vypadá, ještě víc jsem to posral. Že já idiot radši nemlčel a neudusil to v sobě. Bylo by to mnohem lepší. Vždyť včera jsme si tak užívali…“ syknul sám pro sebe Bill, pak zavřel oči a vzpomínal… „jak mě jazykem ošetřoval, něžně si mě dobíral, přitom pořád dával pozor, jestli jsem u něj, jestli není někdo nebezpečný kolem. Jak měl o mě strach, když mě srazilo to auto. Jak mě něžně strkal čumákem a tulil se k mému krku…“ šeptal si v duchu. „Teď jsem si to všechno náramně posral…“ oddechnul tiše.
„Jsi idiot, Tome. Měl jsi zněžnit a řešit to klidně… moc dobře víš, jaký Bill je, jak je přecitlivělý, musí se na něj pomalu a tiše… nenávidí, když na něj někdo zvyšuje hlas…“ oddechnul Tom a položil si hlavu do trávy a po chvíli zavřel oči. Přemýšlelo se mu tak líp, nevnímal tak pohyby, ani tolik hluk okolo sebe.
Po asi půl hodině Tom unaveně zvednul oči. Nemohl přeci přes den spát… i když teď by se nic jiného ani dělat nedalo. Zvednul svůj pohled k nebi. Slunce už se tak tak přehupovalo k západu.
Celé stádo stálo na druhé straně ohrady. Na druhé od vchodu. Jen Tom a pár mladých krav a volů leželo nedaleko od něj ve stínu pod stromy. Bill ležel na druhé straně, až skoro mezi posledními. Tom se tím směrem podíval, aby zkontroloval, co dělá.
Nedělal nic, ležel stejně jako Tom a odpočíval. Asi se ho to nějak moc nedotklo.
Po asi půl hodině Tom unaveně zvednul oči. Nemohl přeci přes den spát… i když teď by se nic jiného ani dělat nedalo. Zvednul svůj pohled k nebi. Slunce už se tak tak přehupovalo k západu.
Celé stádo stálo na druhé straně ohrady. Na druhé od vchodu. Jen Tom a pár mladých krav a volů leželo nedaleko od něj ve stínu pod stromy. Bill ležel na druhé straně, až skoro mezi posledními. Tom se tím směrem podíval, aby zkontroloval, co dělá.
Nedělal nic, ležel stejně jako Tom a odpočíval. Asi se ho to nějak moc nedotklo.
„No jasně, to jsi celý ty, můj malý bráško… děláš, jak se tě ten problém hrozně dotknul, a přitom pak ani nejsi schopný zvednout se a přijít se omluvit. Vždycky jsem to musel být já, kdo začal nějakým způsobem s tím druhým komunikovat. Ale já to tentokrát nebudu. A ty zřejmě taky ne, protože jsi na to moc hrdý. Celý po mamince. Táta měl pravdu, když ti tohle připomínal. Měl by sis srazit svoje ego, jinak dopadneš špatně. Podívej se, jak dopadla maminka. Špatně se sice nemá, co se týče majetku. Žije se zazobaným chlapem… ale je takhle doopravdy šťastná? Zřejmě tak dopadneš taky, Bille, jestli se hodně rychle nesebereš…“ Tom sklopil s tichým mumláním oči k zemi a nabral do úst malé sousto čerstvé trávy. Nebylo to tak špatné…
„Aha… no tak jak koukám, můj program pro dnešní den jsou proleženiny. Celý den se totiž budu válet na sluníčku, na jednom místě, sledovat svého uraženého bratra. Měl jsem pravdu, proč bych se mu měl omlouvat? Vždycky si domů přivedl nějakou kurvu, nehledě na to, jestli jsem doma byl já nebo nebyl. Bylo mu to jedno, bylo mu vždycky jedno, jak jsem se cítil, a když jsem se mu snažil něco říct, ještě mi to vyčetl. Přileze za mnou, jen když něco potřebuje. Snad nikdy za mnou nepřišel a nezeptal se mě, jak se mám… jestli se cítím dobře, jestli mi tenhle způsob života vyhovuje. Nejradši bych, aby mě někdo teď zastřelil, dal na jatka a už bych se býval nikdy neprobral! Ani v těle člověka! K čemu mi to je? Holku nemám, pomalu ani kamarády nemám, vlastnímu dvojčeti jsem ukradený. Je mu jedno, jak se cítím a radši dá přednost nějaký… štětce,“ Bill si odplivnul a pokračoval ve svých tichých myšlenkách.
