autor: firelucy
Jaké to být nemůže:
Je to něco posvátného, mít Billa u sebe v náručí. Hodí se mi tam tak dobře. Je to, jako by byl stvořen, aby se držel blízko mě, a myslím si, že to je důvod, proč mě nechává ho tak moc držet, protože také cítí, že se do mých rukou hodí. Co Bill cítí, je pro mě obvykle snadné poznat, jednoduše proto, že je to mé dvojče. Ale někdy, když je Bill v nějaké té své náladě, nemůžu vůbec říct, co si myslí. Je to, jako by se stával zcela jinou osobou anebo jen možná ztrácí tu svou masku a boří obranou zeď.
oOo
Párty byla velká, opravdu velká. Všude byl alkohol a holky. I tak, navzdory velké místnosti zaplněné vším, po čem by dospívající chlapec mohl toužit, měl Tom oči pouze pro jednu osobu. Ta jediná osoba měla vlasy vyfoukané jako svatozář a oči tak tmavé, že se mísily s nocí. Tom se díval na Billa.
Ve skutečnosti to začalo docela nevinně. Bill se zeptal Toma, jestli chce tančit, ale Tom odmítl s tím, že by neměl být ke svému bratrovi tak blízko na veřejnosti. Řekl svému černovlasému dvojčeti, že se bude místo toho raději koukat. Koukání znamenalo nespouštět z něj oči.
Teď Tom ale zíral. Bill se pohyboval, vyžívajíc se v pozornosti lidí po celé místnosti, pro které bylo zábavnější se dívat na tanec toho chlapce, než si povídat s vlastním doprovodem na tento večer. Bill přestal tancovat pro jejich pozornost, když si všiml, že na něm visí dredáč očima. Teď to bylo všechno pro Toma.
Každé zhoupnutí jeho boků, ruka ve vlasech, to všechno bylo pro jeho Tomiho. Bill byl opilý, o tom nebylo pochyb. Způsob, jakým se pohyboval, tak mučivě pomalu a svůdně, až Tom cítil teplo po celém těle, dováděl oba k šílenství. I když byl Bill až na tanečním parketu, Tom cítil to sálavé teplo z těla jeho dvojčete.
Bill se k němu přibližoval, jeho dlouhé nohy se vlnitě pohybovaly po tanečním parketu jeho směrem. Ve chvíli, kdy se Billova ruka dotkla jeho nohy a lehce ji stiskla, byl Tom ztracen. Když se Bill naklonil tak, aby ho dredáč mohl slyšet přes hlasitou hudbu v klubu, vše, co Tom dokázal cítit, byl Billův drahý parfém a vanilkový šampón.
„Pojď, Tomi, vraťme se.“ Bill se usmíval. Žádným svým mega-wattovým úsměvem nebo povýšeným úšklebkem. Ne, tento úsměv byl plný něčeho tajnůstkářského. Tomovy kalhoty začaly být mírně těsnější.
S Tomovou pěvně sevřenou rukou v té své zamířil Bill ke dveřím. Lidé, které míjeli, se rozmazávali, zatímco Tom následoval lví hřívu před sebou. Najednou je obklopil svěží letní vzduch. Tom se zhluboka nadechl, ve snaze si trochu pročistit mysl.
Jenže až příliš brzy nastoupil do auta a tma na zadním sedadle neposkytovala žádný čerstvý vzduch ani jasné světlo, které by ho probralo z nebezpečného zasnění, do něhož se dostal. Věděl, že Bill je v tom s ním, když ucítil tančit jeho prsty na svém předloktí.
Hotelové chodby jim daly dostatek jasného světla k vzpamatování se, byť jen do okamžiku, kdy prošli Tomovými dveřmi. V pokoji byla tma, byl osvětlený pouze pouličním osvětlením, nacházejícím se o několik poschodí níž. Tom si přál, aby bylo okno otevřené; opravdu potřeboval, aby se ta mlha z jeho mysli zvedla.