Potřeboval si je nějak ventilovat a vždy si povídal sám pro sebe a představoval si, že ho někdo poslouchá, aby to ze sebe dostal úplně. „To je mi teda bratříček k popukání… Oooh, huráá, slááva, mám dvojče. Pane bože! Ty věčný kecy o tom, že dvojčata jsou si mnohem bližší, jsou lež! Nejsou! Mám blíž k žumpě, než k němu, a to o žumpě vím jen to, že… oh ježiši. Měl bych asi přestat. Stejně je mi tohle rozčilování k ničemu, on si támhle válí špeky pod stromem, žere trávu nebo spí… co se vůbec namáhám. Mohl bych si dohodit nějakou pěknou krávu, a kdybych neměl koule, moc rád bych jí tu udělal tele! Aby mě viděl, jak si užívám s jinou. I když jemu by to asi stejně bylo jedno. Ještě by se mi pak vysmál, že jsem si to rozdal s krávou, to je ten jeho debilní humor!“ odseknul vztekle a nespokojeně zatřepal hlavou. „A ani na ten papírek nemohl napsat debilnější zvíře, než je kráva. Ten bzukot much mě vážně sere! Poslouchat pořád dokola debilní bučení a čuchat tenhle nechutný smrad! Pane bože!“ Bill se už vážně vztekal.
„Blbá vědma, měl jsem se na všechno vykašlat! Nejlepší by bylo se odstěhovat, žít sám!“ Bill zahrabal zadní nohou vztekle do hlíny a se zoufalým zabučením plácnul hlavou do trávy.
„Oh, ten je blbý, ještě bude dělat, že je mu hrozně špatně, protože… si myslí, že ho budu litovat, kašlu na něj. Samota mi vyhovuje! Nikdy nebyl schopný přijít a promluvit si o tom se mnou, tak ať si to teď vyžere!“ odseknul Tom a odvrátil svůj pohled jinam než k bratrovi.
Bill by se nejraději teď hned proměnil zpátky v člověka, zbil Toma a následně se mu vybrečel na rameni. Měl vztek na všechno a všechny a kupodivu i sám na sebe. Nesnášel svojí povahu i tu Tomovu. Na jednu stranu se chtěl zvednout a jít se omluvit a na druhou to sám sobě zakazoval, a o to víc byl na sebe naštvaný. Podrážděně zafuněl. Tohle byl pitomej nápad. Měli se tak přestat hádat a najít k sobě cestu, a místo toho to dopadlo tak, jako když byli lidé. Ne-li ještě hůř. Najednou se kolem začal ozývat křik farmářů a bučení celého stáda. Farmáři sháněli krávy dohromady. Billa to trochu poplašilo. Najednou byl kolem něj takový chaos. Snažil se najít pohledem Toma, ale bylo kolem až moc kusů dobytka. „Tome.“ Zavolal, ale odpověď nedostal. Několik krav ho vtisklo mezi sebe, když se postavil. Zavrávoral a narážel do zvířat vedle sebe i před sebou.
„Sakra, co to…“ Lamentoval pro sebe, stále se rozhlížejíc, jestli bratra náhodou někde neuvidí. Ještě podrážděněji ale zafuněl, když jím trhnul prudký pohyb a on zjistil, že má na krku smyčku. Znovu se rozhlédl, když ho farmář donutil vylézt ze stáda. Mimo celé stádo se páslo ještě pár volů. Zato krávy byly dál nemilosrdně hnány do jakési plechové ohrady. Bill to nechápal. Jakmile ho farmář vysvobodil z konopné smyčky, došel až k samému kraji ohrady a snažil se nakouknout dovnitř skrz plechové pláty.
„Tak sakra, Tome, kde jsi? Co to má znamenat?“ Dožadoval se svého bratra a nervózně přešlapoval kolem plechové stěny. Zatrnulo v něm, když se ozvalo několik výstřelů. Začalo mu to pomalu docházet. Tohle byla jasná hovězí porážka. Vybraných kusů dobytka.
„Ježiši Tome… Proboha ozvi se.“ Začal bučet tak hlasitě, jak jen mohl. Musel ho najít. Tom přeci nemohl jít na porážku. V Billovi se všechno svíralo, když si to představil. Ani se mu neomluvil.
„Přísahám, že si budu dávat pozor na jazyk anebo to hned budu řešit.“ Sliboval dokolečka sám sobě. Připadal si jak šílený.