„Tomi… Tomi, Tomi, Tomi, Tomi, Tomi,“ Bill nebyl nesvůj jako obvykle. Byl těžký a unavený a šíleně nadržený. Opřel se zády o dveře a chytil si bratra za krkem na jeho tričku.
„Hmm?“ Tom se naklonil dopředu a na jeho tvář dopadl Billův sladký horký dech. Billovy prsty se na tričku zkroutily, přitahovaly si ho blíž a blíž. Tom věděl, že by se měl držet dál. Ale mít Billa na dosah jako teď, mít Billa opřeného o sebe, už mu nedávalo žádnou možnost, udělat ‚krok zpátky‘.
„Anooooo…“ Bill se usmál proti jeho tváři, když se Tom konečně převážil blíž, přitiskl jejich těla na sebe a zabručel, když se jeho boky setkaly s boky jeho dvojčete. Byl již vzrušený, ale Billovi to zřejmě nevadilo.
Nemohl dýchat, ne s Billem takhle blízko. Cítil Billův uklidňující, alkoholem zvýrazněný dech na své tváři a pod tím vším i tu typickou vůni černovlasé krásy. Teplé tělo jeho dvojčete mezi ním a dveřmi; netlačil se, ale držel se na něm. Billovy ruce svíraly jeho boky a táhly si ho blíž k sobě.
Tomova hlava se točila tak rychle, že téměř necítil ruku, která putovala pod jeho tričko. Hladká dlaň se přitiskla na jeho hruď, Toma to zaskočilo a setkal se s Billovým pohledem. Bill, měl zastřený zrak a těžká víčka. Jeho našpulené růžové rty prosily o políbení. A Tom jim chtěl prokázat laskavost.
Jeho ruka opustila dveře za Billem a místo toho sklouzla kolem krku mladšího dvojčete. Velmi pomalu ho uchopil za tvář. Tom ho palcem hladil po té hladké kůži, zatímco jeho oči se zavřely; pouze pohled na tyto zženštilé lícní kosti ho dělal téměř opilým.
Ruka pod jeho tričkem pohladila jeho břicho, prst se vnořil do jeho pupíku. Bill ho pozoroval, cítil to. Pomalu otevřel oči, upřeně se díval nazpět do bratrových oříškově hnědých. Byli si příliš blízko, Tomův nos se třel o Billův.
Jejich pohledy se neoddělily, když se Tom naklonil blíž. Mohl to udělat? Chtěl se odtáhnout, chtěl své dvojče před tímhle ochránit. Ale bojoval v předem prohrané bitvě; Bill byl neodolatelný. A přesto, mohl by jen tak zahodit všechnu svou tvrdou práci, aby se od sebe mohli i potom držet dál jako doteď?
Tom se rozhodl, že může, když Billovy plyšové rty navázaly kontakt s těmi jeho; bylo to tak úžasné. Nebylo to nabité elektřinou, nelétaly všude jiskřičky, ale chlapec to tak cítil správné. Místo toho, aby ohňostroj explodoval v jeho břiše, cítil, že se mu tam usazuje příjemné teplo. Celé jeho tělo se rozechvělo, když se ty rty přitiskly, ach, tak měkce na ty jeho.
Billovy oči se třepotaly, jeho řasy zašimraly Toma na kůži, jak se zavřely. Billovy rty se pohybovaly velmi pomalu, sotva se otřely o Tomovy. Možná nebylo cítit jiskření, ale určitě bylo cítit něco kouzelného. Bill se třásl v Tomově objetí, když dredatý chlapec ovinul ruce kolem jeho štíhlého pasu.
Sevřel svého malého brášku těsněji a cítil Billovy ruce nepatrně klouzat pod svým velkým tričkem na zádech. Další pěstěné prsty se zapletly do Tomových dredů, mírně za ně tahajíc. Tom do polibku lehce zasténal.
Chtěl víc. Ten polibek rozeslal zprávy do každé buňky jeho těla a on chtěl více. Chtěl ty polibky cítit všude, ochutnat sladkou chuť, která byla na rtech jeho dvojčete celou noc. A zdálo se, že to Bill chtěl také, soudě podle toho, jak se jeho tělo prohnulo do Tomova a jeho rozkrok se otíral o břicho staršího chlapce.