„Tak sakra, Tome, kde jsi? Co to má znamenat?“ Dožadoval se svého bratra a nervózně přešlapoval kolem plechové stěny. Zatrnulo v něm, když se ozvalo několik výstřelů. Začalo mu to pomalu docházet. Tohle byla jasná hovězí porážka. Vybraných kusů dobytka.
„Ježiši Tome… Proboha ozvi se.“ Začal bučet tak hlasitě, jak jen mohl. Musel ho najít. Tom přeci nemohl jít na porážku. V Billovi se všechno svíralo, když si to představil. Ani se mu neomluvil.
„Přísahám, že si budu dávat pozor na jazyk anebo to hned budu řešit.“ Sliboval dokolečka sám sobě. Připadal si jak šílený.
Tom byl hrozně vyděšený, pomatený, ztrácel pojem o tom, co se děje. Krávy, které byly nuceny jít stejným směrem jako on, ho svým nervózním bučením znepokojovaly. Tomovi se podařilo vytrhnout se ze stáda krav a odběhl kousek vedle, doufajíc, že si ho nikdo nevšimne.
„Bille! Bille! Bille!“ začal zběsile opakovat, když viděl svého bratra nedaleko od něj. V tu chvíli s ním ale něco silného cuklo, rozbolela ho hlava, když se do ní uhodil, jak ostře spadl na zem. Smyčka kolem krku ho pálila.
„Tome? Tome! Pane bože!“ vyjeknul Bill a rychle se k němu rozeběhl.
Tom se ze všech sil zvedl a prudce sebou trhnul a lano vytrhnul nějakému mladému farmářovi, který ho doposud pevně držel, a rozeběhl se také ke svému bratrovi. V tom jím ale projela palčivá bolest a on se musel rychle zastavit. Krátce před tím slyšel výstřel, bylo mu jasné, co se stalo. Chvíli se držel na nohou, když jím ale prošla druhá kulka, skácel se bezmocně k zemi.
„Bille! Bille! Bille!“ začal zběsile opakovat, když viděl svého bratra nedaleko od něj. V tu chvíli s ním ale něco silného cuklo, rozbolela ho hlava, když se do ní uhodil, jak ostře spadl na zem. Smyčka kolem krku ho pálila.
„Tome? Tome! Pane bože!“ vyjeknul Bill a rychle se k němu rozeběhl.
Tom se ze všech sil zvedl a prudce sebou trhnul a lano vytrhnul nějakému mladému farmářovi, který ho doposud pevně držel, a rozeběhl se také ke svému bratrovi. V tom jím ale projela palčivá bolest a on se musel rychle zastavit. Krátce před tím slyšel výstřel, bylo mu jasné, co se stalo. Chvíli se držel na nohou, když jím ale prošla druhá kulka, skácel se bezmocně k zemi.
„Tome? Tome, co ti je? Vstávej, pane bože, no tak vstávej, oni sem jdou!“ vystrašeně koktal Bill, když k bratrovi doběhl.
„Bille? Chci se ti za to omluvit. Já… ještě si o tom promluvíme, až se ráno probudíme…“ vydechl tiše Tom, říct slovo mu dělalo problém, vysilovalo ho to, natož říct celou větu. „Mrzí mě, že jsme se pohádali…“
„Na hádku kašli, Tome, to je dobrý, zapomeneme na to, ano? Já už… tohle nechci… nechci to, nechci se na tebe takhle dívat, připadám si zbaběle, provinile… jsem idiot… proč jsme spolu celý den nemluvili?“ zavzlykal Bill a k bratrovi si lehnul.
„Vždyť co blbneš, Bille. Všechno je dobře, zabili teď mě, takhle to přece mělo být. Ráno se probudíš vedle mě v posteli a všechno bude dobré, hm?“ usmál se unaveně bratr. „Já teď taky musím spát… tak… zatím, bráško,“ oddechnul ještě, protože věděl, že tento nádech bude jedním z posledních. Bolest už ani necítil, hlava se mu ale motala tak šíleně, že věděl, že tohle musí být konec. Tom zavřel oči, aby bratrovi nemusel už na nic odpovídat. Těžce oddechnul a pak usnul.
„Bille? Chci se ti za to omluvit. Já… ještě si o tom promluvíme, až se ráno probudíme…“ vydechl tiše Tom, říct slovo mu dělalo problém, vysilovalo ho to, natož říct celou větu. „Mrzí mě, že jsme se pohádali…“
„Na hádku kašli, Tome, to je dobrý, zapomeneme na to, ano? Já už… tohle nechci… nechci to, nechci se na tebe takhle dívat, připadám si zbaběle, provinile… jsem idiot… proč jsme spolu celý den nemluvili?“ zavzlykal Bill a k bratrovi si lehnul.