Tom vysunul jazyk ven, pátral po Billově spodním rtu a cítil to zachvění, které prošlo mladším chlapcem. Bill v jeho držení tál, oddálil své rty a poskytl tak Tomovi vstup do svých úst. Tom chtěl, aby to bylo pro jeho dvojče příjemné; dokonce i ve své opilosti si byl stále ještě vědom toho, že to byl jejich první polibek a měl by být výjimečný.
Bill zasténal, když ho Tom olízl po patře jeho úst, Tomova kolena ochabla. Bill se ho držel jako o život, tiskl se proti němu a tlačil ho pozadu do pokoje, se svým jazykem hluboko pohřbeným v bratrových ústech. Tom klesl na postel, když jeho nohy narazily na její kraj.
Bill tam na chvíli stál se skelným pohledem a jeho dech přecházel v krátké oddechování. Tom mohl vidět tu bouli v Billových kalhotách z místa, kde ležel.
„Tomi, tohle nemůžeme dělat.“ Řekl Bill, jako by to bylo něco, co si právě uvědomil. Na celé jeho tváři byl vepsaný zmatek a Tom spatřil v očích svého mladšího bratra slzy. Nemohl dovolit, aby Bill opět plakal kvůli němu.
„Ne Billy, Billy, je to v pořádku.“ Posadil se a vzal Billovy ruce do svých. Bill se na něj podíval, oči temné chtíčem a potřebou. Tom mohl vidět, že ho Bill chce stejně, jako on chtěl Billa. „Máš mě rád, Billy?“
„Ano, Tomi.“ Billovy ruce putovaly nahoru na Tomovy paže a lehce zatahaly za jeho tričko. Tom zvedl ruce a Bill z něj tričko stáhl. Tom sledoval, jak si černovlasý chlapec přitáhl látku k nosu a přivoněl k ní. „Voníš tak hezky, Tomi.“
„Prosím?“ Tom nadzvedl Billovo těsné tričko, prosil ho očima, ať si ho sundá. Bill opatrně přikývl a Tom zvedl tričko, přetáhl ho přes Billovu hlavu a hodil na podlahu. „Chci tě cítit tady.“
Bill se zachichotal, když Tomův nos našel jeho pupík, ale usmál se, když se Tomova tvář přitiskla na jeho břicho. Tom se otíral o Billovu kůži, cítil její horko, které se proti jeho tváři nahrnulo. Billovy ruce na jeho ramenech ho zastavily; podivil se, jak daleko ho nechal Bill zajít.
„Líbí se mi to, Tomi.“ Bill se usmál tím svým uličnickým úsměvem, mírně pokřiveným kvůli množství alkoholu v jeho organismu. Tom cítil, jak je tlačen na postel, a brzy se jeho záda setkala se studenými hotelovými přikrývkami. Ani vůně aviváže nemohla setřít Billovu vůni, když na něj mladší dvojče vylezlo.
„Oh.“ Bill se zachichotal, když se posadil na Tomovy boky a tvrdost v Tomových kalhotách se přitlačila na jeho zadeček. Usmál se na svého velkého bratra, když cítil klouzající ruce po stehnech a jemné masírování.
Pro jednou ve svém životě si Tom přál, aby nebyly takové věci jako oblečení, nic, co by oddělovalo jeho kůži od té bratrovy. Ale stále dobře cítil, když se nad ním Bill začal zvolna pohupovat. Bill zavrněl, zavřel oči a třel se zadečkem proti Tomově erekci schované v džínách. Zalapal po dechu, když z dredáčových úst vyšel sten.
Tom nechtěl zavřít oči, ne, když měl ten nejlepší výhled, jaký kdy před sebou měl. Bill položil obě ruce na jeho hruď, uklidňoval se a pohupoval se trochu silněji. Tom znovu zasténal, tentokrát současně se svým dvojčetem. Jeho penis byl napůl tvrdý po celý večer a nyní, se svým dvojčetem sedícím na něm, věděl, že to nebude trvat dlouho, než budou odpočívat po uspokojení.
Bill vrněl, polohlasně šeptal a tiskl se zadečkem proti tomu omamnému teplu, které vycházelo z břicha dredatého chlapce. Naklonil se dopředu a přes látku vlastních džín cítil, jak se tře o knoflík Tomových nadměrných kalhot.
Bill nad ním vydával ty nejsladší zvuky, tu a tam zakňoural. Tom cítil, jak je jeho mladší dvojče stále těžší a jeho pohyby pomalejší. Billovy oči se zavřely a Tom se zadíval na jeho poklidný obličej. Bill bezdechu zašeptal: „Dobrou, Tomi.“
K Tomovu překvapení sjel jeho malý bráška na jeho tělo a brzy na něm tvrdě usnul. Mohl by se Tom sám udělat na stehně, které bylo natisknuto mezi jeho nohami? Ne, ne když nebyl Bill při vědomí.
Na dredáče přišel spánek překvapivě rychle, nejpravděpodobněji kvůli Billovu pravidelnému oddechování.
oOo
„Nngh… oh bože, moje hlava.“ Bill se odvalil z těla pod sebou a přimhouřil oči proti slunečním paprskům, které zářily skrze odhrnuté závěsy. Tom něco zamumlal ze spaní, zvedl ruku, aby si protřel oči, a hlasitě zívl.
Z nějakého důvodu se Tom cítil podivně spokojeně. Co by měl cítit, byla pořádná kocovina a možná trochu viny za něco, na co si v ten okamžik nedokázal vzpomenout. Ale Bill byl v jeho posteli, a to stačilo na to, aby byl klidný.
Vteřiny ubíhaly a tělo Tomova dvojčete stále sedělo na matraci až příliš tiše. Dredáč se pousmál, když slunce zahřívalo jeho nahou hruď. A proč proboha spal ve svých džínách? A pak si vzpomněl.
„Kurva!“ Billovo zanadávání otevřelo dredáčovy oči, už bylo ale pozdě. Mladší chlapec již vyskočil z postele, zběsile hledal své tričko a zdál se zcela a naprosto zoufalý.
„Bille!“ Tomův nejistý hlas ale snadný útěk jeho bratra nezastavil, když Bill vyrazil ze dveří. Následné zabouchnutí naznačovalo, že Bill byl opět ve svém pokoji, hned vedle Tomova.
Dredáč byl zmatený. Byl zmatený a provinilý. Nemohl si vzpomenout na detaily předešlé noci, ale mohl přesně vidět obraz jeho a Billa, jak se líbají, a dokonce i jak se o sebe vzrušeně otírají. I když necítil ve svých kalhotách nic lepkavého. Možná, že to, co dělali, nebylo nakonec tak špatné?
„Bille?“ Tom lehce zaklepal na dveře oddělující jejich pokoje. Zdálo se, že lehké klepání nebylo dostatečné, avšak dveře se otevřely a odhalily velmi pěkně vypadající hotelový pokoj. Byl tak pěkný a čistý z jediného důvodu: Bill tam nespal.
„Billy?“ Jeho kolena se opřela o dveře koupelny, zvuky tekoucí sprchy prozradily místo, kde byl jeho bratr. Tomova mysl byla téměř prázdná, ztratil se ve své vlastní hlavě. Čistota obklopovala jeho myšlenky, dávajíc jim prostor a vzduch, ale nezdálo se, že se chtějí přesunout. Prostě tam byly.
„Bille…“ Tentokrát pouze zašeptal. Bill se myl? Snažil se vydrhnout vůni svého bratra ze své kůže, stíral doteky Tomova kroužku ve rtu ze svých úst? Smýval vzpomínky?
Tomova hlava se točila. Jediná věc, na kterou dokázal myslet, byla… co když to zničil? Co když to tak bylo a Bill už s ním nikdy znovu nepromluví? Co když byla skupina zničena a Bill se odstěhuje? Co když odejde od Toma? Tolik ‚co-když‘, a tolik prostoru k přemýšlení. Toma to dohánělo k šílenství.