„Vždyť co blbneš, Bille. Všechno je dobře, zabili teď mě, takhle to přece mělo být. Ráno se probudíš vedle mě v posteli a všechno bude dobré, hm?“ usmál se unaveně bratr. „Já teď taky musím spát… tak… zatím, bráško,“ oddechnul ještě, protože věděl, že tento nádech bude jedním z posledních. Bolest už ani necítil, hlava se mu ale motala tak šíleně, že věděl, že tohle musí být konec. Tom zavřel oči, aby bratrovi nemusel už na nic odpovídat. Těžce oddechnul a pak usnul.
Bill se vedle bratra položil, kdyby byl člověk, plakal by, jako zvíře ale nemohl, jen roztřeseně funěl. „Musíš spát, Bille. Takhle to přeci dělal i Tom. Ráno se jen probudím vedle Toma… a bude to v pořádku… už nikdy nedovolíme, aby se něco podobného stalo…“ šeptnul Bill a unaveně zavřel oči. I když tohle celé trvalo jen pár minut, Billa to naprosto vyčerpalo, i když byl zmatený z toho, co se teď stalo, snažil se nemyslet na to, že vedle něj teď leží jeho mrtvý bratr a ze všeho nejvíc si přál jen usnout. To se mu taky po pár sekundách podařilo.
O_o
Tom se ztěžka nadechnul, když otevřel oči a rychle se posadil. Cítil ostrou bolest na hrudníku a na břiše. Přesně takovou, jakou cítil, když ho střelili. Vyhrnul si rychle triko. Měl na těch místech malé modřinky. Toma to trošku uklidnilo a narovnal se, aby se mu dýchalo lépe. Podíval se před sebe a pak sebou prudce trhnul, otočil se vedle sebe a podíval se na svého mladšího bratra… Oddechoval neklidně… Jen se musel pousmát. Ta hádka mu přišla naprosto zbytečná, Tom byl přesvědčený o tom, že svoje chování rychle změní. Chtěl si Billa všímat víc.
Tom se nad bratra nahnul a opatrně ho začal hladit ve vlasech…
Tom se nad bratra nahnul a opatrně ho začal hladit ve vlasech…
„Bille… Billy… je čas vstávat, sluníčko…“ šeptal Tom trošku víc nahlas… „No tak… haloo… vstávat, Bille…“ Tom s Billem trošku zatřásl. To pomohlo. Bill prudce otevřel oči a jeho zorničky se prudce stáhly.
„Tome!“ vyjekl a hned bratra pevně objal okolo krku. Tom se na něj se smíchem svalil a taky ho objal. „Promiň mi to… hrozně se omlouvám…“ kňučel Bill.
„Neomlouvej se, Bille… je to moje vina, máš pravdu… slibuju, že se změním…“ vydechl provinile Tom a svého bratra dlouze políbil na spánek. „Tolik mě mrzí, kolik času jsem kvůli těm děvkám ztratil… Napravím to… ano?“ šeptal Tom svému bratrovi do ucha. Cítil k němu teď naprosto jiný vztah. Potřeboval jeho blízkost, vědět, že je v pořádku. Musel ho přeci chránit, byl mladší a víc zranitelný…
„Děkuju, Tome. Měl jsem takový strach, když jsem tě viděl na té zemi…“ šeptal vyděšeně Bill.
„Ale no tak, bráško… všechno je v naprostém pořádku. Jsem tady… Jsem v pořádku… všechno je v pořádku…“ usmál se a na bratra se podíval. „Půjdeme si vytáhnout další zvíře?“ zasmál se.
„Tome!“ vyjekl a hned bratra pevně objal okolo krku. Tom se na něj se smíchem svalil a taky ho objal. „Promiň mi to… hrozně se omlouvám…“ kňučel Bill.
„Neomlouvej se, Bille… je to moje vina, máš pravdu… slibuju, že se změním…“ vydechl provinile Tom a svého bratra dlouze políbil na spánek. „Tolik mě mrzí, kolik času jsem kvůli těm děvkám ztratil… Napravím to… ano?“ šeptal Tom svému bratrovi do ucha. Cítil k němu teď naprosto jiný vztah. Potřeboval jeho blízkost, vědět, že je v pořádku. Musel ho přeci chránit, byl mladší a víc zranitelný…
„Děkuju, Tome. Měl jsem takový strach, když jsem tě viděl na té zemi…“ šeptal vyděšeně Bill.
„Ale no tak, bráško… všechno je v naprostém pořádku. Jsem tady… Jsem v pořádku… všechno je v pořádku…“ usmál se a na bratra se podíval. „Půjdeme si vytáhnout další zvíře?“ zasmál se.
autor: Doris & Ivetka
betaread: Janule
Je to nádherný…ÁÁÁ…Už se strašně těším na další díl…;) Nemohla jsem se od čtení odtrhnout…:)
[1]: Takové komentáře vždycky jenom potěší. Děkujeme 🙂
nadherny koniec ako aj cely diel :)) som zvedava ake bude dalsie zviera xD tesim sa 🙂
Jééé tak to bylo zase něco..nádhera holky :)vždycky taký hlody..juj no prostě nemůžu..je to úžasný.. jsem zvědavá co bude dál 🙂
Dokonalost sama. Vase fantazie je bezbreha, no skutecne.
Zacla jsem okamzite tusit, co se asi semele a co to bude pro vyvoj vztahu dvojcat znamenat, kdyz krave Tomovi rekli, ze ho ceka velky den.
"Podlomily se mu vsechny ctyri nohy" – tady jsem se zacla valet smichy. Ta narazka na Billovo septum byla neskutecne vtipna. A Tom , ze bude potrebpvat podojit…. kde vy na to chodite? Ja se u toho tak smeji a zaroven je mi nekdy zase tak uzko, mate to holky velice pekne promyslene a pocitove vykalibrovane, jak ja tomu rikam:-)
Tak jake zviratko bude priste? Vrabcaci, delfini, srnky? Necham se prekvapit:-)
Opravdu moc zdarila povidka, tesim se na dalsi dil.
Wow, já jen zírám, neschopná slov! Teda holky, tohle je neskutečně skvělý nápad!:DD \Psi v prvním díle byli roztomilí a ty krávy… bože, myslela jsem, že se toho smíchu ani nezbavím!:DDD Úplně nejvíc mě odrovnalo, jak Tom Billa přirovnal k tlustýmu praseti.:D A narážka na Billovo septum, taky dost dobrý.
Už teď jsem si jistá, že tuhle povídku zbožňuju, je to přesně to, co mám ráda… vtipné a přitom něžné. Jak měl Bill o Tommyho strach, když ho zastřelili, jak byli oba moc hrdí na to, aby se omluvili tomu druhému. To všechno se rovná do tak úžasně napsané povídky, že ani nevím, jakými slovy ji pochválit!!!;)♥
Jsem hrozně zvědavá, jakým zvířetem budou v dalším díle. Brala bych ty zmiňované motýly a neskutečně se těším, až dojde na Tomova člověka (teda, doufám, že na něj dojde). To by si pak mohli vyměnit role… :DDD to by bylo teda úžasně zajímavé… no, ale nebudu vám tady do toho kecat ani dále rozvíjet mou fantazii, počkám si, jak to nakonec dopadne. A doufám, že se vztah mezi nimi urovná.:)))
Prostě neskutečně úžasná povídka s hoooodně zajímavým a poutavým dějem a úžasně napsaná. Snad jsem napsala vše, co jsem chtěla… :)) ♥
jaj nemuzu zte povidky:D jsem zvedava co si vytahnou priste:D
Moc dekujeme. Jsme rady ze se vam to libi a ze z toho mate takove pocity jake jsme presne planovali. Humor a cit. 🙂
Pani, tak dlouhe a tak pekně komentare jsem vazne necekala a hrozne me to tesi, ze se Vam nase povidka tak libi. Je to neskuztecne pekna odmena pro spisovatele! Strasne doufam v to, ze tohle neni moje posledni povidka s Doris 🙂
Nikdy by mi nenapadlo, že Billa ako vola budem tak milovať :DDD a Tom ako krava bude tak roztomilý :DDDDD umieram. Ale tie rána nemajú chybu. A aj Billove priznanie… Krásne…
Neodporúčam čítať na mobile v noci, keď si vaša matka myslí, že spíte. Hrozí prezradenie smiechom 😀 Na začiatku som sa pobavila, ale potom ma zamrzelo, že sa tak pohádali. A tie rána po prebudení zbožňujem.
Jejda, tohle je prostě boží! Já se u toho tak hrozně moc bavím! 😀 Ty jejich narážky, pak jak se urazili..prostě boží!
Nechápu, jak jste tohle mohly vymyslet 😀 Paráda 🙂