Posadil se na kraj Billovy postele, cítil, jak se kolem něj usazuje černý mrak a ztěžuje mu dýchání. Zvuky padající vody doprovázely slzy, které padaly z jeho očí. Normálně nebrečel, pouze když ublížil Billovi. Svému malému bráškovi Billovi, jediné osobě, které ubližovat nechtěl a jediné osobě, které ubližoval stále.
„Tomi…“
Tom vzhlédl, viděl Billa ve dveřích zabaleného v ručníku. Billa bez make-upu a s rozpuštěnými vlasy, nevinného Billa. Bill měl tu výhodu, že kapky vody na jeho tváři ze sprchy zakrývaly jeho vlastní slzy. Byly tam vůbec nějaké slzy? Plakal Bill pro jejich rozbitý vztah stejně jako Tom?
„Omlouvám se, Tomi.“ Bill přistoupil blíž, jen o trochu. Tom nevěděl, o čem to mluví. Omlouval se za to, co se mu chystá říct? Že budou rozděleni? Že už nikdy znovu neuvidí jeden druhého? Tomův mozek si představoval ty nejhorší věci, téměř nemohl vidět, co měl přímo před sebou. „Nechtěl jsem ti tohle udělat… takhle tě líbat.“
Bill se začervenal, červeň se mu plazila po jeho vysokých lícních kostech. Udělal další krok ke staršímu dvojčeti na posteli. „Bože, musíš si myslet, že jsem odporný. Bylo to jen tím, že jsem byl opilý, a pak… byl jsi tam a já…“
Když se Bill odmlčel, Tom dostal šanci slova pochopit. Bill se omlouval. Sladký malý Bill, který nevěděl nic o bratrových zvrácených pocitech, se omlouval za to, co Tom cítil po celá léta a za to, co Bill pocítil pouze na několik sekund.
„Oh, Bille.“ Ty slzy… proč tyhle pitomé slzy nemůžou prostě zmizet? Tom se zvedl z postele, okamžitě ovinul ruce kolem svého mokrého dvojčete a úplně zapomněl, že byl Bill proti němu praktický nahý. Uvědomil si to však, když jeho odhalený hrudník zvlhl od Billova čistě umytého těla.
„Omlouvám se, Tomi, prosím, nesmíš mě nenávidět.“ Bill vzlykal do jeho ramene a zoufale se na něj lepil. Jak mohla být tak čistá bytost Tomovým bratrem, když byl Tom největší hříšník ze všech? Jak to, že Bill tak snadno přiznal Tomovi, co udělal, když Tom ani nedokázal sebrat odvahu, aby řekl svému dvojčeti, že ho miluje?
„Miluju tě, Billy… Bože, miluju tě.“
Bill se roztřásl v jeho náručí a Tom se bál, že se chystá odtáhnout. Místo toho se černovlasý chlapec přitulil těsněji, jako by se snažil schovat v Tomově pevné náruči a ztratit se tak z očí světa. A Tom ho držel. Držel svého malého brášku pro celý tenhle okamžik, co stál za to a znamenal pro ně všechno.
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě tak moc.“ Šepot si našel cestu do mokrých černých vlasů, když Tom svého brášku houpal v náručí. Bill zakňoural a tyhle nepatrné zvuky z něj vycházely pokaždé, když Tom tato slova zopakoval. Po dlouhou dobu tam jen tak stáli, Tom říkal Billovi, jak ho miluje a Bill kňoural a tiskl se k němu.
Konečně se zdálo, že se Bill uklidnil. Tom si přál, aby mohl zůstat v jeho blízkosti trochu déle, ale Bill se odtáhl. I když to byl pouze malý kousek, aby se mohli podívat jeden druhému do očí, Tom cítil, jako by to bylo příliš daleko. Ještě nebyl připravený, nechat svého bratra jít.
„Opravdu mě miluješ?“ Bill vypadal tak zlomeně. Tak drobně a křehce a Tom chtěl slíbat všechny ty slzy z jeho jemné kůže. Slíbat každou poslední kapičku vody, kterou zanechala sprcha na Billově drobném těle.
„Opravdu tě miluju.“ Slova byla tak procítěná. Tom vložil do těchto slov každý kousek citu, jako kdyby Bill opravdu znal jejich význam a uvědomil si, kam patří Tomovo srdce.
„Taky tě miluju.“ Byl to šepot. Tak nepatrný a bezdechý, že Tom věděl, že to bylo řečeno pouze proto, že viděl Billovy špulící se rty vytvořit tato slova. Pokud byla Tomova slova plná citu, pak tyto byla přeplněná. Billovy oči zářily nejčistší láskou, když přiznával Tomovi své city, aniž by řekl jedinou věc. Samozřejmě kromě ‚miluju tě‘. A to znamenalo všechno na celém zatraceném světě.
oOo
Když je Bill v mém náručí, může jít svět klidně do pekla. Mám všechno, co potřebuju, přesně v mém objetí. Je to skvělé, protože můžu Billa obejmout kdykoliv. Když jsme šťastní nebo když pláčeme, dokonce i když je naštvaný, ho můžu prostě obejmout a je to tak správně. Je to způsob, jak říct ‚omlouvám se‘, způsob jak říct ‚záleží mi na tobě‘. Ale především je to způsob, jak říct ‚miluji tě více, než si myslíš‘.
autor: firelucy
překlad: xoxo_Lady & flixo
betaread: Janule
Sakra, i když už jsem to četla, pořád mě to dostává. 😀 Nádherný díl, ta jejich čistá láska mě úplně rozbíjí. 😀 Skvělý díl, prostě nádherný.
Asi jsem se roztekla -.- Myslela jsem, že se mu to bude zdát, nebo tak nějak, naštěstí se mu to nezdálo! ^^ A ten konec? Awwww ^^ Nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
Děkuji za překlad! ♥
♥
Super ♥
ta Billova naivní povaha mě tak strašně rozněžňuje:)
Ta jejich noční chvilka byla naprosto kouzelně popsaná♥
Nic čistšího, krásnějšího a něžnějšího než jejich láska nemůže existovat.. Jiné povídky mě dojímají tím, že se jednomu z nich ubližuje a trpí tím oba… Tahle mě dojímá tím, jak je dokonale nevinně popsán jejich vzájemnej vztah! ♥
jsem.. unešená. owww ! <3
OMG! Ja nemám slov… toto bola úplne úžasná nádherná dokonalá časť… och už len keď sa Bill vrtel na parkete bolo mi jasné že túto noc sa niečo stane :D… a nesklamala som sa 🙂 och bože úplne som to prežívala keď Tom váhal či má Billa pobozkať alebo nie… och a keď sa pobozkali… bože to ma úplne odrovnalo a potom to ich trenie 🙂 aaach… ale nemohla som z toho ako sa Bill urobil, povedal "Dobrú noc" a zaspal 😀 to bolo super :D… a potom to ráno och bože fakt som sa strachovala že sa niečo pokašle a o to ma viac dostalo keď Tom Billovi povedal že ho miluje a naopak 🙂 ach to bolo také dokonalé 🙂 bože milujem tento príbeh je totálne geniálny 🙂 a strašne moc ďakujem za úžasný preklad 🙂
Miluju tuhle povídku!
Zbláznila jsem se do ní snad od prvního dílu a u tohohle, jsem nevěděla, zdali mám plakat, nebo se usmívat radostí. Po celý čas, co jsem se vnářela do těch kouzelných slov, jsem měla v krku knedlík a v některých chvílích mi bylo skutečně do pláče.
Je to nádherný, něžný příběh a už ted´se nemůžu dočkat dalšího dílu, který bude jistě moc krásný 🙂
Milujú sa tak nádherne a tak strašne si dávajú pozor aby tomu druhému neublížili až z toho mám zvieravý pocit na hrudi. Dúfala som, že sa tie ich city prevalia, keď boli pripitý… škoda, že sa nepozabudli viac. Je to prekrásna poviedka.